Stříbrná relikvie: kapitola 10

Stříbrná relikvie – 10. Kapitola

Když jsem se probudila, celé tělo mě bolelo, což mč překvapi­lo. Pak jsem si ale vzpomněla na obrovského fae, který mě omráčil. Ve srovnání s mým spáleným domem a s Adamo­vým zraněním mi rvačka v knihkupectví nepřipadala důležitá. Vzadu na hlavě jsem měla bouli velkou jako husí vejce, byla jsem celá ztuh­lá a kotníky oba dva mě bolely.Sam chrápal, což nedělal zrovna často. Natáhl se mi přes chodi­dla, což pro něj nemohlo být zrovna pohodlné, ale vypadal doce­la spokojeně. Musel vycítit můj pohled, protože se překulil na záda a protáhl se a vzápětí už zase chrápal.Adam pořád tvrdě spal jako většinu noci až na okamžiky, kdy ho budily záchvaty kašle, při nichž vykašlával krev našedlou kouřem. Během noci se ode mě odkulil a teď spal na boku. Pohladila jsem ho po lopatce a on se mi přitiskl na ruku, aniž by se vzbudil."Hej," řekla jsem mu. "Miluji tě."Neodpověděl, ale já odpověď nepotřebovala,věděla jsem, co cítí. Až když jsem sc bolestivě svalila z postele, uvědomila jsem si, že Ben zmizel. Pohled z okna mi prozradil, že je pořád ráno, i když ne brzké, ale zase nebylo tak pozdě, abych se cítila jako lenoch.Ztuhle jsem odkulhala do koupelny. Dala jsem si horkou sprchu a zase se rozhýbala. A přestože jsem si musela obléct staré oblečení,které páchlo krví a kouřem, cítila jsem se dost dobře na to, abych se postavila novému dni. Po chvíli váhání jsem si vzala i podpažní pouzdro s pistolí.Necítila jsem nijak vážnou potřebu chodit ozbrojená - ale nevě­děla jsem, kam svůj SIG bezpečně schovat. Adam patrně měl sejf na zbraně, ale já netušila kde. A tak jsem si schovala pouzdro s pisto­lí pod triko, které je aspoň trochu zakrývalo. Měla bych problém se k pistoli dostat, ale na tom nesešlo: byla nabitá olověnými kulkami a dům byl plný vlkodlaků. Pokud bych musela tasit zbraň, pravděpo­dobně by už bylo po mně.S tou veselou myšlenkou jsem opustila ložnici a tiše za sebou za­vřela. Nádherná vůně párků a másla mě přilákala do kuchyně.Darryl vařil.Auriel se zakřenila mému výrazu. "O nedělích," řekla spokoje­ně, "vaří on a já umývám nádobí. Většinou skončíme tady, v síd­le smečky, a když vaří Darryl, všichni se tu zastaví. Je s tím spous­ta práce."To určitě byla, protože vlkodlaci byli pořádní jedlíci. Byla to ale jedna z věcí, které smečku stmelovaly: nedělní snídaně v Adamo­vě domě."Umýváš nádobí, když vaří. Znamená to, že když ty vaříš, umý­vá on?" zeptala jsem se."Ne," řekl Darryl a téměř profesionálně před nás postavil talí­ře s párky, vajíčky, opékanými brambory a topinkami, pak se vrátil zpátky ke sporáku. "Tak emancipovaní nejsme."Usmála se na jeho záda. "Ale luxuje." A Darryl vydal podráždě­ný zvuk."Viděli jste Bena?" zeptala jsem se, pak jsem nedobrovolně při­znala: "Je to fakt dobré." Francouzský toast byl ochucený pravou va­nilkou, skořicí a spoustou dalších věcí, mezi které patřil i autentický hořkosladký javorový sirup. "Hm." Auriel kývla a kousla do pečené brambory. "Na vysoké se živil jako kuchař.""A dobře jsem vydělával," přitakal Darryl. "Ben sešel dolů, snědl snídani a odjel. Brzy se vrátí. Včera v noci jsem zavolal Zeemu."Odložila jsem vidličku. "Co říkal?""Jestli necháš moje chutné jídlo vystydnout, nic ti nepovím."Rychle jsem snědla další sousto a on se vrátil k vaření - a k vyprá­vění. "Přehrál jsem mu včerejší telefonát a on ze mě vyšťáral všech­no, co jsi nám řekla. Pak prohlásil, že uvidí, co bude moct udělat. Volal asi před hodinou a mám ti říct, že se co nejdříve zastaví. Může to ale několik hodin trvat, takže pokud ti zlá královna zavolá a bude se chtít sejít, nějak ji zdrž.""Jak na tebe působil?""Nabručeně. Kávu nebo pomerančový džus?""Voda stačí."Zvedl obočí."Ouha," řekla Auriel, ale usmívala se.Darryl však ne. "Chceš snad naznačit, že moje káva není nejlepší ve čtyřech okresech? Anebo že můj čerstvě vymačkaný pomerančo­vý džus není dokonalý?"Dovnitř vtrhla Jesse a vypískla. "Ach, božínku, vaří Darryl. Skoro jsem zapomněla, že je neděle. Pomerančový džus, prosím." Pohlédla na mě a zasmála se. "Mercy nemá ráda ani pomerančový džus, ani kávu," řekla, vytáhla z kredence sklenici a nalila si ze džbánu, kte­rý Darryl připravil. "Je to smutné. Ale zůstane tak víc pomerančové­ho džusu pro mě."Chovala se roztomile a vesele, ale pod očima měla tmavé kruhy. Vzala si talíř, který jí Darryl podal, a posadila se vedle Auriel."Takže," řekla a růžové vlasy dodávaly jejímu veselí na věrohod­nosti s růžovými vlasy je těžké vypadal smutně přestože měla za­rudlé oči. "Jak zachráníme Gabriela?""Všimli jste si, že všichni Mercyini známí potřebují dříve nebo později zachránit?" zeptala se Mary Jo, když vešla do kuchyně.Musela jsem s Mary Jo něco udělat. Ukousla jsem si z topin­ky a odložila vidličku na talíř. A nejlepší bude, když to udělám hned.Vstala jsem. "Promiň," řekla jsem Darrylovi, pak jsem se obrátila k Jesse. "Půjčím si tvůj pokoj. Nevadí?"Chvíli na mě zírala. "Ne?" řekla a na konci věty zvýšila hlas, jako by její odpověď byla zároveň i otázkou. Možná byla."Máš dost dobré stereo na to, aby mě přes ně vlkodlaci v domč ne­slyšeli. A podle rámusu v přízemí je jich tu spousta.""Darryl vaří," řekla Auriel trochu omluvně."Chápu," řekla jsem. "Ocenila bych, kdybys hlídala můj talíř, do­kud se nevrátím." Podívala jsem se na Mary Jo. "Ty. Se mnou."Bez ohlédnutí jsem vyšla nahoru po schodech a zamířila do Jessina pokoje. Tam jsem pustila stereo a zesílila ho, až mě skoro rozbolely uši. Hudba na CD zrovna neodpovídala mému vkusu, ale byla hlasi­tá a jen na tom záleželo."Zavři dveře," řekla jsem Mary Jo. Skoro mě překvapilo, že mě poslechla a šla se mnou.S netečným výrazem vyhověla mojí žádosti."Dobrá. A teď, když se postavíš sem k oknu, je skoro nemožné, aby nás někdo slyšel."Všechna ta opatření nebyla skutečně nezbytná. V Adamově domč bylo tolik lidí, že navzdory dobrému sluchu nemohli špehovat, co se děje v sousedním pokoji -odehrávalo se tu prostě příliš mnoho rozhovo­rů najednou. Ale díky stereu jsme měly prakticky zaručené soukromí."Co chceš?" zeptala se, aniž by se pohnula ze středu místnosti.Opřela jsem se o stěnu vedle okna a zkřížila paže na břichu. Nelíbilo se mi, že jsem se ocitla v této pozici. Celý život jsem byla samotář. I v době, kdy jsem žila v marokově smečce v Aspen Creeku, jsem byla úplně sama, kojot mezi vlky. Ale Adam potřeboval, aby za ním smečka stála a kvůli mně tomu tak nebylo. Pokud jsem byla součástí problému, měla bych se stát i součástí řešení, to jsem Adamovi dlužila. Teď zjistím, jestli mi všechny příležitosti, při nichž jsem sledovala, jak marok kroutí lidi do malých uzlíčků, pomůžou a jestli jeho technikou docílím stejných výsledků.Usmála jsem se na ni. "Chci, abys mi řekla, co ti na mně vadí. Přímo teď a tady, kde nás nikdo nebude rušit.""Ty mi vadíš, Mercedes," vyštěkla. "Mrchožravý kojot mezi vlky. Nepatříš sem.""Ale no tak. Umíš to líp," dráždila jsem ji. "Zní to, jako by ti bylo tolik co Jesse - a ani ona tak nemluví."S nečitelným pohledem zvážila má slova."Dobrá," řekla po minutě. "Bod pro tebe. Tak tedy za prvé: Nechala jsi Adama hnít celé dva roky po tom, co tě prohlásil za druž­ku. A běhcm těch let se naše smečka prakticky rozpadla, protože si Adam sotva dokázal zachovat chladnou hlavu - a byl skoro k niče­mu, když ostatní potřebovali udržet svého vlka pod kontrolou.""Souhlasím," řekla jsem. "Ale na svoji obranu ti musím připome­nout, že mě Adam za celou dobu ani jedinkrát nepožádal, abych se stala jeho družkou - a neudělal to ani předtím, než mě za ni prohlásil před smečkou. Nepožádal mě ani předtím, ani potom. Nepatřila jsem ke smečce - za družku mě prohlásil jen proto, aby mi udržel ostatní vlky od těla - takže jsem to zjistila až za dlouhou dobu. A dokonce ani pak se nikdo nezmínil o tom, jaké důsledky jeho prohlášení má. Zjistila jsem to až před několika měsíci, a jakmile jsem se dozvěděla, co se se smečkou a s Adamem děje, učinila jsem rozhodnutí.""Jak laskavé," vyštěkla a oči se jí vztekle leskly. "Stala ses Adamovou družkou kvůli smečce.""Bod pro mě," řekla jsem klidně. "Má volba neměla nic společ­ného s problémy smečky Adam prostě potřeboval odpověď a i mé ,ne" by stačilo k nastolení pořádku ve smečce. Souhlasila jsem, pro­tože. .. protože je Adam." Můj, ozvalo se šeptem v mé hlavě, ale byla jsem si docela jistá, že to byl můj hlas."Za druhé," procedila skrz zaťaté zuby. "Protože jsi k nám pozva­la nalezence, Adama skoro zabili a Jesse unesli.""Kdepak." Zavrtěla jsem hlavou. "To na mě nehodíš. Od začát­ku až do konce to byla záležitost vlkodlaků. Já se do ní zapletla, protože jsem byla ve špatnou chvíli na špatném místč. Nic víc. Bod pro mě.""Nesouhlasím," řekla. Všimla jsem si, že se postavila do pohovu jako voják. Napadlo mě, jestli ji to při výcviku naučil Adam, pokud jsem totiž věděla, Mary Jo v armádě nikdy nesloužila."Dobrá," řekla jsem a pokrčila rameny. "Žijeme ve svobodné zemi. Můžeš se cítit, jak chceš.""Nemůžeš popřít, kvůli komu málem zabili našeho třetího vlka,když se vc městě objevil démon. Mohla jsi za to ty a tvé styky s upí­ry," prohlásila.Hlas mčla chladný a tep klidný. Na Warrenovi jí nezáleželo; Ben měl pravdu. Nenazvala ho ani jménem, protože cítila, že jeho pozice je důležitější než on sám."Jakmile se ukázalo, že se ve městě nachází démon, vlkodlaci po něm nevyhnutelně museli jít," řekla jsem. "A Warren je ti úplně ukradený, takže nepředstírej, že si o něj děláš starosti."To ji donutilo zvednout hlavu a zadívat se na mě. Tvářila se do­konce trochu ustaraně. Snažila se předstírat, že nepatří k vlkům, kte­rým Warren vadí."Warren má desetkrát větší cenu než ty," řekla jsem jí. "Je tu, když je ho potřeba, a nesnaží se podkopat Adamovo postavení, když mu jeho rozkazy nevyhovují." Mávnutím ruky jsem umlčela její námit­ku. S rozhovorem o jejích nedávných aktivitách jsem chtěla počkat, dokud ji nerozložím natolik, aby mi zodpověděla všechny otázky. "Zpátky k věci. Co ještě?""Můžeš za to, že jsem zemřela," řekla. "Chudák Alec - když mi rozsápal hrdlo, netušil, co dělá. Nikdo z nás to netušil. Upíři nás na­padli kvůli tobě."Upíři nastražili past v baru U strýčka Mikea, v místní hospodě, kam se chodili bavit fae a ostatní nadpřirození tvorové. Jejich čáry měly u každého, kdo byl jakkoli spojen s vlky, vyvolat krvežíznivé šílenství. Mary Jo a další dva vlci - Paul a Alec - byli na špatném místě ve špatnou dobu. Ve chvíli, kdy jsme s Adamem dorazili na místo, byla už mrtvá. Když ale zemřete v přítomnosti Šedého pána, nebo aspoň jednoho konkrétního Šedého pána, není vaše smrt oči­vidně tak nezvratná, jak by jinak byla."Bod pro tebe," připustila jsem a schválně se uvolnila, aby pocho­pila, že mi to ani v nejmenším nevadí. Ústy lhát nedokážu, někdy to ale zvládnu řečí těla. "Mohla bych říct, že vinit kohokoli jiného než ty, kdo si to doopravdy zaslouží, je hloupé - za to, že jsi skoro zemře­la, by ses měla zlobit na upíry. Kdybych ale nerandila s Adamem, ne­šli by upíři po vlcích, takže asi máš právo obviňovat mě."Čekala jsem, až vzhlédne, abych zjistila, jak se tváří. Když na mě pohlédla, opět se dokonale ovládala. Jen dvě věci by mohly vy­světlit, proč mě najednou tak nesnáší. První byl incident u Strýčka Mikea, ale ten ji dostatečně nerozzlobil. Takže zůstávala jen druhá možnost - tu ale vytáhnu, až ji budu moct lépe využít."Ale," řekla jsem, "pokud mám přijmout vinu, musím se hájit tím, že tu teď stojíš jen kvůli mně. Fae tě oživila jen proto, že byla pře­svědčena, že mi dluží laskavost."Zavrčela. "Proboha, doufám, že ti jednou někdo prokáže podob­nou laskavost. Bolelo to... pořád to bolí. Některé dny necítím čás­ti těla."Věděla jsem to a dělalo mi to starosti, přestože mi fae dala své slo­vo, že Mary Jo bude zase jako dřív. Asi vynechala slovíčko "nako­nec", protože její utrpení fae vůbec nezajímalo."Příště jí povím, aby se neobtěžovala," slíbila jsem. Podupávala jsem nohou a přemýšlela, jak daleko zajít. Částečně to záleželo na tom, jakou roli jsem chtěla ve smečce hrát. Zrovna ted' jsem se cho­vala jako Bran a používala techniky, které jsem od něj odkoukala během dospívání. Šlo mi to tak snadno, až jsem se cítila trochu ne­příjemně- nepovažovala jsem se za manipulativní osobu. Prozatím jsem o tom ale odmítla přemýšlet a raději jsem zvážila svůj součas­ný problém.Bran rád říkal: "Rozhodni se, jakých výsledků chceš docílit, a udělej všechno pro to, abys jich dosáhla." Takže čeho jsem chtě­la docílit?Zčásti to záleželo na tom, do jaké míry chtěla poškodit mě a do jaké Adama. Zjistila jsem, že přečiny vůči sobě odpustit dokážu, ale co se týkalo Adama, tam už jsem tak shovívavá nebyla.Vzpomněla jsem si na to, jaký pohled na mě upřela tehdy v ne­mocnici, když se mi Adam měnil na klíně Adam, který málem uho­řel při pokusu zachránit mě, protože mu neřekla, žc jsem v bezpečí. Její pohled jasně říkal, že by jí bylo milejší, kdyby byl mrtvý, než aby mi ležel na klíně.Byla to věc okamžiku, anebo ji vztek na to, že je Adam můj, do­hnal k něčemu, co se nedalo vzít zpět?"Mary Jo," řekla jsem příjemně, "obě víme, že to všechno je jedna velká kupa hnoje. Ano, je to pravda, aspoň víceméně, ale kvůli tomu se na mě nezlobíš."Prudce vystrčila hradu."Adam je můj," řekla jsem jí. "A ty se s tím neumíš smířit. Vadí ti, že jsem kojot? Že máme nějaký extrémně mezirasový nebo v našem případě mezidruhový vztah? Darryl je Afričan a Číňan, Auriel hispánka, a nevadí ti." Nevadilo jí, že jsem kojotí kožoměnec. Věděla jsem to. Jen mě napadlo, jestli to ví taky. Některým členům smečky to vadilo; možná některým vadili i Auriel s Darrylem. Pokud ano, byli dost chytří na to, aby si to nechali pro sebe.Mary Jo stiskla rty, ale nic neřekla."Jak dlouho už ho chceš?" zeptala jsem se. "Měla jsi celé roky od chvíle, kdy odešla Jessina matka."Branovy metody nestály za nic. Viděla jsem, jak jí oči potemněly bolestí, a toužila jsem se nakopnout. Ale byla aspoň částečně odpo­vědná za Adamova zranění. A když šlo o oheň, musela jsem po tom, co jsem viděla, jak Samuel drhne Adamovi mrtvé maso, souhlasit s Warrenem. Mary Jo se zachovala pitomě. Vsadila bych se, že neu­blížila Adamovi úmyslně, ale potřebovala jsem to vědět jistě.Všimla jsem si, že bolest v její tváři nahradila zlost, a prostě ji dál sledovala."Nejsi nic" vyplivla. "Já taky nejsem nic. Proto to vím. Adam si zaslouží to nejlepší. Silnou a krásnou vlčici, ženu, která je...""Něco víc?" nadhodila jsem. "Chytrá a s dobrým původem?""Která není kojoti míšenec," vyštěkla. V očích měla vlka a hlas jí zdrsněl. "Ne hloupou automechaničku nebo pitomou hasičku. Protože přesně to jsem, pitomá hasička. Potřebuje někoho něžné­ho, ženského.""Zaslouží si toho tolik," řekla jsem pomalu.Dostala jsem ji, i když mi z toho bylo zle. Kojoti nejsou kočky; nehrajeme si s kořis­tí. "Myslím, že si zaslouží smečku, která za ním stojí.""Já za ním stojím," řekla. Neviděla jsem jí na ruce. Celou dobu stá­la v pohovu s rukama za zády. Podle toho, jak se jí napínaly bicepsy, bych se ale vsadila, že je zatínala v pěst, a hlas neměla tak tvrdý a jistý, jak chtěla. Ale její slova mi prozradila, co jsem potřebovala vědět, že ho nechtěla zabít. Zbytek tak byl zároveň těžší i snazší. Těžší proto, že než bude po všem, bude trpět ještě hůř - snazší proto, že přežije."Stojíš za ním, co?" řekla jsem měkce a zachovala si uvolněný po­stoj. "Zvláštní, mohla bych přísahat, že jsi mu nastražila past, že jsi ho chtěla zabít.""Dostala jsem ho ven," řekla. "S Darrylem jsme běželi za ním a vytáhli ho ven ""Ale ne dost rychle, Mary Jo," řekla jsem. "Mohl tam zemřít." Musela jsem se nadechnout, abych se ovládla. Mohl zemřít. Ale mu­sela jsem pokračovat a donutit ji, aby mě vyslechla, aby si poslech­la samu sebe."Kdo tam s tebou byl?" zeptala jsem se chladně. "Ať už to byl kdo­koli, podle Bena musel být dominantnější než ty. Nebyl to Warren ani Darryl." Ben by si všiml, kdyby Darryl nebyl na schůzce. Řekl by něco, protože kdyby za vším stál Darryl, bylo by příliš nebezpeč­né nechat si to pro sebe. A totéž platilo pro Auriel."Kdo je další na řadě?" Dívala jsem se, jak se potí. Ben měl prav­du, byl to někdo vysoce postavený. Očekávala, že každým okamži­kem vyslovím jeho jméno, takže muselo jít o někoho, kdo stál v hi­erarchii hodně vysoko. "Auriel. Nebyla to ani ona, že? Má Adama ráda. Ona by ho nikdy neposlala do hořícího domu kvůli někomu, kdo tam nebyl."Po mém rýpnutí ztuhla."A pak je tu Paul." To ji dostalo-jak zajímavé. Ale věděla jsem, že ještě nejsem u cíle. "Ale nebyl to on. Adam Paulovi nevěří nato­lik, aby si jím nechal krýt záda. Nechal by si ho tady po cclou dobu schůzky." Než jsem zjistila, jakou zášť ke mně Mary Jo chová, tipo­vala jsem, že tehdy na bowlingu mě ovlivnil Paul. Adam si patrně myslel totéž. Paula pořád štvalo, že prohrál souboj s Warrenem, a vi­nil z toho Adama. Paul byl stejně jako Ben zahořklý, těžko se s ním vycházelo a neměl mnoho přátel. Mary Jo ale rád měl, ji a jejího pří­tele Henryho.Pozorně jsem sledovala její tvář. Připadalo mi, že vypadá ustara­ně. Jestli to nebyl Paul, tak kdo?Tomu, kdo nepatřil ke smečce, a já k ní pořád ještě úplně nepatřila, nebyla hierarchie na nižších stupních žebříčku úplně jasná. V duchu jsem si prošla vlky, které jsem znala, a zarazila se. Henry? Byl to fajn chlap. Chytrý a rychlý. Tušila jsem, že je bankéř nebo něco podobného, co mělo do činění s financemi. Nikdy by... hm. "Nikdy" bylo dost silné slovo.Napadlo mě, co si asi Henry myslí o citech, které Mary Jo chova­la k Adamovi."Henry," řekla jsem na zkoušku a Mary Jo zbledla. Možná ne­tušila, kolik mi toho říká, aniž by otevřela ústa. "Včera v noci s te­bou byl venku Henry. To on ti řekl, abys fae nechala podpálit mi dům."Dveře Jessina pokoje se otevřely, dovnitř vešel Adam a jemně je za sebou zavřel. Pohyboval se ztuhle a podle zaťaté čelisti a napja­té kůže okolo očí ho všechno bolelo. Viděla jsem to, což znamenalo, že trpí víc, než dával najevo. Alfa neprojevoval slabost, když tomu mohl zabránit.Na sobě měl jen kalhoty svého gi, jejichž nohavice končily v půl­ce lýtek a odhalovaly vlhké rány na nohách. Měl i jiná zranění, ale ve srovnání s těmi na nohách nevypadala zle."Slyšel jsem tvůj hlas," řekl a přinutil mě odtrhnout oči od jeho nohou a pohlédnout mu do tváře. "A tak jsem přitiskl ucho na dve­ře a i přes hudbu jsem zaslechl, co jsi řekla, Mercy." Podíval se na Mary Jo, která se k němu otočila a úplně zapomněla na formální pře­hlídkový postoj. Prostě tam stála a vypadala zranitelně.Kdyby tu místo Adama stál Samuel, bála bych se, že na ni bude příliš mírný. Ale Adam nepovažoval ženy za slabší pohlaví, uměl taktizovat a poznal organizovanou akci, když ji měl před nosem.Nečitelně se na Mary Jo zadíval. "Takže Henry byl u toho, když fae podpálili Mercyin dům. A já si myslel, že jsi tam byla sama. Viděl jsem totiž Henryho včera v noci tady v domě, i když jsem mu jasně řekl, aby tě kryl. Kdybych se ho na to zeptal, určitě by mi sdělil, že si myslel, že jsem ho za tebou poslal jen na dobu schůzky,... anebo by si vymyslel jiné vysvětlení.""To Henry ti řekl, že můj dům hoří, že?" řekla jsem. Stejně jako Adam jsem sledovala Mary Jo. Do tváře jsem jí neviděla, ale napjala se jí ramena. Přítel na vysoké, student herectví, mi kdysi řekl, že ra­mena jsou nejvýmluvnější částí těla. Musela jsem souhlasit. Konečně začínala chápat, očekávala totiž, že Adam řekne ano."Vidím, že jsi dospěla k logickému závěru, Mercy," řekl mi, aniž by odtrhl oči od Mary Jo. "Přemýšlím, jestli už pochopila-anebo se na plánu podílela.""Henry vrazil dovnitř a dostal tě ke karavanu dřív, než kdokoli vy­běhl z domu?" Hlas Mary Jo zněl ostře, ale nehádala se."Správně," přitakal Adam. "Víceméně. Vešel do kuchyně, a než jsem se mohl zeptat, co tam dělá a proč nehlídá Mercy, podíval se ven z okna a řekl: ,Co je to? Hoří? Můj bože, její dům hoří.""Věděl to," řekla Mary Jo nejistě. "Díval se, jak ho fae podpalují. Nedovolil mi je zastavit, protože se o mě bál. Řekl, že Mercy se Samem jsou pryč, a komu ublíží, když drzému kojotovi shoří dům? Zaslouží si trpět za všechnu bolest, kterou způsobila."Mary Jo pohlédla na Adama. "Myslel tím mě. Fakt ho nazlobi­lo, když nás napadli upíři... a ublížili mi, protože se snažili dostat Mercy. Chtěl jí to vrátit.""Jsem mu ukradená," řekla jsem jí. "Mě jeho přítelkyně nemiluje. Henrymu šlo jen o Adama. Naskytla sc mu šance pomstít se mu a on ji využil." Podívala jsem se na Adama. "Než příště vtrhneš do hoří­cí budovy, abys mě zachránil, napřed se sakra dobře ujisti, že jsem uvnitř. A obuj si boty, zatraceně." Znovu jsem pohlédla na jeho nohy. "Mokvají ti popáleniny. Upatláš si všechny koberce."Usmál se. "Taky tě miluji, zlatíčko. A po tom, co jsi mi to tu všech­no zakrvácela, jsem našel firmu, která dokáže z koberců dostat sko­ro všechno.""Chtěl Adamovi ublížit," řekla jsem Mary Jo. "Protože zraněný je i zranitelný. Alfa může být kdykoli vyzván. Adam je zraněný a za normální situace by tak mohl souboj odložit, aniž by kdokoli něco namítl, obzvláště když marok rozhodl, že souboje o místo alfy ne­smí proběhnout bez jeho svolení. Ale smečka je..." Podívala jsem se na Adama. "Promiň, já vím, že je to moje vina. Ale smečka je rozbi­tá. Adam nemůže souboj odložit, když to ve smečce tak vře.Kdybyto udělal, čekalo by ho něco víc, než jen formální souboj, hrozila by mu vzpoura."Chápejte, vyrostla jsem ve vlkodlačí smečce. Znám rizika. Ani strach z maroka nedokáže udržet povahu smečky zcela pod kon­trolou. Proto alfa dělá vše, co může, aby před smečkou utajil svo­ji slabost."Henry tě vyzval?" zeptala se Mary Jo šokovaně. "Když ho neza­biješ ty, udělá to marok.""Skoro," řekl Adam. "Vyzval mě Paul. Asi před čtyřmi minutami mi vlezl do ložnice oknem a před Benem, Alecem a Henrym mě vy­zval na souboj. Henry se nabídl, že odveze Bena, který chtěl vyzved­nout nějaké oblečení pro Mercy, protože Benovy ruce jsou pořád pří­liš bolavé, než aby mohl řídit, a navrhl, aby šel Alec s nimi."Odmlčel se a těžce řekl: "Henry je tak ochotný."Mary Jo kývla. "A o Alecovi je známo, že je neutrální. Není tvým největším fanouškem, ale ani zarytým odpůrcem."Adam pokračoval něžněji: "Museli si dohodnout nějaké znamení, protože se s Paulem objevili v mé ložnici skoro zároveň a ve chvíli, kdy tam ani Warren, ani Darryl nebyli, aby je zastavili. Ben a Hen­ry byli svědky výzvy. Henryho šokovalo, že mě Paul vyzval, když jsem zraněný.""Nastražili ti léčku," řekla Mary Jo tupě. "Využili mě k tomu, aby ti nastražili léčku.""To jsem se ti snažila vysvětlit," řekla jsem a věcně se zeptala: "Tehdy na bowlingu jste to byli jen ty a Henry, nebo vám pomohl i Paul?"Kývla a vůbec si neuvědomila, že dělám závěry bez důkazů, proto­že ji příliš rozptýlilo pochopení, že všechno je jinak, než předpoklá­dala. "Byli jsme to Paul, Henry a já. Navrhl mi to Paul. ,V úctyhodné smečce nemůže zastávat druhé místo kojot." Mary Jo pohlédla na Adama. "Tvrdil, že pro tebe není dost dobrá - a já souhlasila. Henry se zdráhal. Musela jsem ho přemlouvat. Obelstili mě, že? Jedou v tom spolu."Bylo mi jí líto. Ale litovala jsem ji víc, než jsem zjistila, že Adama vyzval Paul. Henry byl dobrý bojovník - jednou nebo dvakrát jsem ho viděla zápasit - ale na Paula ani zdaleka neměl. Paul... obyčej­ně bych se neobávala, že by Paul mohl nad Adamem zvítězit, ale Adamovi obyčejně nemokvaly rány na nohách a ruce neměl otek­lé a rozedřené.Proto jsem Mary Jo nelitovala natolik, abych ji nechala vyklouz­nout a svalila vinu na její společníky."Za tou věcí na bowlingu jsi jen ty," řekla jsem jí. "Ach, Paul by určitě nebrečel, kdybychom se s Adamem rozešli - ale Adama se chce zbavit víc než mě. Henry... pro Henryho to možná byla po­slední kapka - to víš lip než já. To tehdy pochopil, jak moc chceš Adama?"Adam se ke mně prudce otočil. Asi si neuvědomil, co k němu Mary Jo cítí."Paul," začala Mary Jo, pak zmlkla. Zavřela oči a zavrtěla hlavou. "Ne, Paul ne." Křivě se na Adama usmála. "Paul je houževnatý a ne­ní hloupý - ale neumí plánovat. Nikdy by nepřišel na to, jak tě donu­tit, abys přijal výzvu dřív, než bys byl připravený. Má pravdu. Je za tím Henry. Co můžu udělat?""Vůbec nic," řekl. "Prostě buď příště chytřejší.""Kdy dojde k souboji?" zeptala jsem se a snažila se chovat chladně, být dobrá kojotka, která nechá svého druha bojovat na smrt, i když ho bolí jen chodit. Musela jsem to udělat, protože protesty a pláč by nic nezměnily, jen by mu všechno ještě ztíži­ly. Kdyby výzvu odmítl, Paul by se stal alfou - a jak jsem znala Paula, první, co by udělal, by bylo, že by Adama zabil. V to aspoň Henry doufal.A důvodem, proč výzvu předložil Paul a ne Henry, bylo, že až se o celé věci dozví marok, Paul zemře. Smečku pak povede Darryl s Warrenem jako zástupcem. Smečka nesnese gaye na druhé pozi­ci, protože kdyby se nčco stalo Darrylovi, vedl by smečku on. A tak Warrena zabijí, nebo ho Bran přesune jinam a zástupcem alfy se stane Henry.Aby k tomu došlo, musel by Adam samozřejmě prohrát souboj s Paulem. Udělalo se mi zle.Adam pohlédl na Jessin budík, který ukazoval 9:15. "Za patnáct minut v doju," řekl. "Mohla bys jít dolů a říct Darrylovi a Warreno­vi, že je budu potřebovat jako svědky? Asi si ještě na deset minut leh­nu." Na chodbě pak dodal: "Pokud přežiji, Mary Jo, budu tě muset za to, co jsi provedla na bowlingu, potrestat. Zkazila jsi mi slibně se vyvíjející večer a to ti nezapomenu."*"Vystydlo ti jídlo," zavrčel Darryl, když jsem vešla do kuchyně. "Doufám, že šlo o něco důležitého."Jesse tupořád byla a utírala nádobí, které Auriel umývala. Nemohla jsem ji nijak ušetřit, ne když si Paul vynutil, že souboj proběhne tady--neexistovala sebemenší šance, že bych Jesse přesvědčila, aby po­čkala někde v bezpečí; na to byla příliš dcerou svého otce."Paul vyzval Adama na souboj," oznámila jsem jim. "Za patnáct minut v doju v garáži."Darryl se s vrčením bleskurychle otočil a Auriel se postavila mezi něj a Jesse, ta si toho ale asi vůbec nevšimla, protože upírala pohled na mě."Jak se k Adamovi dostal?" zajímala se Auriel. "Kdo ho měl strážit?""Já," řekla jsem po šokovaném okamžiku. "Asi jsem to měla být já.""Ne," řekla Auriel. "Měl to být Samuel. Ben řekl, že nechal Adama se Samuelem a s tebou.""Samuel nepatří ke smečce," zavrčel Darryl a oči mu v tmavé tvá­ři zlatě zářily.Sam není Samuel, napadlo mě. Za normálních okolností by Samuel výzvě zabránil. Přemýšlela jsem, jestli si to Paul nebo Henry uvědomili. Asi ne."Moje vina," řekla jsem."Ne." Nechala jsem Mary Jo v Jessině pokoji, ale musela mě sledovat dolů. "Není to tvoje vina," řekla Mary Jo. "Warren nebo Darryl by možná dokázali Paula zastavit, ale Henry se postaral o to, aby u toho nebyli." Upřela na mě nečitelný pohled, na který by mohl být pyšný i sám Darryl, nebyl ale příliš nepřátelský. "Ani by je nena­padlo, že by Samuel mohl zasáhnout. Považují ho za vlka samotáře, ne za Adamova přítele."Uvědomila jsem si, že mi pohledem dává vědět, že ostatním o Sa­muelově stavu nepoví, když o něm sama pomlčím."Henry?" Darryl byl v takovém šoku, že zapomněl na zlost. "Henry?"Mary Jo vystrčila bradu. "Naplánoval to." Podívala se na mě, pak se odvrátila. "Chce Adama zabít a využívá Paula... a využil i mě, aby toho dosáhl.""To ti namluvili?" Do kuchyně vešel sám Henry. Byl šlachovítý, o kousek vyšší než já, často se usmíval a jeho oříškově hnědé oči vypadaly někdy spíše šedě nebo zlatě než tmavohnědě nebo zeleně. Vlasy měl ostříhané nemoderně a téměř jistě se holil břitvou, namísto elektrickým strojkem, protože ten nikdy nezajistí tak dokonalé oho­lení. "Mary Jo...""Jak nepohodlné," zamumlala jsem. "Nemoct lhát jinému vlko­dlakovi."Kdyby se Mary Jo přede mě nepostavila, udeřil by mě. Zachytila ránu určenou mě a nalétla na středový ostrůvek. Žulová deska se uvolnila, když na ni dopadla, a začala klouzat - Jesse ji ale zachy­tila, než mohla spadnout na zem, a postrčila ji zpátky. Kdyby ta­kovou silou uhodil mě, nevstala bych jako Mary Jo - a ta se drže­la za žebra.Henry se ji chystal znovu napadnout, cestu mu ale zastoupila Auriel a vycenila zuby."Hijo deperra.^!obořila se na něj rozzuřeně.Henry zrudl, takže urážka asiťtala do živého. Vynadat někomu do čubčích synů bylo mezi vlkodlaky hrubou urážkou." Hijo de chihuahua," opravila ji Mary Jo.Auriel potřásla hlavou. "Darryl říkal, že za nepokoji, které smeč­kou už pár let zmítají, nemůže být Paul. Paula by nikdo neposlouchal. Věděli jsme, že má pravdu, ale nikdo jiný nás nenapadl. Podezřívala bych spíše Petera než tebe."Peter byl jediný submisivní vlk ve smečce. Bylo nepředstavitel­né, že by se submisivní vlk zapletl do mocenských her. Pokud měla Auriel pravdu, celá věc začala dlouho před katastrofickým inciden­tem v bowlingové hale."Jak dlouho už víš, že by tě Mary Jo odkopla jako prašivého psa, kdyby mohla mít Adama?" zeptala jsem se.Zavrčel něco neslušného."Nemáš ani špetku rozumu," řekla Auriel. Předpokládala jsem, že mluví se mnou, proto jsem jí odpověděla."S tebou mezi námi se o nic nepokusí," řekla jsem jí. "Je dost chytrý na to, aby se tě bál.""Věděl to od chvíle, co mě zabili," řekla Mary Jo a odpověděla tak na otázku, kterou jsem položila Henrymu. "Je to tak, že? Od okamži­ku, kdy jsem se probrala. Políbil jsi mě na čelo a já ti řekla Adame. Ale vypadá to, že jsi něco tušil už dlouho předtím.""Vypadni," poručil Darryl hlasem hlubokým vzteky. "Vypadni z domu, Henry. Až se vrátíš na souboj, přijdeš dveřmi rovnou zven­ku. A raději doufej, že Adam souboj vyhraje, jinak s tebou tak vyme­tu podlahu, že nebude potřeba ani rakve. Postačí hadr."Henry zrudl, zbělel a znovu zrudl. Beze slova opustil místnost. Otevřel vchodové dveře a práskl jimi.Do kuchyně vešel zachmuřený Ben se Samem v patách."Kam Henry tak pospíchal? Darryle, dobře hledal jsem tě. Právě jsem mluvil s Warrenem. Slyšel jsi...?" Zmlkl, když uviděl Jesse. Pak si nás dobře prohlédl. "Vidím, že už jste to slyšeli."
Darryl ztuhl. "Samueli?" řekl měkce."Je takový už několik dní," odpověděl Ben. "Zatím nic neprove­dl. Je to dlouhý příběh a můžeš si ho poslechnout později: za pět mi­nut máme být v garáži."