Škola noci 9: Předurčená kapitola 25,26

25. Kapitola

Zoey

Takže, byla jsem nervózní, co se týče první hodiny a toho, co řekne Thanatos o ztrátě rodiče - konkrétně mojí mámy - ale den začal opravdu dobře. Poprvé po opravdu dlouhé době. Stark byl vzhůru přede mnou a tak jsem byla probuzena líbáním a tím, jak mi říkal Růženko. Zhltnul tu nejobřejší misku plnou Cap´n Crunch, jakou jsem kdy viděla a na parkovišti před skladištěm se pletl kolem Daria, dělajíc trochu falešné boxerské utkání, zatímco děti plnily minibus. Byla jsem už v autobuse sledující ho z okna s něčím, co jsem si byla jistá, že byl praštěný šťastný úsměv na tváři, když se ze skladiště vynořila Afrodita. Byla jsem překvapená, že jsem ji viděla, protože jsem usoudila, že bude mít takovou kocovinu a bude tak vyčerpaná, že dnes do školy rozhodně nepůjde. Přimhouřila oči a pak si nasadila sluneční brýle, i když bylo 7:30 večer a vůbec tam nebylo slunce.

"Nevypadá dobře," řekla Kramisha z jejího sedadla za mnou.

"Jak to můžeš říct z téhle vzdálenosti?"

"Je všední a její vlasy jsou v ohonu. Tahle holka nikdy nenosí všednost a její vlasy obvykle vypadají jako ty od Barbie," řekla Kramisha. "Myslím normální Barbie a ona není žádnou z těch podivných panenek jako Tenis Barbie nebo Běž do tělocvičny Barbie."

"Všichni vědí, že Barbie nemusí pracovat, aby si udržela své nakopat-zadek tělo," řekla Shaunee.

"Býčí pravda," řekla Stevie Rae.

"Hm?" řekla jsem, naprosto zmatená.

"Jen nám věř. Afrodita nevypadá dobře," zopakovala Kramisha.

"Nemá ani žádný lesk na rty. Špatné znamení," řekla Erin.

"Jestli nemá ani žádné stíny na oči, Peklo definitivně zamrzlo," řekla Shaunee, což bylo zajímavé, protože se tím tak dostala blízko komentářů dvojčete za několik dní.

Podívala jsem se na Shaunee, která seděla na předním sedadle autobusu, tak daleko od Erinina místa vzadu, jak mohla zvládnout. Shaunee byla ponořená ve své kabelce, jako by ztratila tubu jedné z MAC sezónní rtěnky, kterou koupíte a zamilujete se do ní.

Každopádně jsem si byla jistá, že Shaunniny tváře nabyly růžové barvy. Takže, byla v rozpacích z toho trochu náhodného komentáře dvojčete, který udělala, nebo nadšená?

Neměla jsem moc času zvážit, co by to mohlo být, protože Afrodita vyšplhala do autobusu a těžce se posadila na první sedadlo za řidičovým křeslem, což bylo přesně přede mnou.

"Kafe," zaskřehotala. "Řekla jsem Dariovi, že na cestě musíme minibusem zaskočit ke Starkbucks na Utice. Umřu, jestli nedostanu přeslazený karamelový dvojitý espressový kafový nápoj a obří krajíc jejich borůvkového kafového koláče."

"Mají hodně kalorií," řekla jí Kramisha.

"Pokud se mě snažíš zastavit, zabiju tě, nadosmrti," řekla Afrodita.

"Myslím, že tvoje vlasy vypadají takhle dobře," řekla jí Shaunee.

"Do prdele, nepotřebuju lítost polovičního sdíleče mozku. Necítím se tak zatraceně špatně."

Shaunee ji probodla pohledem. "Nejsem polovinou ničeho a neprojevuju ti lítost. Jen jsem řekla, že se mi líbí tvé vlasy, protože je obvykle takhle nenosíš, ale jestli jsi moc kráva, abys přijala kompliment, pak můžeš jít do prdele."

Celý autobus zatajil dech. Ticho bylo naprosté a děsivé. Nebyla jsem si jistá, jestli bych měla zavolat prvky nebo utíkat. Pak si Afrodita stáhla sluneční brýle na nos a pohlédla přes jejich obroučky na Shaunee. Její oči byly růžově zabarvené a pohmožděné a prostě vše kolem děsně neatraktivní, ale zářily humorem. "Myslím, že se mi líbí, když používáš vlastní mozek."

"Jo, no, nerozhodla jsem se, jestli tě vůbec mám ráda, ale tvoje vlasy pořád vypadají dobře."

"Hm," řekla Afrodita.

"Hm," řekla Shaunee.

Všichni jsme dlouze vydechli úlevou.

A tohle bylo super, jak pokračoval celý den.

Stark byl zpátky u svého starého, atraktivního, sexy, úplně báječného já. Když jsem se zeptala, co to sakra do sebe dostal, řekl, "Z, spal jsem jako špalek a dneska se cítím jako Superman!" Vážně. Superman. A, zřejmě, si to myslel, protože duněl všude kolem, smějící se a úplný kluk.

Byl tou nejroztomilejší věcí, kterou jsem viděla od toho Trojkolo kočičího videa na YouTube.

Takže, před školou byl v pohodě. I jízda do školy byla v pohodě. No, Afrodita byla nevrlá, ale to bylo skoro normální. Plus, vlastně mluvila se Shaunee, což bylo fajn, protože bylo zřejmé, že Shaunee si nebyla jistá, kým byla teď, když nebyla jednou částí týmu dvojčat.

A po cestě jsme se zastavili ve Starkbucks. Věděla jsem, že mláďata už musela cítit kofeinovou výšinu, ale rozhodně se zdálo, že jsme všichni bzučeli v době, kdy jsme vjeli do Školy noci.

Samozřejmě jakmile jsme se dostali do školy, všechno ostatní bylo, jak by Stevie Rae řekla, tak pod kontrolou jako hejno koček.

Všechno to začalo na první hodině. Dobře, vlastně jsem nezapomněla, že mě Thantos použije jako příklad na její jak-jednáme-se-ztrátou-rodičů třídní projekt nebo cokoliv. Jenom jsem vzpomínku na to trochu ztratila, což pravděpodobně mělo co dělat s tím, jak byl Stark zatraceně roztomilý a že já jsem byla tak zatraceně šťastná, že se znovu choval jako on.

A možná jsem si to nechtěla pamatovat. Možná jsem jen na chvíli chtěla nebýt bez mámy a se zlomeným srdcem.

Každopádně, moje selektivní amnézie netrvala více než kolem dvě-a-půl vteřiny poté, co jsem vstoupila na první hodinu a následovala Stevie Rae a Rephaima dopředu. Aurox tam byl, právě tam, kde byl včera. Na okamžik se setkal s mým pohledem, než se podíval pryč. Pak jsem si vzpomněla, co se dělo - že vyučování nebude prostě takové, abych se bavila nebo snila ve dne. Vyučování bude, no, mnou. To mi naprosto sevřelo žaludek a najednou jsem byla nervózní a úzkostlivá a přála si, abych dostala povolení jít na záchod nebo za zdravotní sestrou nebo kamkoliv kromě třídy.

Teprve později jsem si uvědomila, že se můj vidoucí kámen, poprvé, nerozehřál při pohledu na něj, protože, samozřejmě, Thantos začala mluvit, což mě zcela rozptýlilo vložením třešničky na vrch mého poháru úzkosti.

"Četla jsem vaše otázky a našla v mnoha z nich společné téma," řekla. "Docela mnoho z vás vyjádřilo přání diskutovat o tom, jak se vypořádat se ztrátou vašich rodičů. Pravdou je, že pokud dokončíte přeměnu a stanete se upíry, nevyhnutelně ztratíte nejen své rodiče, ale všechny z vašich smrtelných současníků, protože, jak už víte, ačkoliv upíři nejsou nesmrtelní, rozhodně žijeme déle než lidé. Takže, aby nám pomohla proniknout do tohoto předmětu, vyžádala jsem si pomoc jenom jednoho z vašich vrstevníků, který ztratil rodiče, stejně jako partnera, smrtí - Zoey Redbirdové."

Chtěla jsem umřít.

Každý byl zticha a pozorný, dokonce i odtrhnutá červená mláďata v zadní řadě, která obklopovala Dallase.

"Za prvé, dovolte mi začít slovem povzbuzení," řekla Thantos. "Jak víte, moje spřízněnost je smrt. Často vedu duše v jejich přechodu z tohoto světa do Onoho světa, takže každému z vás mohu s jistotou říct, že na nás Onen svět čeká. Necestovala jsem tam, ale Zoey ano." Povzbudivě se na mě usmála. "Věřím, že jsi viděla jak tvého druha, tak tvou matku radostně vítané do Nyktina království."

"Ano." Uvědomila jsem si, že můj hlas byl příliš tichý, takže jsem si odkašlala a zkusila to znovu, hlasitěji. "Ano, viděla jsem svojí mámu uvítanou Nyx a vlastně jsem tam skutečně strávila čas s Heathem."

"A je to nádherné místo?"

Cítila jsem, že trocha nevolnosti opustila můj žaludek, jak jsem vzpomínala na tu dobrou část. "Jo, je to úžasné. I když moje duše byla rozbitá a já byla super rozházená, mohla jsem cítit klid a štěstí v bohynině Háji." Jen jsem na něj nemohla dosáhnout sama, přidala jsem v duchu.

Stevie Raeina ruka se zvedla. "Ano, Sevie Rae." Thanatos na ni zavolala.

"Je v pořádku, pokud pokládáme otázky?"

"Zoey?" Thanatosin moudrý pohled se stočil na mě.

"Jo, jasně, myslím."

"Tak se do toho pusť a ptej se, Rudá velekněžko." Thanatosin pohled obsáhl celou třídu. "Ale mějte na paměti pravidla zdvořilosti, která v mé třídě vždy platí."

Byla tam pauza a pak se mě Stevie Rae zeptala, "Ehm, takže, Onen svět je velký háj?"

Byla jsem překvapena její otázkou a zřejmou zvědavostí, pak jsem si uvědomila, že se mě nikdy moc neptala na to okolo Onoho světa. Opravdu, mimo Sgiach a zmínění se, když jsem vedla Jackův rituál, jsem o tom opravdu skoro vůbec nemluvila.

"No, jo, ale vím, že na Onom světe je spousta odlišných částí. Jako když jsem poprvé našla Heatha, rybařil na doku, který byl na opravdu pěkném jezeře." I když mě jeho ztráta rozesmutnila, vzpomínka mě přiměla usmát se. "Heath miloval ryby. Myslím, vážně je miloval. Takže, takhle jsem ho poprvé našla, ale když jsme potřebovali být v bezpečí, šli jsme do bohynina Háje. To bylo v jiné části Onoho světa."

Damienova ruka se zvedla a Thanatos ho vyvolala.

"Vím, žes tam neviděla Jacka, ale říkáš, že věříš, že na Onom světě jsou místa, která jsou specifická pro každého z nás?"

Chvíli jsem o tom přemýšlela a pak jsem přikývla.

"Jo, myslím, že to je dobrý způsob, jak to popsat. Jack je pravděpodobně v oblasti umění a řemesel."

Damien se skrz slzy usmál. "Chtěl být módním návrhářem. Je v sekci Projekt Runway."

"Oooh! Pěkná sekce," slyšela jsem odněkud za mnou a pár dětí se tiše zasmálo.

Váhavě se zvedla Auroxova ruka. Poté, co Thanatos zvolala jeho jméno, se otočil, takže se mohl setkat s mým pohledem. "Řekla jsi, že na Onom světě jsou různé části. Myslíš si, že je tam část, která je místem trestu?"

Jeho podivné, měsíčně zbarvené oči byly naplněné nevyřčenou úzkostí a já věděla, že jeho otázka přišla z místa, které bylo hlouběji, než zvědavost a že moje odpověď bude znamenat víc, než jen poskytnutí náhodné školní informace. Prosím, Nyx dej mi slova; ať je má odpověď pravdivá.

Zhluboka jsem se nadechla a našla v sobě ducha. Držela jsem se prvku, který byl nejbližší mému srdci, a věřila, že skrz něj moje bohyně bude řídit má slova. Jak jsem začala mluvit, všimla jsem si, jak místnost ztichla a mohla jsem prakticky cítit zadní řadu dětí zadržovat dech.

"Viděla jsem na Onom světě věci, které byly děsivé a ne hezké, ale byly vnucené z vnějšku a ne od bohyně. Viděla jsem místo trestu? Ne, ale co jsem viděla, byl Heath přecházející na jinou říši Onoho světa. Věřil, že bude znovuzrozen z této části říše. Zatímco odcházel, řekl mi, že, i když odcházel, naše láska s ním zůstane." Odmlčela jsem se a musela tvrdě zamrkat a setřít slzu, která nějak unikla. "Co mi mé vnitřnosti říkají je, že Nyx není bohyní trestu, ale nepřekvapilo by mě, kdyby se opravdu vzteklí lidé znovuzrodili cestou, která vynese hrůzu jejich minulých životů, nebo je naučí něčemu, co se nenaučili předtím."

"Myslíš jako někdo, kdo byl manželka šlehače, se znovuzrodí jako žena?" řekla Shanuee.

"A co jako žena v potlačení v Afganistánu?" dodala Afrodita se sarkasticky zvednutým obočím.

"Jo, to je trochu to, co myslím," řekla jsem. "Ale myslím, že co a kde a kdo, bude na bohyni."

"Myslíš, že to kdy je na té osobě?" zeptal se mě Aurox.

"Doufám v to," řekla jsem vážně, přemýšlejíc o Heathovi a mé mámě.

"Takže, vědíc mimo jakoukoliv pochybnost, že je Onen svět a že naši milovaní tam mohou najít svou cestu, i když nejsou upíři, nebo i mláďata, je pro nás nějaká útěcha, když přežíváme smrtelníky ve vašich životech. To neznamená, že ztráta rodiče je snadná. Zoey, vím, že to je bolestivé, ale mohla bys s námi sdílet, co to je, co je pro tebe nejtěžší na smrti tvé matky?"

Přikývla jsem a otevřela pusu, abych něco řekla o faktu, že teď už nemůže nikdy vynahradit způsob, kterým mi nebyla mámou přes poslední tři roky, ale slova nepřišla.

"Vezmi si čas," řekla Thanatos.

Stevie Rae se natáhla a vzala mě za ruku.

Tisknouc jí zašeptala: "Je to v pohodě, jen předstírej, jako by tu nebyl nikdo kromě nás. Můžeš to říct mě."

Podívala jsem se na svou BFF a vyhrkla: "Je tak hrozné, že nevím, co se jí skutečně stalo."

"Proč si myslíš, že tohle je to, co tě rozesmutňuje nejvíc?"

Thanatos položila otázku z jeviště, ale já se dívala na Stevie Rae. Usmála se a řekla: "Jak to bude lepší, pokud budeš vědět, co se tvojí mámě stalo?"

"Protože někdo musí zaplatit za to, co jí bylo uděláno," řekla jsem svojí BFF.

"Pomsta?" zeptala se Thanatos.

Pak jsem se na ni podívala. "Ne. Spravedlnost," řekla jsem pevně.

"Je to pro tebe tak obdivuhodné jako pochopitelné, že toužíš po spravedlnosti. Ať je tohle lekce pro vás ostatní - je zřetelný rozdíl chtěním získat pomstu a přesnou pomstou, a přáním, aby pravda zazářila tak, aby osvětlila spravedlnost pro nás pro všechny."

Thanatos se setkala s mým pohledem. "Věřím, že mohu pomoci dát ti pravdu, takže budeš schopná získat spravedlnost pro tvou matku a ukončení pro sebe."

"Co tím myslíš?"

"Mluvila jsem s tvou babičkou. Dnes je pátá noc po smrti tvé matky. Vysvětlila jsem jí, že pět je pro náš systém víry důležité číslo - představuje prvky a naši blízkost k nim.

Souhlasila, že na ni pozastaví tradiční očišťování, na tu pátou noc. Není to jisté, ale se sílou prvků drženou tvým kruhem a tvým spojením k té, čí smrt se snažíme odhalit, věřím, že mohu osvětlit pravdu zavraždění tvé matky, pokud jsi ochotná vzít svůj kruh a stát se svědkem toho, co se ukáže."

"Jsem ochotná." Cítila jsem se na zvracení, ale věděla jsem, že tímhle musím projít.

"Je toho víc," řekla Thanatos. Podívala se ze mě na Stevie Rae. "Zoey vyvolá kruh. Já tam budu, abych vyvolala přítomnost smrti, ale kouzlo, které vyvolá smrt, závisí na tobě."

"Na mě?" vypískla Stevie Rae.

"Je to tvůj prvek, ve kterém bude tento skutek vtištěn. To přes tvůj živel bude pravda odhalena." Thanatosin pohled vyhledal každého člena mého kruhu, když pokračovala vysvětlováním. "Tohle kouzlo nebude příjemné. Zoeyna matka byla zavražděna. Pokud budeme úspěšní, budeme svědky toho strašného činu. Každý musíte být ochotný účastník, zaměřený a vědomý toho, s čím souhlasíte."

"Já jsem ochotná," řekla Stevie Rae okamžitě.

"Já taky… Jo, jdu do toho… Jsem ochotná," přišlo od Shaunee a Damiena a Erin.

"Tak je rozhodnuto. Odjedeme, jakmile skončí první hodina. Pokud zavolám vaše jméno, shromáždíte se na parkovišti a připravíte se na rituál a kouzlo. Pokud vaše jméno nezavolám, prosím pokračujte na vyučování své druhé hodiny. Váš úkol bude esej o ztrátě - a ten úkol bude předložen těmi, kdo se zúčastní rituálu stejně jako těmi z vás, kteří ne. Studenti, kteří se ke mně připojí, jsou: Zoey, Stevie Rae, Damien, Shaunee, Erin a Afrodita. Zbytek vás může začít pracovat na svých esejích. Příjemný den a buďte požehnáni." Thanatos se formálně uklonila a pak si šla sednout za svůj stůl. Moje ústa se otevřela. Jak by babička řekla, celá ta věc mě vyvedla z konceptu.

Afrodita se svalila na stůl vedle mě a zasyčela šeptem. "Promluv si s Thanatos. Ujisti se, že s námi nevezme Draka." Odmlčela se a podívala se na Stevie Rae a Rephaima, kteří měli úplně hlavy dohromady a mluvili tak míle za minutu. "Pokud se mýlím - a já se nikdy nemýlím - bude trvat na tom, že ptačí kluk půjde s námi, což není překvapivé, protože ti můžu slíbit, že Darius mě nenechá jít bez něj. Ale mít s námi Rephaima znamená, že Drak jít nemůže, nebo podle mého vidění, rozpůlí ve dví."

"Do pekla!" řekla jsem.

"Kleješ?" řekla Afrodita.

"Ne. Je to místo. Nikoho tam neposílám," řekla jsem.

"Dospěj," řekla.

"Jdi do hajzlu," řekla jsem stručně.

Afrodita se zasmála, což naprosto vzalo mé žihadlo Velké Holky z mé téměř kletby. Povzdechla jsem si, když zvon odbíjel, zvedla se od mého stolu a šla pomalu, ale rozhodně k Thanatos.

Thanatos vzhlédla ze svého místa za stolem, ale její oči nešly ke mně. Místo toho se podívala kolem mě a zvolala: "Auroxi, moment prosím."

Aurox opouštěl třídu, ale zastavil se a obrátil. "Chceš mě, kněžko?"

"Chci ti dát odpověď na tvou otázku."

"No, počkám venku, abyste vy dva mohli-"

"Není třeba, abys odešla." Thanatos mě přerušila. "Moje odpověď je stejná pro kohokoliv, kdo se na tu otázku zeptá."

"Nerozumím," řekl Aurox.

Vlastně, ani já ne. Jeho otázka byla "Co jsem?" Jak mohla na tuhle otázku být jen jedna odpověď?

"Věřím, že porozumíš, až mě vyslechneš. Otázka co jsme, může být zodpovězena pouze námi samotnými. Každý se rozhodujeme, co jsme životními volbami, které děláme. Jak jsme byli stvořeni, kdo jsou rodiče, odkud pocházíme, barva naší kůže, koho si vybereme milovat, všechny tyhle věci nás nedefinují. Naše jednání nás definuje a bude nás definovat dokonce i po smrti."

Viděla jsem v Auroxově výrazu překvapení. "Na minulosti nezáleží?"

"Na minulosti záleží hodně, zvlášť pokud jsme se z ní nepoučili. Ale budoucnost nemusí být určována minulostí."

"Já rozhoduji, co jsem?" Promluvil pomalu, jako kdyby se propracovával hádankou.

"Ano."

"Děkuji ti, kněžko."

"Nemáš zač a teď můžeš být omluven."

Přitiskl si ruku přes srdce a hluboce se jí uklonil, než odešel z místnosti.

Dívala jsem se za ním, stále přemýšlející o překvapení, které jsem v Auroxovi viděla, když na mě Thanatos promluvila. "Zoey, vím, že tenhle rituál a vyvolání kouzla pro tebe bude těžké, ale věřím, že ti to také dá uzavření."

"Jo, já taky." Cítíc se trochu jako dítě chycené s rukou v dortové sklenici, rychle jsem promluvila, moje oči otáčející se na Thanatos. "Myslím, nechci to udělat. Nechci vidět, co se mámě stalo, ale zjistím, jestli udržím přehrávání to v mé mysli stejně. Pravda alespoň zastaví mou představivost."

"To udělá," řekla.

"Takže, tenhle rituál - kdo všechno tam bude?"

"Ti, které jsem už jmenovala. Dovedu si představit, že tvůj strážce tě bude doprovázet, jako bude Afroditin Darius. A budu tam já. Následuj své instinkty, Zoey. Existuje někdo jiný, koho požaduješ?"

Auroxova přítomnost vypadala zdržující se v místnosti s námi a já zatřásla hlavou. "Ne, nepožaduji nikoho dalšího. Můj kruh a naši bojovníci jsou všichni, které potřebuji, ale je tady někdo, koho tam nechci." Zvedla obočí a já pokračovala.

"Draka Lankforda. Nenávidí Rephaima a on se docela hodně chová jako bojovník Stevie Rae, takže by měl být s ní." Udělala jsem rychlé rozhodnutí, Thanatos by měla vědět a dodala, "Plus, včera měla Afrodita vizi, která ukazovala Draka úplně se zabývajícího rozseknutím Rephaima mečem. Byla bych radši, kdyby se to nestalo během odhalujícího rituálu mojí mámy."

"Drak Lankford byl zaúkolován chráněním této školy a jejích studentů. Pokud by to dovolil, nebo se podílel, na Rephaimově zranění, bude spáchána velká nespravedlnost a muselo by mu být rychle vyčiněno a-"

"Počkej, stop." Přerušila jsem ji. "Nechci, aby tohle kouzlo bylo nějaké představení pro Draka, aby se dostal do potíží. Nechci, aby se cokoliv z tohoto drama dotklo toho, co se stalo s mojí mámou. Její vražda je dost drama. Nemůžeš mi prostě pomoci ujistit se, že tam Drak nebude? S jeho problémy budeme jednat později."

Thanatos mírně sklonila hlavu. "Máš platnou připomínku a máš pravdu, že mi to připomínáš. Smrt tvé matky není vhodné dějiště pro testování Draka nebo k osvětlení jeho nedostatků. Postarám se o to, aby nás nedoprovázel."

"Díky," řekla jsem.

"Poděkuj mi, až bude rituál a vyvolávání kouzla za námi. Dost často jsem zjistila, že mrtví odhalí věci, které by měly být skryté před živými."

A po té zlověstné poznámce jsem odešla z mrtvé učebny a vydala se na parkoviště a k budoucnosti, kterou nikdo z nás nebyl schopen předvídat.

Neferet

Když zvon odbil konec první hodiny, Neferet se nonšalantně vydala ke dveřím své třídy. Pod záminkou říct sbohem tomu, co vycházelo ze třídy, poté co jí Thanatos vytřídila pro svou vlastní zvláštní první hodinu, umístila se Neferet tak, že mohla sledovat studenty a členku Nejvyšší rady, když odcházeli.

Dallasi, teď bude krásný čas zorganizovat další hádku.

Myšlenka v mysli se ještě ani nezformovala, pak mladý červený upír sám vešel do jejího zorného pole.

Negestikuloval nebo neprovokoval. Neferet se zamračila.

On a jeho drsná skupina druhů se plazili z Thanatosiny první hodiny jako by byli psi s ocasy staženými mezi nohama.

Pak Zoeyna skupina, mínus Zoey, všimla si, spěchala ze třídy, všichni se pohybující stejným směrem. Stejným směrem? Většina z nich měla rozdílné rozvrhy vyučování. Bez ohledu jak vypadali jako ovce, kterými byli, neměli by všichni cestovat společně.

Objevil se Aurox a Neferet se usmála.

Jako by mohl cítit její pohled, pohlédla nádoba jejím směrem.

"Pojď ke mně," artikulovala slova a ukázala na její kancelář. Neferet nečekala, aby viděla, jestli nádoba poslechla. Věděla, že udělá, jak bylo přikázáno.

"Ano, kněžko," řekl, stojíc před jejím stolem. "Volala jsi?"

"Stalo se první hodinu něco neobvyklého?"

"Neobvyklého, kněžko?"

Neferet sotva krotila své podráždění. Musí být tak hloupý? "Ano, neobvyklého! Všimla jsem si, že Dallas a jeho skupina vypadali neobvykle rezervovaně a mnoho z ostatních studentů, těch nejbližších Zoey Redbirdové, odešlo spolu, jako by měli jít někam, co nebylo jejich vyučování druhé hodiny."

"Tvé pozorování je správné, kněžko. Thanatos hodlá dohlížet na to, až Zoey a její kruh provedou rituál, aby mohla vyvolat kouzlo vyvolávající smrt. Její záměr je, aby byla Zoey svědkem pravdy smrti její matky a tím dosáhla uzavření."

"Co?" Neferet se cítila, jako by měla její mysl explodovat.

"Ano, kněžko. Thanatos používá Zoey jako příklad toho, jak mláďata a upíři mohou překonat ztrátu rodiče."

Neferet zvedla ruku, dlaní vzhůru a vlákna Temnoty se k ní nahrnula. Aurox o krok ustoupil, zřejmě mu bylo nepříjemně jejími bouřlivými emocemi. Udělala vědomé úsilí, aby se kontrolovala a lepkavá chapadla se uklidnila.

"Kde je místo, kde proběhne vrhnutí kouzla?"

"Na místě, kde byla zabita Zoeyna matka."

Skrz zaťaté zuby se Neferet podařilo říci, "Kdy? Kdy se to stane?"

"Teď se shromažďují k odchodu, kněžko."

"A jsi si zcela jistý, že je Thanatos doprovází?"

"Ano, kněžko."

"Ať jsou všichni nesmrtelní zatraceni!" Neferet kletbu téměř vyplivla. "Odhalovací rituál. Musí to být doprovázeno vrhnutím velmi specifického kouzla…" Zabubnovala špičatými nehty o svůj stůl, přemýšlejíc. "Musí to být umístěné na zemi, jako je na tomto konkrétní pozemku země, že bude smrt otištěna. Pak je to Stevie Rae a ne Zoey, kdo musí být bráněn." Stočila svou pozornost zpět k Auroxovi. "Tohle je můj příkaz: zmaříš tento rituál a vrhnutí kouzla smrti. Udělej cokoliv, co musíš, abys to zastavil, i kdybys musel zabít, ačkoliv nechci, aby byla mrtvá jedna z kněžek." Zašklebila se zlostí.

"Bohužel, cena smrti kněžky je moc nákladná, zvláště pokud nemám spravedlivou oběť k nabídnutí," zamumlala, téměř sama k sobě.

Pak zachytila měsíční-kámen pohled nádoby svým vlastním. "Nezabíjej kněžku. Raději bych, abys nikdo neuvědomil, žes tam byl, ale pokud bys nemohl kouzlo zastavit bez dání sebe samého pryč, pak udělej, co musíš. Tvůj příkaz je, že rituál a kouzlení se musí pokazit, aby Thanatos nemohla odhalit způsob smrti Zoeyny matky. Rozumíš mi?"

"Rozumím, kněžko."

"Pak jdi odsud a dělej, jak jsem přikázala. Pokud budeš objeven, nečekej, že tě zachráním. Očekávej ode mě, že zapomenu, že jsme kdy měli tuto konverzaci."

Když tam prostě stál zírající na ni, řekla: "Co je? Proč už jsi neposlechl moje rozkazy?"

"Nevím, kam jít, kněžko. Jak zjistím lokaci rituálu?"

Neferet umlčela nutkání srazit ho na kolena Temnotou. Místo toho načmárala adresu na poznámkový blok, vytrhla stránku a podala mu ji. "Použij GPS, jak jsem ti to předtím ukázala. Nemohlo by to být jednodušší, než kdybych tě tam vykouzlila."

Uklonil se, svírajíc papír. "Jak jsi přikázala, kněžko," řekl, odcházejíc z místnosti.

"A dej pozor, aby tě neviděli přijíždět!"

"Ano, kněžko," řekl, než za sebou zavřel dveře.

Neferet se za ním dívala. "Přála bych si, aby byl chytřejší," zašeptala tmavým vláknům, která se jí plazila po pažích a hladila její zápěstí. "Ach, ale ty jsi, nejsi? Běž s ním. Posil ho. Sleduj ho. Zcela se ujisti, že nezaváhá v plnění mých jednoduchých příkazů. Pak se vrať a všechno mi pověz." Vlákna zaváhala. Neferet povzdychla a, rychlým vystřelením jejího ukazováku, si rozetla vnitřek svého bicepsu a zaťala zuby, když se z ní Temnota krmila.

Krátce je odmávla pryč a olízla mělkou ránu k uzavření. "Teď jdi. Vzal sis svou platbu. Splň můj příkaz."

Stíny se od ní odplazily a Neferet, spokojená, zavolala svou asistentku, aby jí přinesla sklenici vína oživeného krví.

"Tentokrát najdi krev nějaké panny," vyštěkla, když mladá upírka odpověděla na její předvolání.

"Ta druhá je prostě příliš obyčejná a já mám pocit, že slavit, bude brzy v pořádku."

"Ano, kněžko, jak přikazuješ." Asistentka se poklonila a utíkala ven.

"To je v pořádku." Neferet promluvila nahlas k naslouchajícím stínům. "Všechno bude, jak jsem přikázala. A někdy brzy mi nebudou říkat kněžko, ale bohyně. Někdy hodně brzy…"

Neferet se zasmála.

26. kapitola

Drak

Mistr meče všechno pozoruje. Je to součást toho, co ho dělá úspěšným, co ho udržuje při životě. I když to nevyžaduje jeho nadpřirozené pozorovací schopnosti, aby Drak Lankford věděl, co se děje uvnitř Zoeyny skupiny. Stačilo se jen řídit vlastními instinkty a položit jednu jednoduchou otázku.

Krátce poté, co se rozběhla druhá hodina, Drak instruoval své žáky, aby začali se zahřívacím cvičením a řekl jim, že se za chvíli vrátí. Instinkt ho otravoval, řídil ho, popichoval ho, znepokojoval ho. Darius a Stark jsou talentovaní bojovníci, oba jsou více než zdatní ve svých specializovaných oblastech boje. Darius byl pravděpodobně

nejnadanější vrhač nožů, jakého Drak kdy poznal a Starkova neomylnost s lukem a šípem opravdu vyvolává úžas.

Ale ani jedna z těchto schopností neznamenala, že by se měli vrhnout na vzdělávání mladých, vnímavých mláďat. Učení bylo samo o sobě dar a Drak moc pochyboval, že dva takoví mladí upíři mají zkušenosti a moudrost potřebnou pro opravdové profesory.

Byla mladá, když se z ní stala profesorka, tak mladá. Tak to bylo, když se s ní setkal - jeho choť - jeho život - jeho všechno. Věděl, co by mu Anastasia řekla, kdyby tady byla. Laskavě by se usmála a připomněla mu, že by neměl ostatní soudit tak krutě, protože i oni byli mladí - takže by měl vědět, jak se cítí. Připomněla by mu, že je v ideální pozici rádce mladých lidí a je jisté, že ti se vyvinou do významných bojovníků a výjimečných učitelů.

Ale Anastasia byla stejně mrtvá jako v minulosti a z toho důvodu se jeho život naprosto změnil. Drak nechtěl dohlížet, radit nebo kontrolovat mladé profesory, zejména s ohledem na skutečnost, že vyčlenil tuto zvláštní třídu, aby nemusel trpět přítomnost krakouního proměněného kluka. Ale Drak zjistil, že povinnost je zvláštní věc. I když sešel z cesty, po které šel se svou chotí a svou bohyní, zdálo se, že se zcela neosvobodil z pout, která ho svazují se ctí a zodpovědností.

Takže, s nechutí, Drak dal na instinkt, který mu říkal, aby zkontroloval mladé bojovníky a udělal si krátký výlet z tělocvičny k aréně Lenobiiných stájí, kde Stark a Darius prováděli trénink svých bojovníků.

Jakmile stoupl nohou dovnitř pilinové arény, Drak věděl, že se ho to opravdu týká. Ti dva upíři nevedli výcvik, byl tam lidský stájník. Lenobiu nebylo nikde vidět a oba bojovníci následovali Afroditu ze stájí. Drak zavrtěl s odporem hlavou.

"Darie!" zavolal. Mladý upír se zastavil, naznačil Starkovi a Afroditě, aby pokračovali a pak pospíchal k Drakovi. "Proč tvou třídu vede člověk?"

"Nešlo se tomu vyhnout," řekl Darius. "Stark a já musíme doprovázet Afroditu a Zoey."

"Doprovázet je? Kam?"

Drak viděl, že je Dariovi nepříjemné s ním o tom diskutovat, ale opravdu neměl na výběr. Bez ohledu na jejich rozdílné názory na Rephaima a Neferet a některá nová červená mláďata, Drak byl pořád ještě Dariovým nadřízeným bojovníkem a tak dlužil šermířskému mistrovi odpověď.

"Thanatos povede Zoey a její kruh při rituálu na farmě její babičky. Použité kouzlo má odhalit způsob smrti její matky."

Drak z toho byl v šoku, že je to hlavně kouzlení a to znamená jistou míru nebezpečí, i když hrozba je více emocionální než fyzická. Měl jsem být informován. Měl jsem být začleněný.

Drak držel své myšlenky skryté a jen se zeptal: "Proč je ten rituál prováděn teď, v průběhu vyučování?"

"Toto je pátá noc od její vraždy."

Drak přikývl, pochopil. "Jedna noc za každý z prvků. Čtyři by byly neúplné. Šestou by bylo příliš pozdě. Musí to být dnes večer."

"Ano, takto nám to Thanatos taky vysvětlila." Dodal Darius, zjevně nesvůj. "Mohu odejít, šermířský mistře? Moje věštkyně čeká."

"Ano, můžeš."

Darius se uklonil a Drak se za ním díval, jak odchází. Poté, s chmurným výrazem na své hezké tváři, Drak Lankford změnil směr a vydal se rychle do třídy, ze které si Thanatos udělala svou vlastní. Ulevilo se mu, když viděl, že velekněžka tam ještě je a dívá se do jedné ze skříněk v zadní části místnosti a vybírá svíčky a byliny, které pečlivě skládá do velkého kouzelnického košíku, který mu byl až příliš povědomý. Byl to Anastasiin oblíbený.

Při pohledu na to se cítil zraněný a nechráněný. Přesto si odkašlal a řekl: "Kněžko, smím s tebou mluvit?"

Thanatos se otočila za zvukem jeho hlasu."Jistě, šermířský mistře."

"Darius mi řekl, že povedeš Zoeyn kruh v očišťujícím rituálu a nějakém speciálním kouzle na farmě její babičky."

Ačkoli neformulovat slova jako otázku, Thanatos přikývla. "Ano."

"Kněžko, měl jsem dojem, že jsi si vědoma, že jsem vůdce synů Erebových na této Škole noci."

"Jsem si vědoma tvé pozice zde, šermířský mistře," souhlasila.

"Pak, i když nemám v úmyslu tě napomínat nebo ti prokázat neúctu, musím tě požádat o tvé důvody pro to, že jsi mě neinformovala a nezahrnula do tohoto podniku, který je stejně tak důležitý jako nebezpečný."

Thanatos zaváhala, a pak přikývla, jako by s ním souhlasila. "Máš pravdu, protože z tvé pozice na této škole bych tě měla informovat o svých plánech. Neudělala jsem to z velmi prostého důvodu: Rozhodla jsem se, že tvoje přítomnost na obřadu by rozptylovala. Proto jsem tě nepřizvala, ani neinformovala. Omlouvám se, jestli to vypadá, že nerespektuji tvou pozici. To nebyl můj záměr."

"Rozptylovat? Proč bych měl rozptylovat?"

"Protože choť a ochránce Stevie Rae, Rephaim, se zúčastní rituálu."

Důkladně rozmrzelý Drak odsekl: "Co má Rephaim co dělat se mnou a rozptylováním?"

"Pokud ublížíš choti kněžky, která ztělesňuje prvek země, určitě ji to odvrátí od její velmi klíčové role v odhalovacím rituálu a to následně zabrání celému kouzlu."

"Byl bych tam na ochranu našich studentů. Ne abych jim ubližoval." Drak procedil slova přes zaťaté zuby.

"A přesto měla Afrodita vizi, ve které to vypadá, že ublížíš Rephaimovi."

"Nedělal bych to, pokud by nebyli ohrožení ostatní studenti!"

"Ať tak nebo tak, tvoje přítomnost je rozptýlením. Draku, budou tam přítomni další dva bojovníci a síla Zoeyna kruhu bude velká. Studenti jsou chráněni. A, mistře meče, dovol mi dodat, že jsem u tebe viděla hluboké, znepokojující změny po smrti tvé partnerky."

"Truchlím pro její ztrátu."

"Mistře meče, myslím, že pravdou je, že ty jsi ztracený. A dokonce, i kdyby se Rephaim neúčastnil rituálu, nechtěla bych tam tvou přítomnost."

"Pak tě tedy opustím, abych nebyl rozptýlením."

Drak se otočil na podpatku, ale než mohl opustit místnost, Thanatosina slova ho chytila. "Prosím, nech mě to vysvětlit. Nechtěla bych tvou přítomnost u žádného rituálu, v němž by hrálo roli kouzlo odhalující pravdu o smrti s cílem přinést spravedlnost a uzavření. Nechci tě urazit, ale cítím, že jsi ve svém vlastním životě v takovém konfliktu, že tvoje přítomnost by prostě šla proti samému srdci kouzla."

Jako by její slova před ním vytvořila zeď, Drak se zastavil. Neobrátil se, aby se podíval na velekněžku. Hlasem, ve kterém jen stěží našel svůj vlastní, promluvil. "Moje účast by šla proti samému srdci kouzla. Je to to, cos mi řekla?"

"Řekla jsem ti takovou pravdu, jakou znám."

"To je všechno, co sis přála mi říct, kněžko?" Stále ještě se neobrátil, aby se na ni podíval.

"Ano, kromě toho, že ti přeji, abys byl požehnán, mistře meče."

Drak se jí ani neuklonil. Nedal v úctě pěst na srdce. Nemohl. Kdyby se nedostal daleko, aby mohl myslet, Drak cítil, že by mohl explodovat. Vyrazil na chodbu a začal se slepě pohybovat. Ignoroval zvědavé pohledy studentů, razil si cestu z hlavní budovy Školy noci, až vyrazil ven.

Vzpomínky ho bombardovaly. Slova kroužila kolem dokola jeho myslí. Byl přítomen, když byl jiný bojovník zadržen od doprovodu jiné kněžky před mnoha a mnoha lety, ale slyšel Anastasiin hlas tak jasně, jako by ta slova zrovna říkala.

Nechci tě urazit, ale nemohu provést mírové kouzlo, zatímco jsem hlídaná válečníkem. To prostě jde proti samému srdci kouzla ...

Velekněžka v Tower Groveské Škole noci souhlasila se svou mladou profesorkou Kouzel a rituálů a nařídila, aby Drak doprovodil Anastasii místo upířího válečníka. To on byl pověřen úkolem ji tu noc chránit - sledovat ji, zatímco prováděla mírové kouzlo v srdci St Louis.

A on Anastasii zklamal.

No, žila. Nebyla zabita té noci, ale Drak dovolil zlu uniknout jeho meči. To stejné zlo, o sto sedmdesát sedm let později, zavraždilo jeho lásku, jeho život, jeho samého.

Drak těžce dýchal. Opíral se o něco uklidňujícího a příjemně teplého, co ho hřálo v těle. Zamrkal, vzhlédl a uvědomil si, kam ho jeho nohy donesly. Drak se opíral o sochu Nyx, která stála před jejím chrámem. Jak se díval na mramorovou tvář bohyně, šumící vítr odfoukl mraky z měsíce a stříbrné světlo pohladilo Nyx a rozsvítilo její oči.

Zdála se, na mou duši, živá a dívala se na něj s tak hrozným pocitem smutku, že ho srdce, o kterém si myslel, že se roztříštilo na tisíce kousků a že už nikdy nebude znovu cítit, rozbolelo.

Pak Drak pochopil, co musí udělat.

"Půjdu k rituálu. Budu se dívat a ne překážet - pokud se zlo nepokusí udeřit znovu. Pokud ano, tentokrát ti dávám svůj slib, že ho porazím."

Zoey

"Jsi si jistá, že bychom neměli požádat Shaylin, aby jela taky?" zeptala se Stevie Rae. Seděla s Rephaimem na jejich obvyklém místě v autobuse, když jsme čekali, až se k nám připojí Thanatos.

"Opravdu si myslím, že jet s námi pro ni není to pravé," řekla jsem. "Byla označena jen před pouhými pár dny. Neměla ani čas se usadit jako mládě, natož si sama poradit s tím Pravým zrakem."

"Navíc nechceme nikde ventilovat, že má Pravý zrak, řekla Afrodita. "Čím méně lidí o našem podnikání ví, tím lépe."

"Přestože byla součástí Kramishiny básně," řekla Stevie Rae.

"Nevíme to jistě. Báseň říká:" přimhouřila jsem oči, jako by to mohlo pomoci mé paměti a pak, většinou přesně jsem recitovala, "báseň říká: ´Viděno Pravým zrakem, Temnota neznamená vždy zlo a Světlo nemusí vždy přinášet dobro.´ Co když ta část o pravém zraku je stejná jako většina Kramishiných básní - může být symbolická a ne doslovná?"

"Bohyně, nesnáším poezii," řekla Afrodita.

"Kramisha také nejede?" zeptala se Stevie Rae a znělo to podivně ufňukaně. "Neměli bychom ji přibrat?"

"Ne, Stevie Rae, musíme se držet našeho kruhu - naší základní skupiny," řekla jsem.

"Stádo pakoňů, plus kluci," řekla Afrodita. "Burane, co máš za problém? Není to, jako když jsme se světu postavili předtím a většina toho předem vyšla najevo."

"Zníš ustrašeně," řekl Damien.

Stevie Rae se podívala za mě, kde Damien seděl uprostřed s Erin.

"Jsem vystrašená," přiznala se tiše.

"Neboj se." Rephaim ji objal. "Afroditina vize nás varovala. Nic se mi nestane."

"No, nejsem si tak jistá, že nemít strach je chytré." Promluvila jsem a nechala svůj instinkt, aby mi pomohl uspořádat myšlenky. "Chci vidět, jak byla moje máma zabita. Děsí mě to, a tak vím, že budu muset být připravená na něco strašného, co se bude velmi těžko sledovat. Afrodita měla vizi Rephaimovy smrti, pravděpodobně během rituálu, který se chystáme vykonat. Myslím, že je v pořádku, pokud se Stevie Rae bojí, měli byste míst strach, i Rephaim - jen tak budete oba připraveni a nachystaní na špatné věci, pokud se to stane."

"Bojím se," přiznal Damien. "Jackova smrt je ještě příliš syrová, příliš blízko, a přemýšlet o sledování další smrti mě děsí."

"Všichni budeme s tebou," řekla jsem mu. "Jsme v tom všichni spolu."

"Já se bojím. Nikdy jsem nevyvolávala kruh, aniž bych byla Dvojče," vyhrkla Shaunee.

Nastalo velmi nepříjemné ticho, a pak z prostřed autobusu Erin řekla: "Já jsem pořád tady. Pořád jsem voda na tvůj oheň. Nebudeš sama."

"Všichni se musíme obávat bezpečně, ne se hloupě bát." Řekla jsem a neuvěřitelně se mi ulevilo, že spolu dvojčata alespoň trochu mluvila.

"Strach může být prospěšný, pokud je zmírněn zdravým rozumem a odvahou." Nadskočili jsme, protože se zdálo, že se Thanatos magicky objevila v přední části autobusu. Držela velký kouzelnický koš a na sobě měla dlouhý plášť s kapucí, který měl krásnou safírově modrou barvu. Vypadala silně a starobyle a děsivě. Pak se usmála a její děsivost se změnila a jaksi patřila k nám a já jsem se trochu uvolnila.

"Jsme tady všichni," řekla jsem, když jsem polkla srdce, které jsem měla až v krku. "Jsme připraveni."

"Jste téměř připraveni. Než opustíme kampus, musím pověřit úkolem každého z pěti členů kruhu. Vzhledem k tomu, že se jedná o odhalovací rituál a kouzlo, které vyvolám, umožní všem přítomným vidět, co mělo být skryto, musí každý z vás přinést k oltáři něco, čím odhalí pravdu o sobě samém, která je obvykle skrytá."

"Ach jo." Povzdechla jsem si.

"Vezměte si chvilku na přemýšlení o tom, co je to, co o sobě musíte odhalit, a pak jděte vzít to, co to symbolizuje. Rychle. Musíme dokončit náš rituál a provést kouzlo dnes v noci, dřív než přejde půlnoc a začne nový den."

Shaunee byla první z nás, která se zvedla. Vypadala odhodlaně, jak spěchala z autobusu. Damien za ní. Pak Stevie Rae. Pak Erin. Přepadla mě náhlá myšlenka, a tak jsem zahrabala v kabelce. V její spodní části, s použitými Kleenexi, otevřeným deodorantem a starou peněženkou jsem to našla. Spokojeně jsem vzhlédla a uviděla Starka, Daria, Rephaima a Afroditu, jak na mě všichni zírají.

"Potřebuješ pomoct přijít na tenhle úkol?" zeptala se Afrodita, jen částečně sarkasticky.

"Zoey už má, co s sebou potřebuje mít," řekla Thanatos.

"Jo. Má pravdu. Mám." Měla jsem velmi dětinské nutkání vypláznout na Afroditu jazyk, což jsem neudělala (samozřejmě). Místo toho jsem se usadila se založenými pažemi a tvářila se samolibě.

Nemuseli jsme čekat moc dlouho, než se můj kruh vrátil. Stevie Rae byla první. Vypadala neobvykle zachmuřeně. Nic nepřinesla, ale když si sedla, viděla jsem, že má ruku v jedné z kapes džín, jako by tam něco chránila.

Damien odešel se svou pánskou kabelou a vrátil se s ní. Přehnaně energicky se na Thanatos usmál a řekl: "Mise splněna!"

Shaunee se vrátila jako další. Neřekla nic. Prostě se vrátila na své místo a znova se dívala z okna.

Erin se konečně vrátila. Nesla malou termotašku. Ten druh z potravin (jako Pettyho na Utica square), ve kterých si domů odnesete zmrzlinu a mražené věci. "Co?" Vyštěkla na nás. "Jsem zpět. Jsme připraveni. Pojeďme."

Thanatos potlačila Erinin výbuch jediným tvrdým pohledem, který poslal polovinu ex-dvojčat schoulit se do zadní části autobusu. Pak řekla Dariovi: "Vezmi nás na levandulovou farmu Sylvie Redbirdové." Darius vyjel s krátkým autobusem z areálu Školy noci. Očekávala jsem, že se Thanatos posadí (ehm, jako normální učitel) a bude se držet od ostatních. Místo toho se pevně držela jednou rukou poničeného (povzdech) držadla, druhou se hrabala v super-naloženém kouzelnickém koši a vytáhla velký svazek něčeho, co vypadalo jako chumel plevele, který má shluky drobných bílých květů, stejných, jaké jsem viděla na kraji silnice a na polích Oklahomy a v příkopech asi tisíckrát.

"Jak všichni víte, budeme provádět očistný rituál a já se chystám vyvolat kouzlo smrti, které nám, doufejme, osvětlí obrazy z minulosti, zejména těch z vraždy Zoeyiny matky. Je to obtížný rituál a složité kouzlo." Thanatos mluvila k nám všem, ale teď se její pozornost obrátila na Stevie Rae. "Jak jsem již zmínila dříve, země je klíčem k odemčení tohoto kouzla. Úspěch Vize spočívá na síle tvého spojení se zemí, stejně jako na připravenosti kruhu přinášet živé obrazy událostí z minulosti."

"Jsem opravdu spojená se zemí. Přísahám," řekla Stevie Rae.

Thanatosiny rty se sevřely. "To je vynikající začátek."

"Myslím, že můj kruh je také skutečně připravený na tento rituál," řekla jsem.

Slyšela jsem, že moji přátelé kolem mě jako ozvěna mých slov vypouštějí ano a hm-mm.

"Co je s tím plevelem?" zeptala se Afrodita.

Thanatos osvobodila jednu rostlinu od ostatních a držela ji tak, abychom ji mohli vidět. Přesně jak jsem si myslela na začátku, byl to jen obyčejný plevel, který měl spoustu obyčejných, ale docela hezkých, bílých květů nahromaděných na konci, trochu jako dech dítěte.

"To není plevel. Je to nádherná divoká květina, které se říká Andělika. Její vlastnosti jsou neobvykle silné a účinné. Je to květina komunikace. Při použití v kouzlu je jejím účelem odhalení toho, co je pro běžné oko skryté. Během dnešního rituálu ty, moje mladá rudá velekněžko, budeš nosit korunu uvitou tvými přáteli z této magické květiny."

"Ooooh! To je super úžasné!"

Thanatos podala svazek květin Stevie Rae. "Rozděl je. Vy ostatní spleťte rostliny dohromady do kruhu. Stevie Rae si je před rituálem bude vršit na hlavě."

"Splétat?" Zamumlal Stark.

Stevie Rae nám rozdrobila kytici do klína. Zvedla jsem obočí na Starka. "Jo," řekl jsem. "Splétání. Smrt si to objednala."

"No, v tom případě ..." Povzdechl si a začal neobratně splétat dlouhé stonky dohromady.

Zatímco jsme všichni splétali (i Rephaim, který skutečně vypadal, že má nějaký tajemný dar na splétání, zakončil udělaný pěkný složitý cop a pomáhal Starkovi s chaosem, který nadělal on) Thanatos chodila sem tam uličkou autobusu a mluvila s námi. Bylo to zvláštní, jako v mobilní učebně.

"Od chvíle, kdy se naše nohy dotknou země našeho rituálního místa, musíme se soustředit na záměr našeho kouzla. Pokuste se vymazat z vašich myslí zbytek světa. Soustřeďte se pouze na jednu malou věc - že nám bude dovoleno vidět pravdu o smrti Lindy Hefferové."

"O vraždě," slyšela jsem se říkat. "Ona jen tak nezemřela. Byla zabita." Thanatos se otočila a její pohled se setkal s mým. Přikývla. "Opravuji se. Hledáme pravdu, a tak musíme mluvit pravdu. Tvoje matka nezemřela na stáří nebo nemoc. Byla zavražděna. Žádáme, aby nám bylo dovoleno to dokázat."

"Díky," řekla jsem a pak se vrátila k pletení.

"Je to náhoda, že se vražda stala na levandulové farmě. Levandule je silná magická bylina. Má čistící vlastnosti, ale především je levandule ztělesněním klidu. Zklidňuje a utišuje. Evokuje klid a mír."

"Proč je to dobré? Zoeyna máma byla zabita přímo uprostřed obří hromady levandule. Vypadá to, že její uklidňující účinky příliš dobře nefungovaly," řekla Afrodita.

"Bylina nemůže přinutit k akci někoho, kdo se rozhodl ke své destruktivní cestě. Levandule nemohla zachránit Zoeyinu matku. Ale skutečnost, že byla zabita uprostřed pozemku, který vyživuje levanduli znamená, že sama Země je zneklidněná násilím spáchaným na místě určeném pro mír."

"A to je pro nás dobré, protože ..." zeptala jsem se a cítila se víc než jen trochu natvrdle.

"Protože půda se bude chtít zbavit násilí na ní spáchaného. Měla by dát obrázky dychtivě, když už ne snadno."

"Proč ne snadno?" zeptal se Damien.

"Rituály a kouzla, která se zabývají velkými emocemi, nejsou nikdy snadná," řekla Thanatos. "Kouzla smrti jsou zvláště složitá. Smrt zřídka spolupracuje, i když chceme jen letmý pohled oproti obsáhnutí v plném rozsahu."

"Takže, když mi máma říkala, že nic dobrého nikdy nepřichází snadno, říkala "pravdu", řekla Stevie Rae.

"Ano," řekla Thanatos. "Takže, pojďme pokračovat v přípravě. Kouzlo bude mít tři části. První se bude konat mezi místní a fyzickou stránkou našeho rituálu. To je známé jako Uvolnění. Abychom byli dnes v noci úspěšní, všichni musíme být jednomyslní v našem záměru. Vyčistěte svou mysl. Soustřeďte se."

"Na smrt?" zeptala se Stevie Rae.

"Ne, na pravdu. Soustřeďte se na naši společnou touhu hledat a najít dnes večer pravdu."

"Pravý zrak."

Neuvědomila jsem si, že bych mluvila nahlas, dokud Thanatos nepřikývla a neřekla: "Ano, skutečně. Pravý zrak je výborný způsob, jak to vyjádřit. Dnes večer si přejeme vidět pravým zrakem."

Thanatos se přestěhovala do zadní části autobusu, aby zkontrolovala Erinin Andělikový pletenec. Cítila jsem na sobě oči a vzhlédla jsem od svého věnce z divokých květin a uviděla Afroditu a Stevie Rae, jak na mě zírají.

"Dnes v noci, viděno pravým zrakem," citovala Afrodita tiše. "Temnota neznamená vždy zlo. Světlo nemusí vždy přinášet dobro."

"Říkala jsem ti, že bychom měli přibrat Kramishu," zašeptala Stevie Rae.

"Myslím, že bychom měli přibrat spíš zatracený tank," řekl Stark.

"Vyčistěte svou mysl!" prakticky jsem zasyčela a probodla všechny ostatní tvrdým pohledem. Pak jsem se vrátila zpět k pletení.

Snažila jsem se vyčistit svou mysl.

Snažila jsem se myslet na pravdu.

Ale byla jsem příliš mladá - příliš vyděšená - příliš ustaraná. A tak pravda, kterou jsem zjistila při soustředění, byla jednoduchá, ale rozhodně ne taková, jakou mínila Thanatos:

Pravdou je, že jsem potřebovala svou mámu a dala bych cokoliv, jen abych ji měla u sebe zase živou.