Škola noci 9: Předurčená kapitola 15,16

15. kapitola

Zoey

Tak jsem dokončila zařezávání první hodiny. Myslím, vážně. V žádném případě bych tam neseděla a nenechala Neferet dělat na mě pasivně-agresivní rány po celé Kalona-Rephaim věci. Místo toho jsem poslala Rephaima do třídy a řekla mu, aby se omluvil profesorce, že byl v koupelně, a pak jsem si našla stinné místo nedaleko stájí. Potřebovala jsem čas sedět a přemýšlet. O samotě.

Kalona řekl, že chce s námi příměří, o kterém mě napadlo, že bylo docela dost Býko-špatnost. Pravda pravděpodobně byla, že chtěl Rephaima použít k proniknutí do našich řad a našemu zmatení, a znělo to, jako bych si myslela, že jsme se stádo pakoňů a já změnili ve vidláky Okie polovojenské skupiny. Povzdechla jsem si. Proč nemůže být ta skupina víc atraktivní? Což mě nutilo přemýšlet o vrozených panteřích lidech True Blood a jak byl Jason hloupý. Ježkovy oči, potřebovala jsem se znovu podívat na třetí řadu. Byla jsem totálně pozadu ve čtvrté řadě…

"Hej, Zoey. Soustřeď se," řekla jsem si.

Takže Kalona předstírá jako by chtěl příměří.

Rephaim mu věří, protože to dítě bylo špatným případem chci-aby-mě-můj-táta-miloval. Stevie Rae bude naštvaná, až zjistí, že mluvil s Rephaimem, což jsem úplně chápala. Chtěla chránit Rephaimovy city a Kalona plus nový lepší Rephaim = vykolejení.

A pak tady byla zlá červená mláďata vracející se do školy a předstírající že nebyli nepříčetní šílenci a vrazi. Fuj, prostě fuj. Přemýšlení o bojích v halách mi způsobovalo bolesti hlavy.

Hozená do směsi faktů, že Stark stále dobře nespal, Neferetin nový choť byl Býk (eh, nemůže to znamenat, jak to zní, že to znamená, nebo mohlo?) a Aurox dítě/cokoliv, který mě vyváděl z míry, když jsem byla v jeho blízkosti, cítila jsem se podivně vystrašená a úzkostná a prostě naprosto zpanikařená a celá škola vypadala jako bomba čekající na výbuch.

Vzhlédla jsem k Měsíci. "Plus," řekla jsem tiše, mluvící jako by přímo k zářícímu srpku měsíce, "za šest dní musím jít provést očistný rituál babiččiny země, protože tam moje máma byla zabita."

Tvrdě jsem zamrkala. Nebudu brečet. Znovu. Šla jsem si jenom sednout ven v měsíčním světle, dokud pro mě nebude čas jít na druhou hodinu dramatické třídy.

Jako bych ve svém životě neměla drama už dost.

"No," řekla jsem Měsíci. "Alespoň už moje duše není rozbitá a nejsem beze spánku na Onom světě téměř-duch." Hned vzápětí po té veselé myšlence, kterou jsem vyslovila nahlas, přišla mi na mysl další věc: "Tolik se mi stýská po Heathovi."

Ta slova byla stále ve vzduchu kolem mě, když se malé místo uprostřed mé hrudi začalo zahřívat.

S hrozným pocitem byl můj pohled stržen z klidného Měsíce ke zdi, která lemovala Školu noci. Aurox hlídkoval podél školní zdi. I z této vzdálenosti jsem viděla, že je ostražitý a hledá případné problémy, jeho pohled skenující okolí a nebe. Dokonce vypadal, jako by nasával vzduch. Přicházel ke mně, i když ne tak přímo. Moje lavička byla několik metrů blíž škole od zdi a skrytá ve stínu pod velkými stromy a on mě neviděl. Ale nedržel se stínů. Šel ve volném prostoru a, i když Měsíc nebyl plný, noc byla jasná a tučný půlměsíc vydával dost stříbřitě modrého světla, a když se přiblížil, mohla jsem vidět jeho tvář.

Aurox je přesně to, co by každá holka nazývala žhavým. No, každá holka, která by nevěděla, že byl nějakým druhem vraždícího stvoření oblečeného v obleku chlapecké kůže. Pak jsem si vzpomněla, jak se nad ním uzavřela banda mláďat poté, co zabil krakouna. Pomyslela jsem si, že se vůbec nestarali, jestli jeho kůže byla oblek nebo skutečnost. Bylo to cítit jako něco, co mi lezlo po zádech, a já se otřásla. Já se starala. Mě hodně záleželo na tom, co bylo pod jeho kůží.

Jeho oči byly super divné. Všimla jsem si jich už předtím. Hodně ironicky, v tomto světle mi připomínaly Měsíc nebo alespoň ty skály zvané měsíční kameny, jenom jeho oči se leskly, skoro zářily. Moje ruka se pomalu sunula k mému vidoucímu kameni. Cítila jsem, jak můj tep zrychlil. Co to s Auroxem bylo, že mě tak strašil? Nevěděla jsem, ale byla jsem přesvědčena, že potřebuji tento strach porazit. Potřebovala jsem se podívat přes vidoucí kámen a vidět cokoliv mi skála svěří, Temnotu nebo Světlo, zlo nebo dobro. Začala jsem zvedat kámen a pak jsem si toho všimla.

Jeho stín, vrhaný na kamennou stěnu školy, nezrcadlil vysoké, svalnaté tělo lidského chlapce. Auroxův stín byl býčí.

Musela jsem zalapat po dechu, musela jsem udělat nějaký malý hluk, protože jeho zářivé oči mě okamžitě našly.

Změnil směr, kterým šel a zamířil přímo ke mně.

Zasunula jsem vidoucí kámen pod košili a snažila se dýchat normálně a zastavit mé srdce, aby nevyrazilo z mé hrudi.

Když byl jen pár metrů ode mě, nemohla jsem si pomoct. Vstala jsem a šla okolo za tepanou železnou lavici. Vím, že to byla hloupost, ale nějak jsem se cítila líp, když bylo něco, cokoliv, mezi námi.

Zastavil se a pár vteřin se na mě bez mluvení díval. Jeho výraz byl divně zvědavý, jako by nikdy předtím neviděl dívku a snažil se zjistit, co to sakra jsem, i když ta analogie byla směšná.

"Nemusíš téhle noci plakat," řekl nakonec.

"Ne."

"Měla bys být ve třídě," řekl. "Neferet nařídila všem mláďatům vyučování."

"Proč jsi vrhal stín býka?" vyhrkla jsem otázku jako trouba a pak jsem si chtěla připlácnout ruku na ústa. Co se se mnou sakra stalo?

Jeho obočí se svraštilo a podíval se na místo na zemi vedle něj, kde jeho stín, jeho velmi lidský a velmi normálně vyhlížející stín, zavrtěl hlavou stejně jako on.

"Můj stín není býk," řekl.

"Byl to býk, předtím, když jsi obcházel u zdi. Viděla jsem to," řekla jsem, přemýšlejíc, jak jsem mohla znít tak klidně a jistě, když i mým vlastním uším se to zdálo naprosto šílené.

"Býk je moje část," řekl a pak vypadal svou odpovědí tak překvapeně, jako jsem byla já svou otázkou.

"Bílý býk nebo černý?" zeptala jsem se.

"Jaké barvy byl můj stín?" opáčil.

Zamračila jsem se a podívala se na tmavý lidský stín.

"Černý, samozřejmě."

"Pak je můj býk černý," řekl. "Měla by ses vrátit do třídy. Neferet to přikázala."

"Zoey, je tam všechno v pořádku?"

Starkův hlas mě přiměl nadskočit. Otočila jsem hlavu, abych ho viděla ke mně rychle přicházet, luk s ozubeným šípem držel s rušivou nonšalancí ve své ruce.

"Jo, fajn," řekla jsem. "Aurox mi říkal, že musím jít do třídy."

Stark věnoval Auroxovi tvrdý pohled. "Nevěděl jsem, že jsi profesorem na téhle škole."

"Následuji Neferetin rozkaz," řekl Aurox.

Zněl stejně, jako než se ukázal Stark, ale jeho řeč těla se úplně změnila. Vypadal větší, agresivnější, víc nebezpečný.

Naštěstí, zvon, který signalizoval konec první hodiny, odbíjel. "Ach, jejda, vypadá to, že se na první hodinu nedostanu. Lepší se ale dostat na druhou hodinu včas." Obrátila jsem se zády k Auroxovi a šla ke Starkovi, provlékajíc mou ruku skrz jeho a říkajíc: "Doprovodíš mě na dramatické vyučování?"

"Rozhodně," řekl.

Ani jeden z nás Auroxovi nic neřekl.

"Děsí tě," řekl Stark, když jsme byli z Auroxova doslechu.

"Jo."

Stark otevřel dveře hlavní školní budovy a dlouhé chodby, která vedla do většiny našich učeben.

Byla rušná, plná mláďat měnících třídu, ale držel svůj hlas nízko a blízko mě, takže jsem ho mohla slyšet jen já. "Proč? Udělal něco?"

"Vrhal-"

Má slova zarazila vysoká, tmavovlasá upírka, vystupující z Neferetiny třídy a do haly před námi. Stark a já jsme se zastavili. Zpočátku bylo těžké uvěřit, koho vidím, a chtěla jsem si protřít oči, jako bych je mohla pročistit. Pak Stark přitiskl svou ruku přes srdce a hluboce se uklonil, vytrhávajíc mě z mého živého snu a následovala jsem jeho příklad, zatímco řekl: "Veselé setkání, Thanatos."

"Ach, Starku, Zoey, veselé setkání. Jsem ráda, když vidím, že oba vypadáte tak dobře."

"Co tady děláš?" zeptala jsem se mnohem víc bez obalu, než jsem měla.

Její tmavá obočí se zvedla, ale vypadala víc pobaveně než uraženě. "Jsem tady, protože Nejvyšší rada rozhodla, že velmi zvláštní mláďata," zastavila se a pohlédla na Starka, "a upíři zde zasluhují větší pozornost."

"Co to znamená?" zeptala jsem se. Děti chodící kolem nás v hale na nás zíraly a šeptaly. Viděla jsem Damiena vystrčit hlavu z jeho třídy a jeho ústa zformovat kolo, překvapené "Ooooh!" když uviděl Thanatos.

"To znamená, že pokud v pondělí zanedbáš svou první vyučovací hodinu, budeš pokárána Thanatos."

Neferet vyšla z otevřených dveří její třídy. Mluvila s ne více strohostí než normální učitel poučující dítě, které se ulilo z vyučování, ale její oči říkaly něco jiného. Cítila jsem napětí Starkova těla a moje myšlenka byla, že Temnota byla všude kolem ní.

"Věřím, že je Zoey dostatečně zralá, takže měla vynikající důvod dnes nepřijít do třídy." Thanatos se na Neferet usmála a její tón byl zjevně blahosklonný.

Neferetin obličej vypadal zmrazený. Její odpovídající úsměv vypadal křehký. "Také tomu věřím. Bude to, jak má být. V pondělí budeš mít na starost Zoey a ostatní speciální studenty, které zahrneš. K dispozici je volná třída dolů touto halou a na pravé straně. Teď, pokud mě omluvíte, musím se ujistit, že pokoj je připravený pro tvůj pobyt na neurčitou dobu."

"Samozřejmě, že tě omluvím a znovu se omlouvám za příjezd bez předchozího upozornění a opravdovou nevědomost, jak dlouho tady s vámi v krásné Tulské Škole noci budu. Tohle jsou jednoduše neobvyklé časy. Veselé setkání, veselé rozdělení a znovu veselé setkání, Neferet," řekla Thanatos.

Neferet si přitiskla ruku přes srdce a sklonila mírně hlavu, mumlajíc slova na rozloučenou, když spěchala pryč.

"Není ráda, že jsem tady," řekla Thanatos.

"Vědělas, že nebude," řekla jsem tiše. Během našeho času na Skye, Stark mi řekl, že měl spojence v Thanatos a to natolik, že on a zbytek mých přátel přijali upírku, která měla spříznění se smrtí, v jejich důvěru a řekli jí všechno, co věděli o Neferet.

Thanatos přikývla: "Věděla, i když jsem byla šťastný dobrovolník pro tuto misi. Velká rovnováha dobra a zla na tomto světě je v sázce a já věřím, že odpovědi mohou být nalezeny zde v této Škole noci."

Zvon začal odbíjet. "Ach, sakra!" řekla jsem a pak rychle dodala, "Omlouvám se. No, přijdu pozdě na vyučování."

"Splň dnes své vyučování, Zoey. Budu se těšit, že tě uvidím na první hodině v pondělí." Thanatos se usmála na Starka. "Mladý bojovníku, mám ve svém autě jen pár tašek. Můžeš mi prosím pomoci?"

"Jo, samozřejmě," řekl. Usmál se a zamával mi, když jsem si přitiskla ruku na srdce a uklonila se Thanatos, a pak jsem pelášila dolů halou a přikrčila se v dramatické třídě, posílajíc Erikovi Vážně se omlouvám pohled.

Přivřel na mě oči, ale naštěstí nic neříkal. Vlastně, hodně mě ignoroval a nechal mě sedět a zírat do prázdna a přemýšlet, jestli bych si přála, aby si hodiny pospíšily ke konci školy nebo bych se měla děsit, co přijde dál.

Trochu jsem se nakláněla k té děsící straně…

***

Dívala jsem se na jídlo na mém talíři a, i přes hloupý stres, který jsem cítila, jsem se usmála, "Špagety." Povzdechla jsem si opravdovým štěstím. "A hnědý pražený sýrový chleba s česnekem. Vážně, um."

"Já vím. Strašně se mi po tom jídle stýskalo." Stevie Rae se ušklíbla a posadila se tak, že Stark a já jsme sklouzli vedle ní a Rephaima. Všimla jsem si, že Rephaim měl ústa nacpaná a rychle žvýkal. Setkal se s mýma očima, usmál se a, ukazujíc příliš mnoho špaget, zamumlal, "To je dobré."

"Takže, jí ptáci špagety?" zeptala se Afrodita, když se usadila na lavičce naproti nám čtyřem.

"Není pták," řekla pevně Stevie Rae.

"Ne, v tento moment není," řekla Afrodita.

Damien přispěchal a šťouchl do Afrodity, která se na něj zamračila, ale posunula se. "Dobře, panebože. Umíral jsem, abych si s vámi promluvil, lidi. Co tady Thanatos dělá?"

"Hej, zkontroloval sis schránku v poslední době?" řekla Afrodita, mávajíc kolem kusem papíru, který vypadal velmi oficiálně a nově-jako-školní. "Můj odhad je, že dostanete stejný změněný rozvrh jako já. Podílnice-mozku mají jeden."

Dvojčata se k nám přidala. "Ukončete naše volání," řekla Shaunee.

"Jo, nesdílíme mozek. Sdílíme duši. To je odlišné," řekla Erin.

"Prosím, jako sdílení-duše je v pořádku?" Afrodita potřásla hlavou a protočila oči.

"V pondělí začíná Thanatos s vyučováním speciální třídy první hodinu," zasáhla jsem, než mohla začít světová válka. "Asi všichni budeme mít změny v rozvrhu."

"Já mám," řekl Rephaim s pusou stále plnou. "Zkontroloval jsem to předtím, než jsem šel na první hodinu."

"Ach, tohle tě tak zdrželo," řekl Damien. "Nechtěl jsem se ptát."

"Zdrželo?" řekla Stevie Rae. "Víš, že se na tebe profesoři rozzlobí, pokud se zpozdíš."

Rephaim se na mě podíval.

Já se podívala na něj.

Spolkl plnou pusu špaget. "Byl tady otec."

"Cože? Kalona? Tady?" Hlas Stevie Rae slova skoro zapištěl. Děti u nejbližšího stolu nám věnovaly zvědavé pohledy.

"To je pravda," řekla Afrodita, zvyšujíc hlas a vypadající typicky naštvaně. "Barcelona je místo, kde jsou nejlepší obchody s botami, ne tady. Vemte stopu, balíci." Pak naklonila hlavu a zašeptala, "Není dobrý nápad říkat o tom moc v publiku, což znamená kdekoliv kromě tunelů."

"Rephaime, jsi v pořádku?" zeptala se Stevie Rae mnohem tišším hlasem.

"Ano. Nebyl jsem sám. Zoey byla se mnou," odpověděl tiše.

Stevie rae překvapeně zamrkala. "Z?"

"Má pravdu. Byla jsem s ním celou dobu. Je to v pořádku. No, tak v pořádku, jak to může být, když Ten Kdo Nemůže Být Jmenován je zúčastněný," zašeptala jsem.

"Ach, do prdele. Tohle nejsou Bradavice," řekla Afrodita.

"Kéž by byly," řekla Erin.

Pak Shaunee udělala něco, co mě šokovalo hůř, než Kalonova návštěva. Nedělala ozvěnu svému dvojčeti. Místo toho, velmi milým, velmi ne-dvojčetovským hlasem řekla: "Stále o něj máš starost. Nemáš?"

Rephaim přikývl, jen trochu.

"Ségra? Bradavice?" řekla Erin, vypadajíc trochu ztraceně.

"Ségra, tohle je důležitější." Shauneiny oči našly znovu Rephaimovy. "Tátové jsou důležití."

"Nevěděla jsem, že jsi byla svému tátovi tak blízko," řekla Stevie Rae.

"Nejsem," řekla Shaunee. "To je důvod, proč chápu, jak jsou důležití. Mít někoho, kdo ti zaplatí jakoukoliv pozornost, neznamená, že si nepřeješ, aby to bylo jiné."

"Hm," řekla Erin, stále vypadajíc zmatená. "Nevěděla jsem, že tě to trápilo ségra."

Shaunee pokrčila rameny a tvářila se rozpačitě. "Nelíbí se mi o tom moc mluvit."

"Co chtěl?" zeptala se Erin Rephaima.

Rephaim se podíval na mě. "Ne, ne moc."

"Myslím, že Afrodita má pravdu. Musíme si o tom promluvit, když se nebudeme obávat, že nás někdo zaslechne. Teď pojďme doobědvat a pak si každý musí jít do schránek a zkontroluje změněný rozvrh, který obsahuje červená mláďata," řekla jsem.

"Dallasova skupina má svoje taky," řekla Afrodita. "Slyšela jsem je o tom mluvit na uměleckém vyučování."

Podívala jsem se na Stevie Rae. Její tvář přešla do opravdu bílé. "Budeme všichni s tebou," řekla jsem. "A Thanatos je mocná upírka, členka Nejvyšší rady. Nenechá je něco provést."

"Shekinah byla vůdkyní Nejvyšší rady a byla zabita její první den tady, pamatuješ?" řekla Stevie Rae.

"To byla Neferet a ne nějakým sprchová-taška klukem, červeným mládětem," řekla jsem.

"Ty holky mi jdou na nervy taky," řekla Afrodita. "Ta Nichole, děvce se musí vyrvat vlasy z kořínků, které jsou pravděpodobně jiné barvy, než zbytek toho bordelu, co má na hlavě."

"Nesnáším, když s tebou souhlasím," řekla Stevie Rae.

"No, balíku, i ty můžeš mít někdy pravdu."

"Můžeme teď přestat a sníst zbytek špaget?" řekla jsem. "Jsou tu jenom dvě další hodiny, pak se můžeme vrátit zpátky do skladiště a budeme mít celý víkend, abychom přišli na to, jak z tohohle ven."

"To je dobrý nápad," řekl Damien. "Další hodiny zkontroluju knihy a soubory na některé z otázek, které se snažíme zodpovědět. Dostal jsem povolení od profesorky Garmyové jít do mediálního centra během vyučování španělštiny. Jsem opravdu dobrý v konjugaci sloves a na to se dnes zaměří."

"Fuj," řekla jsem. Všichni (kormě Damiena) u stolu souhlasně přikývli na mé fuj ohledně konjugací, i když dvojčata vypadla ze synchronizace a Erin stále dávala Shaunee pohledy, které šly od zlosti ke zmatku a zase zpátky.

A to do značné míry shrnulo zbytek dne: matoucí, rozčilující a prostě fuj.

16. kapitola

Zoey

"Mám ráda jeho koně," řekla jsem Lenobii.

"Taky ho mám ráda," řekla Lenobia, i když to znělo, jako by nenáviděla, že to musí přiznat. Stály jsme v ohradě, kousek od skupiny, která se shlukla kolem Travise a jeho obří percheronky Bonnie. Kovboj demonstroval velmi pozornému publiku mláďat (a Dariovi, Refaimovi a Starkovi), jak používat kopí a meč z koňského hřbetu.

"Takže," řekl Johnny B: "To je všechno, co může dělat? Jenom, jako klusat tam a zpátky v přímé linii?"

Na hřbetě Bonnie kovboj vypadal o mnoho vyšší. Měl v tu chvíli v ruce dlouhé kopí a já na moment přemýšlela, jestli na něj chytráka se svalnatým mozkem, Johnnyho B., nenapíchne. Ale Travis si jen posunul klobouk dozadu, opřel si kopí o kyčel a řekl: "Moje holka může dělat všechno, co menší kůň. Má všechny chody: krok, klus, lehký i rychlý cval." Podíval se na Lenobii a jeho bezstarostný úsměv se zkřivil. "No, Bonnie se neumí obrátit tak rychle jako quarter horse. Nemůže běžet tak rychle a tak dlouho jako plnokrevník. Ale může zničit cestu s tím nejlepším z nich. Nezapomeňte, že může nést mě, hromadu brnění a zbraní, a strhnout dům. To všechno ve stejnou dobu. Podceňovat ji by byla chyba." Vrhl další pohled na Lenobii a dodal: "Ale podceňování žen obecně není dobrý nápad, chlapče."

Zakryla jsem smích kašlem.

Lenobia se na mě podívala. "Nepodporuj ho. Celý den se držel v centru pozornosti mláďat. Dívky s ním chtějí na rande. Chlapci chtějí být jím. Bolí mě z něj hlava."

"Tak ho máš trochu ráda?"

Trhla jsem sebou pod Lenobiiným mrazivým pohledem, když Travis pozvedl hlas a zavolal: "No, měli byste se na to zeptat profesorky, ale já bych byl pro malou vyjížďku do terénu."

Ech? Vyjížďka do terénu? Mé uši ožili. "Pojedeme na vyjížďku?"

"Ne že bychom o té doby, co bojujeme se zlem, žádnou neměli," zamumlala Lenobia polohlasně. Pak zvedla hlas a začala mluvit směrem k Bonnie a jejímu kovbojovi: "Je mi líto, Travisi, ale neposlouchala jsem. Na co jste se mě ptal?"

"Jedno z dětí chtělo vidět Bonnie v akci na jezdecké stezce. Rád bych vzal některé z nich s několika koňmi s sebou za jasné noci ven. Vyrostl jsem mimo Sapulpu a znám staré naftařské cesty na hřebenech jako své boty."

Viděla jsem, jak Lenobia nasála vzduch a byla jsem si jistá, že se chystá vystřelit kovboje do stratosféry, když se Ant, nejmenší z červených mláďat, natáhl nahoru, a jak na ni fascinovaně hleděl, poklepal Bonnie na nose a řekl: "Wow! Jezdecká stezka? Jako to dělávali kovbojové? To by bylo úžasný." Hleděl na Lenobii se zřejmým obdivem v očích. "Profesorko Lenobie, opravdu bychom mohli?"

Myslím, že mě to zasáhlo přibližně ve stejnou dobu jako Lenobii, Ant jen požadoval dělat nějaké běžné školní věci, jako vyrazit na vyjížďku a být dítětem, oproti tomu být mrtvý a nemrtvý a bojovat s nesmrtelnými a ptačími monstry, co si s sebou přivedli a obávat se o bezpečnost světa.

"Možná. Budu muset zjistit, jestli to můžu zapracovat do svého učebního plánu. Tam už v poslední době nějaké změny proběhly," řekla Lenobia svým učitelským hlasem.

Johnny B si povzdechl. "Změny. Stali se z nás nemrtví, vrátili jsme se sem a zkazili rozvrh."

"Vlastně, profesorka tím zřejmě mínila spíš mě než vás," řekl Rephaim. "Já jsem důvodem, proč Stark a Darius museli začít s novými lekcemi tady ve stájích."

"Ani jeden a oba máte pravdu," řekla Lenobia rázně. "Změnili jste některé věci ve Škole noci, ale to nemusí být nutně negativní. Ráda se dívám na změnu jako na pozitivní věc. Zabraňuje stagnaci. A mám radost, že mám třídu bojovníků ve své stáji. Jak Travis dnes tak vhodně demonstroval, bojovníci a koně mají dlouhou a bohatou společnou historii."

Viděla jsem Rephaimův překvapený pohled a jeho váhavý úsměv. Pak se ozval zvonek a předtím, než se všichni rozeběhli ke dveřím, Travis zavolal: "Hej vy tam, kluci! Nikdo neodejde ze stáje, dokud všecko nebude na svém místě. Pomůžete Starkovi a Dariovi uklidit zbraně a terče." Pak ukázal na Rephaima a Anta. "Ty a ty mi pomůžete odstrojit Bonnie a vyvíchujete ji (vytřete pot slámou). Dneska tvrdě pracovala."

Všichni se hnuli. Lenobia zaváhala, a pak trochu kývla, změnila směr a zmizela do své kanceláře.

Ha. Takže teď se souhlasem tvrdším než tvrdé upíří profesorky, lidský kovboj říkal ex-krakounovi, nemrtvým klukům a bandě mláďat, co mají dělat. Huh.

* * *

V době, kdy jsme sehnali všechna děcka, dostali se k minibusu a dojeli zpátky do depa, bylo něco před šestou hodinou ráno. Už jsem byla unavená a neuvěřitelně ráda, že je víkend. Přísahám, že jsem nechtěla dělat nic jiného než spát, sledovat brak v televizi a možná trochu vymalovat v tunelech. Zrovna jsem přemýšlela o své tlusté modré dece (kterou jsem si přibrala, když jsem cpala svoje oblečení a další věci z mého pokoje na koleji do kartónové krabice), a jak krásné by bylo se pod ni stočit se Starkem a Nalou, když Stevie Rae vpadla do mých představ.

"Fajn, musíme si pospíšit." Ukázala na mě, Refaima, Starka, Daria, Afroditu, dvojčata a Damiena. " Za asi hodinu a půl bude svítat. Refaim a Zoey mají nějaké Kalonovy nesmysly, které nám potřebují říct."

Povzdechla jsem si. "Dobře. V kuchyni."

Trvalo nám ještě dost dlouho, než jsme z kuchyně odklidili hladová mláďata a poslali je do jejich pokojů.

"Tohle už dlouho fungovat nebude. Potřebujeme pro nás místo, kde můžeme mít naše vlastní jednání Rady bez všech těch pitomců tady," řekla Kramisha, když se zamračila na Johnnyho B, který se snažil zjistit, kolik Cheetos by si mohl nacpat do pusy najednou.

"Vždyf uf du," zahuhlal Johnny B přes Cheetos.

"Koukej odtud zvednou ten svůj hloupý zadek. Máme toho dost k prodiskutování." Zavrtěla hlavou a vyhnala jeho a poslední červená mláďata z kuchyně. Pak se Kramisha otočila na nás ostatní. "Ne. Nikam nejdu."

"No do hajzlu, máš zas další básničku?" vyhrkla Afrodita.

"Četla jsem v časopisu People, že negativita ti přidává vrásky," řekla Kramisha Afroditě. "Měla bys zvážit svůj přístup, až se podíváš do zrcadla. Protože já vím, že miluješ koukání do zrcadla." Trochu si odfrkla a pak její pohled přešel ke Stevie Rae, a pak ke mě. "Přišlo to ke mně při latině."

"Latina? Vážně?" řekla Afrodita. "Tvoje angličtina ještě není tak bezvadná."

"Non scholae sed vitae discimus," řekla Kramisha hladce.

Bylo hluboké ticho a pak Stevie Rae řekla: "Zatraceně, latina vždycky zní tak chytře. Dobrá práce, Kramisho."

"Děkuji ti. Je hezké být oceněna mou Velekněžkou. Každopádně ... " hrabala se ve své strakaté tašce, až našla fialový poznámkový blok, vytáhla ho ven, přešla ke stolu a plácla ho přede mě. "Tohle je pro tebe."

"Proč?" Řekla jsem, než jsem mohla zastavit pusu.

Kramisha pokrčila rameny. "Nevím, ale měla by sis to přečíst ty."

"Bylo by opravdu užitečnější, pokud bys mohla získat trochu více informací, když k tobě ty básně přicházejí," udělala Afrodita ve vzduchu sarkasticky uvozovky.

"Vrásky," řekla Kramisha, aniž by se na ni podívala.

"Fajn, přečtu to." Vzala jsem papír a pak se podívala na mou zírající skupinu. "Ano, nahlas." A četla jsem:

"Rozdílné podoby, vytvořené:

z Drakových slz

Ztracených let

Překonaného strachu

Paradoxu ohně a ledu

Pravým Zrakem viděné

Temnota neznamená vždy zlo,

Světlo nepřináší vždy dobro."

Když jsem četla poslední dva řádky, stáhl se mi žaludek. Podívala jsem se na Kramishu. "Měla jsi pravdu. Měla jsem si to přečíst já."

"Jak to víš?" zeptal se Stark.

"Poslední řádky, ta část, která začíná Temnotou, to je to, co mi Nyx řekla těsně předtím, než mě políbila na čelo a vybarvila mé znamení v ten den, co jsem byla Označena."

"Říká ti něco ten zbytek?" zeptal se Damien.

"No, já nevím. Všichni víme, proč Drak pláče." Rephaim shrbil ramena a já jsem k němu vyslala rychlý omluvný pohled. "Část o letech a strachu by také mohla souviset s Drakem. Je jasné, že budeme muset zapojit Shaylin kvůli části o Pravém Zraku a nejsem si ani jistá, co je ten paradox," povzdechla jsem si. "Takže, jinými slovy, ne, nemám ponětí, o čem ten zbytek je."

"Paradox je výrok nebo situace, která je protichůdná, ale pravdivá," řekl Damien.

"He?" Řekla jsem.

"Dobře, například: paradox války je to, že musíš zabíjet lidi, aby lidé přestali být zabíjeni." "Bože, nenávidím metafory," řekla Afrodita.

"Ale jsi chytrá, má krásko. Když zapojíš svůj rozum, na něco přijdeš," řekl Darius.

"Paradox může mít něco společného s Kalonou a Rephaimem," promluvila náhle Shaunee.

"Co tím myslíš?" zeptala se Stevie Rae.

"Ségra?" řekla jí Erin. "Jsi v pořádku?"

"Jsem v pořádku," řekla jí Shaunee a pak pokračovala. "Chci tím říct, že je to paradoxní situace, nebo ne? K tomu, aby Rephaim dokázal, že změnil strany a je teď dobrý, se musí obrátit zády ke svému tátovi, a to je něco, co je obvykle považováno za špatné."

"Na tom možná něco je," řekl Damien.

"Ona je oheň," řekla Afrodita.

Zamrkala jsem. "A Kalona je led."

"Ale moje dvojče nemá s Kalonou nic společného," řekla Erin.

"Ano, má," řekl Rephaim. "Chápe, jak se kvůli němu cítím, hlavně po dnešku."

"Rephaime, vím, že chceš, aby tvůj táta byl hodný a miloval tě, ale tohle prostě musíš vzdát," řekla Stevie Rae. Slyšela jsem zklamání v jejím hlase.

"Prosím, řekni jí o dnešku," řekl mi Rephaim.

Potlačila jsem povzdech. "Kalona s námi chce uzavřít příměří." Po rozrušených výkřicích od všech - "V žádném případě" a "Oh, prosím tě" - no, všech kromě Shaunee a Rephaima, jsem pokračovala ve vysvětlování toho, k čemu přesně došlo mezi Kalonou, Rephaimem a mnou, a shrnula jsem to slovy: "Takže ne, nemyslím si, že mu můžeme věřit, ale mít s ním příměří nemusí být nutně špatná věc."

"Rephaim si musí nechat to, co děláme, pro sebe," přidala se Kramisha a vrhla na Rephaima tvrdý pohled.

"Jo, o tom už jsme mluvili. V pořádku, Rephaime?" řekla jsem.

"Nebudu říkat otci naše tajemství," řekl Rephaim.

"Ale je to víc než to," přidal se Stark. "Není tajemstvím, že žijeme tady, ale je to něco, co Kalona nepotřeboval vědět."

"Jestli to není tajné, otec si to mohl zjistit kdekoli," řekl Rephaim.

"Jo, možná. Ale nepřemýšlel jsi někdy, že možná, pokud opravdu opustil Tulsu a byl někde na západě a myslel si, že jsi ve Škole noci obklopen Erebovými Syny, by zůstal létat na západě a my bychom se ho zbavili?" řekl Stark.

"To se nestalo. Otec mě neopustil."

"Už ano!" vydechla najednou Stevie Rae. Vstala a objala se rukama, jako by se snažila fyzicky udržet své emoce pod kontrolou. "Odešel, když ses rozhodl pro dobro. Vrátil se jen proto, že tvoji bratři tě nepřiměli, abys pro něj špehoval. Takže teď se snaží sám."

"Špehoval?" řekl Darius.

Rephaim se díval na Stevie Rae, jako kdyby ho udeřila, ale odpověděl Dariovi. "Ano. To je to, o co mě mí bratři přišli požádat. Odmítl jsem předtím, než mě Drak a ten netvor Aurox našli."

"Dobře, podívej, jak jsem už řekla, je jasné, že bychom Kalonovi neměli věřit, ale myslím si, že dnes předvedl rozumný názor. Jestliže je Neferet nesmrtelná a může být zničena jen sama sebou, pak určitě potřebujeme pomoc najít způsob, jak ji tlačit tímhle směrem." Odmlčela jsem se a pak dodala: "Také si myslím, že můžeme věřit Rephaimovi, i když miluje svého otce."

"Kalona je tikající časovaná bomba," řekl Stark.

"Tak jako jsi byl ty. Tak jako jsem byl já," řekl Rephaim.

Stevie Rae ze sebe sundala ruce, kterýma se objímala a vzala Rephaima za ruku. "Taky jsem byla časovaná bomba, Rephaime, stejně jako ty. Ale všichni tři jsme se rozhodli pro Světlo. Tvůj táta ne. Prosím, pamatuj si to."

"Opět souhlasím s burankou," řekla Afrodita.

"Já taky," řekla Erin.

Nastala zřejmá pauza, kdy se Erin podívala na Shaunee, která jí po způsobu dvojčat nedělala echo a nesetkala se s jejím pohledem.

"No, to je zázrak. Zavolejte někdo do Vatikánu," řekla Afrodita suše.

Aniž by pustil ruku Stevie Rae, Rephaim natáhl ruku a přitáhl si Kramishinu báseň přes stůl. Podíval se dolů a pak četl: "Temnota neznamená vždy zlo. Světlo nepřináší vždy dobro. Možná věci nejsou přesně tak, jak se jeví."

"Vím, že jedna věc je jistá, a přesně taková, jak se jeví," řekla jsem. "Byla jsem tam na Onom světě, když Kalona Nyx žádal, jestli by mu mohla odpustit. Bohyně řekla, že až poté, co získá právo ji o to žádat. Nezískal ho, Rephaime."

"Přesto," řekla Shaunee tiše.

"Přesto," zopakoval Rephaim.

"Přesto?" zeptala se Erin a zavrtěla hlavou.

"Dobře, tady je řešení: dokud Kalona nezíská právo požádat Nyx o odpuštění, nebudeme mu věřit. Můžeme s ním udržovat příměří, ale je to pod hlavičkou nepřítel mého nepřítele je můj přítel." řekla jsem a doufala, že jsem to citovala správně. "Tečka, konec."

"Ale nedůvěřovat mu neznamená nedoufat," řekla Shaunee.

"Ne, to neznamená," řekla jsem pomalu a nenáviděla rezignovaný, smutný pohled v očích mojí BFF, s jakým se dívala Rephaima.

"Nezklamu tě," řekl Rephaim nejprve Stevie Rae, pak se jeho pohled přesunul k nám ostatním. "Je to tak, jak Shaunee říkala, mohu doufat, ale nebudu mu nevěřit."

"Zlomí ti srdce," řekla Stevie Rae.

"Příliš pozdě se toho obávat," řekl. "Už to udělal." A pak se celé Rephaimovo tělo rozechvělo. Přísahám, že jsem viděla, jak sebou jeho kůže cuká. "Svítá." Vstal a jemně políbil Stevie Rae. "Musím už jít. Miluju tě."

"Půjdu s …" začala Stevie Rae, ale pak se sama zastavila. "Ne, nechceš mě u toho. To je v pořádku. Vím, že to je něco, co musíš udělat sám." Stoupla si na špičky a rychle ho políbila. "Rychle, než zůstaneš uvězněný tady dole."

Rephaim přikývl a pak se rozběhl z místnosti.

"Hm. Takže se promění v ptáka? Jen tak?" řekla Afrodita.

"Kromě toho, že ho to bolí a ponižuje ho to, tak jo, jen tak, "řekla Stevie Rae a s malým vzlykem vyrazila z kuchyně.

"No, do hajzlu, že jsem se ptala. Není třeba, aby na to byla tak citlivá."

"Jak by ses cítila, kdyby se Darius každý den měnil v ptáka?" Zeptala jsem se jí a snažila se (marně), aby se vcítila do Stevie Rae.

"Naštvaně," řekla. "Ráda se mazlím." Zdálo se, jako by Afrodita o něčem uvažovala a pak dodala: "Víte, možná by měla zkusit udržet ho v opravdu, ale opravdu velké kleci těsně před svítáním. Možná, že by ho mohla ochočit."

Všichni jsme na ni zírali.

"Cože? No to je nápad."

"Jeden z těch, které tě nejlépe vystihují," řekl Damien.

"Takže to znamená, že ji mám nebo nemám přidat na dlouhý nákupní seznam, který dělám na tento víkend pro domácí vylepšování?"

"Říkám přidat, pokud mě necháš udělat zbytek toho seznamu," řekla Kramisha.

"Jdu si promluvit s mojí BFF," řekla jsem. "Vy dvě nakupte, ale nenakupujte podle slova krutě."

"Hele, jestli to nevadí, jdu do postele," řekl Stark. "Cítím, jak mě slunce vysiluje."

Vynutila jsem si úsměv na tváři a políbil ho. "Jistě, budu tam za chviličku."

"Dej si na čas. Ujisti se, že je Stevie Rae v pořádku." Sotva na mě pohlédl, zamával na ostatní děti a těžce vyšel z místnosti.

Už bude spát, až se dostanu do naší postele. Měla jsem divný pocit, jako bych měla najednou vztah se starým mužem, který nedokáže zůstat vzhůru. Ale setřásla jsem ten pocit, rozloučila se se skupinou a spěchala do úhledného malého pokoje Stevie Rae.

Seděla na posteli, brečela a objímala Nalu.

"Hej, děvče," řekla jsem, posadila se vedle ní a pohladila Nalu. "Staráš se o Stevie Rae?"

Na to se moje BFF usmála přes slzy. "Jo, už tady byla. Předstírala, že je pořádně nevrlá, ale opravdu mi vyskočila na klín a potom, co na mě kýchla, položila si svoje tlapky na můj hrudník a obličej vedle mého a začala příst."

"Nala je ve své práci dobrá," řekla jsem.

"Práci?" odfrkla Stevie Rae a popadla kapesníček z krabice u postele.

"Kočičí terapeut. Když je ve svém profesionálním režimu, ráda o ní přemýšlím jako o doktorce Nale."

"Účtuje si za hodinu?" Zeptala se a hladila Nalu, která určitě vytočila svůj motor na předení na nejvyšší otáčky.

"Jo. Pracuje pro kočičí útulek. Hodně."

Stevie Rae se usmála a otřela si oči. "Jistě mě dostane do party."

"Chceš zavolat své mámě? Cítila by ses líp?"

"Ne, má teď práci se snídaní pro mé bratry. Jsem v pohodě."

Podívala jsem se na ni.

"Dobře, fajn, budu v pořádku. Jen mám starosti o Rephaima. Vím, že vy všichni nemůžete zapomenout, že je krakoun, ale ráda bych, abyste pochopili, že už opravdu není zlý. Od doby, co ho Nyx změnila, je z něj během hodin po západu slunce úplně obyčejný kluk. A neví moc o tom, jak být klukem. Z, bojím se, že Kalona udělá něco, co ho zkazí, a tím mu pak sebere jeho lidství." Propukla v hlučný pláč.

Přitáhla jsem si ji do vroucího objetí, i se stěžující si Nalou.

"Ne, zlatíčko! To se nestane. Jakmile Bohyně dá někomu dar, už ho nesebere, dokonce i když pak svou svobodnou vůlí nadělá pěkný binec. Myslím, že Neferet je dokonalým příkladem. Ona to vážně, totálně zpackala a ještě pořád má spoustu sil, kterými ji bohyně obdařila. Rephaim v noci zůstane chlapcem. Co musíš udělat je rozhodnout se, jestli dokážeš žít se slabostí, kterou s sebou jeho bytí člověkem přináší."

"Ale láska není slabost," řekla.

"Milovat špatného člověka je," řekla jsem.

Její oči se zvětšily a zakulatily a vylily se jí z nich další slzy. "Myslíš, že je to špatně, že ho miluju?"

"Ne, zlatíčko. Myslím, že je špatné, že on miluje Kalonu, a to z něj dělá slabého." Zarazila jsem se a slabým hlasem přiznala: "Vím o tom. Byla jsem tam. Víš, že jsem myslela, že miluju Kalonu, a proto jsem věřila, že se změní."

"Jo, myslela jsem si to."

"Bylo zapotřebí, aby zabil Heatha, abych se vzbudila," řekl jsem.

"Co když je potřeba něco strašného, aby Rephaim úplně přestal věřit, že se změní?"

Povzdechla jsem si. "Možná to není tak, že si Rephaim myslí, že se Kalona změní, ale že v to doufá."

"Je mezi tím rozdíl?"

"Jo, myslím, že je tu velký rozdíl mezi tím věřit, že se něco stane a jen v to doufat," řekla jsem. "Dej Rephaimovi šanci se tím zabývat. Je to těžká věc, a jak jsi říkala, všechno je pro něj nové. Prostě ho teď miluj a uvidíš, co se stane. Já věřím, že by ti nikdy záměrně neublížil," řekla jsem.

"Budu ho milovat a uvidíme, co se stane," souhlasila. Pak se zhluboka nadechla a objala mě tak silně, že přiměla Nalu reptat a kroutit se.

Stevie Rae a já jsme se jí smály a strávily nějakou dobu usazením kočky, a pak jsem řekla: "Dobře, svalím se přímo tady, jestli se hned nedostanu do své postele." Políbila jsem Nalu na temeno hlavy a podala jí Stevie Rae. "Drž Dr. Nalu. Je to dobrý mazlíček."

"Díky, Z. Ty jsi nejlepší."

Vyklouzla jsem skrze deku, která zakrývala dveře Stevie Rae a pomalu jsem se vydala tunelem, dokud jsem nepřišla k růžové dece My Little Pony, kterou jsem Starkovými připínáčky přidělala jako naše dveře. Přejela jsem rukou dolů po měkké přední straně a usmála se pro sebe, když jsem si vzpomněla, jak jsem si hrávala s My Little Pony a převlékala je, a jak máma ostříhala některým poníkům hřívy nakrátko, abych věděla, kteří jsou chlapci a kteří dívky.

Mami ...

Zavřela jsem oči a soustředila se. "Duchu, potřebuji tě," zavolala jsem tiše. Téměř okamžitě jsem cítila, jak mě živel naplnil. "Mohl bys se mnou tentokrát na chvíli zůstat, jen dokud neusnu?" Duch odpověděl na mou otázku návalem pocitu, že jsem v teple a velmi unavená.

Proklouzla jsem pod růžovou dekou a tiše došla k posteli. Věděla jsem, že bude spát. Lehla jsem si vedle něj, přetáhla svou modrou deku přes nás oba a několik minut Starka sledovala, když jsem nechala ducha uklidnit mě. Ve spánku se mračil. Pod jeho víčky jsem mohla vidět, jak se jeho oči pohybují, jako by se díval na ping-pongové utkání se zavřenýma očima. Jemně jsem se dotkla jeho čela, jen konečky prstů a snažila se jeho napětí uklidnit. "To je v pořádku," zašeptala jsem. "Neměj zlé sny." Zdálo se, že to trochu zabralo, protože se zhluboka nadechl, jeho obličej se uvolnil a přehodil ruku kolem mě, takže jsem se mohla přitulit, když jsem se konečně dostala do hlubokého, bezesného spánku.

Kalona

Zpočátku to bylo jednoduché, i když náhodné, když Kalona následoval vlákno sdíleného nesmrtelného ducha, který ho svazoval se Starkem. Snadno vklouzl do mysli mladého upíra. Ale jak dny ubíhaly a jejich zkušenosti z Onoho světa bledly dále a dále v minulosti, shledával Kalona napadání Starkova podvědomí čím dál obtížnějším.

Chlapcova mysl se bouřila.

Kalonův invazivní duch musel zůstat v klidu a jednoduše sledovat nebo vytvářet pouze drobné návrhy Válečníkovi a Strážci Zoey Redbirdové, jinak se Starkovo podvědomí bránilo a čím dál častěji oddělovalo vlákno, které je dva svazovalo a vyhazovalo Kalonova ducha většinou ne zrovna příjemným způsobem. Samozřejmě, že to bylo snazší v případě, že byl chlapec rozrušený buď milováním se Zoey, nebo když spal a snil.

Zpočátku Kalona upřednostňoval vstup do Starka, když ten vstupoval do Zoey. Bylo to opravdu příjemné. Ale sex byl také rozptýlení, které okřídlený nesmrtelný nepotřeboval. Tak jak dny a noci míjely, vrátil se Kalona k dovednosti, kterou dovedl k dokonalosti už před dávnými věky, vstupoval do Starkových snů. Nesmrtelný nemanipuloval bojovníkovými sny, ačkoli to nedělal ani se Zoey a mnoha dalšími.

To by bylo příliš nápadné. Stark by mohl poznat, co se děje. Pokud by si začal uvědomovat Kalonovu přítomnost, mohl by si chlapec vypůjčit sílu živlů od Zoey a Kalonu zablokovat. Přinejmenším by byl Stark před ním na pozoru, a pak by pozorování Starkova podvědomí nebylo ničím víc, než jen nudným plýtváním jeho nesmrtelným časem. Zůstat v utajení - působit jemně - to je to, co musí udělat. Ano, bylo to mnohem lepší, aby tiše číhal v zákoutí Starkovi mysli, šeptal černé myšlenky, odposlouchával. Byla to šťastná náhoda, že mysl snícího mladého upíra mluvila sama k sobě. Opravdu zvláštní, jak mělo Starkovo podvědomí tendenci opakovat kolem dokola stále stejný sen, kde stál sám na malém kousku země obklopeném nicotou a mluvil se zrcadlovým obrazem sebe sama, který byl tvrdší a krutější než skutečný Stark a kterého upír nazýval Jiný. Stark necestoval do Jiné přítomnosti každou noc, ale když, tak Kalona často slyšel zajímavé kousky z chlapcova dne.

Tuto noc byl Kalona připraven přerušit jejich spojení, znechucený banálním snem, kde si Stark vzpomínal na šťastné scény ze svého dětství, když se sen posunul a dítě Stark rostl, měnil se a rozdvojil. Kalona se uklidnil a díval se, jak zrcadlové obrazy začaly mluvit.

"Mizerný den, sráči?"

"Jo, a ty jsi debilní třešnička na vršku banánového splitu tohohle sviňskýho dne."

"Hej, Starku, žádnej problém. Vždycky se na mě můžeš spolehnout, že tě udržím v reálu. Tak proč nemluvíme o tom, jak by byl dnešek o hodně jednodušší, pokud by ses pochlapil a nebyl tak kurevsky hodnej."

"Jo, Jiný. To je jediná věc, se kterou od tebe můžu počítat - špatný přístup."

"Jo, sráči, můj přístup je na prd, ale já nebrečím, že mám špatné dny. Na to se můžeš spolehnout."

"Taky se můžu spolehnout, že Zoey hrozí nebezpečí od lidí, kteří jsou u ní pro své pohodlí zatraceně blízko."

"Klidně se na to vyser. Víš, že já budu vždycky hrát ďáblova advokáta."

"Ta zatracená Rephaimova záležitost mě pěkně sere."

"Řekni mi, že nejsi takový blbec, abys mu věřil."

"Jsem hodný, ale ne hloupý."

"Hej, bábovko, uvažoval jsi o tom, že v případě, že nemůžeš věřit Rephaimovi, pak nemůžeš věřit ani nikomu, kdo je mu blízko?"

"Jako Stevie Rae. Já vím. Čekal jsem, že ji budu muset zblízka sledovat a ujistit se, že nedostane Zoey do nebezpečí, ale vypadá to, že se děje opak. Stevie Rae stále na Rephaima tlačí, aby se od Kalony držel dál, aby byl v bezpečí a chytrý, a nedal si od táty zpackat svůj život."

"Tak jakej pak je problém?"

"Shaunee."

Jiný se zasmál. "Chceš říct, že polovina dvojčat? Takže obě ti způsobují stres. Hej, a co tohle - místo toho, abys nad tímhle brečel, dej Zoey kopačky a udělej se uprostřed sendviče z dvojčat. Ty dvě čubky jsou pěkně žhavý."

"Ty jsi takovej kus sráče. Nedám Z kopačky. Miluju ji. A nejsou to dvojčata, s kým je problém. Je to jen Shaunee. Zdá se, že ona má taky tak trochu tatínkův komplex a přilévá Rephaimovi olej do jeho ohýnku Kalona-by-se-mohl-změnit."

"To zní špatně. Radši buď na stráži, sráči, nebo z toho bude průser, když ...

Scéna začala slábnout, jak se nad Starkovou hlavou objevilo krásné bílé peří.

"To je v pořádku ... Neměj zlé sny."

S šeptanými slovy postupně peří jemně, něžně hladilo Starkovu tvář, uvolňujíc jeho svraštělé obočí a jako koště písek zametalo pryč rozplývající se obraz Jiného.

V nejtemnějších stínech Starkovy mysli se Kalona usmál a pro teď, přerušil jejich noční spojení.