JEDNA
Vždycky jsem vítala souboj,jen těžko jsem krotila svůj zápal.
Řev medvěda mi burácel v uších,jeho horký dech útočil
na mé nozdry a rozdmýchával ve mně touho po krvi. Za se-
bou jsem zaslechla chlapcovo zasípění. Znělo tak zoufale,
že jsem musela zabořit drápy do hlíny. Znovu jsem na velkou
šelmu zavrčela a vyzvala ji, ať se přese mě zkusí dostat.
Co to kruci dělám?
Riskovala jsem ohlédnutí a okamžitě se mi zrychlil tep.
Pravou ruku si tiskl k ranám na stehně. Mezi prsty mu vyté-
kala tmavá krev, nasákla do džínoviny, takže to vypadalo, že
má kalhoty polité černou barvou. Rozervaná košile stěží za-
krývala rudé šrámy na prsou. Z hrdla se mi vydralo zavrčení.
Skrčila jsem se, svaly napjaté, připravená zaútočit. Grizzly
se zvedl na zadní . Nehnula jsem se z místa.
Callo!
V mysli mi rezonoval Brynin výkřik. Z lesa vyběhl mrštný
hnědý vlk a vrhl se na medvědův nechráněný bok. Grizzly se
otočil a spustil se na všechny čtyři. Z tlamy mu odletovaly sli-
ny,jak pátral po neviditelném útočníkovy. Bryn byla rychlá
jako blesk a stihla včas uskočit. Grizzly máchal tlapami tlustý-
mi jako klády a ona jim mrštně uhýbala, pokaždé byla o zlo-
mek vteřiny rychlejší než on. Pak přišla další šance a Bryn
zvíře znovu bolestivě kousla. Jakmile se ke mně medvěd oto-
čil zády, vrhla jsem se vpřed a uhryzla mu kus masa ze zadní
tlapy. Medvěd se na mě obrátil a v agonii zakoulel očima.
Kroužila jsem s Bryn kolem něj, čenichy těsně nad zemí.
V tlamě jsem cítila chuť jeho horké krve. Napjala jsem se.
Pokračovaly jsme ve výhružném tanci a náš kruh se postupně
zužoval. Medvěd nás sledoval. Cítila jsem jeho pochybnos -
ti, sílící strach. Krátce a ostře jsem štěkla a obnažila tesáky.
Grizzly zafrkal, obrátil se a odvalil se do lesa.
Zvedla jsem čumák a vítězoslavně zavyla. Vzápětí se ozva -
lo zasténání a já se vzpamatovala. Turista na nás vytřeštěně
zíral. Zvědavost mě táhla k němu. Zradila jsem své pány ,po-
rušila jejich zákony. Jen kvůli němu.
Proč?
Sklopila jsem hlavu a zavětřila. Krev mu stékala po těle,
odkapávala na zem a její výrazný měďnatý pach obestíral
mou mysl jako opojná mlha. Bojovala jsem s pokušením
ochutnat ji.
Callo? Bryn byla vyplašená. Odtrhla jsem oči od ležícího
mladíka.
Zmiz odsud. Vycenila jsem na menšího vlka zuby. Skrčila
se a plazila se ke mně. Pak zvedla čenich a olízla mi čelist.
Co chceš dělat? Ptaly se mě její modré oči.
Vypadala vyděšeně. Možná si myslí, že chci toho kluka
zabít pro vlastní potěšení. Zaplavily mě výčitky a zahanbení.
Bryn, nemůžeš tu zůstat. Běž pryč. Hned.
Zakňučela, po chvíli však přece jen zmizela mezi boro -
vicemi.
Došla jsem k turistovi. Stříhala jsem ušima. Přerývavě dý -
chal, z jeho tváře čišela bolest a hrůza. Na stehně a na prsou
měl hluboké šrámy po grizzlyho drápech , které dosud krvá -
cely. Poznala jsem, že tyhle už se nezahojí. Zavrčela jsem,
zoufalá z křehkosti jeho lidského těla.
Vypadal asi tak stejně starý jako já, čili na sedmnáct, mož-
ná osmnáct. Měl husté hnědé vlasy se světlejšími pramínky,
které se mu lepily na zpocené čelo a tváře. Byl štíhlí a sval-
natý, člověk, který si v horách dokáže poradit. Sem nahoru
se dalo dostat jedině příkrou a náročnou stezkou.
Pokrýval ho pach strachu, který dráždil mé dravčí instinkt-
ty, pod tím ale bylo něco víc – vůně jara, pučících listů a hlíny
při jarním tání. Vůně plná naděje, možností, jemná a lákavá.
Přiblížila jsem se k němu o další krok. Uvědomovala jsem
si, k čemu se chystám. Znamenalo to druhé a mnohem závaž-
nější porušení zákonů Strážců. Pokusil se odsunout, vzápětí
zasténal a padl k zemi. Prohlížela jsem si jeho tvář s ostře ře-
zanými rysy, staženými v bolestné grimase. I tak byl krásný.
Svaly se mu napínaly a povolovaly, předváděly souboj, jaký
Tělo svádí v posledních vzepětí sil. Stravovala mě touha za –
chránit ho.
Nemůžu se dívat, jak umírá.
Převtělila jsem se dřív, než sem si to uvědomila. Chlapec
vytřeštil oči, když se z bílého vlka bez varování stala dívka
se zlatýma vlčíma očima a platinově blond vlasy. Došla jsem
k němu a poklekla. Celý se třásl. Napřáhla jsem k němu ruku,
ale pak jsem zaváhala. Překvapilo mě, že i já se chvěju. Ještě
nikdy jsem nemněla takový strach.
Jeho sípavé nádechy mě vytrhly z rozjímání.
,, Co jsi zač? ´´ Hleděl na mě. Jeho oči měly barvu zimního mechu, nádherný zelenošedý odstín. Na chvíli jsem se za –
razila, fascinovaná otázkami, které se mu přes závoj bolesti
odrážely v očích.
Zvedla jsem paži k ústům, soustředila se na své špičáky,
aby se zostřily, a poté jsem se zakousla do měkké vnitřní stra-
ny předloktí. Čekala jsem, až na jazyku ucítím krev. Pak jsem
napřáhla paži k němu.
,, Pij. Jedině tohle tě může zachránit, ´´ řekla jsem tiše, leč
neústupně.
Roztřásl se ještě víc, přesto zavrtěl hlavou.
,, Musíš, ´´ zavrčela jsem a ukázala mu špičáky, dosud ostré
Jako břitvy. Doufala jsem, že vzpomínka na mou vlčí podobu
ho zastraší a on se podvolí. Jenže v jeho tváři se neobjevilo zděšení, nýbrž úžas. Zamžikala jsem a nutila se zůstat v kli –
du. Po ruce mi stékala krev a odkapávala na spadané listí.
Při dalším náporu bolesti křečovitě zavřel oči a zašklebil
se. Přitiskla jsem mu krvácející předloktí k pootevřeným
rtům. Ten dotek byl elektrizující, pálil, rozproudil mi krev.
Ovládla jsem se a nevydala ani hlásku, plná údivu a strachu,
Které ve mně vyvolávaly ty zvláštní pocity, co se mi rozlévaly
do celého těla.
Ucukl, ale já ho vzala druhou rukou za zátylek a držela ho
tak, aby mu má krev natekla do úst. Přestože mé tělo reago-
valo naprosto nevypočitatelně, dokázala jsem ovládat ales-
poň jeho. Zachvěla jsem se, když mě chytil za paži. Začal dý-
chat klidněji. Pomalu, rovnoměrně.
Hluboko ve mně procitla jakási neznámá bolest, která mi vyrazila dech. Zatoužila jsem hladit ho, dotýkat se hojících
se ran, cítit pod kůží jeho svaly.
Kousla jsem se do rtu a odolala pokušení. No tak Call,
vzpamatuj se. Tohle vůbec nejsi ty.
Vymanila jsem se mu a z jeho rtů se vydral zklamaný po –
vzdech. Sama jsem se musela potýkat s pocitem ztráty, když
se náš dotek přerušil. Vzchop se, staň se vlkem. To je tvoje
pravé já.
S varovným zavrčením jsem zavrtěla hlavou,utrhla z jeho
rozervané košile pruh látky a ovázala si ránu. Mechově zele-
nýma očima sledoval každý můj pohyb.
Zvedla jsem se na nohy. Překvapilo mě, když udělal to-
též, i když se přitom nepatrně zakymácel. Zamračila jsem se
a ucouvla. Prohlédl si své potrhané oblečení. Dotkl se zuba-
tého okraje košile. Když se mi podíval do očí, zatočila se mi
hlava. Pootevřel rty. Nedokázala jsem se na něj přestat dívat.
Zaujatě mě sledoval, beze známky zděšení , které jsem čeka-
la. Pohled plný otázek.
Musí odsud pryč. ,,Dostaneš se z toho. A teď zmiz a už se
Sem nikdy nevracej, ´´ řekla jsem a odvrátila se.
Šokovalo mě, když mě chytil za rameno. Vypadal překva-
peně a ani trochu ustrašeně. To nevěstilo nic dobrého. Z mís-
ta, kde mě držel, se mi po těle šířilo horko. Počkala jsem
déle, než bylo nutné, dívala se na něj, vrývala si jeho rysy do paměti, teprve pak jsem jeho ruku konečně setřásla.
,,Počkej,´´ řekl a přistoupil blíž.
Třeba bych mohla počkat, zastavit na okamžik svůj život.
Co kdybych si ukradla tuhle krátkou chvíli a ochutnala, co
mi je tak dlouho odpíráno? Bylo by to tak špatné? Už ho víc-
krát neuvidím. Co by se stalo, kdybych se tu zdržela a zjistila,
jestli se mě pokusí dotknout tak, jak bych si přála?
Z jeho pachu jsem poznala, že nejsem daleko od pravdy.
V žilách mu vřel adrenalin a jeho pižmo prozrazovalo touhu.
Nechala jsem situaci zajít příliš daleko, překročila bezpeč-
nou hranici. S lítostí jsem zaťala pěst. Očima sem klouzala
po jeho těle, odhadovala, vybavovala si dotek jeho rtů na
kůži. Váhavě se usmál.
To stačí.
Prudce jsem ho udeřila do čelisti. Sesul se k zemi a už se
nepohnul. Sklonila jsem se, zvedla ho do náruče a hodila si
jeho batoh na rameno. Ve vzduch se nesla vůně zelené louky
a rosou smáčených stromů, jako by potrhovala tu zvláštní
bolest, kterou sem cítila v útrobách, jakousi fyzickou připo-
mínku doteku zrady. Hory obestíraly stíny, začínalo se stmí-
vat, počítal jsem ale, že než přijde soumrak, budeme dole.
U zurčícího potoka, který ohraničoval posvátné území,
parkoval opuštěný a otlučený pickup. Podél břehu byly roz-
místěny černé cedule se zářivě oranžovými nápisy: ZÁKAZ
VSTUPU. SOUKROMÝ POZEMEK.
Ford Ranger nebyl zamčený. Když sem otevírala dveře,
málem jsem je tomu prorezlému krámu urvala. Položila jsem
chlapcovo bezvládné tělo na sedadlo řidiče. Hlava mu pře-
padla dopředu a já si všimla tetování, které měl vzadu na
krku .Tmavý, zvláštně vykreslený kříž.
Leze kam nemá, a ještě k tomu honí módu. Aspoň že
jsem přišla na něco, co mi na něm vadí.
Jeho batoh sem hodila na sedadlo spolujezdce a zabouch-
la dveře. Vůz zasténal. Ještě pořád jsem se chvěla, když jsem
na sebe vzala vlčí podobu a rozběhla se zpátky do lesa. Ulpěl
na mně jeho pach, znemožňoval mi jasně uvažovat. Zavětřila
jsem a nakrčila čenich, protože v tu chvíli jsem zaregistrovala
nový pach. Ulevilo se mi.
Vím, že tu jsi, zavrčela jsem v duchu.
Jsi v pořádku? Brynina ustaraná otázka jen zesílila mé
obavy. Vzápětí už běžela vedle mě.
Neopustila bych tě. Bez obtíží se mnou srovnala tempo.
Víš, že tě nezradím.
Zrychlila jsem, hnala se houstnoucí mi stíny lesa. Přesta-
la jsem se pokoušet utéct strachu, převtělila se a klopýtala
vpřed, dokud jsem se nezastavila o kmen stromu.
,,Proč jsi ho zachránila?´´ zeptala se. ,,Lidi pro nás nic ne-
znamenají.´´
Objímala jsem kmen, ale otočila hlavu k ní. I ona se pře-
vtělila, hubené ruce dala v bok. S přimhouřenýma očima
čekala na odpověď.
Zamžikala jsem, přesto se mi nedařilo zarazit to pálení.
Po tvářích mi začaly stékat horké a nežádoucí slzy.
Bryn jen zírala. Nikdy jsem neplakala. Nebo aspoň v ničí
přítomnosti.
Odvrátila jsem se, přesto jsem cítila, že mě mlčky pozoruje.
Neodsuzovala mě. Nemohla jsem jí však dát žádnou odpověď
Ani sobě.
DVA
Když jsem otevřela dveře do domu, ztuhla jsem. Ucítila
jsem návštěvu. Starý pergamen, kvalitní víno : pach Lumine
Nightshadeové disponoval aristokratickou elegancí. Zato
pach její ochranky byl nesnesitelný, vroucí smůla a spálené
vlasy.
,, Callo!´´ Luminin hlas byl jako med.
Snažila jsem se vzchopit, pak sem pevně semknutými
rty vešla do kuchyně. Nechtěla jsem ta stvoření ochutnat,
stačilo cítit jejich pach.
Lumine seděla u stolu naproti současnému vůdci smečky,
mému otci. Seděla nehybně, s dokonalým držením, čokolád-
dově hnědé vlasy smotané v týle do uzlu. Na sobě měla jako obvykle bezchybný ebenový kostýmek a bílou blůzu se sto-
jáčkem. Za ní se jako stíny vznášely dva přízraky.
Kousla jsem se do tváře, abych na ně nevycenila zuby.
,, Posaď se, má milá, ´´ pokynula mi.
Odtáhla jsem si židli vedle otce a spíš jsem se na ni schou-
lila než posadila. Nedokázala jsem se v přítomnosti přízraků
uvolnit.
Ví už o tom, co jsem udělala? Přišla mi nařídit popravu?
,, Už zbývá jen měsíc, holčičko, ´´řekla tiše. ,, Těšíš se na sva-
tební obřad? ´´
Ani jsem si neuvědomila, že tajím dech. Vydechla jsem.
,, Jistě, ´´ odpověděla jsem.
Lumine sepjala ruce.
,, Nic víc o tvé šťastné budoucnosti říct nedokážeš? ´´
Otec se štěkavě zasmál. ,, Calla na rozdíl od své matky není
romantička, paní. ´´
Mluvil sebejistě, ale oči upíral na mě. Přejela jsem si jazy-
kem po špičácích, které se zostřily.
,, Chápu, ´´ konstatovala Lumine a přelétla mě pohledem.
Založila jsem si ruce na prsou.
,, Stephene, měl bys jí naučit lepším způsobům. Očeká-
vám, že vůdkyně mé smečky bude vyzařovat eleganci. Naomi
byla v tomhle směru vždycky prvotřídní. ´´
Nepřestávala si zprohlížet, takže jsem na ni nemohla
vycenit zuby tak, jak bych ráda.
Eleganci, kristepane. Jsem bojovnice, žádná panenská
nevěsta.
,, Myslela jsem si, že budeš s tímhle svazkem spokojená,
děvče, ´´ pokračovala. ,, Jsi krásná a mezi Baney ještě nebyl
muž, jako je Renier. To uznává i Emile. Váš sňatek prospěje
nám všem. Měla bys být za takového druha vděčná. ´´
Zaťala jsem zuby, ale do očí jsem jí pohlédla bez váhání.
,, Já si Rena vážím. Je to přítel. Bude nám spolu dobře. ´´
Přítel… svým způsobem. Ren se na mě dívá, jako bych
byla plechovka sušenek, do které by rád strčil ruku, i kdy-
by ho při tom měli přistihnout. Jenomže za takovou krá-
dež by nezaplatil on. Vlastnila jsem zámek i klíč už ode
dne, kdy nás zasnoubili, ale netušila jsem, jak těžké bude
náš vztah uhlídat. Ren pravidla neuznával. Pokoušel mě tak,
že jsem se někdy ptala, jestli by nestálo za to trochu
ochutnat.
,, Dobře? ´´ opáčila Lumine. ,, Ale toužíš po něm? Emile by
zuřil, kdyby si měl myslet, že nad jeho dědicem ohrnuješ
nos.´´ Zabubnovala prsty o stůl.
Upírala jsem oči na podlahu a proklínala ruměnec, který
se mi vehnal do tváří. Copak sakra záleží na tom, jestli ho
chci, když s tím stejně nemůžu nic dělat? V tu chvíli jsem ji
nenáviděla.
Otec si odkašlal. ,, Má paní, jejich sňatek byl domluven,
když se narodili. Nightshadeové i Baneové dohodu dodrží.
Stejně jako má dcera a Emilův syn.´´
,, Jak jsem řekla, bude nám dobře, ´´ zašeptala jsem. Uniklo
mi slabé zavrčení.
Tichý smích mě přinutil zvednout oči ke Strážkyni. Sho-
vívavě se na mě usmála. Upřela jsem na ní zlostný pohled,
už sem nedokázala tajit rozčílení.
,, Jistěže. ´´ Otočila se na otce. ,, Obřad nesmí být za žádných
okolností přerušen ani opožděn. ´´
Vstala a napřáhla ruku. Otec jí krátce políbil na bledé prs-
ty. Pak se obrátila ke mně. Neochotně jsem vzala její jemnou
ručku a snažila se zapomenout, jak ráda bych ji kousla.
,, Všechny hodnotné ženy jsou elegantní, má milá. ´´ Škrábla
mě do tváře až jsem ucukla.
Obrátil se mi žaludek.
Lumine opustila kuchyni, její jehlové podpatky vyťukávaly
na dlažbě ostré staccato. Přízraky se vznášely za ní a jejich
mlčení bylo snad ještě nepříjemnější než cvakot podpatků.
Přitáhla jsem kolena k bradě a položila si na ně hlavu. Začala
jsem znovu dýchat, teprve když se zavřely venkovní dveře.
,, Jsi hrozně napjatá, ´´ poznamenal otec. ,, Stalo se něco na
hlídce? ´´
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Víš, jak nesnáším přízraky.´´
,,Všichni je nesnášíme. ´´
Pokrčila jsem rameny. ,,Proč tu vlastně byla? ´´
,, Chtěla mluvit o vašem sňatku. ´´
,, To myslíš vážně? Jenom kvůli mě a Renovi?´´ zamračila
jsem se
Otec si unaveně promnul oči. ,, Callo, bylo by dobré, kdy-
bys to přestala brát jako obruč, kterou je třeba přeskočit.
V sázce je mnohem víc než jen ty a Ren. K vytvoření nové
Smečky nedošlo už desítky let a Strážci jsou neklidní.´´
,, Promiň, ´´ řekla jsem, ale neupřímně.
,, Neomlouvej se. Radši to začni brát vážně. ´´
Napřímila jsem se.
,, Dnes tu byl také Emile. ´´ Otec se ušklíbl.
,, Cože? ´´ vydechla jsem,. ,, Proč? ´´
Nedovedla jsem si představit slušný rozhovor mezi Emi-
lem Larochem a mým otcem, vůdcem konkurenční smečky.
,, Ze stejného důvodu jako Lumine, ´´ odtušil otec chladně.
Zabořila jsem hlavu do dlaní, tváře mi znovu hořely.
,,Callo? ´´
,, Promiň, tati, zahnala jsem rozpaky. ,, Vždyť my to s Re-
nem zvládneme. Jsme v podstatě přátelé. Víme o tom sňatku
už hodně dlouho. Nevidím v tom žádný problém. A jestli
Ren ano, rozhodně se nikdy o ničem nezmínil. Celá ta věc
by určitě proběhla líp, kdyby se všichni prostě uklidnili. Ten
nátlak je úplně zbytečný.
Kývl. ,, Vítej v životě vůdce smečky. Nátlak nikdy ničemu
neprospívá. Bohužel taky nikdy nepřestane. ´´
,, Paráda, ´´ vzdychla jsem a zvedla se. ,, Jdu si dělat úkoly.´´
,, Tak dobrou, ´´ řekl tiše.
,, Dobrou. ´´
,, Callo?´´
,, Ano? ´´ Zastavila jsem se u schodů.
,, Zkus být k mamince slušnější. ´´
Zamračila jsem se a pokračovala nahoru. Když jsem ote-
vřela dveře svého pokoje, vyjekla jsem. Všude bylo rozháze-
né oblečení. Na posteli, na podlaze, na nočním stolku.
,, Tohle je hrůza! ´´ Matka se na mě vyčítavě podívala.
,, Mami! ´´
V ruce držela jedno z mých oblíbených starých triček
Z turné Pixies.
,, Máš vůbec něco krásného? ´´ Zatřásla tričkem, které ji tak
rozčílilo.
,, Co je podle tebe krásný? ´´ Odsekla jsem.
Začala jsem sbírat své nejoblíbenější kusy, které jsem
chtěla zachránit. Posadila jsem se na mikinu Republikáni
volí Voldemorta.
,, Krajky, hedvábí, kašmír, ´´ vyjmenovávala Naomi. ,, Cokoli,
Co není z džínoviny nebo z bavlny. ´´
Tričko Pixies zmuchlala v ruce.
,, Víš, že tu byl dnes Emile? ´´Zalétla očima k hromadě oblečení na posteli. ,, Táta to říkal, ´´ odpověděla jsem tiše, ačkoliv v duchu jsem křičela.
Hladila jsem si cop, který jsem měla přehozený přes rameno, pak jsem si konec strčila mezi zuby.
Matka semkla rty a upustila tričko, jako by mi chtěla cop
vyrvat z rukou. Pak vzdychla a posadila se vedle mě. Stáhla
mi z copu gumičku.
,, A co ty vlasy? ´´ Začala je pročesávat prsty. ,, Vůbec nechá-
pu, proč si je v jednom kuse zaplétáš. ´´
,, Je jich moc, vadí mi, ´´řekla jsem.
Zaslechla sem cinkání jejích náušnic, když zavrtěla hlavou.
,, Holčičko. Už nemůžeš skrývat své přednosti. Musíš se
začít chovat jako žena. ´´
Znechuceně sem se odsunula z jejího dosahu.
,, Nejsem žádná holčička. ´´ Odhodila jsem si vlasy na záda.
Vyproštěné z copu mi připadaly nepohodlné a těžké.
,, Ale jsi, ještě pořád, ´´ usmála se.
Začala jsem sbírat oblečení oblečení.
,, Přestaň s tím, je to zbytečné, ´´ řekla varovně a já se oka-
mžitě naježila.
Ruce mi strnuly na tričku, které jsem držela. Počkala, než
je napůl složené odložím na postel. Chtěla jsem něco říct,
ale matka mě posunkem umlčela.
,, Příští měsíc má vzniknout nová smečka. Ty budeš její vůdkyně. ´´
,, To já vím. ´´ Bojovala sem s nutkáním hodit po ní špina-
vé ponožky. ,, Vím to už od svých pěti let. ´´
,, A teď je čas, aby ses podle toho začala chovat. Lumine
si dělá starosti. ´´
,, Jo,jasně.Chce eleganci.´´ Bylo mi na zvracení.
,, Emile se zase nervuje, co chce Renier, ´´ pokračovala.
,, Co chce Ren? ´´ zopakovala jsem a uvědomila si, jak ječí-
vě zní můj vlastní hlas.
Matka zvedla z postele jednu z mých podprsenek. Čistě
Bílá, bavlněná – jíné jsem ani nevlastnila.
,, Musíme promyslet přípravy. Nosíš aspoň někdy nějaké slušné prádlo?´´
Znovu mi zahořely tváře. Napadlo mě, jestli nemůže pře-
hnané červenání způsobit trvalou změnu barvy pleti.
,, Nechci o tom mluvit. ´´
Ignorovala to. Něco si pro sebe bručela a přitom skládala
věci na hromádky. Protože mi zakázala zapojit se do toho,
usoudila jsem,že jde o rozdělování na,,přijatelné´´a ,,vyhodit´´.
,, Je to vůdce smečky a nejoblíbenější kluk u vás ve škole.
Aspoň podle toho, co jsem slyšela,´´vykládala zamyšleně.
,, Nepochybně je u dívek zvyklý na určité věci. Až přijde tvůj
čas, musíš být připravená potěšit ho.´´
Polkla jsem žluč, která mi stoupala do krku.
,, Mami, i já jsem vůdkyně smečky, na to nezapomínej. Ren
mě potřebuje, jinak z něj žádný vůdce nebude.Chce bojovnici,
na kapitánku roztleskávaček. ´´
,, Renier potřebuje, aby ses chovala jako jeho družka. To,
Že jsi bojovnice, ještě neznamená, že nemůžeš být svůdná,´´
ohradila se matka velmi zostra.
,, Call má pravdu, mami,´´ozval se můj bratr. ,,Ren nechce
roztleskávačku. Za poslední čtyři roky už chodil se všema
a pravděpodobně se k smrti nudí. Ségra ho aspoň pořádně
zaměstná. ´´
Otočila jsem se na Ansela, který se opíral o dveře a roz-
hlížel se po pokoji. ,,No nazdar, když uhodí hurikán Naomi, nikdo nepřežije.´´ ,,Anseli,´´ napomenula ho matka, ,, potřebujeme s tvou sestrou trochu soukromí.´´
,,Promiň, mami,´´řekl a nepřestával se zubit. ,, Dole čekají Barrett se Sashou,až s nima vyrazíš na noční hlídku.´´
Překvapeně zamžikala. ,, To už je tolik hodin?´´
Pokrčil rameny. Když se matka odvrátí, mrkl na mě.Za-
kryla jsem si ústa,aby nebylo vidět, že se usmívám.
Vzdychla. ,, Callo, já to myslím vážně.dala jsem ti do skříně
nějaké nové oblečení a očekávám, že ho začneš nosit.´´
Chtěla jsem protestovat, ale nic takového nepřipustila.
,,Nové oblečení, a to od zítřka,jinak všechna ta trička a
roztrhané džíny vyhodím. Konec diskuze.´´´
Vstala a odplula z místnosti, sukně se jí přitom vlnila kolem
lýtek. Jakmile se ozvaly její kroky na schodech,svalila jsem se
na postel a se zasténáním zabořila hlavu do hromady triček. Byla jsem v pokušení převtělit se a ve vlčí podobě postel
rozsápat,jenže to by mi celkem jistě vyneslo domácí vězení.
Navíc jsem mněla svou postel ráda a v tu chvíli to byla jedna
z mála věcí, které matka nechtěla vyhodit.
Matrace zanaříkal. Opřela jsem se o loket a podívala se
na Ansela, který se posadil ke mě.
,,Další dojemné upevňování vztahů mezi matkou a její dcerou?´´
,Vždyť to znáš.´´Převalila jsem se na záda.
,,Dobrý?´´zeptal se.
,,Dobrý?´´Začala jsem si masírovat spánky, protože mě
rozbolela hlava.
,,Takže…´´ nadhodil.Podívala jsem se na něj. Jeho uličnický
úsměv zmizel.
,,Takže co?´´
,,S Renem…´´Odkašlal si.
,,Tak ven s tím Ane.´´
,,Líbí se ti?Myslím doopravdy?´´vypadlo z něj.
Sesula jsem se zpátky na postel a zakryla si oči.
,,Ještě ty začínej.´´
Lehl si vedle mě.
,,Já jenom,že jestli s ním nechceš být,neměla bys.´´
Otevřela jsem oči.Na chvíli jsem nemohla dýchat.
,,Můžeme utýct. Zůstanu s tebou,´´dopověděl tiše.
Posadila jsem se.
,,Anseli,´´zašeptala jsem, ,,už nikdy nic takovýho neříkej.
Nevíš,co by se … Prostě na to ´´
Začal si hrát s přehozem. ,,Já jenom chci,abys byla spo-
kojená. Vypadá to, že máš na mámu hroznej vztek.´´
,,Mám na ni vztek, ale jenom na ni,ne na Rena.´´Zajela
jsem si rukou do dlouhých vlasů a zvažovala,že bych se nechala ostříhat na krátko.
,,Takže ti to nevadí?Že si ho vezmeš?´´
,,Ne, nevadí.´´Pocuchala jsem mu pískově hnědé vlasy.
,,Navíc budeš v nové smečce i ty,taky Bryn,Mason a Fey.
Když vás budu mít u sebe,tak Rena zvládneme.´´
,,To rozhodně,´´ušklíbl se.¨
,,Před nikým o tom útěku ani necekni.Ane, to je hodně
ujetý.Odkdy tě napadají takový věci?´´Přimhouřila jsem oči.
Předvedl mi ostré špičáky. ,,Jsem tvůj brácha, ne?´´
, ,Takže za tvou zrádnou povahu můžu já?´´Praštila jsem
ho do ramene.
,,Všechno,co je třeba,jsem se naučil od Call.´´
Vstal a začal skákat po posteli.Odhodilo mě to na kraj,
odkud jsem se skutálela a přistála na zemi.Popadla jsem pře-
hoz a trhla jím.Ansel se smíchem spadl na záda.
,,Myslím to vážně,Anseli.Ani slovo.´´
,,Neboj, ségra.Nejsem idiot.Nikdy bys strážce nezradila.
Kdybys změnila názor,dej vědět…vůdkyně.´´
,,Díky,´´řekla jsem a pokusila se o úsměv.
2024 ©