Stříbrná relikvie - kapitola 12

Napsal Niletka.blogerka.cz (») 18. 9. 2011 v kategorii Stříbrná relikvie - Patricia Briggs, přečteno: 814×

Stříbrná relikvie - kapitola 12

Zatímco smečka doprovázela Adama vítězoslavně zpátky do domu, já zůstala na místě s Jesse a se Samem - oba vypada­li vyčerpaně.Paul opustil dojo stejně jako Mary Jo, na nosítkách - a měl by od­počívat vedle ní v jedné z dolních ložnic, které byly považovány spí­še za majetek smečky než Adamův. Členové smečky si mohli kte­roukoli zabrat pro sebe a zdřímnout si tam, něco si přečíst nebo ji použít i k jinému účelu, a taky to dělali. S Adamem v domě nebude mít ani Paul, ani Mary Jo během uzdravování problém ovládnout se -jejich vlci věděli, že alfa je poblíž a ochrání je.Vlkodlačí existence byla v některých ohledech strašlivá. V mnoha ohledech. Ale patřily k ní i docela fajn věci - a některé byly dokon­ce příjemné. Jednou z nich bylo vědomí, že dokud je po ruce alfa, máte bezpečný úkryt.Věděla jsem, že Henry nevykrvácel a pravděpodobně se už i uzdra­vil. Kulka je malá a díra, kterou způsobí, čistá, pokud cestou ven ne­zasáhne něco tvrdého - jako třeba kost. Postaví se na nohy dřív než Mary Jo nebo Paul. Otázkou samozřejmě zůstávalo, co se s ním sta­ne. O tom asi rozhodne Adam.Warren se zdržel, dokud všichni ostatní neodešli. Pak zavřel dveře."Adam se po tobě bude do pěti minut shánět," řekl mi. "A do šesti minut ho budeš muset odvést dopostele, jinak do deseti minut skon­čí před celou smečkou v bezvědomí na zemi.""Já vím," řekla jsem mu.Usmál se a působil unaveně, i když stejně jako já výzvě jenom přihlížel. "Byl to pěkný souboj. Myslím, že by dokázal Paula pora­zit, i kdyby Mary Jo nezasáhla."Kývla jsem. "Ale Paul je zpátky ve smečce a šťastnější než před­tím. A to by se asi bez Mary Jo nestalo.""Tuhle část nenávidím," řekla Jesse roztřeseně."Tu část, kdy jsou všichni v bezpečí a ty by sis nejraději našla ti­chý koutek a brečela jak malá?" Warren pohlédl na mě. "Asi je to lepší, než když jsou lidé v ohrožení - ale ani já tuhle chvíli zrovna nemiluji." Objal Adamovu dceru paží a ona se k němu přitulila."Tak," řekl. "Pěkně si pobreč, zlato. Nikdo nebude tvrdit, že na to nemáš právo. A prolij i pár slz za mě, protože pokud mě Kyle na­chytá u toho, jak brečím, bude si myslet, že se ze mě stává zženšti­lý chlapeček."Jesse se zasmála, ale hlavu nezvedla.Warren pohlédl na mě. "Běž. Máš vlastní rameno, na kterém si můžeš pobrečet. Pověz mu, že se postarám o Jesse. Samueli, ty zů­staň se mnou. Nepotřebujeme další drama a pochybuji, že by Adam dal najevo slabost před někým, kdo by mohl být jeho rivalem, dokud adrenalin trochu neopadne."Sam se protáhl, zívl a lehl si na zem."Díky, Warrene," řekla jsem.Usmál se a sklopil přední část imaginárního kovbojského klobou­ku. "Ale, madam, dělám jen svoji práci. Darryl krmí stádo a já shá­ním dohromady zatoulané kusy."Jesse se odtáhla, utřela si oči a usmála se. "Už jsem ti řekla, že jsi můj oblíbený kovboj?""Jasně že jsem," řekl samolibé."Jsi jediný kovboj, kterého zná," informovala jsem ho.Pohlédl na hodinky. "Zůstaly ti už jen asi dvě minuty.""Mercy?" zeptala se Jesse, a než jsem mohla odejít, chytila mě za paži. "Co bude s Gabrielem?""Najdeme ho," řekl Warren, než jsem mohla odpovědět. Usmál se na mě. "Mám dobrý sluch a v domě bylo včera v noci dost ticho na to, abych vás v kuchyni slyšel." Sklonil se a podíval se Jesse do očí. "Nepomůže mu, když budeme bezhlavě pobíhat kolem. Zee slíbil, že se na celou věc podívá, a naší nejlepší šancí teď je počkat na něj.""Kdyby nám Zee nemohl pomoct, už by nám to řekl," ujistila jsem Jesse a hleděla jen na ni. Nemluvila jsem s Warrenem, jen s Jesse. Neporušila jsem slovo. "Zachráníme ho.""Mohli bychom na ně poštvat Sylvii," řekl Warren."Slyšel jsi o tom?" Samozřejmě že slyšel. Ve smečce se zprávy šíří rychle."Slyšel co?" Jesse se pomalu vzpamatovávala. Warrenovo objetí bylo přesně to, co potřebovala."Sylvie pohrozila, že na mě poštve policii, pokud se jí ještě někdy objevím na prahu. Gabriel už pro mě nepracuje." Zamračila jsem se. Vůbec mě nenapadlo, že to může mít dopad i na Jesse. "Nevím, jest­li patříš k lidem, kterým k němu zakázala přístup - ale naštvala se na mě, protože jsem ji nevarovala, že Sam je vlkodlak, než si z něj Maia udělala poníka, takže očekávám, že s vlkodlaky bude nějaký čas na nože. Až přivedeme Gabriela domů, budeme si o tom s ním muset promluvit."Kývla. "Jestli se nám podaří zachránit ho, s radostí se se Sylvií po­hádám o právo na to chodit s ním.""To je dobře," řekl Warren.Odstoupila od něj a málem přepadla přes Sama. "Hej," řekla mu. "Jak to, že jsi nepomohl Mary Jo a nechal všechno na Warrenovi s tátou?""Není sám sebou," řekla jsem. "Nebyl by to dobrý nápad."Sam se na mě provinile podíval a odvrátil se.Přemýšlela jsem o jeho pohledu celou cestu zpět do domu a do obývacího pokoje, kde smečka obsadila všechny kusy nábytku i pod­lahu. Bylo tu víc vlků než předtím a ti, kdo přišli pozdě, si necháva­li celý souboj podrobně vylíčit. Adamovu smečku jsem neviděla tak uvolněnou už... no, vlastně ještě nikdy. Až do loňského roku jsem s vlkodlaky hodně času netrávila - a poslední rok pro ně nebyl zrov­na klidný.Cestou k Adamovi, který seděl na jednom konci koženého gauče, mě zastavila Honey. V garáži jsem si jí nevšimla - a Honey je ne­možné si nevšimnout, protože je velmi dominantní a velmi krásná- takže musela přijet později s ostatními."Mary Jo uznali za dominantnější, než je Alec?" zeptala se. Zvláštní bylo, že se netvářila zrovna šťastně. Její druh Peter byl sub­misivní vlk, a Honey proto považovali za nejnižšího člena smečky, tedy až na Mary Jo, ale osobností a bojovými dovednostmi měla stát u vrcholu. Fakt, že by ji mohli zařadit tam, kam ve skutečnosti pa­třila, možná urážel její představu o tom, jak by měla jednat dáma. Možná se bála problémů ve smečce nebo se svým druhem. Nebo toho, že se stane terčem v bojích o dominanci. Ať už měla jakýkoli problém, v tu chvíli mě nezajímal. Adam se totiž nakláněl doprava. Brzy si toho někdo určitě všimne."Ano," řekla jsem, proklouzla okolo ní a překročila někoho nata­ženého na podlaze. "Neptej se mě, co to znamená z dlouhodobého hlediska; myslím, že to neví nikdo. Adame?"Vzhlédl a mě napadlo, jestli byl Warrenův odhad toho, kolik času Adamovi zbývá do zhroucení, správný; vypadal příšerně."Měl bys jít se mnou. Musíme zavolat marokovi." Zmínka o marokovi měla ostatním zabránit v tom, aby nás následovali. Pro jisto­tu jsem ještě dodala: "Nebude se mu líbit, že jsme ho vynechali. Čím dřív se o tom dozví, tím lip."Adamovi zajiskřilo v očích, jinak se ale tvářil dál stoicky. "Pokud mi má vyprášit kožich, ať to raději udělá v ložnici. Pomůžeš mi? Paulovi se podařilo zasadit několik dobrých úderů."Natáhl jednu z ubohých, spálených rukou a já ji sevřela, aniž bych sebou trhla nad tím, jak moc to muselo bolet. Mělo to smečce doká­zat, že je stejně silný jako dřív. Z očí mu zmizela jiskra, zato kout­ky úst zkroutil v úsměvu, když se lehce postavil, aniž by moji po­moc využil.Jakmile jsme se dostali k hlupákovi, který blokoval jedinou pří­stupovou cestu ke schodišti, vzal mě Adam okolo pasu a zvedl mě přes něj, pak ho sám překročil."Scotte?" řekl Adam, když jsme stoupali vzhůru do schodů."Jo?""Pokud tě někdo nepostřelí, nestáhne z kůže a ostatky nehodí na podlahu, nechci, abys mi ještě někdy ležel v cestě.""Ano, pane!"Na vrcholu schodiště už se mi těžce opíral o rameno a cestou do ložnice na mně skoro visel.Někdo, vsadila bych se, že Darryl nechal na nočním stolku tři obrovské sendviče s pečeným masem, hrnek horké kávy a sklenici le­dové vody. Médea spala na polštáři uprostřed postele. Pohlédla na nás, a když jsem se ji nepokusila vystrnadit, znovu zavřela oči a usnula."Drobky v posteli," zamumlal Adam s pohledem upřeným na sendviče, když jsem mu pomáhala do postele."Vsadila bych se, že tady v tom mauzoleu někde máš čisté ložní prádlo," řekla jsem mu. "Večer ho najdeme a převlečeme. A bude po drobcích." Sebrala jsem půlku sendviče a podržela mu ho před ob­ličejem. "Jez."Usmál se a kousl mě do prstu s hravostí, kterou bych u něj v jeho vyčerpaném stavu nečekala."Jez," řekla jsem přísně. "Jídlo, pak spánek. Záchrana..." Kousla jsem se do rtu. Adam byl vlk. Nemohla jsem mu říct o Gabrielovi, i když mi to nepřipadalo správné. "Jídlo, pak spánek. Všechno ostat­ní může počkat."Bylo ale příliš pozdě. Nepřejde to slovo jen tak. Vzal si ode mě sendvič, kousl si a polkl. "Záchrana?""Nemůžu o tom mluvit. Promluv si s Jesse, nebo s Darrylem."Mercy?Jeho hlas objal moji mysl jako vzpružující zimní vítr, čerstvý a sladký. Podívejte se na mě, dokážu komunikovat bez mluvení - jen kdybych přišla na to jak. Upřeně jsem na něj hleděla.Nakonec se usmál. "Nemůžeš o tom mluvit. Někomu jsi to... slí­bila. To jsem pochytil. V kufříku ve skříni mám blok. Co kdybys ho přinesla a napsala mi o tom, co mi nemůžeš říct, dopis."Políbila jsem ho na nos. "Zase jsi trávil čas s fae, co? Vlci obvykle dodržují zákony nejen doslova, ale drží se i jejich ducha.""Pak je dobře, že nejsi vlkodlak." Hlas měl drsný únavou a kou­řem."Opravdu si to myslíš?" zeptala jsem se. Když jsem vyrůstala, přála jsem si být vlkodlak, abych doopravdy zapadla do marokovy smečky. Napadlo mč, jestli by si nevlastní otec nerozmyslel své roz­hodnutí následovat družku na smrt, kdybych byla vlkodlak namísto kojota. Ale když Adam řekl, že je rád, že vlkodlak nejsem, znělo to, jako by to myslel vážně."Nezměnil bych jediný vlas na tvojí hlavě," řekl mi. "Teď jdi, při­nes si blok a všechno sepiš, než umřu zvědavostí.""Udělám to, když něco sníš."Poslušně si kousl a já se pustila do hledání, až jsem ve skříni našla jeho kufřík. Odsunul se stranou, abych se mohla posadit na kraj poste­le, a Médea hlasitě protestovala, dokud si ji nepoložil do klína. Seděla jsem vedle něj, sepisovala, co mi přišlo na mysl, a on zatím snědl všechno až na poslední půlku sendviče ("Tvůj," řekl. "Jez.") a usnul.Skončila jsem. "Adame?"Nepohnul se, ale všimla jsem si, že jeho ruce vypadají líp. Opět za ním stála smečka aspoň prozatím. Anebo se jeho magie prostě roz­hodla začít konečně fungovat. Lidé, kteří se příliš úporně snažili vy­světlit, jak magie funguje, končili v blázinci.Na konec poslední stránky jsem připsala "Sladké sny" a položila blok vedle něj. Vyklouzla jsem z ložnice a zavřela dveře. Neudělala jsem ještě ani dva kroky, když mi zazvonil mobil. Byl to Zee."Jdi někam, kde tě nikdo neuslyší," řekl.Vešla jsem do Jessiny ložnice- byla prázdná- zavřela dveře a znovu pustila hudbu. Adam spal jako zabitý, což mohlo trvat pět minut nebo i několik hodin. Nikdo jiný nic neuslyší."Dobrá.""Vím, že se mnou nesmíš mluvit o ženě, která unesla našeho Gabriela," řekl Zee. "Takže budeš muset jen poslouchat.""Poslouchám.""Mám tu Phinovu babičku a musíme si promluvit. Ale bez vlko­dlaků.""Proč?" Nešlo tu přímo o únos, takže jsem si řekla, že se můžu ze­ptat, aniž bych rozzuřila královnu vil."Protože se jich k smrti děsí, skoro ji totiž zabili. Nemůže se na žádného ani podívat, aniž by dostala panický záchvat. A nechceš být nikde poblíž, když ho dostane."Napadlo mě, jestli bych s ní soucítila, kdybych tyhle záchvaty taky nemívala. "Fajn. Kde?""Dobrá otázka. Tvůj dům už není," řekl. "Ona tady nežije, takže tu bydlení nemá. Můj dům se nehodí. Na místo, kde žije pohroma­dě tolik fae, nepůjde.""Tak co v garáži?""Za patnáct minut," souhlasil. "Máš něco, co patří Gabrielovi?"Otevřela jsem ústa a zase je zavřela. Jak specifické kouzlo bylo? Rozhodla jsem se raději hrát na jistotu. "Na tu otázku nemůžu od­povědět.""Něco sežeň."Ozval se ženský hlas: "Něco, co je jeho, k čemu ho váže pouto, na čem mu záleží nebo mu to patří už nějaký čas.""Slyšela jsi?" zeptal se Zee.Neodpověděla jsem."Dobře."Zavěsil.Nic takového jsem neměla. Gabriel byl neuvěřitelně pořádný; ne­nechával věci ležet kolem.Rozhlédla jsem se po pokoji. Jesse něco určitě měla. Mohla jsem se zeptat jí anebo jít za Sylvií.Při vzpomínce na Sylvii jsem si uvědomila, že jsem jí měla za­volat, jakmile jsem se o Gabrielovi dozvěděla. Raději bych se ale svlékla do naha a procházela se po nákupním centru jen s růžo­vým péřovým boa. Raději bych se nechala smažit v oleji. Ve žluklém oleji.Mohla jsem jí zavolat cestou do garáže. Napřed jsem musela najít Jesse a doufat, že má nčco Gabrielovo, co bych mohla použít.Shodou náhod vešla Jesse do svého pokoje, zrovna když jsem se chystala za ní jít. "Hledám Samuela," řekla. "Někam se ztratil. Ben říká, že bychom ho měli nakrmit, protože dneska ještě nežral,a Benovi na tom, nevím proč, fakt moc záleží. Nečekala jsem, že tu Samuela najdu - ale ani jsem nečekala, že tu najdu tebe.""Právě jsem se za tebou chystala."Podívala se na mě, pak na stereo. "Máš ráda Bullet for My Valentine?" zeptala se. "Stejně jako jsi předtím s Mary Jo poslou­chala Eyes Set to KiII?""Rozumím uštěpačnosti," řekla jsem jí. "Nemusela jsi jí použít to­lik, pochopila bych. Vedla jsem soukromý rozhovor."Napjatě se usmála. "Nech mě hádat. Nemám nic vědět, protože jsem holka. Jenom člověk. Nesmím riskovat.""Umíš to se zbraní?" Na to jsem se zeptat nechtěla. Chtěla jsem ji jenom požádat o nějakou Gabrielovu věc. Ale věděla jsem, jaké to je bezmocně vysedávat, zatímco někdo jiný je v průšvihu.Po mé otázce ztuhla - stejně jako její otec, když se dělo něco dů­ležitého. "Táta mi dal k narozeninám čtyřicítku 1911," řekla. "Pověz mi, že jsi našla Gabriela."Naléhavost v jejím hlase rozhodla. Byli mladí, on se snažil ne­brat jejich vztah vážně, protože se chtěl dostat na školu; ona se sna­žila nebrat jejich vztah vážně, protože věděla, jak to on cítí. Možná z toho nakonec nic nebude, ale moc jí na něm záleželo. Takže jí ne­smírně záleželo i na tom, jak celá věc dopadne a když dokáže stří­let, dokáže se i bránit.Jesse byla dcerou svého otce. Byla chytrá, bystrá a houževnatá. Ale už jeden z mých křehkých lidí byl v nebezpečí a já se chystala riskovat život dalšího.Ale nemohla jsem mluvit o Gabrielovi ani s fae, ani s vlkodlaky, a jak dokázal dopis, ve kterém jsem shrnula vše Adamovi, psaní bylo příliš časově náročné. Potřebovala jsem Jesse.Vtáhla jsem ji do pokoje a zavřela dveře. "Volal Zee a chce se se mnou sejít za patnáct minut v garáži. Našel fae, která nám může po­moct, ale děsí se vlkodlaků. Musíme najít nějakou Gabrielovu věc, na které mu moc záleží. Nemyslím si, že by ho plánovala najít po či­chu, takže to může být něco tvrdého jako třeba prsten, ne věc, kterou by si mohla očichat jako třeba ponožka nebo triko.""Půjdu taky?""Na tuhle schůzku," řekla jsem jí. "Potřebuji tě. Ale musíš pocho-pit, že tě nemíním vyměnit za Gabriela. Nedovolím, aby se ti něco stalo." Co nejzářivěji jsem se na ni usmála, protože fae mě k smr­ti děsili. "Potřebuji tě. Ale taky potřebuji, abys poslechla, až tě po­šlu domů."Upřela na mě otcovy oči a já poznala, kdy se rozhodla. "Dobrá. Povíme jim, že si potřebuješ koupit nějaké věci, když ti včera sho­řel dům?""Tajné dívčí věci," řekla jsem. "Nezapomeň, že vycítí lež. Takže až bude po všem, koupím pořádnou krabici čokoládové zmrzliny s mátou.""Tajné dívčí věci," řekla. "A co když s námi pošlou Warrena? Z nějakého důvodu si myslí, že by se měl o dívčí věci zajímat což nedává naprosto žádný smysl, protože Kyle má přece rád muže, a čím mužnější, tím lip. Co uděláme?""Preventivní zásah," řekla jsem jí. "Ze všeho nejdřív najdeme Warrena a pošleme ho hlídat tvého otce, protože spí."Vtom vylezl zpod postele Sam.**Vyšlo to. Dostaly jsme se až k autu jen se Samem. Nikomu z vlků v domč nevadilo, že jdeme s Jesse pryč protože jsme s sebou měly Sama."Musíš zůstat tady, Same," řekla jsem. A zastavila se. A podívala se na něj. Opravdu podívala.Vlk Sam by se neotočil zády, když se všichni snažili pomoct Mary Jo - a netvářil by se provinile. Protože vlk Sam není doktor - je vlk. Dneska ráno poznal Darryl docela rychle, že Samuel je v maléru. Ale v garáži se žádný z vlků na Sama divně nedíval. Protože to byl Samuel."Vítej zpátky," řekla jsem a snažila se chovat, jako by o nic nešlo. Netušila jsem, proč se znovu rozhodl ujmout kontroly - nebo jest­li je to dobrá věc - ale řekla jsem si, že čím míň s tím naděláme, tím šťastnější Samuel bude. Ale..."Nemůžeš s námi," řekla jsem mu. "Slyšel jsi Zeeho. Jedeme za ženou, která..." Zarazila jsem se. "Jak to fae dělají, že dokáží lhát bez lhaní? Krucinál. Podívej, Samueli, jedeme za ženou, která se k smrti bojí vlků. Musíš zůstat tady. Jako vlk s námi nemůžeš a ne­máš žádné šaty."Prostě tam stál a hleděl na mě."Paličáku," řekla jsem."Přijdeme pozdě," varovala Jesse. "A Darryl na nás kouká z ok­na a mračí se."Sebrala jsem ze svého auta kabelku a podržela Samuelovi otevře­né zadní dveře Adamova pick-upu. "Na zadním sedadle by měly být džíny, tepláky a podobné věci, jestli chceš," řekla jsem Samuelovi. "A až dojedeme ke garáži, budeš muset zůstat venku a nechat to na nás. Snad zjistíme... co potřebujeme... a pak asi budeme moc rády, že tě máme s sebou."

Cestou do garáže jsem zavolala Sylvii. Mohla by trvat na tom, že uvědomí policii - ale já doufala, že jí to vymluvím. Telefon vyzvá­něl, dokud se neozval záznamník."Sylvie, tady je Mercy mám zprávy o Gabrielovi. Potřebuji, abyste mi zavolala...""Řekla jsem vám to jasně," obořila se na mě, když zvedla sluchát­ko. "Moje rodina s vámi nechce mluvit. A pokud si vás Gabriel vy­bral namísto nás...""Unesli ho," přerušila jsem ji, než mohla říct něco, co by jí později zlomilo srdce. Nebyla tak tvrdá, jak předstírala, věděla jsem to, pro­tože i já jsem ze sebe často dělala velkého tvrďáka.Do ticha, které se rozhostilo, jsem řekla: "Včera v noci se objevil v garáži a chtěl si vzít jedno z aut k čemuž má mé svolení. Vy asi budete vědět lépe než já, proč to udělal a kam chtěl jet. Mám přítele, který je v průšvihu, a Gabriel se k celé věci připletl.""V jakém průšvihu?" zeptala se. "Nechte mě hádat. Vlkodlaci.""Ne, nejde o vlkodlaky," řekla jsem a podráždilo mě, že automa­ticky předpokládá, že všichni vlkodlaci jsou zlí. Na mě ať se klidně zlobí, ale o vlkodlacích špatně mluvit nebude."Povězte Maie, že její vlkodlačí kámoš nastaví krk, aby zachránil jejího velkého bráchu, kterého unesli darebáci." Věděla jsem, že Samuel můj Samuel, který se zrovna měnil na zadním seda­dle by nikdy nestál stranou, kdyby nějakému člověku hrozilo ne­bezpečí. Byl jediný vlkodlak, kterého jsem znala, jenž se tolik za­jímal o obyčejné lidi prostě proto, že to byli obyčejní lidé. Většina vlkodlaků, dokonce i těch, kterým se jejich existence líbila, cítila k normálním lidem odpor, ne-li nenávist, protože byli něčím, čím sami už být nemohli.Sylvie mlčela. Asi jí konečně došlo, že Gabriel má problémy."Gabriel žije," řekla jsem jí. "A postarali jsme se, aby únosci vě­děli, že musí zůstat živý a zdravý, pokud chtějí dosáhnout svého. Policie by nepomohla, Sylvie. Prostě nemají správné prostředky, aby se s těmi darebáky vypořádali. Pokud uvědomíte policii, jen tím všechno zhoršíte a někoho to bude stát život." Jako Phina. "Můj vlkodlačí přítel je lépe vybavený. Slibuji, že vám dám vědět, jakmile zjistím víc, nebo kdybyste mohla vy nebo policie nějak pomoct." A zavěsila jsem."Páni," řekla Jesse. "Ještě jsem nezažila, že by si Sylvii někdo tak­hle podal. Myslím, že i Gabriel se jí trochu bojí." Usadila se pohodl­něji. "Dobrá práce. Možná ji to donutí přemýšlet. Chci říct, vlkodla­ci jsou děsiví a jsou nebezpeční, ale...""Ale jsou to naši děsiví a nebezpeční vlkodlaci a žerou jenom lidi, které nemají rádi."Blýskla po mně úsměvem. "Tak nějak. Když to říkáš takhle, do­kážu pochopit, proč se rozčílila. Ale zdá se mi, že když donutila Gabriela, aby od tebe odešel, bylo to, jako by řekla, že nevěří jeho úsudku. Jako by byl tak pitomý, aby pracoval někde, kde je to ne­bezpečné.""Jako třeba někde, odkud by ho mohla unést tlupa děsivých fae?" zeptala jsem se suše a pokračovala: "Jako by to byl její syn, které­mu měnila plenky? Musíš rodičům odpustit, že se chovají rodičov­sky, přestože už jejich dětem nejsou čtyři. A když už o tom mluvíme, až se tvůj táta dozví, že jsem tě vzala na schůzku s cizí fae, vyprá­ší mi kožich."Zakřenila se. "Stačí, když ho necháš, aby se vykřičel, a vyspíš se s ním. Muži jsou ochotní odpustit kvůli sexu všechno.""Jessiko Tamarindo Hauptmanová, kdo ěč to naučil?" zvolala jsem s hranou hrůzou. Jak zvláštní, že ve mně dokázala vyvolat pří­jemný pocit, i když jsem právě ječela na matku, jejíhož syna unes­la královna vil... Znělo to trochu jako příběh o Sněhové královně. Doufala jsem, že nenajdeme Gabriela ve stejném stavu, v jakém chu­dák Gerda našla svého Kaie - se střípkem ledu v srdci.**Když jsem zajela ke garáži, Zeeho pick-up už tam stál. Brouk, které­ho jsem půjčila Sylvii, parkoval tam, kde ho nechala, ale byl zniče­ný. Někdo vyrval dveře na straně řidiče, čelní sklo bylo rozmlácené a na sedadle byla krev.Samuel se ještě úplně neproměnil."Zůstaň tady," řekla jsem mu a vysedla z Adamova pick-upu."Není pes," řekla Jesse cestou k dílně."Já vím." Vzdychla jsem si. "A stejně neposlechne. Skončeme to co nejrychleji."Zee přestavěl tři židle v kanceláři, takže už nestály v jedné řadě jako obvykle, nýbrž naproti sobě chyběl už jen stůl. Když zjistil, že jsem s sebou vzala Jesse, trochu ho to překvapilo, ale přitáhl dal­ší židli."Jsem tu, abych vám ulehčila práci," vysvětlila Jesse. "Může mlu­vit se mnou, namísto s vámi."Nepřekvapilo mě, když jsem zjistila, že Zeeho společnice je star­ší žena z knihkupectví ale nepřekvapilo by mě ani,kdybych měla před sebou úplnou cizinku. Byla trochu jiná než babičkovská žena, se kterou jsem se setkala. Kdyby ji viděla Karkulka, asi by řekla: "Babičko, ty máš ale velké zuby.""Mercy," řekl Zee, "můžeš této ženě říkat Alicie Brewsterová. Alicie, Mercedes Thompsonová," zaváhal, "a Jesse."Podíval se na mě. "Doufám, že víš, co děláš," řekl."Její přítomnost všechno uspíší," vysvětlila jsem. "Až skončíme, vrátí se domů.""Dobrá," řekl a posadil se vedle Alicie."Přišla jste do vnukova obchodu a hledala ho," řekla fae, aniž by vzala na vědomí, že jsme si byly představeny. "A abyste vrátila, co jste si vypůjčila."Pohlédla jsem na Jesse. "Když jsem se s Alicií setkala ve Phinově obchodě, snažila jsem se mu vrátit jeho knihu. Zavolal Tadovi-Zeeho synovi a požádal ho, aby mi vzkázal, ať se o ni posta­rám. Byl to divný telefonát a fae, který se přistěhoval do bytu ved­le Phinova, byl ještě divnější. Cestou do knihkupectví už jsem za­čínala věřit, že je něco v nepořádku. Když jsem uviděla za pultem Alicii, která mi nedokázala říct nic o tom, kde Phin je nebo kdy se vrátí, rozhodla jsem se, že jí knihu nedám. A že se pokusím zjistit, kam se Phin poděl.""A tak jste se vrátila do obchodu v noci a hledala ho tam?""Myslela jsem si," vyprávěla jsem Jesse, "že jsme tady, abychom zjistili, kde je Gabriel a jak ho zachráníme.""Rozhodla jsem se, že vám napřed položím několik otázek, teprve pak uvidím, kolik vám toho povím," odpověděla Alicie.Čímž jasně naznačila, že když na otázky neodpovím, nic nám ne­řekne. Pokud vůbec něco věděla. Pohlédla jsem na Zeeho. Pokrčil rameny a zvedl ruce z klína - neměl na ni žádný vliv.Jedinou další možností bylo čekat na telefon královny vil."Dobrá," řekla jsem Jesse. "Už víš, že jsme se se Samem v noci vypravili do knihkupectví, abychom se tam porozhlédli a pokusili se zjistit, jestli se Phinovi nčco nestalo. Objevili jsme, že obchod pře­vrátili naruby tři fae, jeden vodní a dva lesní.""Obchod byl maskovaný kouzlem," řekla Alicie. "Silným kouz­lem, které jsem nedokázala zlomit, i když jsem o něm věděla. Tak moc jsem se bála, že vnukovo tělo leží hned vedle mě a já ho pros­tě necítím.""Každá magie něco stojí," řekl Zee a založil si ruce poseté jaterními fleky na malém pivním bříšku. "Maskovací kouzlo není tak nároč­né jako většina magie v současnosti, ale ovlivnit zrak a sluch, změnit fyzické parametry není snadné. Jen málo fae má dobrý čich, pro­to se na pachy vynakládá méně síly. Magie působí na Mercedes..." Pohlédl na mě."Obvykle říkám ,divně'," řekla jsem mu."Působí na Mercedes divně. Někdy funguje bez problémů, jindyvůbec. Ale má dobrý čich, což jí umožňuje prohlédnout maskování. Viděl jsem ji zlomit maskovací kouzlo samotného Šedého pána. Ten, po kom jdeme, není Šedý pán.""Na podlaze jsme našli Phinovu krev, Jesse," řekla jsem. "Nedělám si velké naděje, že žije. Ale tělo jsme neobjevili. Sešli jsme dolů do sklepa - ten byl taky vzhůru nohama - ale když jsme byli tam dole, jeden z fae, kteří obchod zničili, se objevil na schodech.""Našla jsem jeho mrtvolu ve sklepě," řekla Alicie zvláštním hla­sem. "Něco už ji začalo žrát.""Sam v poslední době není sám sebou," řekla jsem Jesse. "Fae mě omráčil, a když jsem se probrala, zjistila jsem, že ho Sam za­bil a...""Sam," řekla fae měkce - a ruce v klíně zaťala v pěst. "Zee říkal, že máte přátele mezi vlkodlaky. Sam je vlkodlak?""Sam je vlkodlak a můj přítel," odpověděla jsem možná až pří­liš ostře, ale už mě unavovalo, jak všichni Samuela neustále napada­jí. "Zachránil mi život, když toho ne tak docela Zeleného obra zabil. Nevadí mi, že si ho dal jako zákusek." A pokud to ve mně budilo od­por, zasela ho do mě matka, ne vlkodlaci. Neporušil žádné vlkodlačí tabu - je lepší oběť sežrat než po sobě nechat těla.Nezdálo se ale, že by Alicii můj výbuch urazil."Samuel Cornick," řekla a zachytila můj pohled. "Samuel Marokson, Samuel Branson, Samuel Bílý vlk, Samuel Rychlá noha, Samuel Nositel smrti, Samuel Mstitel." Nedokázala jsem si vzpome­nout, jakou barvu očí v knihkupectví měla, ale rozhodně nebyla zele­ná. A nemyslela jsem tím lidsky zelenou barvu, nýbrž pronikavě ze­lenou jako tráva, která ztmavla v modř a zase se rozjasnila."To budu já," řekl Samuel ve dveřích. Na sobě měl šedou mikinu a podařilo se mu najít džíny, které mu byly jen trochu velké. "Ahoj, Ari. Už je tomu několik století." Hlas měl měkký. "Nevěděl jsem, že máš talent pro pravá jména."Zadívala se na něj a já viděla, jak se jí rozšířily zorničky, až zakry­ly proměnlivé duhovky, a oči jí zčernaly jako bezhvězdná noc. A pak se rozpadlo její maskovací kouzlo.Nejednou jsem viděla fae odložit maskování. Někdy je to pěkná, pestrobarevná podívaná, jindy to vypadá, jako když já měním tvar-mrknete a muž před vámi má najednou anténu a ruce porostlé dvacet centimetrů dlouhými vlasy.Ale tohle bylo jiné. Připomínalo mi to selhávání elektrického pří­stroje, a to včetně tichého syčení. Na paži, kterou měla doposud za­halenou svetrem, se jí objevil kus holé kůže s malou jizvou. Ozvalo se zasyčení, svetr se znovu zhmotnil, a naopak na stehně se jí obje­vilo holé místo velké dvacet na deset centimetrů s obrovskou, děsi­vou jizvou, hlubokou a tuhou rána se zahojila tak špatně, že patrně omezila pohyblivost její nohy. Za okamžik zmizela a jizvy se jí ob­jevily na tváři, ruce a na krku. Pleť v okolí jizev měla tmavší, než ja­kou ukazovala světu. Nejednalo se o nijak cizokrajnou barvu, byla o pár odstínu tmavší než moje, a naopak světlejší než Darrylova, ale zdála se hebčí než lidská. Vypadalo to, jako by nám odhalovala sta­rá zranění anebo spíše Samuelovi, protože od něj ani na okamžik neodtrhla oči.Jesse se natáhla a sevřela mi koleno, její výraz se ale nezměnil, když fae pomalu vstala. Začala těžce dýchat, couvala a sunula za se­bou židli, až narazila do regálu a neměla kam ustoupit. Otevřela ústa dokořán, lapala po dechu a já si uvědomila, že jsme svědky panické­ho záchvatu po faeském způsobu.Zee tvrdil, že její záchvaty jsou nebezpečné."Ariano," řekl Samuel hlasem připomínajícím Médeino nejněžnější předení. Nepohnul se ode dveří, dal jí prostor. "Ari. Tvůj otec je mrtvý a jeho bestie taky. Slibuji, že jsi v bezpečí.""Nehýbejte se," pošeptal Zee nám s Jesse s očima upřenýma na fae. "Mohlo by to skončit moc zle. Říkal jsem, abys s sebou nebra­la vlky.""Jsem tady sám za sebe, starochu," řekl Samuel. "A slíbil jsem Arianě, že když mě bude potřebovat, přijdu. Byl to slib a hrozba zá­roveň, i když jsem to tak tehdy nemyslel."Alicie Brewsterová - kterou Samuel očividně znal jako Arianu - zanotovala krátkou melodii a pustila se do vyprávění."Před dávnými časy v daleké zemi," začala hlasem vypravěčky, "žila faeská dcera, která dokázala vtisknout magii stříbru, a pro­to ji podle něj pojmenovali. V dobách, kdy fae umírali chladným železem, kdy se jejich magie vytrácela, protože neznalí stoupenciJediného Boha stavěli kostely na místech jejich moci, kovy její do­tyk milovaly, její magie vzkvétala a v jejím otci sílila závist.""Byl to pořádný darebák," řekl Samuel s očima upřenýma na její vrásčitou tvář, na které se občas na líci nebo v koutku oka objevily jizvy. "Mercy by řekla, že byl pořádný hajzlík. Byl to lesní pán, je­hož největší magií byla schopnost ovládat netvory. Když zemřel po­slední z obrů - z netvorů, které magií ovládal - stal se z něj lesní pán bez velké moci a nenáviděl Arianu, jejíž moc rostla. Když fae ztratili schopnost vkládat magii do věcí - jako je tvoje hůl, Mercy - ona to pořád uměla. Ostatní se o tom dozvěděli.""Objevil se velký faeský lord," ujala se slova Ariana. Nezdálo se, že by Samuela vnímala, ale počkala, dokud neskončil, teprve pak promluvila. "Chtěl po ní, aby vyrobila zvrhlý artefakt, který by po­hlcoval faeskou magii jeho nepřátel a předával ji jemu. Odmítla, ale její otec souhlasil a zpečetil smlouvu krví."Zmlkla a po chvíli pokračoval Samuel: "Bil ji a ona odmítala. Vládl podobnou magií jako královna vil, dokázal ovládat ostatní. Mohla být užitečná, ale působila pouze na zvířata.""A tak ji proměnil ve zvíře." Arianin hlas se rozlehl kanceláří, přestože byla tak přecpaná, že by se v ní neměl rozlehnout ani výstřel z pistole, a zněl tak děsivě, že si Jesse přisedla blíž.Ariana se už nedívala na Samuela, ale já nedokázala říct, na co hledí. Rozhodně na nic šťastného."Tehdy byla faeská magie ještě dost silná a fae se dali zabít jen že­lezem nebo ocelí," řekl Samuel.Nezdálo se, že by mu Arianina panika dělala starosti, Zeemu ale ano. Pomalu se zvedl ze židle a dřepl si mezi Jesse a zjizvenou fae."Použil svoji moc a mučil ji," řekl Samuel. "Jeho dva faeští psi dokázali vytím zabít jelena v běhu a pohledem vyděsit muže k smrti. Každé ráno je na ni na hodinu poštval, protože věděl, že dokud je do hodiny zastaví, Ariana nezemře, taková totiž byla jejich magie.""Zlomila se," zachraptěla Ariana. "Zlomila se a sloužila mu stej­ně věrně jako psi. Nevnímala nic než jeho rozkazy, vyrobila, co žá­dal, a použila k tomu stříbro, magii a vlastní krev.""Nezlomila ses," řekl Samuel naprosto jistě. "Bojovala jsi kaž­dý den."Arianin hlas se změnil, když vyštěkla: "Nemohla s ním bojovat.""Bojovala jsi s ním," zopakoval Samuel. "Bojovala jsi a on po­volával své psy, až jeho magie selhala, protože ji použil víckrát, než měl. Slyšel jsem ten příběh od někoho, kdo byl u toho, Ariano. Bojovala jsi s ním, zastavila ho a artefakt zůstal nedokončený.""Je to můj příběh," zavrčela a upřela černé oči na Samuela. "Selhala. Vyrobila tu věc.""Pravda nepatří nikomu," namítl Samuel. "Arianin otec navštívil čarodějku, protože vlastní magií už svoji vůli prosadit nedokázal." Něco v jeho hlase mi prozradilo, že tu čarodějku znal a nenáviděl ji. "Zaplatil, co požadovala, aby posílila jeho magii čarodějnictvím.""Dal jí svoji pravou ruku," řekla Ariana.Samuel čekal, ale jen na něj zírala."Myslím, že chtěl povolat své psy," řekl Samuel. "Ale zatoula­li se příliš daleko a unikli ze sféry jeho vlivu. Přivolal něco úplně ji­ného.""Vlkodlaky," řekla Ariana, obrátila se k nám zády a nahrbila se. I na zádech měla jizvy."Zaútočili jsme, protože jsme museli," řekl Samuel něžně. "Ale můj otec byl silnější než ostatní a odolal. Zabil jejího otce. Ukončili jsme útok, ale byla vážně zraněná. Člověk by zemřel nebo by byl znovu zrozen jako jeden z nás. Ona jen trpěla.""Ošetřil jsi ji," řekla jsem. "Pomohl jsi jí uzdravit se. Zachránil jsi ji."Ariana se zhroutila - a Samuel nás všechny přeskočil a chytil ji, než mohla klesnout na zem. Tělo měla ochablé, oči zavřené a jizvy opět bezpečně schované maskovacím kouzlem."Opravdu?" zeptal se Samuel a hleděl na ni s láskou v očích. "Jizvu na rameni má ode mě."Zatraceně, pomyslela jsem si a sledovala ho. Zatraceně, Charlesi. Našla jsem něco, pro co Samuelovi bude stát za to žít.Samuel byl s Adamem, když zavolala královna vil a řekla nám, co hledá. Stříbrnou relikvii. Stačila zmínka o artefaktu a odmítl se pod­dat vlkovi. Ale vrátil se k nám, až když zavolal Zee a v telefonu se ozval Arianin hlas."Zachránil jsi ji," trvala jsem na svém. "A miloval jsi ji.""Nevěděla to, že?" řekla Jesse a zdálo se, že ji příběh uchvátil stej­ně jako Arianu. "Vyléčil jsi ji a ona se do tebe zamilovala-a ty jsi jí nedokázal říct, co jsi. To je fakt romantické, doktore.""A tragické," řekl Zee trpce."Proč to říkáte?" vyprskla Jesse.Starý fae se zamračil a ukázal na Samuela. "Já šťastný konec ne­vidím, ty snad jo?"Samuel si přitáhl faeskou ženu k sobě. Vypadalo to divně, mladý muž objímající ženu, která mohla být jeho babičkou. Ale fae nestár­nou, vytrácí se. Její vzhled byl maska. Jizvy byly skutečné, ale vi­děla jsem jeho výraz a věděla, že ho zajímá jen bolest, kterou před­stavovaly."Konce jsou relativní," řekla jsem a Samuel prudce zvedl hlavu. "Chci říct, dokud oba žijí, příběh ještě neskončil, ne? Nech si pora­dit, Samueli, trocha času dokáže vyléčit i hodně ošklivé rány.""Zdá se ti vyléčená?" obořil se na mě. Jeho oči měly barvu ledu."Jsme naživu," řekl Zee suše. "A nezmizela nám - na což má po­řád dost magie. Řekl bych, že máte šanci."

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvě a pět