17. kapitola
Shanuee
"Opravdu, ségra. Běž s Kramishou a Afroditou. Můj žaludek se stále bouří z Lunchables, které jsem měla k snídani. Musím zůstat poblíž koupelny," řekla Shaunee.
"Ehm, ségra, snažila jsem se ti říct, že Lunachables nejsou zrovna dobré jídlo na snídani," řekla Erin.
"Podívej, zůstaneš tady a postaráš se o Shaunýnku nebo půjdeš s námi?! Balík a pták jsou nahoře, vytápějí auto a čekají na nás. Máme dvě až pět minut k dostání se k zadním dveřím Miss Jackonové abychom Kramishu a Stevie Rae přesvědčily bezpečnostního chlapa nechat nás vejít před tím, než odejde zpátky a ten zatracený obchod nám těsně zavřou," řekla Afrodita. "Mám nulovou trpělivost pro dvojčetovskou blbost. Celá cesta je už bolest v mém hezky tvarovaném zadku, protože vím, že Stevie Rae mě přiměje vypustit číslo svojí kreditní karty."
"Je správná věc to udělat," řekla Shaunee.
"To je jedno. Pojďme," řekla Afrodita.
"Ségra, jsi-" začala Erin, ale Kramisha ji přerušila. "Víš, že nesnáším, když musím souhlasit s Otřesnou, ale moje máma by řekla, ser na to nebo běž od toho."
"Odporné," řekla Shaunee. "Hlavně kvůli tomu, jak je mému žaludku."
"Naprosto," souhlasila Erin.
"Jdeš nebo ne?" řekla Kramisha.
"Jdi," trvala na svém Shaunee. "Ulov mi něco z kašmíru a kůže. V červené, protože jsem tak žhavá. A přiměj Afroditu to zaplatit."
Erin se usmála: "Dojednáno, ségra."
"Políbíte se na rozloučenou vy dvě nebo co?" řekla Afrodita.
Erin protočila oči: "No tak, Otřesná. Pojďme nakupovat."
"Čas her…" zamumlala Kramisha, když ty tři spěchaly z kuchyně.
Shaunee se cítila trochu provinile, když jí Erin věnovala poslední ustaraný pohled a zamávala. Mračila se a dívala se dolů na stůl, když přišla Zoey se super zmačkaně vypadajícím Starkem.
"Ahoj, Shaunee," řekla Z. "Cítíš se líp?"
"Kde je Erin?" zeptal se Stark.
"Ne, a nakupuje," řekla Shaunee. Nelíbilo se jí, jak se na ni Stark díval, všechen nesouhlas a jako-dospělý. "Co máš za problém?" zeptala se ho.
"Nic." Pokrčil nonšalantně rameny a strčil hlavu do jedné ledničky. "Jenom potřebuju trochu kofeinu k probuzení."
Ale i když zněl jakkoliv, stále po ní střílel pohledem a Shaunee se necítila na vyptávání. "Jdu nachytat trochu čerstvého vzduchu, pak si dole lehnu. A jak by řekl Damien, dostala jsem domácí úkol, který musím vypracovat." Vykročila k východu v rohu, který vedl vzhůru k opuštěnému skladišti a nejrychlejší cestě ven.
"Hele, jsi si jistá, že jsi v pořádku? Nejsi-"
"Ne!" řekla Shaunee rychle. "Vůbec nekašlu. Opravdu. Můj žaludek je jenom pomíchaný. Byly to staré Lunchables. Věděla jsem, že ta šunka byla ošklivá, ale miluju ty mini-Ritz sendviče."
"Zajdu do tvého pokoje a později tě zkontroluju," řekla Z.
"Jo, díky," zavolala Shaunee a utíkala nahoru po schodech a do staré pokladny.
Tam se jí dýchalo lépe. Skladiště nebylo uklizené, ale jí se líbilo od samého začátku, i když bylo omšelé a staré a rozhodně potřebovalo nějaké TLC. Přesto, bylo cítit něčím, co jí připomínalo rodinné výlety, zpět předtím, než se její rodiče rozhodli, že už nebyla dost zajímavá nebo cokoliv jiného a přestali ji brát sebou na dovolenou.
Nebylo to, že by měla mizerný život, než byla označena. Měli peníze. Chodila do cool soukromé školy v Connecticutu. Byla oblíbená a zaměstnaná a… a…
A osamělá.
Pak byla označena na školním výletu na letním výtvarném vyučování nebo cokoliv během mezipřistání na Tulském Mezinárodním letišti. Její učitelka ji nechala za sebou, když nastupovali do letadla.
Plačící a totálně vyděšená, volala svému otci.
Proto ji k němu jeho PA přepojila. V pěti letech, kdy ta žena pracovala pro jejího otce, nikdy neslyšela dceru pana Colea plakat.
Shaunee požádala otce, aby jí poslal letenku domů, aby je mohla vidět před tím, než půjde do Školy noci na východním pobřeží, nejlépe na tu v Hamptonu.
Její táta jí řekl, aby zůstala v Tulse. Tam byla Škola noci. Hodně štěstí a sbohem.
Od té doby své rodiče neviděla.
Vytvořili pro ni ale účet, a přidávali na něj peníze.
Její rodiče vždycky věřili, že peníze mohou vyřešit jakýkoliv problém.
Vlastně, Shaunee byla dobrá v předstírání, že věřila v to samé.
Šla pomalu kolem skladiště. Byla zima a tma a, téměř nepřítomně, se zastavila u hromady rozbitých tašek, které byly složené uprostřed místnosti.
"Ohni, pojď ke mně," řekla Shaunee. Nadechla se a vydechla, nasávajíc teplo, které neškodně protékalo jejím tělem, usměrňujíc ho do natažené ruky. Prsty jí zářily blikajícím plamenem. Dotkla se hromady tašek. "Zapal je." Okamžitě absorbovaly oheň a začaly rudě zářit.
"Tuhle spřízněnost je jistě užitečné mít."
Shaunee se otočila, ruce zvednuté, připravená k vystřelení plamene.
"Nechci ti ublížit." Kalona zvedl vlastní ruce, držíc je a jeho paže otevřené. "Přišel jsem, abych si promluvil se svým synem, ale nemohu sestoupit do tunelu, aniž bych si způsobil velkou bolest."
Shaunee se ujistila, že se nedívala do očí nesmrtelného, pamatovala si, že má silné a svůdné oči. Místo toho zírala přes jeho rameno na skvrnu keramických dlaždic vlevo na ruinách zdi skladiště, přitáhla si svůj prvek blíž k sobě, a, jak doufala jako čert, silným hlasem řekla, "Takže se tady jen skrýváš?"
"Neskrývám. Čekám. Jsem tady od soumraku a doufám, že by Rephaim mohl vyjít."
"No, nenajdeš ho tady, dokud si nepřijde dát sprchu ve staré šatně. Tohle není normální vchod a východ, který používáme," řekla Shaunee automaticky, a pak zavřela ústa. To bylo hloupé. Neměla bych mu prozrazovat naše jednání.
"To jsem nemohl vědět. Předpokládal jsem, že přicházíte a procházíte tudy." Ukázal na široké přední dveře, které vypadaly zaprášené a trochu catawampus a pouze s polovinou pantů.
"Rephaim tady není," řekla Shaunee. "Nakupuje se Stevie Rae a ostatními lidmi."
"Ach. No, pak. Já…" Kalona se rozpačitě odmlčel a Shaunee propašovala rychlý pohled na něj. Nedíval se na ni. Jeho ramena byla pokleslá a díval se na podlahu. Vypadal na toto místo tak oslnivě a nepohodlně.
S trochou strachu si uvědomila, že také vypadal jako Rephaim. Jistě, místo aby byl snědý a vypadal jako Cherokee, Kalona byl více zlatý. Byl také větší. A jo, měl ta obrovská černá křídla. Ale ústa byla stejná. A tvář byla stejná. Kalona k ní vzhlédl.
S výjimkou, aby byly jantarově zbarvené, oči byly také stejné.
Shaunee se rychle podívala pryč.
"Můžeš se setkat s mýma očima bez obav," řekl. "Mezi námi je příměří. Nechci ti ublížit."
"Nikdo ti nevěří," řekla rychle a trochu bez dechu.
"Nikdo? Ani můj syn?"
Zněl úplně poražený.
"Rephaim ti chce věřit."
"Což znamená, že nevěří," řekl Kalona.
Pak se Shaunee setkala s pohledem nesmrtelného. Čekala, ale necítila, že by ji ničil, nebo tak něco.
Vlastně, vypadal, jako žhavý straší chlápek s křídly, který vypadal smutně. Opravdu smutně.
"Měl bych jít," řekl a začal se otáčet.
"Chceš, abych za tebe Rephaimovi něco vzkázala?"
Zaváhal a pak řekl. "Přišel jsem sem kvůli našemu společnému nepříteli, Neferetinu novému stvoření."
"Auroxovi," řekla.
"Ano, Auroxovi. Z toho, co mi můj druhý syn řekl, ten tvor má možnost změnit podobu na něco, co se podobá býku."
"Sama jsem ho neviděla to udělat, ale Zoey ano," řekla Shaunee. "A Rephaim taky."
Kalona přikývl. "Pak to musí být pravda. To znamená, že Aurox je naplněný silou nesmrtelného a prokazuje to takovým složitým a kompletním převlekem, že moc použitou k jeho vytvoření musel mít někdo opravdu mocný."
"Tohle chceš, abych Rephaimovi řekla?"
"Z části. Také mému synovi řekni, že moc takové velikosti si musela vzít velkou oběť. Možná smrt blízkou vaší skupině."
"Jack?"
"Ne. Ten chlapec byl obětován jako Neferetina platba jejího dluhu Temnotě za mé věznění a vnucení mé duše do Onoho světa." Kalonův hlas byl hořký, jeho hněv jen stěží pod kontrolou. "To je důvod, proč vím, že Aroxovo pojetí musí být výsledkem smrti, jako bylo mé utrpení. Podívej se po oběti a můžeš objevit důkaz proti Neferet. Způsobit její zničení by bylo víc možné, kdyby byla v rozporu s Nejvyšší radou."
"Řeknu to Rephaimovi."
"Děkuji ti, Shaunee." Kalona řekl slova pomalu, váhavě, jako by na jejich chuť nebyl zvyklý. "A řekni mu, že jsem řekl, že mu přeji všechno nejlepší."
"Okay, řeknu. Hej, no, myslím, že bys měl mít mobil."
Obočí okřídleného nesmrtelného se zvedla. "Mobil?"
"Jo, jak ti má Rephaim zavolat, když bude potřebovat mluvit se svým tátou?"
Shaunee si pomyslela, že se Kalona téměř usmál. "Nemám mobil."
"Myslím, že jít do AT&T obchodu pro tebe není zrovna dobrá volba."
"Ne." Jeho rty se zvlnily, když zavrtěl hlavou.
"Nejsem si jistý, co bych dělal s mými křídly."
"Přesně tak," řekla. "No, co laptop? Můžeš být na Skypeu."
"Nemám ani laptop. Mladé mládě, žiju v lesích na hřebeni jihozápadně od Tulsy s hejnem tvorů, kteří by neměli existovat v moderním světě. Nemám, jak bys řekla, přístup k počítači."
Shaunee byla ve slepé uličce. "Můžu ti laptop dát. Všechno, co potřebuješ je jeden z těch dálkových satelitních připojení věcí a zdroj energie a budeš mít Internet všude, i v lese jihozápadně od Tulsy. Elektřinu najdeš, ne?"
"Ano."
"Takže, pokud ti tu počítačovou věc dám, zavoláš svému synovi?"
Shaunee neviděla žádné zaváhání. "Ano," řekl.
"Dobře, dobře. Ber." Sáhla do malé, drátěné, Rebecca Minkoff ramenní kabelky, která byla zrovna její oblíbená, vytáhla svůj iPhone a hodila ho Kalonovi. Nesmrtelný ho chytil bez zamrkání. "Zavolám ti, až budu mít laptop a tu věc."
"To je od tebe velmi šlechetné."
"Nebuď emocionální," řekla mírně. "Moji rodiče mají peníze. Použiju prostě část z nich. Není to velká věc."
"Nemluvil jsem o penězích. Mluvil jsem o štědrosti přátelství, kterou jsi projevila mému synovi."
Shaunee pokrčila rameny. "Je to přítel přítele, to je všechno. A nechápej mě špatně. Chci svůj telefon zpět."
"Ano, samozřejmě," řekl Kalona. Pak se opravdu usmíval a Shaunee si pomyslela, že nikdy neviděla nic tak úžasného a radostného a naprosto nádherného. "Děkuji ti, Shaunee. Tentokrát to myslím celým svým bytím, a to je, opravdu, pro mě vzácné."
"Nemáš zač. Jen buď hodný k Rephaimovi. Zaslouží si dobrého tátu."
Kalona se setkal s jejím pohledem a ona ho cítila prohlédnout skrz její oči do srdce a duše. "Jako ty, má mláděcí přítelkyně. Buď s nimi zadobře." Pak se Kalona otočil a nechal ji tam, opuštěnou skrz rozbité dveře.
Shaunee slyšela tlukot jeho obrovských křídel, když se zvedl do tmy večerního nebe.
Dlouhou dobu tam stála, ohřívaná hromadou rozbitých tašek s jejím plamenem a přemýšlející…
* * *
"Ségra, opravdu. Žádný krvavý kašel? Absolutně neumíráš?" Erinina už tak porcelánová pleť zbledla do krystalického sněhu.
"Ségra. Vážně. Jsem v pořádku."
"Ne. Pokud neumíráš, pak co se s tebou sakra stalo? Dala jsi Kalonovi svůj iPhone!"
Bylo tam šokované ticho, až se skupina, kterou Shaunee nakonec shromáždila, Erin, Zoey, Stevie Rae, Rephaim, Damien, Afrodita, Darius a Kramisha, zastavila, aby nechala ozvěnu Erinina téměř-výkřiku odrazit od stěn tunelu kuchyně.
"No, ségra." Shauneenin hlas zněl tichý a klidný ve srovnání s Erininým záchvatem vzteku. "Jak jsem vám všem vysvětlila, byla jsem na nahoře a Rephaimův táta, tam byl taky, protože se snažil čekat okolo a vyhlížel svoje dítě. Řekl mi, abych řekla Rephaimovi tu věc, co jsem řekla. Dala jsem mu můj telefon, abych mu vlastně mohla zavolat a on pak přišel pro laptop, který jsem pro něj koupila, protože nemůže jít do Apple obchodu s těmi křídly. Pak odletěl, jako obvykle. To je všechno. Jsem úplně v pořádku. Konec."
"Nemůže schovat křídla v jednom z těch dlouhých černých gothických/kovbojských kabátů?" zeptala se Kramisha.
"Nemyslím si to. Nejspíš by vykukovaly zpod jeho lemu. Plus, vypadal by deformovaný a vůbec hrbatý a pravděpodobně by na sebe svolával všechny druhy nežádoucí pozornosti," řekl Damien.
"Vážně. Nežádoucí pozornost mohla být in někdy kolem naprosto 1999 a neatraktivní," řekla nepřítomně Afrodita, když prohrabávala tašku od Miss Jackon´s u svých nohou.
"No, ať už je to v módě nebo ne, logicky řečeno, myslím, že potřebuje Sahunee, aby pro něj sehnala laptop," uzavřel Damien.
"Říkal, že mi přeje všechno nejlepší?" byla první věc, na kterou se Rephaim zeptal, když Shaunee na ně udělala velké Kalonské oznámení.
"Jo." Shaunee se usmála na Rephaima.
"Kalona také měl informace o Auroxovi, nebo alespoň nápad, kde bychom měli začít se zjišťováním jeho původu," řekl Darius. "Zoey, myslím-"
"Že moje máma byla oběť. Já vím."
Shaunee zamrkala a pak se cítila jako by se měla pozvracet. Ani nezapřemýšlela o Zoeyně máme, když Kalona mluvil o obětování někoho v jejich blízkosti! Jack byl prvním člověkem, který se objevil v její mysli, a pak tam byla spousta jiných věcí k promyšlení. Zavrtěla hlavou a přerušila něco, co Darius říkal o rituálech a podobně.
"Z, je mi to opravdu líto."
Zoeyna tvář byla jako otazník. "Nemusí ti to být líto. Právě jsi nám řekla, co se stalo. Neudělala jsi nic špatného."
"Jo, udělala. Ani jsem nepomyslela na zabití tvojí mámy před několika dny. Přemýšlela jsem o svém tátovi a všem. Opravdu je mi to líto," zopakovala.
Zoeyn úsměv byl přátelský a tolerantní, jako vždycky. "To je v pořádku, Shaunee. Není tvoje chyba, že to, co se děje s Rephaimem a jeho tátou, tě rozrušilo."
"Jo, Shaunee, všichni se snažíme dělat to nejlepší, co můžeme. Někdy to není lehké," řekla Stevie Rae, berouc Rephaimovu ruku do své. "Díky, žes stála při Rephaimovi a starala se. Vážím si toho."
"Já také," řekl Rephaim.
"Ach. Hej. Ne velká věc. Jo, já jen-" začala Shaunee, ale Erin ji přerušila něčím, co znělo skoro jako sarkastická hra na jejich obvyklý dokončování-vět-té-druhé zvyk.
"Jo, jen půjdu odložit kořist, kterou mám od Miss Jackson´s a pověsit nové korálkové závěsy od Piera 1. Později, všichni." Erin sebrala z podlahy spoustu tašek a pospíchala z kuchyně. Zcela zmatená, dívala se Shaunee na její odchod, cítíc se, jako by si nebyla jistá, jestli chce plakat nebo křičet.
"Běž." Zoey k ní přešla a mluvila potichu, zatímco Damien a Darius začali projednávat rozdíly mezi očišťujícími a pohřebními rituály a jestli tam byla cesta, jak je možná vylepšit, aby se změnili v řekni-nám-kdo-ji-zabil rituál.
"Cože?"
"Běž a promluv si s Erin. Pokud bude mít někdo víc otázek o tom, co se stalo, půjdu tě najít. Nechci takhle pokazit vaše přátelství," řekla Z, dívajíc se na Stevie Rae. "BFF jsou super důležité. Všichni si to potřebujeme pamatovat."
"Dobře, díky." Shaunee vyklouzla z místnosti a spěchala dolů do tunelu směrem k velmi cool tunelovému pokoji, který sdílela s jejím dvojčetem. Ale nemusela chvátat. Erin se nacházela dole a jenom pár metrů od kuchyně, kde vyklopila celou obrovskou Pier 1 tašku.
"Hej, ségra," řekla Shaunee, když se sklonila, aby zvedla lesklý polštář. "Vypadá to, jako by se tady stal třpytkový výbuch."
Erin se neusmála. Vzala třpytivý polštář ze Shaueeniných rukou a nacpala ho zpět do už vypouklé tašky, říkajíc, "Mám to pod kontrolou."
Shaunee se dotkla Erinina ramene, které bylo cítit tvrdě a studeně a bez života. "Počkej, ségra, co se děje? Proč jsi tak naštvaná?"
"Ani jsi mi neřekla, že ti tolik záleželo na tvém tátovi. Prostě jsi to držela ode mě," řekla Erin, vyškubávajíc rameno ze Shaueenina doteku.
"Ne, nedržela." Shaunee zavrtěla hlavou, cítíc se, jako by ji Erin právě uhodila. "Snažila jsem se ti tu věc říct, ale tys byla vždycky ´hej, to je minulost, ségra, pojďme nakupovat´, tak jsem to vzdala. Copak si nevzpomínáš?"
"Tak jo, jo, cokoliv. Co je ten velký problém? Prostě to nechápu! Byly jsme nejlepší kamarádky od té doby, co jsme obě byly označené, v ten samý den. Všechno bylo fajn, dokud to otcovské svinstvo nepřišlo s Rephaimem a najedou už BFF nejsme."
"Počkej, já vím, jak se Rephaim cítí a ty ne, to je všechno. Nikdy jsem neřekla, že už nejsme BFF."
"Jo, no, máš pravdu. Já to nechápu." Erin si zkřížila ruce. "Co přesně je problém?"
Shaunee se cítila, jako by jí svět tlačil na ramena a její nejlepší přítelkyně se náhle stala cizincem. "Erin, občas se mi stýská po mém tátovi. To je všechno."
"Tvém tátovi? Vykašlal se na tebe roky před tím, než jsi byla označena. Jak ho můžeš postrádat?"
Shaunee zaváhala. Opravdu a hluboce se dívala na Erin. "Wow. Ty se opravdu nestaráš, viď?"
"O co? O cool blbosti, které mám pro náš pokoj naprosto ne na prodej v Piere 1 a účtované na Afroditinu zlatou kreditku? Sakra, ano. O novou věc, kterou jsem zachytila z Miss Jackson´s po pracovní době? Dvakrát sakra ano, starám! Alice + Olivia je hovno do jara. Dokonce mám i tvůj liškově-lemovaný rudý kašmírový šál, který je Na Umření. Jo, a mám jeden taky pro mě, úplně stejný jenom v modré. Budeme v té věci vypadat úžasně. Perfektně. Jsme perfektní. To je to, o co se starám. A o tebe taky, ségra. Starám se o tebe a ty se staráš o naší věc. Vždycky jsi to dělala." Erinina tiráda došla, nechávajíc jí vypadající trochu smutně a zmateně. Otřela si oči a její MAC Wonder Woman modrá řasenka se rozmazala.
"Ne," řekla Shaunee pomalu. "Nic z toho není skutečné. A, ségra, nikdo není dokonalý. Zvláště na ty a já."
"Co se to sakra děje? Jak mohl Rephaimův táta všechno změnit?" zakřičela Erin.
"Chvíli mě to trápilo, ale neřekla jsem nic."
"Rephaimův táta nebo tvůj táta?" řekla Erin.
"Ani jedno, Erin. Nemluvím o nikom jiném. Mluvím o věci obecně. Jako o Jackově smrti."
Shaunee se cítila opravdu unavená.
"Já se starala o Jackovu smrt! Brčely jsme a tak."
"Ne, brečely jsme, a pak jsi dostala e-mail od Danielle, která měla spojení na Rue La La a nakupovaly jsme," řekla Shaunee.
"No a? Koupila jsem černé boty. Počkej, ne. My jsme koupily černé boty. Platformy. S růžovými mašlemi a Swarovskiho krystaly na patách. Řekly jsme, že to bylo vhodné smuteční oblečení a že Jack by si toho vážil. Pak jsme brečely ještě víc. Dělaly jsme to. My obě. Jak to, že jsi tolik lepší, než já, když děláš tu samou věc?"
Shaunee napadlo, jak Erin mohla vypadat prosebně a naštvaně současně.
"Nejsem lepší než ty. To jsem neřekla. Vlastně, jsi lepší než já, protože jsi v pořádku a já ne. To je poslední řádek. Já už nejsem v pořádku. Ne se sebou a myslím, že to znamená, ne s námi, ale doopravdy nevím-"
"Řeknu ti co, ségra," vpadla jí do toho Erin, stírajíc rozzlobeně slzy, které jí rozmazávaly modrou po tvářích. "Až budeš zase v pořádku, přijď za mnou. Do té doby si najdi vlastní pokoj a vlastní věci. Nechci spolubydlící, nebo dvojče, které se mnou není v pořádku."
Tiše plačíc a ignorujíc věci, které stále vypadávaly z její nákupní tašky, dupala Erin dolů tunelem, nechávajíc Shaunee stát v hromadě třpytivých polštářů a sametových punčoch.
Někdo si odkašlal a Shaunee nadskočila.
Bylo to, když jí Zoey podala její krabičku napůl-použitých Kleenexů, kdy si uvědomila, že plakala.
"Chceš o tom mluvit?"
"Ani ne," řekla Shaunee.
"Dobře, chceš být sama?" zeptala se Zoey.
"Nejsem si jistá. Ale vím jednu věc a ta vyzní opravdu špatně," řekla Shaunee s malým neotesaným vzlykem.
"No, pak jí řekni rychle, protože když to řekneš rychle, bude to za tebou a nebude to vypadat tak špatně."
"Chci zase žít zpátky ve Škole noci."
Bylo tam těžké ticho a pak se Zoey zeptala: "Chce jít Erin s tebou?"
"Ne," řekla Shaunee, otírajíc si poslední z jejích slz. "Půjdu sama."
18. kapitola
Zoye
Neděle stála stejně tak za prd jako sobota. Později jsem se ohlédla a uvědomila si, že když se Erin a Shaunee rozdělily, všechno se začalo rozpadat. Bylo divné, co to udělalo s námi ostatními, že dva z nás spolu nemluví. Bylo to, jako kdyby jejich konflikt rozhodil rovnováhu nás všech.
"Já nevím jak ty, ale z těch spolu-mozků se asi zblázním."
Afrodita se svalila vedle mě, když jsem seděla na obrubníku, který lemoval starý oválný vjezd vedoucí do depa. Povzdechla jsem si a chvíli přemýšlela, jak to přijmout a přitom se pokusit být sama sebou. Posunula jsem se, abych jí udělala víc místa.
"Jo, já vím. Je to u nich divné, že vždycky byly spolu a teď Shaunee vypadá, že je připravená se každou chvíli rozbrečet a Erin je pořád zticha a ušklíbá se. Dole je to super šílené."
"Oheň a led," zamumlala Afrodita.
Obočí mi vylítlo nahoru. "Poslyš, můžeš mít pravdu."
"Nevím, kdy už pobereš ty zasraný nápovědy a uvědomíš si, že mám většinou pravdu celou dobu." Afrodita vytáhla malý ozdobný pilníček na nehty ze své cestovní kabelky a začala si pilovat nehty. "Já nevím, co jiného ještě ta zatraceně hloupá báseň znamená, ale část je určitě o spolu-mozcích."
"Proč si piluješ nehty?"
Střelila po mě naštvaným pohledem. "Protože tohle stupidní město nemá dostatek celonoční zábavy. No, s výjimkou té úděsné a já chci udělat jen nehty a ne vaginu. Když na to přijde, nechci ani HIV."
"Afrodito, někdy nedáváš vůbec žádný smysl."
"Buď vítána na rozšiřování svých obzorů. Každopádně, jak jsem říkala, co budeš dělat s Tweedledee a Tweedledumber? (dvě kulatá dvojčata v pruhovaném triku - anim. postavičky)"
"No, nic. Jsou to přítelkyně. Někdy se na sebe přítelkyně rozzlobí. Budou muset vymyslet způsob, jak se udobřit samy."
"Vážně? To je všechno?"
"No, Afrodito, co si sakra myslíš, že budu dělat?"
"Ty jsi právě zaklela? Není sakra "-jak jsi zrovna uvedla -" nadávka?"
"A co kdybys radši pokračovala a snažila se to pochopit?" přimhouřila jsem na ni oči. "A po milionté - není nic špatného na tom nemít z pusy nočník!"
"Křič a nadávej. Další věc, kterou vím, je, že přes nás budou, do pekla, lítat pořádné sněhové koule.
"Ty. Jsi. Otřesná," řekla jsem.
Děkuju ti. Ale vážně. Co budeš dělat s dvojčatama?"
"Dám jim prostor!" Nechtěla jsem křičet, ale ozvěna od kamenné budovy mi řekla něco jiného. Zhluboka jsem se nadechla a pokusila se zastavit pocit, jako bych chtěla Afroditu uškrtit. "Nemůžu být vždycky zodpovědná za to, když jeden z mých přátel má problémy s dalším z mých přátel. To nemá smysl."
"Je to v hloupé, ale prorocké básni," řekla a pilovala si nehty.
"Pořád nechápu, jak to -"
Zmlkla jsem, když se velký černý Lincoln Town Car protáhl obloukovým vjezdem a zastavil se před Afroditou a mnou. Zatímco jsme zírali s nehezky otevřenými ústy, syn Erebových bojovníků vystoupil z místa řidiče, úplně nás ignoroval a otevřel zadní dveře auta.
Vysoká, štíhlá a oblečená do tmavě modrého sametu, Thanatos vzala bojovníka za ruku a elegantně vystoupila. Usmála se na nás a přikývla v poděkování, když jsme se jí uklonily, ale její pozornost patřila jednoznačně budově depa.
"Jaký krásný příklad zpracování ve stylu Art Deco třicátých let," řekla, přičemž její pohled byl upřený na přední část depa. "Truchlím nad odezníváním cestování po železnici. Když konečně vyspělo, byl to naprosto nejpohodlnější způsob, jak se pohybovat po celé této velké zemi. Ve skutečnosti to tak je ještě i dnes. Smutné, že je tak málo moderních železničních tratí, ze kterých si lze vybrat. Měli byste navštívit depo ve čtyřicátých letech - tragédie, naděje, zoufalství, odvaha - vše koncentrované do jednoho pulsujícího žijícího místa," Dál se s láskou dívala ke staré budově. "Ne jako ta hrozná letiště dnes. Byli jsme zbaveni veškeré romantiky a duše a života, zejména po tragédii jedenáctého září. Tak smutné ... tak smutné ..."
"Eh, Thanatos, mohu ti nějak pomoct?" Zeptala jsem se jí nakonec, když začalo být zřejmé, že by tam nejradši stála navždycky a jen se dívala na depo.
Naznačila bojovníkovi, aby se vrátil zpět do auta. "Počkej na mě na parkovišti přes ulici. Za chvíli budu zpátky." Uklonil se jí a odjel pryč. Otočila se k Afroditě a ke mně. "Dámy, věřím, že je čas na změnu."
"Změnu čeho?" zeptala jsem se.
"Zjevně na změnu našeho vstupu," řekla Afrodita suše. "Přišel sem Kalona. Thanatos je tu taky. Musíme tu natáhnout nějaký uvítací koberec, protože celá věc s provizorním a tajným vstupem do suterénu už nám moc neslouží."
"Překvapivé, že to říkáš, ale myslím, že je to pravda," řekla Thanatos. "Což je jeden z důvodů, proč jsem, ve jménu Upírské Nejvyšší rady, tuto budovu pro vás koupila."
Překvapeně jsem zamrkala a snažila se zformulovat správnou reakci, když Afrodita řekla: "Doufám, že to znamená rekonstrukci."
"Znamená," řekla Thanatos.
"Počkej," řekla jsem. "Nejsme Škola Noci. Proč by se vysoká rada měla starat o to, kde žijeme?"
"Protože jsme zvláštní a skvělí a oni nechtějí, abychom živořili ve špinavém brlohu," řekla Afrodita.
"Nebo proto, že chtějí mít kontrolu nad tím, kde žijeme a co děláme," řekla jsem.
Thanatos povytáhla obočí. "Mluvíš jako Velekněžka."
"Tou ve skutečnosti nejsem," ujistila jsem ji. "Jsem stále mládě. Stevie Rae je tu Velekněžka."
"A kde je?"
"Je s Refaimem. Brzy bude světlo a ona s ním je ráda předtím, než se změní v ptáka," řekla jsem bez obalu.
"A co jsi ty?"
Zamračila jsem se. "Víš stejně dobře jako já, co jsem. Víš, že Stark byl obdařen na onom světě Strážcovským mečem, což znamená, že v určitém rozsahu jsem královna, protože on je můj bojovník a Strážce."
"Nač všechny ty otázky? Myslela jsem, že jsi na naší straně," řekla Afrodita.
"Jsem na straně pravdy," řekla Thanatos.
"Víš, že Neferet je prolhaná děvka," řekla Afrodita. "Řekli jsme ti to na ostrově San Clemente, když byla Z v Pápá zemi."
"Myslíš na onom světě." Obrátila jsem oči na Afroditu.
"Jo, jasně, Onen svět. Cokoliv," řekla. "Ale my jsme ti od té doby toho řekli o Neferet opravdu spoustu a ty ses chovala, jako bys nám věřila. Dokonce jsi nám pomohla vymyslet tu věc se Starkem a ostrovem Skye. Takže, co se s tebou teď děje?"
Nastala super velká pauza, což znamenalo, že jsem měla dost času, abych přemýšlela, jestli jsme Afodita a já nezašly příliš daleko. Chci říct, že Thanatos byla silná, starověká upírka, členka Nejvyšší rady, jejímž darem od bohyně byl blízký vztah se smrtí. Pravděpodobně byl špatný nápad ji zpochybňovat, natož ji naštvat.
"Věřím, že to, co jste mi řekli, když se Zoeyina duše rozbila, bylo to, co jste si, vy všichni, mysleli, že je pravda," řekla Thanatos nakonec.
"Jsem zpátky a nejsme v Itálii, ale pravda se nezměnila. Neferet se nezměnila," řekla jsem.
"A přesto ona trvá na tom, že jí bylo Nyktou odpuštěno a že ji Nyx darovala Auroxe na znamení své přízně," řekla Thanatos.
"To je hovadina," řekla jsem. "Neferet se nezměnila a Aurox není dar od Nyx."
"Věřím, že Neferet skrývá pravdu," řekla Thanatos.
"To je jeden způsob, jak to vzít," řekla jsem.
"Ale ne takový, jak jsme to vzali my," řekla Afrodita.
"Nemáme v úmyslu být nezdvořilé," dodala jsem. "To jen, že jsme se v tuto chvíli obrátili proti Neferet a viděli jsme věci, které před Nejvyšší radou a vlastně obecně před většinou upírů, drží pečlivě v tajnosti."
"Ale když se ji snažíme odhalit, nikdo nám nevěří, protože jsme děti," řekla Afrodita. "A navíc zpackaná skupina zavržených dětí."
Zvedla jsem na Afroditu obočí a ona se opravila, "No, já ne. Mluvím o zbytku z vás."
"To je jeden z důvodů, proč jsem tady," řekla Thanatos. "Abych byla očima a ušima Nejvyšší rady."
"Takže, co přesně to znamená, že Nejvyšší rada koupila tuhle budovu?" zeptala jsem se.
"Doufejme, že to znamená, že může dát Zlaté kartě mojí mámy volno a někteří z nás - jako ti, kteří nepotřebují zalézt do rakve, když vychází slunce - můžou mít slušné pokoje tady nahoře, až bude jednou tahle budova zrenovovaná," řekla Afrodita.
"Ano, znamená. A také to znamená, že by se tohle místo mohlo stát samostatnou legitimní Školou noci, bez vazeb na původní Tulskou Školu noci," vysvětlila Thanatos. "Rada se domnívá, že by mohlo být moudré mít Školu noci pro červená mláďata, která zůstávají z větší části oddělená od původních."
"OK, ne. To je přesně důvod, proč okres Broken Arrow nepostavil dvě vysoké školy. Na jeden okres by tu bylo příliš mnoho rivality," řekla jsem. "Nesnášenlivost mezi Union a Jenks je pro nás docela dobrá a BA ji potřebuje k tomu, aby se rozvíjel a dostával dopředu."
" O čem to sakra mluvíte?" zeptala se Afrodita.
"Broken Arrow-Union-Jenks," řekla jsem. " Vysoké školy. Příliš mnoho škol v jednom městě je na houby."
"Byla jsi předsedou studentské rady nebo jsi zastávala jinou společensky nepřijatelnou pozici? Tulsa má spoustu středních škol a peklo kvůli tomu přesto nezamrzlo," řekla Afrodita. "Když je příliš mnoho dětí našlapaných v jedné škole, tak je to debilní a dovoluje to tomu bílému smetí sklouznout ke dnu. Fuj. Prostě fuj."
Naštěstí mezi nás dvě Thanatos vstoupila. "Pravidla upířích mláďat se nikdy neřídila zásadami lidské mládeže. Tulsa je ve středu státu. To by mohlo rozhodně podpořit druhou Školu noci. Náš počet roste, zejména s přívalem červených mláďat, která byla objevena i v dalších oblastech, stejně jako tady."
"Jsou i jiná červená mláďata? Myslím, kromě těch našich?" zeptala jsem se.
"Ano."
"Ale byla už některá označena červeně nebo všechna zemřela a potom vstala z mrtvých už jako červená?" zeptala se Afrodita, než jsem po ní mohla hodit pohledem, aby sklapla.
"Ta vaše dívka je jediné červené mládě, které máme v záznamech jako červeně označené," řekla Thanatos.
"Takže víš o Shaylin?" Zeptala jsem se, zadržujíc dech.
"Ano. Neferet oznámila, že byla slepá, než byla označena a že teď vidí. Předpokládala, že to ubohé dítě bylo rozbité, a tak nemuselo zemřít, aby dostalo červenou značku."
Chtěla jsem se postavit za Shaylin a říct, že není rozbitá, že je zvláštní, ale instinkt mi řekl, abych o jejím Pravém zraku i nadále držela jazyk za zuby.
"Zoey, není důvod něco skrývat před někým, kdo hledá pravdu, pokud nedáváš přednost lžím a podvodům," překvapila mě Thanatos tím, co řekla.
Podívala jsem se jí do očí. "Nepreferuju lži a podvody, ale jednu velkou věc mě Neferet naučila, že je třeba být opatrný v tom, komu věřit." A pak, protože mi můj instinkt radil pokračovat, jsem řekla i zbytek toho, co jsem měla na mysli. "Slyšela jsem, že má Neferet nového chotě. Už jsi o tom něco slyšela?"
"Ne. Zoey, nepleteš se, že je pro ni Aurox chotěm? Ať už je nebo není darem od Nyx, Neferet nedala žádný náznak, že s ním má nějaký romantický vztah; spíš se zdá, že je její sluha."
"Nemluvím o Auroxovi," pokračovala jsem dál, i když jen vyslovením jeho jména se mi v žaludku rozlil divný pocit. "Mluvím o Bílém býkovi."
Thanatos vypadal naprosto a úplně šokovaná.
"Zoey, uctívání Bílého a Černého býka je pradávná záležitost a jejich popularita zemřela už před staletími. Mám jen základní znalosti o tomto náboženství a jeho minulosti, ale mohu vám říct, že žádná kněžka Nyx by se nikdy nedala Bílému býkovi. To, co říkáš, by byla ohavnost a je to vážné obvinění." Jak Thanatos mluvila, byla stále bledší a bledší, až nakonec byla tak znepokojená, že vzduch kolem ní jí zvedl vlasy a vanul v nervózních malých poryvech.
Blízký vztah se vzduchem, jakož i blízký vztah ke smrti. To je zajímavé, pomyslela jsem si. "Neobviňuju," řekla jsem nahlas. "Jen se ptám, jestli jsi i tom něco slyšela."
"Ne! Nejvyšší rada, stejně jako upírské společenství, věří, že Kalona, tvor, o kterém byla Neferet přesvědčena, že je Erebus na Zemi, byl a stále je jejím chotěm, ačkoli byl od ní na sto let vykázán." Afrodita odfrkla. "To jsou kecy. Byl s ní tady, protože si myslel, že má kontrolu nad jeho duší. Něco ale v zemi bláznů zpackal a Neferet nad Kalonou ztratila kontrolu." Myslela jsem si, že vyhrkne i ostatní zprávy o tom, že se Kalona poflakuje kolem a chce s námi uzavřít příměří, abychom zničili Neferet, ale místo toho Afrodita řekla něco chytřejšího. "No, odpověděla bys mi na rychlou otázku?"
Thanatos přikývla a vypadala otřeseně.
"Dobře, řekněme, že Aurox není žádný dar od Nyx a místo toho, já nevím, řekněme, že super zlý Bílý býk a Neferet spolu kuli pikle, aby udělali něco nepatřičného. Jaký druh piklů by vytvořil něco, jako je on? "
"Velká oběť," řekla Thanatos.
"Chceš říct, že by Neferet musela pro stvoření Auroxe někoho speciálně zabít?" zeptala se Afrodita.
"Ano, i když se třesu při pomyšlení na takové psychopatické chování."
"Jo, my taky," řekla Afrodita a podívala se mi do očí se smutným, ale vědoucím pohledem. "Příliš mnoho lidí kolem nás nedávno zemřelo."
"Jo," opakovala jsem a cítila se opravdu špatně. "Příliš mnoho."
Aurox
Dívčina pozornost přišla jako překvapení. Chystal se na další noční obhlídku, podle Neferetina stávajícího příkazu, hlavně proto, aby zajistil, že krakouni neporuší hranice Školy noci, když prošel v blízkosti dívčí koleje. Dívka stála za jedním z velkých stromů, a jak se přiblížil, vstoupila mu přímo do cesty.
"Ahoj." Její úsměv byl jemný. "Jsem Becca. Ještě jsme se nesetkali, ale něco jsem si o tobě zjišťovala."
"Dobrý den, Becco." Zvláštní, dovolil jí, aby ho zastavila. Nebyla krásná nebo neobvyklá, jako byla některá ostatní mláďata, jako Zoey, šeptala jeho mysl, ale on se vyhnul téhle myšlence. Tohle mládě Becca mělo své kouzlo a řeč jejího těla, to jak zvedla bok a pohodila svými dlouhými blond vlasy dozadu, naznačovala, že ho shledává zajímavým. "Jsem Aurox."
Zasmála se a olízla si nalíčené růžové rty. "Jo, já vím, kdo jsi. Jak jsem řekla, prověřila jsem si tě."
"A co jsi o mě zjistila?" zopakoval její slova.
Přistoupila k němu blíž a znovu odhodila vlasy dozadu. "Že se můžeš v boji změnit, a že je to v těchto dnech dobrá věc."
Poté se ho dotkla, přejela mu prstem s růžově namalovaným nehtem dolů po hrudi a její emoce ho pak zasáhly. Mohl cítit její touhu. Byla smíchaná se zoufalstvím a trochu i s podlostí. Aurox se zhluboka nadechoval a vdechoval opojnou vůni chtíče zabarveného krutostí. Prošel jím třes očekávání, jak v něm začala narůstat síla.
"Oooh, jsi tvrdý." Becca se tiše zasmála a pohnula se ještě blíž. "Mám na mysli tvoje svaly." Její touha zesílila tím, jak se její prsa otřela o jeho hruď, zatímco se k němu naklonila, olízla mu krk, a pak ho kousla - ne tak tvrdě, aby mu tekla krev, ale také ne jemně, aby to bylo čistě hravé.
Potěšilo to býka v něm a netvor se zavrtěl.
"Líbí se ti bolest?" zeptal se Aurox, jak jí běžel svýma rukama dolů po zádech. Pak sklonil hlavu tak, aby zuby našel měkkou křivku jejího krku. Kousl ji, záměrně tak, aby vytryskla krev, i když se vůbec nestaral o její chuť. "Líbí se ti bolest?" zopakoval otázku s její krví v ústech, i když mohl cítit odpověď v návalu chtíče, který jí otřásal.
"Líbí se mi to všechno," zasténala Becca. "Tak pojď. Dovol mi trochu ochutnat. Staň se mým chotěm, mým mužem."
Aurox nemyslel na to, aby ji zastavil. Nemyslel vůbec na nic. Pouze cítil: chtíč umocněný ubohým, zoufalým duchem. Aurox ho sebou nechat procházet. Opřel se o ni, zavřel oči a sám pro sebe si opakoval slova, která řekla, a pak vyslovil slova, která přišla z hloubi jeho podvědomí, která byla tak instinktivní a automatická, nad kterými nemusel vůbec přemýšlet. "Ano, Zo. Kousni mě."
"Ty kreténe! Zoey? Tak já ti teda něco ukážu, něco, po čem bude Zoey Redbirdová vypadat jako krotké jehně!" Becca ho kousla. Tvrdě. Pocítil ostrou bolest a teplo své prýštící krve. Pak se její ústa přitiskla na čerstvou ránu na krku, ale jen na okamžik. Ucítil v ní změnu hned, jak ochutnala jeho krev. Její zlost a chtíč se rozptýlily a byly nahrazeny syrovým strachem.
"Ach, bohyně! Ne, to není správné!" Becca se snažila od něj odtáhnout, ale Aurox ji nadzvedl, udělal dva kroky a opřel ji zády o strom. "Počkej, to ne!" dožadovala se Becca a snažila se udržet klidný hlas, ačkoli její strach ho prostupoval a valil se přes něj, krmil ho, měnil ho. "Přestaň! Nepochopils to správně!"
Stvoření v něm pulzovalo a napínalo se, pátrajíc, jak se uvolnit k drancování a trhání. Odfrkl si a v tom zvuku se odrážel býk.
"Vážně, přestaň! Nechci být s někým, kdo je celý zblblý Zoey!"
Zoey ...
To jméno v něm rezonovalo a hasilo býka v něm jako voda oheň.
"Co se to tu děje?"
Při zvuku hlasu Draka Lankforda Aurox ustoupil a uvolnil Beccu. Dívka se sesula po stromě a se strachem se dívala na Auroxe.
"Auroxi? Becco? Máte mezi sebou nějaký problém? " zeptal se Drak.
"Ne, jen mírné nedorozumění. Věřil jsem, že ta mladá pochopila, že tohle bylo to, po čem toužila," řekl Aurox, díval se na šermířského mistra a Beccu ignoroval. "Spletl jsem se."
Rozběhla se pryč od stromu a přesunula se tak, aby dostala Draka mezi sebe a Auroxe - její strach rychle nahradila sebedůvěra a vztek. "Vím, co nechci, a to je další člověk, který je posedlý Zoey Redbirdovou. Je šance, že se zasekneš v té frontě, protože je tu celý seznam lidí, kteří už tam jsou před tebou."
"Becco, není důvod být hrubá. Víš, že upíři věří ve svobodnou volbu a vzájemnou touhu. Jestli touha není vzájemná, pak si zvol elegantní odchod," řekl pevně Drak.
"To zní dobře," řekla Becca Drakovi a pak se ušklíbla Auroxovým směrem. "Zasr... sbohem, blbečku." A odpochodovala pryč.
"Auroxi," začal Drak pomalu. "Upíří společnost je otevřená pro mnoho různých cest, které vedou k vášni a naplnění touhy, ale musíš vědět, že některé z těchto cest by neměly být přijaty, pokud neexistuje jasný souhlas všech zúčastněných, a hlavně hlubší úroveň zkušenosti." Drak si povzdechl a vypadal staře a unaveně. "Chápeš, co jsem se ti tu snažil vysvětlit?"
"Ano" řekl Aurox. "To mládě, Becca, má krutou duši."
"Vážně? Myslím, že jsem si toho nevšiml."
"Nevěřím, že Zoey Redbirdová má zlou duši," řekl.
Drakovi se zvedlo obočí. "Ne, já také nevěřím tomu, že má. Víš, že Neferet a Zoey spolu nevychází, že?"
Aurox se setkal s jeho pohledem. "Jsou to nepřátelé."
Drakův pohled nezakolísal. "Dalo by se to popsat i tak, ano, i když si přeji, aby byly okolnosti jiné."
"Nejsi stoupenec Neferet," řekl Aurox.
Výraz mistra meče ztuhl a jeho unavená, ale otevřená tvář se napjala a uzavřela. "Následuji jen sám sebe a ne někoho jiného."
"Ani Nyx?"
"Nepostavím se proti bohyni, ale také nebudu stát za nikým jiným kromě sebe. Drak je pro mě jediná zbývající cesta."
Aurox ho zkoumal. Drakovy emoce byly zahalené. Upír nevydával nic, ani hněv, ani zoufalství, ani strach. Nic. Byl to jen zmatek. Možná to byly rozpaky z toho, že mu řekl o svých soukromých tajemstvích. "Řekl jsem Zoeyino jméno místo jména Beccy."
Drakovi opět vyletělo obočí a jeho výraz vypadal mírně pobaveně. "No, Auroxi, ženám, se zlou duší nebo ne, se nelíbí, když s jednou jsi a říkáš jméno jiné."
"Ale já nevím, proč jsem to udělal."
Dragon pokrčil rameny. "Zoey musí být ve tvé mysli."
"Neuvědomil jsem si to."
"Někdy si to neuvědomujeme."
"Takže je to normální?" zeptal se Aurox.
"Za více než sto let jsem zjistil jednu zásadní věc, že opravdu nic není normální, pokud jde o ženy," řekl Drak.
"Šermířský mistře, smím tě požádat o laskavost?"
"Smíš," řekl.
"Neříkejte Neferet nic o tom všem, co se tu dnes večer stalo."
"Nechávám si své názory pro sebe, chlapče. Neměl bys zapomenout udržet si také ty svoje." Šermířský mistr ho poplácal po rameni, odešel a nechal Auroxe zmateného, ustaraného, a jako vždy samotného.
2024 ©