Stříbrná relikvie: kapitola 11

Stříbrná relikvie – 11. Kapitola

Jediný důvod, proč garáž nebyla nacpaná vlkodlaky, byl, že se zvěst o souboji ještě ncroznesla.Namísto třiceti nás tu bylo jenom osmnáct, když nepočítám Sama, který ke smečce nepatřil. Ale musela jsem se neustále rozhlí­žet a počítat, protože se mi zdálo, že je nás tu míň lidí. Většinu sou­bojů o dominanci provází stejně jako box nebo wrestling pošťucho­vání, výskot, posměšky a sázky,T ady ale panovalo strašidelné ticho a jen jedna osoba se pohybovala.Paul běhal na místě po straně žíněnky a každých deset nebo pat­náct vteřin se zastavil, aby se protáhl nebo si cvičně zaboxoval. Byl vysoký a měl blond vlasy a krátký rusý plnovous. Pleť měl bledou a pihovatou jako většina zrzavých lidí. Tváře mu zrudly vzrušením z nadcházejícího souboje. Stejně jako Adam měl na sobě jen kalho­ty kimona.Žádná tradice nenařizuje, že souboje o dominanci musí probíhat v lidské podobě. Je to ale běžné, protože v souboji Tak jde víc o do­-vednost a sílu. Když jste vyzbrojení zuby a drápy, může šťastný zá­sah vyřadit i zkušenějšího soupeře.Na opačné straně žíněnky, naproti Paulovi, zaujal Adam postoj v podřepu, hlavu měl skloněnou, oči zavřené a ramena uvolněná. Z tváře mu zmizely všechny známky bolesti, než ale došel z domu do doja, nedokázal se zbavit ztuhlosti, kterou v něm bolest vyvolala. I kdyby se mu to však podařilo, jen idiot by si při pohledu na popras­kané strupy na nohou a rukou neuvědomil, že je v průšvihu.I přes vážnost svých zranění se měl jako alfa uzdravovat rychleji. Jistě, zranění vlkodlaků, a dokonce i jednoho vlkodlaka, se hojí růz­ně rychle s ohledem na spoustu věcí. Možná na tom byl hůř, než dal najevo, anebo problémy ve smečce narušily jeho léčivé schopnosti. Snažila jsem sc netvářit ustaraně.S Jesse jsme měly přístup až k okraji žíněnky na Adamově straně,na místo tradičně vyhrazené rodině alfy, nebylo ale nejmoudřejší být tu, žádná z nás by se totiž nedokázala rozumně bránit, kdyby se boj přenesl mimo žíněnky. Sam stál vedle Jesse a Warren pak mezi námi, asi aby bojovníkům zabránil ublížit nám.Adam neměl hodinky, ale přesně ve chvíli, kdy hodiny na stěně ukázaly devět třicet, zvedl hlavu, otevřel oči a kývl na Darryla.Vlci si na řečnění nepotrpí. Darryl zamířil doprostřed žíněnky. "Paul se rozhodl vyzvat našeho alfu na souboj," oznámil stroze, stá­hl rty a pokračoval: "Vyhnul se formalitám a neoznámil výzvu marokovi."Nikdo nic neřekl ani se nezatvářil překvapeně. Všichni věděli, co Paul udělal.Existovala malá naděje, že marok zhodnotí neuspořádané vztahy ve smečce a uzná, že Paul neměl na vybranou a musel alfu vyzvat. Šance, že by marok Paula nezabil, by ale byla větší, kdyby Adam ne­byl zraněný. Jenže Paul byl asi přesvědčen, že je v právu a že o tom maroka přesvědčí.No, asi to bylo možné. Ale nemyslela jsem si, že si Paul uvědo­muje, jak nepravděpodobné to je. Pokud jsem věděla, nikdy se s marokem osobně nesetkal. Henry, který maroka znal, ho asi přesvědčil, že všechno dobře dopadne. Lidé jako Henry, dokáží ostatní přesvěd­čit o čemkoli.Darryl se rozhlédl po přihlížejících. "Mým úkolem je postarat se o to, abyste se drželi stranou. Pokud vás budu muset zabít, abych za­jistil férovost souboje, udělám to. Jasné?""Promiňte," ozvala se Mary Jo.Měřila sotva metr padesát, proto jsem si nevšimla, že vstoupila na žíněnku a postavila se před Darryla."Vyzývám Paula," řekla.To už pořádný rozruch způsobilo. Rozlehlo se hlasité vytí, jak ga­ráž plná vlkodlaků začala protestovat- ženy se soubojů neúčastní.Darryl zvedl ruku a postupně se rozhostilo ticho."V hierarchii stojím do tří míst od něj," řekla. Oči řádně klopila k Darrylovým nohám, ale obličej měla zvednutý. "Mám právo bojo­vat s ním o možnost vyzvat na souboj alfu."Zírala jsem na ni. Něco podobného jsem od Mary Jo, která dovoli­la, aby fae podpálili můj dům, i když měla stát na stráži, nečekala."Nestojíš tři místa od něj," zavrčel Darryl.Zvedla ruku. "Paul," řekla a zvedla jeden prst. "Henry." Druhý prst. "George a já."Měla pravdu. Přesně tam bych ji umístila."Jsi žena bez druha," řekl Darryl. "Stojíš na žebříčku úplně dole. Po Georgovi následuje Alec.""Aleku," zavolala, aniž by se odvrátila od Darryla. "Kdo je domi­nantnější, ty nebo já?"Alec obešel ostatní vlky a pohlédl na ni, pak na Paula. Pochopila jsem, co chce říct, a Darryl se začal uvolňovat. Všimla jsem si, že Adam hledí na Mary Jo s překvapenou úctou.Alec otevřel ústa, pak zaváhal. "Poznali byste, kdybych lhal," řekl. Zvedl ruce na znamení, že se vzdává. "Doufám, že víš, co dě­láš, Mary Jo." Zadíval se Darrylovi do očí a řekl: "Mary Jo stojí nade mnou."A rozpoutal se chaos. Paul se postavil před Darryla a vztekal se. Patřil k několika málo lidem ve smečce, kteří byli dost vysocí na to, aby mohli hledět Darrylovi z očí do očí. Kdyby ostatní nedělali tako­vý rámus, slyšela bych, co říká ale uhádla jsem to. Paul měl Mary Jo rád. Nechtěl ji zabít.Mary Jo tam jen stála; stejně jako Adam, tvořila mezi povykujícími vlkodlaky oázu klidu. Byla malá, ale každičký gram její váhy tvořily svaly. Byla houževnatá, rychlá a mrštná. Nebyla jsem si tak jistá jako Paul, že prohraje, nechtěla bych s ní bojovat. Kdyby vyhrála, mohla by se Adamovi vzdát. Kdyby se rozhodla bojovat,o čemž jsem pochybovala, vstupovala by do souboje unavená a možná i zraněná.Pak jsem si ale vzpomněla na to, jak ji Henry odhodil na ku­chyňský pult. Když na něj dopadla, zlámala si nebo naštípla žebra. A přestože to na ní nebylo znát, neměla dost času uzdravit se. Nikdo až na alfu za úplňku se nedokázal uzdravit tak rychle."Dost," zařval Warren nečekaně a jeho hlas práskl nad křičícími hlasy jako výstřel.Darryl se otočil k Mary Jo a řekl: "Ne.""Není to tvoje rozhodnutí," informovala ho. "Adame?""Mám problém," řekl. "Spravedlnost vyžaduje, abych se roz­hodnutí vzdal, protože nejsem nestranný. Proto nechám ve jménu spravedlnosti rozhodnout tři lidi za sebou Mercy, Darryla a Au­riel."Podíval se na mě.Věděla jsem, co chce říct. Auriel se pravděpodobně postaví na stra­nu Mary Jo - a Darrylův názor už jsme znali. I kdyby Mary Jo pro­hrála, pomohlo by to Adamovi. Rozhlédla jsem se po vlcích a z tvá­ří mnoha z nich jsem vyčetla odpor - taky si to spočítali a vůbec se jim nelíbilo, že se mám na rozhodnutí podílet.Našla jsem ale kličku."Připadá mi, že máme další problém," řekla jsem. "Pokud se shodneme na tom, že Mary Jo může bojovat, protože stojí v hierar­chii do tří míst od Paula, pak já prohlašuji, že Paul nestojí do tří míst od Adama." Stejné jako Mary Jo jsem zvedla ruku. "Adam, pak já." Zvedla jsem prst. "Darryl, Auriel a Warren.""Pak Honey," řekl Warren a pousmál se. "A pak teprve Paul."Paul zavrčel. "Už výzvu přijal. To má přednost."Podívala jsem se na Adama."Hezký pokus," řekl mi. "Ale souhlasím s Paulem.""A oficiální pravidla," řekl Ben nabručeně, "která jsem se mu­sel naučit zatraceně nazpaměť", než mě do smečky přijali, říka­jí, že výzva se smí vznést, cituji, do tří mužů. Důležité je slovo muži""Takže Mary Jo bojovat nemůže," řekl Paul s ulehčeným úsmě­vem. "Není muž.""Výzva Mary Jo stále platí," poukázala jsem. "V hierarchii sto­jí do tří mužů od tebe. Zmiňují pravidla někde, že vyzyvatel může být jedině muž?" Kyle mi jednou řekl, že být dobrým právní­kem znamená neklást svědkovi otázky, na které neznáte odpověď. Věděla jsem, co pravidla říkají, ale bude to znít lépe, když to řek­ne někdo jiný."Ne," odpověděl Ben.Udělala jsem, co jsem mohla. Pod Adamovým tichým nátlakem jsem pohlédla na Mary Jo a řekla: "Stejně jako Adam jsem příliš za­ujatá.""Mercy," zašeptala Jesse prudce. "Co to děláš?" Poplácala jsem ji po ruce, kterou mě vzala za zápěstí."Takže rozhodnou Darryl, Auriel a Warren," řekl Adam.Mé pouto s Adamem opět víceméně fungovalo, proto jsem vědě­la, že věří, že kdybych se na rozhodnutí podílela, jen by to přispělo k dalším svárům. Což byl další hloupý důsledek přijetí kojota do vlčí smečky - mělo tu přece jít o právo Mary Jo na výzvu bez ohledu na pohlaví. Rozhodla jsem se, že má pravdu."Ve smečce máme jen tři ženy," prohlásil Darryl. Neřekla bych, že na mě zapomněl, spíše mínil tři vlkodlačice než ženy všeobec­ně. "Což je typické pro všechny smečky. Většina vlkodlaků zemře do deseti let od proměny, ale u vlčic je ta doba skoro dvakrát del­ší, protože nebojují s muži o dominanci. A přesto je jich tak málo. Jste pro nás příliš vzácné, než abychom vám dovolili podobně ris­kovat."Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že nemluví s celou smečkou, ný­brž se svojí družkou.Auriel si založila paže na hrudi. "Dávalo by to smysl, kdyby ženy byly důležité pro přežití druhu. Ale my nejsme. Nemůžeme rodit děti-proto nejsme pro smečku o nic důležitější než kdokoli jiný."Znělo to jako stará hádka."Hlasuji ne," řekl Darryl a zacvakal zuby."Hlasuji ano," odpověděla Auriel chladně."Zpropadeně," řekl Warren. "To se mám ještě ke všemu zaplést do manželské hádky?""Je to na tobě," řekla Auriel ponuře."K čertu," řekl Warren, "to je mi polízanice. Mary Jo?""Ano?""Víš to jistě, drahoušku?"Zdálo se mi, jako by celá smečka zatajila dech."Je to moje vina," řekla mu. "Adama zranili, smečka je vzhůru nohama. Nemůžu za všechno, ale ani jsem to nezastavila. Asi je na­čase, abych s tím něco udělala, nemyslíš? Abych se to pokusila na­pravit?"Warren na ni hleděl a já viděla, jak mu očima prokmitl vlk. "Dobrá. Dobrá. Jdi a bojuj s ním, Mary Jo a raději vyhraj. Slyšíš?"Kývla. "Udělám, co budu moct.""Udělej víc," zabručel."Mary Jo." Paulův hlas zněl žalostně. "Nechci ti ublížit, ženská."Skopla si boty a začala si stahovat ponožky. "Takže se vzdáváš?" zeptala se a zůstala stát na jedné noze.Zíral na ni a tělo se mu napjalo sílícím vztekem. "Nastavil jsem pro tebe krk," řekl.Kývla. "Ano. A bylo ode mě špatné, že jsem tě o to žádala." Odhodila stranou druhou ponožku a pohlédla na něj. "Ale Henry nás oba využil, aby zničil naši smečku. Dovolíš, aby mu to pro­šlo?"V garáži se rozhostilo naprosté ticho. Nebyla jsem si jistá, jest­li někdo vůbec dýchá. Henryho jméno všechny šokovalo. Otočili se k němu. Opíral se o stěnu mezi garážovými vraty, tak daleko od Adamovy strany žíněnky, jak jen to šlo.Paul na něj taky pohlédl. Na okamžik jsem si myslela, že to za­bere."Dovolíš nějaké holce, aby tě tahala za ocas jako mě?" řekl Henry nešťastně. "Chce Adama a je ochotná zbavit se nás obou, aby ho do­stala." Bylo to mistrné představení a Paul mu ho sežral i s navijá­kem."K čertu s tebou," řekl jí Paul. "K čertu s tebou, Mary Jo. Přijímám tvoji výzvu." Podíval se na Adama. "Budeš muset počkat. Asi si dám napřed zákusek."Odešel na opačnou stranu žíněnky a postavil se vedle Henryho. Mary Jo zamířila k Adamovi."Přijímám tvé odškodnění," řekl. "Pamatuj, že bojuje srdcem, ne hlavou.""A pohybuje se pomaleji doleva než doprava," přitakala.Adam od ní poodstoupil. Při chůzi přes bílou žíněnku na ní nechal krvavé stopy. Krev byla lepší než žlutý hnis, že?"Dobrá práce," zamumlal, když se ke mně připojil. "Děkuji. Nebyl jsem si jistý, jestli mě slyšíš, nebo ne."Warren uvolnil Adamovi místo mezi Jesse a mnou a postavil se vedle Jesse z opačné strany. Sam se přesunul ke mně a s povzdychem si lehl na betonovou podlahu."Uvidím, jestli mi budeš blahopřát, až ji zabije," řekla jsem veli­ce tiše. Řekla bych mu o tom, že má zraněná žebra, ale obávala jsem se, že mě uslyší nesprávná osoba a dozví se to Paul. Henry to samo­zřejmě věděl... ale nějak jsem si nemyslela, že by Paulovi prozradil, co Mary Jo udělal. Paul by to nepochopil a Henry byl dost chytrý na to, aby to věděl.Mary Jo zaujala stejnou pozici jako Adam, čelem k Paulovi, kte­rý k ní stál zády."Výzva byla předložena a přijata," řekl Darryl. "Boj na život a na smrt s tím, že vítěz může přijmout kapitulaci poraženého.""Souhlasím," řekla Mary Jo."Ano," řekl Paul.Mary Jo byla rychlejší a lépe vycvičená. Ale její údery nebyly tak tvrdé. Kdyby byli s Paulem přibližně stejně vysocí, místo aby mě­řil přes metr devadesát, měla by docela dobrou šanci. Ale byl o víc než třicet centimetrů vyšší a měl tedy i delší dosah. Z jeho soubo­je s Warrenem jsem si pamatovala, že je na tak vysokého muže pře­kvapivě rychlý.Nakonec se mu podařilo zasáhnout ji pěstí do ramene a srazil ji na zem, jako by ji praštil kladivem."Vzdej se," řekl.Vrazila mu chodidla mezi nohy a rozkopla je. Pak se jako opice překulila mezi jeho nohama, vyskočila a udeřila ho loktem do led­vin. Kopnutím zezadu do kolene ho skoro povalila na zem, ale vzpa­matoval se."Jdi k čertu," procedila skrz zuby, když se od něj dostatečně vzdá­lila."Přestaň ji šetřit," řekl Darryl těžce. "Je to boj na život a na smrt, Paule. Když bude moct, zabije tě. Přijal jsi její výzvu, tak jí prokaž úctu a bojuj doopravdy.""Správně," řekl Adam.Paul bezhlesně zavrčel, ustoupil k okraji kruhu, zvedl paže do vy­sokého bloku, ruce zaťal do volných pěstí a nohy postavil kolmo k sobě, čímž ji doslova vyzýval k útoku na trup.Podobná lest měla ale jeden problém. Kdyby Mary Jo ude­řila správně, mohla ji proměnit ve velkou chybu. Popadla jsem Adama za ruku a snažila se mu nezarývat nehty do kůže. Byl celý napjatý a mumlal: "Dávej pozor, dávej pozor. Je rychlejší, než vypadá."Mary Jo zamířila pomalu doleva, pak doprava a Paul se lehce otáčel, aby k ní stál neustále čelem. Přesunula váhu doprava - pak ale bleskurychle vyrazila doleva, zaútočila. Přidřepla a provedla dlouhý výpad, který připomínal útok šermíře. Její pěst se proměni­la v rozmazanou šmouhu, jak přesunula bok a rameno do jedné li­nie a udeřila jako kopím. Byl to dokonalý útok provedený s nad­lidskou rychlostí.Paul se ale plynule otočil a její pěst ho tak sotva škrábla do břicha a udeřila do prázdného vzduchu. Nato ji praštil pěstmi jako kladivy do nechráněných zad a srazil ji na žíněnku se zaduněním připomína­jícím vzdálené hřmění. Adam vedle mě zachroptěl, jako by sám cítil zásah Paulových pěstí.Mary Jo byla očividně omráčená. Ležela na břichu a slepě mžou­rala. Ústa a hrdlo se jí pohybovaly jako rybě na suchu. Pak se dlou­ze, roztřeseně nadechla a zaostřila. Jestli ji předtím žebra bolela, po takové ráně musela být v agónii.Každý rozumný člověk by poznal, že je po boji, a kapituloval by, ona se ale pomalu škrábala na lokty a zvedala se ze žíněnky. Paul zkroutil rty v neveselém úsměvu, když sledoval její snahu."Zůstaň dole," řekl jí. "Zůstaň dole. Vzdej se, zatraceně. Nechci ti víc ublížit."Podařilo se jí opřít se o lokty a zvedala se na kolena, když k ní rychle přiskočil a hranou chodidla ji zasáhl zezadu do stehna a srazil ji zpátky na žíněnku. Z hrdla se jí vydral krátký výkřik, ale trhnutím se zvedla na kolena a vyskočila na nohy.Její obrana byla příliš nízko, protože si pravý loket tiskla ke zraně­ným žebrům. Pod loktem se jí pomalu šířila malá skvrna jasně rudé krve. Cítili ji všichni vlci v místnosti i já. Obávala jsem se, že jí zlo­mené žebro propíchlo plíci. Levou nohu měla zraněnou, proto zauja­la prostý postoj s většinou váhy na špičce pravé nohy. Stála na úpl­ném okraji kruhu, takže neměla kam ustoupit, na druhou stranu ji Paul nemohl napadnout zezadu.Paul se blížil pomalu a opatrně, jako dravec pronásledující zraně­nou kořist. Ale vidělajsem, jak se mračí na její žebra. Snažil se při­jít na to, jak si je zranila.Pohyboval se doleva a doprava, nutil ji používat zraněnou nohu a pozoroval ji s hlavou nakloněnou na stranu. Musel slyšet totéž co já - slabé bublání selhávající plíce. Ústa měla otevřená, jak se snaži­la nasát do sebe víc kyslíku.Paul vykopl před sebe. Nebyl to elegantní manévr, nepoužil ale ani všechnu sílu. Mary Jo udeřila oběma pažemi dolů a zpomalila tak úder nasměrovaný na svoji zraněnou nohu, přesto odlétla doza­du ze žíněnek.Zachovala si rovnováhu, ale noha jí očividně k ničemu nebyla. Moře rukou ji postrčilo, avšak nijak naléhavě, zpátky do kruhu, kde na ni čekal Paul."To je v pořádku," řekl Adam. "Je to v pořádku. Vzdej se, Mary Jo."Mary Jo vypadala poraženě, když ale vstoupila do kruhu, znena­dání vykopla zraněnounohou, jejíž prsty přitom napnula jako balet­ka. Její výkop byl stejně prostý jako Paulův. Dopředu a vzhůru, na­směrovaný mezi jeho nohy.Pokusil se ho zablokovat, ale příliš pozdě. Ozvala se tupá rána a Paulovi vylétl dech z plic. Rychle ucouvl, předklonil se, pěsti si zkřížil před rozkrokem a všechny svaly v těle se mu napjaly ne­čekanou bolestí. Mary Jo ho následovala, i když jsem viděla, jak ji to bolí. Využila toho, že si přestal dával pozor, a udeřila ho pěstí do zátylku.S dokonalou přesností zasáhla nervy. Dobrý úder, Mary Jo.Kdyby nebyl vlkodlak, celé týdny by se mu blýskalo před očima a zvonilo by mu v uších. Oči mu po vlčím způsobu zesvětlaly a pa­že se mu zvláštně pohybovaly, jak se mu pod kůží začaly přesunovat kosti. Paul potřásl hlavou ve snaze zbavit se následků zásahu. Kdyby byla Mary Jo v lepším stavu, mohla v tu chvíli souboj ukončit.Byla ale příliš pomalá. Narovnal se a s očividnou námahou zve­dl ruce zpátky do obranné pozice. Pak k ní pomalu, nesmiřitelně vy­razil a prostou chůzí překonal vzdálenost, která je od sebe dělila. Pravou pěstí se mu ohnala po krku, ale zablokoval úder pravou ru­kou, levou jí zatlačil na loket, otočil ji a kolenem ji tvrdě nabral do zraněných žeber. Přistála obličejem na žíněnce a kašlala krev. Paul ji následoval a dosedl jí na ramena. Chytil ji za nohu a začal ji ohýbat dozadu, až se jí záda prohnula v oblouku. Ozvalo se slabé praskání a Mary Jo začala rukama zběsile škrábat po žíněnce, jak nad sebou ztratila kontrolu a její vlk bojoval o přežití."Zatraceně" řekl. "Vzdej se. Nenuť mě, abych tě zabil."Pohlédla jsem na Henryho. Ten bastard vše sledoval naprosto bez emocí."Vzdej se," zařval Adam. "Mary Jo. Vzdej se."Mary Jo udeřila dlaní dvakrát do žíněnky."Vzdává se," řekl Paul a pohlédl na Darryla."Paul vítězí," řekl Darryl. "Přijímáš její kapitulaci?""Ano, ano.""Je po všem," prohlásil Darryl.Paul vyskočil na nohy a přetočil ji. "Zdravotník," volal zoufale. "Zdravotník."Několik hlav se otočilo k Samovi. Zůstal na místě, ale doslova se třásl touhou pomoct. Zavřel oči a nakonec se otočil k žíněnce zády. Byl to Warren, kdo vyhrnul Mary Jo triko, zatímco Adam šel pro lé­kárničku.Já chytila za ruku Jesse a obě jsme zůstaly na místě. Během něko­lika vteřin jsem přes dav neviděla, co se děje."Musíme vytáhnout žebro z plíce," řekl Adam napjatě a dodal: "Úlomky prosěé zahoď. Kosti znovu narostou." Ošetření je u vlko­dlaků v mnoha ohledech mnohem jednodušší - i když brutálnější - než u lidí. "Podrž ji, Paule. Čím víc se bude vzpírat, tím víc to bude bolet." Pak mnohem měkčeji zabroukal: "Vydrž to, zlato. Za několik vteřin budeš moct zase dýchat.""Já ji do žeber nepraštil," řekl Paul."Henry ji narazil na pult v kuchyni," řekla Auriel. "Tady. Neupatlejte ji tou mastí celou. Naneste jen trochu kolem rány, aby teflonová náplast přilnula, na třech stranách ji ale budete muset při­lepit, a to půjde lip na neumaštěné kůži."Rozhostilo se ulehčené ticho, když to, co udělali, zabralo a Mary Jo se dokázala nadechnout. Když už nebyla v ohrožení života, vlci ustoupili a poskytli jí prostor.K doju patřila i jednoduchá nosítka- kovový rám potažený plát­nem a s rukojeťmi na koncích. Alec s Auriel na ně Mary Jo naložili a odnesli ji do domu. Člověka by propíchnutá plíce sklátila na hod­ně dlouho. Mary Jo ale postačí, když spořádá pár kil syrového masa a během několika hodin, ne-li dřív, se jí plíce zacelí. Žebra se bu­dou hojit déle, ale za pár dní, nanejvýš za týden bude zase na no­hách. Nemusela si dělat starosti s infekcí, i když jí chyběly kusy že­ber a musela jí dorůst plíce.Henry se ani nepohnul. Všimla jsem si, že po něm ostatní členo­vé smečky vrhají pohledy. A když začali opouštět žíněnku v přípravě na poslední souboj, zůstal okolo Henryho volný prostor kde před­tím žádný nebyl.Zatímco dva vlci utírali ze žíněnky krev, ustoupil Paul do svého rohu a Adam do svého.Nespouštěla jsem z Paula oči. Uder do nervů, klerý mu Mary Jo zasadila...Napřed jsem si myslela, že se z něj jednoduše oklepal; na svoji stranu žíněnky se vrátil docela pevným krokem. Ale zatímco uklí­zeli žíněnku, Paul pomalu třásl hlavou, mnul si ucho a vyhýbal se místu, kam ho udeřila. Rychle mrkal a zdálo se, že má problém za­ostřit.Potom ale dlouze, vyrovnaně vydechl a soustředil se. Uklidnil se a začal hluboce a pravidelně dýchat. Stál jako socha a holá hruď se mu slabě leskla potem. Nebyl na něm ani gram tuku a vypadal, jako by pózoval pro reklamu na Calvina Kleina nebo pro náborový pla­kát americké armády.Když byla mokrá místa na žíněnce víceméně suchá, vrátil se Darryl zpátky do jejího středu."Paule, pořád chceš pokračovat ve výzvě?"Podíval se na Henryho. "Uhodil jsi Mary Jo?"Byl pořád vyvedený z míry? Nedokázala jsem to poznat."Byla to nehoda," řekl Henry. "Mercy řekla..." Pohlédl na mě. "Víš, někdo tak křehký jako ty by se měl naučit držet jazyk za zuby, ostatní by pak kvůli tobě nemuseli trpět.""A lidé, kteří mohou ztratit tolik jako ty," opáčila jsem, "by se měli naučit lépe ovládat." Jako urážka to za moc nestálo. Důležitější ale bylo, aby moje odpověď byla rychlá, ne chytrá. Podívala jsem se na Paula. "Mary Jo se postavila mezi mě a Henryho.""A tys ji nechala bojovat?" zeptal se Paul nevěřícně. "Nenapadlo tě, že to může být nebezpečné?""Boj na život a na smrt je nebezpečný," řekla jsem. "Věděla, že je zraněná. Já věděla, že ji nechceš zabít."Zíral na mě, pak pohlédl na Henryho a nakonec na Darryla a řekl: "Ano. Skončeme to."Darryl se mu napůl uklonil, sestoupil ze žíněnky a řekl: "Pánové, začněte."Začali pomalu.Paula dělila od Adama většina doja, když mu vysekl pozdrav, kte­rý jsem neznala; provedl ladné gesto rukama a předloktími, udělal půlkrok vpřed a zase ustoupil. Vyrazil dýchavičný, syčivý zvuk, kte­rý zněl cize a predátorsky.Adam zaťal ve výšce hrudi ruce v pěst, pomalu a mlčky je ne­chal klesnout a plynule přešel v postoj s otevřenými dlaněmi: byl to běžnější pozdrav, prostý a přímý. Velice se podobal pozdravu, který mě naučil sensei. Když pohnul prsty, popraskaly mu strupy na rukou.Paul vyrazil vpřed rychlou sérií úkroků ze strany na stranu, díky níž doslova plul po žíněnce, aniž by se dalo předvídat, kde se v ná­sledujícím okamžiku ocitne. Levou paži měl téměř svisle zvednutou, pravou spustil dolů a nevědomky ji držel v blízkosti rozkroku.Adam ho sledoval a lehce se otáčel, aby k němu stál neustále če­lem. Viděl to co já? Že Paul mrká, jako by nemohl zaostřit?Adam se pousmál. Kvůli mně? Rozhodla jsem se, že bude lepší nelézt mu do hlavy, pokud zjistím, jak tomu zabránit, aby se mohl plně soustředit na Paula.Paul vykopl nízko u země a zamířil Adamovi na koleno a Adam přenesl váhu a zvedl nohu v obraně. Když blok dokončil, změnil Paul směr a vykopl vzhůru s úmyslem zasáhnout Adama do pravé tváře upraveným výkopem z otočky. Paul byl dost silný na to, aby do kopu vložil i navzdory krátké vzdálenosti pořádnou sílu. Adam odra­zil útok v poslední chvíli a pod jeho silou klopýtl o pulkrok dozadu. Paul znovu odtančil z dosahu.Adam se pomalu, rozvážně přesunul o několik smělých kroků vpřed, aniž by spustil oči z protivníka. Paul couvl a automaticky vy­klidil pole alfovi. Když si uvědomil, co dělá, zamračil se na Adama, který mu hleděl upřeně do očí. Mezi vlkodlaky se bitvy bojují na více frontách.Aby unikl Adamovu pohledu, provedl Paul další otočku a vyko­pl, přestože byl příliš daleko, než aby zasadil efektivní ránu. Napadlo mě, že je to hloupé plýtvání energií, ale dovolilo mu to přerušit oční kontakt, aniž by souboj prohrál. Používal víc nohy než ruce a mě na­padlo, jestli si je v souboji s Mary Jo nezranil. Pokud ano, nebyl na­tolik vážně zraněný, aby na tom záleželo.Paul využil setrvačnosti kopu, ostře se otočil a vykopl divoce do­zadu s tím, že nabere Adama do žaludku. Možná byl pitomec, ale uměl se pohybovat a byl neuvěřitelně rychlý.Adamovi se opět podařilo útok zablokovat, ale jen ho otupil. Zlomil se v pase a nechal se odhodit dozadu, kde přistál na no­hách na žíněnce. Paul ho okamžitě následoval s pažemi zvednutý­mi ve vysokém bloku, který použil na Mary Jo. Adam nabyl zpět rovnováhu právě ve chvíli, kdy se k němu Paul dostal. Otočil se na levé noze a pravou kopl z boku. Ozvalo se ostré šlehnutí látky, jak nohu bleskurychle napnul, ale minul Paula o víc než dlaň a mož­ná i víc.Paul zaťal ruce v pěst a udeřil dolů ve stejném útoku, který použil na Mary Jo. Adam byl ohnutý v pase, nohu, kterou minul, měl stále nataženou a záda vystavená Paulovým pěstem. A pak provedl jeden z těch manévrů, které vidíte jen v kung-fu filmech, a vodorovně se přetočil. Nebyla jsem jediná, kdo zalapal po dechu.Výkop neminul; byl to začátek něčeho krásného a nebezpečného. Adam nakopl Paula levou nohou do ramene tak silně, že Paulův úder minul a zasáhl prázdný prostor. Útok ho otočil ve vzduchu a srazil ho na žíněnku.Paul dopadl stejně těžce jako vzrostlá borovice a všichni slyše­li, jak mu praskla kost v paži. Adam přistál na břiše s jednou no­hou uvězněnou pod Paulovým tělem, které leželo kolmo k němu. Ale na rozdíl od Paulova pádu byl ten Adamův úmyslný a kontro­lovaný. Než mohl Paul zareagovat, Adam se stočil audeřil ho hole­ní do hrudi.V karate filmech imitují praštění kostí lámáním celeru. Věřte mi, mám dobrý sluch a tyhle věci vím: Paulova žebra nezněla jako ce­ler. Člověka by podobný úder mohl zabít; určitě by potřeboval ma­sáž srdce. Vlkodlaci jsou ale houževnatější.Paul udeřil rukou do žíněnky."Vzdává se," řekl Adam."Adam vítězí," oznámil Darryl. "Přijímáš Paulovu kapitulaci, alfo?""Ano," odpověděl Adam."Je po boji," řekl Darryl.Adam se sklonil k Paulovi. "Souboj s Mary Jo tě částečně ochro­mil, proto jsem měl čas najít způsob, jak tě zneškodnit, aniž bych tě zabil. Poděkuj jí, protože ti zachránila život."Paul pohnul hlavou a nastavil Adamovi krk. "Udělám to, alfo."Adam se usmál. "Pomohl bych ti vstát - ale bude lepší, když ti Warren napřed prohlédne žebra. Jedna propíchnutá plíce stačí."Během souboje jsem pečlivě sledovala Henryho. Pohlédla jsem na něj zrovna ve chvíli, kdy vstoupil na žíněnku."Alfo,"zvolal. "Vyzý..."Nepodařilo se mu výzvu dokončit - protože jsem tasila z pouzdra SIG a střelila ho do krku.Všichni na něj chvíli zírali, jako by netušili, odkud se všechna ta krev vzala."Zastavte mu krvácení," řekla jsem. Sama jsem se ale ani nepo­hnula. Ta krysa mohla, pro mě za mě, třeba vypustit duši. "Byla to olověná kulka. Bude v pořádku." Nějakou dobu ale nepromluví - ani nevyzve Adama na souboj. "Až ho stabilizujete, zavřete ho do cely, kde nebude moct napáchat žádné další škody."Adam na mě pohlédl. "Jenom ty přijdeš na pěstní souboj vyzbro­jená pistolí," řekl s jasným obdivem. Pak se rozhlédl po své smečce. Po naší smečce. "Udělejte, co řekla," přikázal.