OSMNÁCT
Shay zaklapl knížku z knihovny a prudce ji od sebe odstrčil. Přeletěla přes okraj stolu a se zaduněním přistála na zemi. Tohle udělal už po páté od chvíle, kdy jsem si k němu ve čtyři hodiny přisedla. ,, Chceš se s někým poprat, nebo se jenom snažíš zjistit, kolik knížek je potřeba zničit než nás odsud vyhodí? ´´ Odpovědí mi bylo jen zuřivé cvakání tlačítek na klávesnici jeho notebooku. ,, No tak, Shay,nech už toho, prosím tě. ´´ Probodl mě pohledem. ,, To ti fakt nevadí, že se k tobě takhle chová? ´´ ,, Jak přesně?´´ Opáčila jsem. ,, Jako k věci, která mu patří. ´´ ,, To není pravda. ´´ Vstala jsem a začala sbírat knížky z podlahy. ,, Ty nechápeš, jaký je mezi náma vztah. Oba jsme vůdci, neustále jeden druhého provokujeme. ´´ ,, No jasně, ´´ utrousil. Položila jsem ruku na knížku, která ležela vedle něj, aby neshodil i ji. ,, A jak konkrétně provokuješ ty jeho? ´´ ,, Do toho ti nic není. ´´ Odtáhla jsem svazek stranou. ,, Navíc by k tomu vůbec nedošlo, kdybys ho nepopíchnul tím, že sis k nám přišel sednout. Ren jen reagoval na to, že jsi vnikl na jeho území. Co tě to vůbec napadlo?´´ ,, Vidíš, právě jsi to přiznala! Sama ses označila za jeho , území ´. ´´ ,, Je to jenom slovní obrat, Shayi, ´´ oponovala jsem mu. ,, Navíc nevidím důvod, proč by ses měl chovat ublíženě. Nejsi žádný neviňátko, schválně si Rena provokoval a dobře to víš. ´´ Zamračil se , ale neřekl nic. ,, Hele, už jsem ti vysvětlovala, jak se věci mají. Na tom nemůžeš nic změnit. ´´ ,, Jenže to se právě pleteš, ´´ odsekl. ,, Hned ve dvou pohledech. Za prvý pořád netuším, jak se věci doopravdy mají. Vím jenom to, že podle tebe to tak prostě bude, protože to rozkázali Strážci. Jinak nemám páru, co si o tom domluveným manželství doopravdy myslíš, protože mi to nechceš prozradit. ´´ Málem jsem knihy shodila sama. ,, A za druhý si myslím, že změnit se to rozhodně dá, ´´ prohlásil tak odhodlaně, až mě to vyděsilo. ,, Tak to se pleteš. Přestaň to pořád pokoušet. Nejdřív jsi mě líbal, pak ten dnešek v jídelně. Ty vůbec nechápeš, jak je to nebezpečný. Ren žárlí už teď - ´´ ,, O první polibek sis řekla ty a tomu druhýmu ses rozhodně nebránila. ´´ Zhoupl se na židli. ,, Jestli žárlí, paráda. Rozhodně má proč. ´´ Popadla jsem jednu knížku a vrátila se na své místo. ,, To rozhodně není žádná výhra. Je vůdce smečky, a ty se chováš jako vetřelec – vlk samotář. Jestli dojde k závěru, že ji ohrožuješ, instinktivně tě bude chtít zabít. Shay se povýšeně usmál. ,, Jen ať to zkusí. ´´ Okamžitě jsem byla u něj a popadla ho za ramena. ,, Copak ses úplně zbláznil? Ren je Ochránce. Jeho nikdy nemůžeš přemoct. ´´ ,, Jestli jsem se zbláznil?´´ zabručel. ,, Jo, někdy mám ten dojem. ´´ Opatrně se dotkl mé tváře. Pohladil mě, prsty obtáhl tvar mých rtů. ,, Ještě nikdy jsem k nikomu necítil to, co k tobě.´´ Ani já ne. Pootevřela jsem rty. Netušila jsem, že je vůbec možné něco podobného cítit. Když se mě dotýkal Ren, bylo to, jako by se mě zmocnilo tornádo a zmítalo mým tělem tak, že jsem je nedokázala ovládat. Shayovo něžné laskání bylo jiné a svým způsobem návykovější. Když se prsty dotkl mých rtů, jako by ve mně zažehl plamen,který se pomalu rozhoříval, nabíral na síle a šířil se do celého těla, až se mi zdálo, že už ho nikdy nic neuhasí. Uvědomovala jsem si, že jestli tak zůstaneme ještě chvíli, nechám se od něj znovu políbit. Nebo políbím já jeho. Rychle jsem se vrátila na židli a doufala, že si nevšimne, jak se chvěju. ,, Prosila jsem tě, abys tohle nedělal, ´´ řekla jsem. ,,Nechci se nechat pohřbít za živa jako neposlušná vestálka a myslím, že tobě by se veřejný bičování taky nelíbilo.´´ Chtěl něco namítnout, pak však jen pokrčil rameny. ,,Dobře, ale jestli mě dokážeš vystát, rád bych s váma sedával u oběda. Dokonce jsem se celkem bavil, když jste s Renem odešli. Tví kamarádi jsou fajn, zvlášť Ansel s Bryn. A Mason … neznám nikoho jako on. Je bezva. ´´ Jen jsem kývla. ,, Neville toho moc nenamluví, ale když něco řekne, tak to stojí za to. Drsňák Dax a ty dvě holky, Sabine a Fey, trochu pouštějí hrůzu,ale jsou zajímaví,´´ vykládal. ,,Dax je Renův zástupce, stejně jako Bryn moje, ´´ řekla jsem mu. ,, On, Sabine a Fey na tebe reagují stejně jako Ren. Dovoluješ si na jejich vůdce, proto jsou vůči tobě v defenzivě. Navíc u člověka je tohle chování přímo sebevražedný. Smečka si myslí, že jsi blázen. Nepřekvapilo by mě, kdyby uzavírali sázky, jak dlouho bude trvat, než si tě Ren podá. ´´ ,, No, mezi ostatní lidi taky moc nezapadám,´´ nadhodil. ,, Vlastně to tak bylo vždycky. ´´ Odvrátil se. ,, To je taky pravej důvod, proč jsem s váma chtěl sedět. ´´ Sevřelo se mi hrdlo, když jsem si představila, jak musí být osamělý, teď zřejmě ještě víc než dřív. ,, Klidně s náma seď, stejně tě máme hlídat. Jenom si dávej pozor. Když nebudeš Rena provokovat, nechá tě na pokoji. ´´ ,, Pořád mluvíš o tom, jak jste silní – myslím vy Ochránci. Nechápu, proč se prostě nebráníte. ´´ ,,Nebráníme? ´´ Zamračila jsem se. ,, A komu? ´´ ,, No Strážcům. Nevím, proč přesně chceš číst tuhle knihu, ale říkalas, že dostáváš rozkazy, který ti vaděj. Proč je vůbec posloucháte? ´´ ,, Je to naše povinnost. Náš posvátný úkol. ´´ Zastrčila jsem nohy pod sebe. ,,Odměňují nás za to. Zajišťují nám pohodlí, domy, auta, peníze, vzdělání. Dostáváme všechno o co si řekneme. ´´ ,, Kromě svobody, ´´ zabručel, což mě rozčílilo. ,, Co by se stalo,kdybys odmítla uposlechnout rozkaz?´´ ,,To prostě nepřipadá v úvahu, ´´ ujistila jsem ho. ,,Jak už jsem řekla, naše povinnost je posvátná. Jak bychom mohly odmítnout? ´´ ,, Čistě teoreticky? ´´ Upřeně mě sledoval. ,, Vždyť to vypadá, že jste silnější než oni. ´´ ,,Fyzicky možná. ´´ Najednou se do mě dala zima. ,, Shayi, když jsi vykládal, že tě v tom domě sledují stíny, myslel jsi to doslova?´´ ,, Jak by mě mohl doopravdy sledovat stín? Samozřejmě kromě mýho vlastního. ´´ ,,Viděl si stíny, tmavý tvary, který jako by nesouvisely s věcma v domě, jak se pohybují nad tebou nebo vedle tebe?´´ Snažila jsem se mluvit klidně. ,, Ne. Je to prostě jenom stará a strašidelná barabizna.´´ Otevřel knihu. ,, Proč se mě na to ptáš? ´´ ,, Nemůžeme bojovat se Strážci, protože nejsou sami,´´ odpověděla jsem. Vzhlédl. ,, Cože? ´´ ,, Strážci mají kromě Ochránců i další spojence. My sloužíme jako jejich vojáci a chráníme posvátná místa. Ale osobními strážci čarodějů jsou přízraky. ´´ ,,Přízraky?´´ Okamžitě jsem na něm poznala, že má strach. Přikývla jsem. ,, Stínová ochranka. Nejsou z tohohle světa. Strážci je dokážou povolat, když je třeba. Přízraku se nikdo neubrání a ovládat ho může jen Strážce. Takže kdyby Ochránce přece jen neuposlechl nějaký rozkaz … ´´ Hlas se mi zadrhl. ,, Nebo kdyby zjistili, že tady s tebou sedím nad touhle knihou, vyslali by přízrak, aby se o mě postaral. ´´ ,, Chápu,´´ řekl pochvíli ticha. ,, A ty sis myslela, že by tyhle přízraky mohly být ve strejdově domě? ´´ ,, Možná je Bosque povolal, aby tě hlídali, vždycky když je pryč. Jenomže by tím dost riskoval, protože bez přítomnosti Strážce může být přízrak nevypočitatelnej. Čili by pro tebe představoval ohrožení. Měla jsem o tebe strach. ´´ Nervózně jsem semkla ruce. ,, Jasně.´´ Ošil se, jako by se chtěl podobných představ zbavit. ,, Jestli tady se mnou riskuješ život, tak ať to aspoň stojí za to. Dáme se do práce. ´´ Vděčně jsem se na něj usmála. ,, Moje řeč. ´´ ,, Možná jsem narazil na něco zajímavýho . ´´ Začal listovat stránkami zakázané knihy. Naklonila jsem se k němu, ale vzápětí jsem strnula a napřímila se. Rozhlédla jsem se po okolních regálech. ,, Co se děje? ´´ zeptal se. Tiše jsem naslouchala. Nic. ,, Zdálo se mi, že jsem něco zaslechla. ´´ Zavrtěla jsem hlavou. ,, No nic, tak co jsi našel? ´´ ,, Kdy podle toho, co vás učili, vypukla ta válka čarodějů?´´ Zamyslela jsem se. ,, Ještě dřív, než lidstvo začalo zaznamenávat dějiny. Už jsem ti říkala, že Strážci jsou zároveň pozemští i božští tvorové, mnohem starší než náš svět.´´ ,, Podle týhle knihy ne.´´ Ukázal prstem na jeden odstavec. ,, Cože? ´´ ,,Podle toho, co se tu píše, proběhla první bitva mezi čaroději v pozdním středověku, kolem roku 1400. ´´ ,,To bude nějaká chyba, ´´ namítla jsem. ,, Mám ti to přečíst? ´´ Mlčky jsem přikývla. Vzal si zápisník s poznámkami a začal předčítat. ,, Anno Domini, 1400: Po nástupu Harbingera a znásobení naší moci došlo mezi našimi lidmi k velkému rozkolu. ´´ Odmlčel se. ,,Říká ti to něco? ´´ ,, Vůbec nic. ´´ ,, Škoda. Doufal jsem, že o nástupu toho Harbingera budeš něco vědět, zní to zajímavě. ´´ ,, Nemám ponětí, kdo nebo co je Harbinger. Ani co znamená znásobení moci. ´´ ,, Každopádně to vypadá, že Strážci získali moc až v roce 1400.´´ ,, To nedává smysl. ´´ Přitáhla jsem si jeho poznámky. ,, Strážci žádnou moc nezískali, mají ji odjakživa. ´´ ,, Jasně,jenomže je tu možnost …´´ Odsunul židli. ,, Jaká možnost?´´ zeptala jsem se ostražitě. ,, Že to, co vám vykládají, není pravda.´´ ,,Proč by si vymýšleli vlastní legendy?´´ nechápala jsem. Zřejmě se mu ulevilo, že jsem se na něj nevrhla. ,, Já nevím, to mi řekni ty.´´ ,, Nic mě nenapadá. Ta verze, kterou jsem ti vyprávěla,je jediná, co známe. ´´ ,, V tom případě nám asi moc nepomůže, ´´ povzdechl si. Zachytila jsem ten pach těsně před tím, než se na okraji mého zorného pole cosi mihlo. ,,Callo! Vykřikl Shay, ale já zaslechla zadrnčení kuše a včas se vrhla k zemi. Šipka skončila ve hřbetu knihy na polici, kterou jsem ještě před chvílí měla před sebou v úrovni prsou. Rychle jsem se převalila na podlaze a spatřila Hledače, který znovu zamířil. ,,Ne! ´´ zařval Shay a skočil po něm. Hledač zachroptěl, když do něj narazil, v zápětí se oba zřítili na zem. ,, Shay, to ne! Uteč od sud! ´´ Převtělila jsem se do vlčí podoby, připravená k útoku. ,, Tady, vlčice.´´ Otočila jsem se a uviděla dalšího Hledače, který se vynořil zpoza regálu, v obou rukách meč. Ostří se míhala vzduchem ve smrtících figurách. Ohlédla jsem se po Shayovi, který nadále zápolil s tím druhým, pak zpátky na svého protivníka. Oba Hledači byli mladí, nanejvýš pětadvacetiletý, a zdálo se, že tu jsou sami. I tak ale vypadali nebezpečně: ošlehané rysy, neoholené tváře, rozcuchané vlasy, v očích horečnatý lesk. Couvla jsem k regálu a zavrčela. Shay zápolil na podlaze s tím druhým, síly byly vyrovnané. Hledač něco zabručel, zaskřípěl zuby a pokusil se dosáhnout na svou zbraň. ,, No tak,kluku,´´zasyčel, ,, nech toho, nic ti neudělám. Vysvětlím ti to. Connore, pojď sem a pomoz mi!´´ Shay mu místo odpovědi zasadil ránu pěstí do čelisti. Vzápětí mu uštědřil další. ,, Nedělám si srandu, kluku.´´ Cizinec vyplivl krev a jeho hlas nabral jinou barvu. Tipovala jsem, že mu Shay zlomil nos. ,, Přišli jsme ti pomoc.´´ ,, Přestaň se s ním vykecávat, Ethane. Jedna rána do hlavy ho nezabije.´´ Connor ze mě na zlomek vteřiny spustil oči a já skočila vpřed a rychle proklouzla pod jeho smrtícími čepelemi. Connor zaklel a ohnal se po mně, ale to už jsem se řítila kolem stolu k Shayovi. Ethan se zaštítil paží, takže jsem v čelistech nesevřela jeho hrdlo, ale ruku. Zařval a snažil se mi vytrhnout, já mu však zaryla zuby ještě hlouběji do masa a trhla. Shay vyskočil a rozběhl se k protějšímu regálu. ,, Pusť ho ty mrcho!´´ zařval Connor a hnal se ke mně. Uhnula jsem a on se díky setrvačnosti zřítil na svého kumpána. Ethan zaječel. ,, Uteč, Callo!´´ křikl Shay. Uskočila jsem stranou těsně před tím, než oba Hledače zasypala lavina knih. Regály se zřítily na podlahu těsně vedle mě. Vzhlédla jsem a zjistila, že Shay stojí před dalšími policemi. Rychle jsem se převtělila a rozběhla se k němu. Když jsem si všimla jeho spokojeného úšklebku, zavrtěla jsem hlavou. ,, Není ti nic? ´´ Spěšně jsem ho prohlédla. ,, Cože? To nedostanu ani pusu?´´ Ukázal na nehybnou lavinu knih. ,, Jsem hrdina.´´ ,, Jsi nemožnej.´´ ,,Jenom se snažím dokázat, že jsem stejně dobrej jako ten tvůj vlk,´´ prohlásil. ,, Sbalíme knihu a vypadneme odsud. ´´ Přiskočil ke stolu, uložil knihu Strážců do batohu, vzal mi tašku a pospíchal ke mně. Hleděla jsem na tu hromadu a vyčnívající údy. Všimla jsem si, že jednomu z hledačů zacukaly prsty. ,, Měla bych je zabít,´´ zabručela jsem. ,, To není zrovna nejlepší nápad,´´ varoval mě Shay a kývl k hlavní části knihovny. ,, Za chvíli tu máme publikum. ´´ ,, Co to bylo za kravál? ´´ Zpoza rohu se vynořil jeden čtenář a hned za ním knihovnice. ,, Panebože! ´´ Klukovi spadly brýle. ,, Pod tou hromadou někdo je?´´ ,, Zavolejte 112!Viděli jste, co se stalo?´´ Knihovnice si přitiskla ruku na prsa a já měla strach, že dostane infarkt. ,, Víte, kdo to je?´´ Kluk vytáhl telefon,ale místo aby vymačkal číslo, dál civěl na hordu před sebou. Knihovnice mu telefon vytrhla z ruky. Žádný infarkt se nekonal, byl to jen dramatický výstup. ,, Bohužel nevíme,´´ řekl Shay naprosto vážně a tvářil se jako ztělesněná nevinnost. ,, My si jen hledali tichý koutek ke studiu. Ale moc se nám to nepovedlo.´´ Neubránila jsem se úsměvu. Popadl mě za ruku a společně jsme vyběhli ven.