Stříbrná relikvie: kapitola 8

Stříbrná relikvie – 8. Kapitola

Byli jsme na Chemické, na hlavní silnici vedoucí z města na venkov, když nás minula sanitka. Jela opačným směrem, maják měla zapnutý, ale houkačku ne. Skoro jsem se otoči­la a následovala ji.Ne. Bude lepší napřed zjistit, co se stalo. Sam dneska není dok­tor a já osobě v sanitce nemůžu pomoct lip než personál nemocnice. A možná to nebyl nikdo, koho jsem znala.Jakmile jsem zahnula do své ulice, šlápla jsem na plyn a zapo­mněla na všechna omezení rychlosti. Z něčeho před námi se va­lil hustý černý dým. Viděla jsem blikající červená světla - hasičské vozy u mého domu, který se rychle měnil v hromádku popela.Adam si určitě myslel, že jsem uvnitř. Neřekla jsem mu, že odjíž­dím - protože by se mnou někoho poslal, někoho, komu důvěřoval, a já chtěla, aby měl všechny své důvěrníky u sebe.Adamův výkřik najednou dával smysl a já se děsila toho, co udě­lal, když se spojení mezi námi přepálilo. Možná si myslel,že jsem zemřela nebo upadla do bezvědomí. Měla jsem mu zavolat, namísto abych čekala, až dojedu domu.Adamova smečka obklopila karavan, ale klidila se z cesty hasi­čům. Oheň musel vzplát během schůzky nebo krátce po ní - pev­ně jsem zadusila myšlenku, že ho někdo založil úmyslně. Očima jsem klouzala po známých tvářích - byl tu Darryl, Auriel, Paul - i po těch méně známých - Henry a George. Adama jsem nikde neviděla. Z jeho nepřítomnosti se mi žaludek stáhl strachem.Zaparkovala jsem na ulici, tak blízko, jak jen to kvůli hasičským vozům, které byly úplně všude, šlo, přesto jsem to měla k požáru da­leko.Přiběhla jsem k nejbližší člence Adamovy smečky a popadla ji za ruku-byla to Auriel."Kde je Adam?" zeptala jsem se.Zorničky se jí rozšířily šokem. "Mercy? Adam si myslel, že jsi byla uvnitř, když to bouchlo."Bouchlo? Rozhlédla jsem se a uvědomila si, že to opravdu vypa­dalo, jako by karavan vyletěl do povětří. Kusy stěn, skleněné střepy a části zařízení se povalovaly na tucet metrů od hořící hromady, kte­rá bývala mým domovem. Karavan měl plynové topení; možná do­šlo k úniku plynu. Jak dlouho by se to muselo dít, než by došlo k vý­buchu? Kdyby unikal už před mým odjezdem, cítila bych to.Zítra budu litovat ztráty domu a věcí, které pro mě byly důležité, třeba fotek a... chudáka Médey. Zamknula jsem ji uvnitř, jak to v no­ci vždycky dělávám, aby se jí nic nestalo. Nechci myslet na to, co se jí stalo. Dnes večer jsem měla naléhavější starosti."Auriel," řekla jsem pomalu a zřetelně, "kde je Adam?""Mercy!"Někdo mě pevně chytil a přitáhl si mě do náruče. "Ach bože, ach bože, Mercy. Sakra, myslel si, že jsi mrtvá. Prorazil stěnu, aby tě našel." Benův hlas, ochraptělý kouřem, byl skoro nerozpoznatelný. Kdyby ne­bylo jeho britského přízvuku, nebyla bych si jistá, že je to on."Bene?" S obtížemi a opatrně, protože ruce, kterými mě křečo­vitě svíral, měl spálené a plné puchýřů jsem se mu vymanila z ob­jetí, potřebovala jsem dýchat. "Bene. Pověz mi, kde je Adam.""V nemocnici," řekl Darryl. Přiběhl k nám od hasičů, s nimiž ho­vořil. Darryl hyl Aurielin druh a Adamův zástupce. "Mary Jo si díky své práci vymanila, že pojede s ním." Mary Jo byla vlkodlačka a pra­covala jako hasička a záchranářka. "Odvezu tě tam."Rozběhla jsem se k rabbitovi. Samovi se podařilo vklouznout do­vnitř, když jsem nasedala, a když se otevřely dveře spolujezdce, pře­skočil na zadní sedadlo, aby se Ben mohl posadit."Warren je na cestě," řekl Ben. Zuby mu jektaly šokem a oči měl jasně vlčí. "Byl v práci a nemohl si vzít na schůzku volno. Ale zavo­lal jsem mu a řekl, že Adam je v nemocnici.""Dobře," řekla jsem a ve spršce štěrku vyrazila. "Proč tě taky ne­vzali do nemocnice?"Dál od ohně se pach spáleného masa a bolesti nedal přehlédnout. Motor malého auta se rozeřval, když jsem na dálnici šlápla na plyn. Ben zavřel oči a zapřel se o sedadlo."Byl jsem pořád uvnitř," řekl. Rozkašlal se, stáhl okýnko, vyklo­nil se ven a chvíli se dávil a chrchlal. Podala jsem mu z poloviny prázdnou láhev s vodou. Vypláchl si ústa a vyplivl.Zavřel okýnko a napil se. "Adam šel do tvé ložnice, já do Samuelovy." Hlas měl drsnější než předtím."Jak na tom jsi?""Budu v pořádku. Kouř je fakt odporná věc."*
Společně jsme vrazili na pohotovost. Dokonce i na místě, kde byli na podivné věci zvyklí, jsme museli být nepřehlédnutelní. Zahleděla jsem se na Sama. Když jsem se nedívala, vyválel se v hlíně, aby za­maskoval zbytky krvavých skvrn. Všichni tři jsme vypadali ucouraně, ale na mně se Samem aspoň nebylo poznat, že jsme zabíjeli fae. Na rozdíl od Bena jsme však ani nevypadali, jako bychom hasili po­žár. Jestli se někdo zeptá, už si něco vymyslím.Zapomněla jsem ale, že je na nás něco víc šokujícího než špína, popáleniny a zaschlá, povětšinou vymytá krev."Hej, sem psi nesmí!" Zdravotní sestra udělala tři rychlé kroky naším směrem, podívala se mi do očí, a... s klopýtnutím se zastavila. "Slečno Thompsonová? To je vlkodlak?""Kde je Adam Hauptman?"Ale řev nesoucí se z pohotovosti mi prozradil vše, co jsem potře­bovala vědět."Čí dokonalý nápad to byl přivézt ho sem?" zamumlala jsem a roz­běhla se ke dveřím mezi čekárnou a pohotovostí. Ben se Samem mi byli v patách."Můj ne," řekl Ben trochu veseleji. Asi se taky bál, co tu najdeme. "V tom jsem nevinně. Já byl pořád v karavanu a opékal se jako to­pinka, když ho sem poslali."V uličce mezi pokoji pacientů a centrálním pultem stál šedý vlk s tmavší srstí okolo čenichu. Musel se proměnit teprve nedávno, pro­tože se mu pořád přesunovaly svaly na zádech.V místech, kde mu kůže zčernala a nabobtnala jako vosk, mu chy­běly chuchvalce srsti. Všechny tlapy měl příšerně popálené a ožeh­nutá kůže děsivě imitovala černou srst, která je obvykle porůstala. Ocas se mu zamotal do závěsu okolo lůžka.Zastavila jsem se ve dveřích a zhodnotila situaci.Jody, sestra, s níž jsem mluvila tu noc, kdy měl Samuel nehodu, stála naprosto bez hnutí - a někdo ji musel poučit o tom, jak se cho­vat ve společnosti vlkodlaků, protože oči upírala na zem. Ale i z mís­ta, kde jsem stála, jsem cítila její strach a ten u vlkodlaků budí hlad. Mary Jo dřepěla před Adamem, jednou rukou se opírala o zem a submisivně klopila hlavu a její houževnaté, atletické tělo, které ved­le vlka vypadalo tak křehce, se nacházelo přímo mezi okolostojícími lidmi a alfou.Pohlédla jsem dolů na Sama, očividně se ale dostatečně nažral mrtvého fae, veškerou pozornost totiž upíral na Adama, přestože zů­stal vedle mě. Ben stál naprosto nehybně po mém druhém boku, jako by se ze všech sil snažil na sebe Adama neupozorňovat.Za jiných okolností bych si nedělala takové starosti. Vlkodlaci často ztrácí svoji lidskou část, když jsou vážně zranění, ale druh nebo dominantnější vlk je může přivést opět k sobě. Samuel byl do­minantnější než Adam a já byla Adamova družka. Kterýkoli z nás by ho měl přimět vzpamatovat se.Samuel ale bohužel nebyl sám sebou a Adam přepálil naše pou­to, když zpanikařil nad tím, že jsem zůstala v karavanu. Nevěděla jsem tedy, jak na mě zareaguje. Sklonil hlavu, vykročil a já už ne­mohla dál otálet."Adame," řekla jsem.Celý ztuhl."Adame?" Odstoupila jsem od Bena a Sama. "Adame, všechno je v pořádku. Tohle jsou ti dobří. Snaží se ti pomoct, jsi zraněný."Jsem rychlá a mám dobré reflexy, ale ani jsem ho neviděla po­hnout se. Přirazil mě k veřejím a zvedl se na ubohých spálených zad­ních nohách, až jsme měli obličeje ve stejné výšce. Obklopil mě zá­pach kouře a spálených věcí a na tváři jsem ucítila jeho horký dech. Nadechl se a celý se roztřásl.Opravdu si myslel, že jsem mrtvá."Jsem v pořádku," zamumlala jsem, zavřela oči, zvedla bradu a odhalila mu hrdlo. "Nebyla jsem v karavanu, když vybuchl."Čenichem mi přejel od čelisti dolů ke klíční kosti a hluboce, sípa­vě se rozkašlal. Když po nekonečně dlouhé době kašel polevil, složil si hlavu na moje rameno a začal se měnit.Pro všechny bude bezpečnější, když bude v lidské podobě, pro­to to udělal. Ale právě utrpěl ošklivá zranění - a teprve před chví­lí se proměnil ve vlka. Zvrátit proměnu během několika minut bylo strašlivě těžké. Že se rozhodl o to vůbec pokusit, mi prozradilo, jak zle na tom je.Kdyby byl plně při vědomí, nikdy by se nezačal měnit, zatím­co se mě dotýkal. Samotná proměna je dostatečně bolestivá; dotyk kůže na kůži vše ještě zhoršuje. A když se k tomu přidala jeho neši­kovná pozice a bolest, kterou mu způsobovaly popáleniny, nevědě­la jsem, co se stane. Sklouzla jsem dolů po stěně a vzala ho s sebou, zatímco se mu napínala kůže a přesunovaly kosti. Vlkodlačí promě­na není hezká.Opřela jsem se dlaněmi o zem, abych odolala nutkání dotknout se ho. Věděla jsem, že dotyk je to poslední, co potřebuje, mé tělo ale bylo podivně přesvědčeno o tom, že mu tak dokážu ulevit od agónie.Vzhlédla jsem k Benovi a ukázala bradou na sestru... a na léka­ře, který odhrnul závěs, aby se podíval, co se děje. Ben mi pohled oplatil a na tváři se mu objevil výraz říkající: "Proč já?" Já naopak pohlédla na Adama - který byl očividně mimo - a na Sama, kte­rý byl vlk.Ben obrátil oči k nebi, jako by žádal Boha o slitování. Pak se s ru­kama ochranitelsky zkroucenýma před sebou vydal řešit problémy, na něž stačil. Zachytila jsem pohled, který na mě upírala Mary Jo... takový pohled. Sotva si uvědomila, že na ni hledím, z tváře jí zmizel všechen výraz. Nedokázala jsem si vyložit emoce, které jsem na je­jím obličeji spatřila, byly ale velice silné."Je někdo zraněný?" zeptal se Ben. Když potlačil svoji obvykle tak protivnou osobnost, působil na lidi uklidňujícím dojmem. Asi to bylo jeho britským přízvukem a vyrovnaným zevnějškem - navzdo­ry popáleninám a ožehnutému oděvu působil civilizovaněji než my ostatní."Ne," řekl doktor, jehož jmenovka hlásala REX FOURNIER, MUDr. Vypadal, že mu táhne na padesát. "Překvapil jsem ho, když jsem odhrnul závěsy." A s férovostí, která u vyděšených lidí není zrovna běžná, dodal: "Dával si dobrý pozor, aby nikomu neublí­žil, jen mě srazil stranou. Kdybych nezakopl o židli, ani bych ne­upadl.""Když jsem odcházela, byl v bezvědomí," řekla Mary Jo Benovi napůl omluvně. "Šla jsem se podívat, jestli nenajdu někoho, kdo by mu pomohl byli jsme tu už nějakou dobu. Neuvědomila jsem si, že jsem byla pryč dost dlouho na to, aby se proměnil.""Ne tak dlouho," řekla jsem. "Sanitka mě cestou minula. Nemohli jste tu být déle než půl hodiny a úplná proměna trvá asi polovinu doby. Čí geniální nápad to byl odvézt Adama v jeho stavu do ne­mocnice?"Napadlo to Mary Jo. Viděla jsem jí to v obličeji."Jediné, co potřeboval, bylo sedřít mrtvé maso," řekla.Byla to strašlivě, opravdu strašlivě bolestivá procedura a na vl­kodlaky nepůsobí žádné léky proti bolesti dlouho. Vzít ho sem byl tak hloupý nápad, že jsme na ni všichni nevěřícně zírali, tedy všich­ni, kdo věděli, o čem je řeč Ben, Sam a já. Adama zaměstnávala proměna."Neuvědomila jsem si, jak špatně na tom je," bránila sc. "Myslela jsem, že má popálené jen ruce. Nohou jsem si všimla, až když jsmebyli v sanitce na cestě sem. Kdyby měl zraněné jen ruce, bylo by to v pořádku."Možná. Pravděpodobně."Myslela jsem si, že ty a Samuel jste mrtví," řekla. "Takže jsem musela rozhodnout jako zdravotník smečky. A jako zdravotník a alfova věrná stoupenkyně jsem rozhodla, že nemocnice je bezpečná volba."Právě zalhala.Ne o tom, že Adam byl víc v bezpečí v nemocnici než doma. Po nedávných konfliktech měla patrně pravdu v tom, že ošklivě zraně­ný Adam nebyl ve svém stavu se smečkou v bezpečí. Rozsápali by ho, a až by bylo po všem, omluvili by se a možná by toho i litovali. Ale její první věta...Možná si myslela, že jsme příliš rozrušení, než abychom si toho všimli a Ben někdy nevnímal jemné náznaky tak dobře jako ostat­ní vlci. Ale třeba si Mary Jo neuvědomovala, že umím rozpoznat lež stejně dobře jako vlci."Věděla jsi, že jsme nebyli doma," řekla jsem pomalu. A došlo mi, co to znamená. "Poslal tě Adam, abys na nás během schůzky dohléd­la? Viděla jsi nás odjíždět?"Viděla. Přečetla jsem si to v její tváři - a neobtěžovala se to popřít. Lidem zalhat mohla, ale ne nám ostatním."Proč jsi mu to neřekla?" zeptal se Ben. "Proč jsi ho nezastavila, než vběhl do ohně.""Odpověz mu," řekla jsem.Na tři dlouhé údery srdce mi hleděla do očí, pak je sklopila. "Měla jsem tě sledovat, kdybys odjela. Postarat se o to, aby se ti něco nesta­lo. Ale podle mě by na tom všichni byli lip, kdyby tě upíři zabili.""A tak ses rozhodla neuposlechnout Adamovy rozkazy, protože jsi s nimi nesouhlasila," řekl Ben. "Poslal tě hlídat Mercy, aby si mohl vyřídit záležitosti se smečkou, protože ti důvěřoval - a ty jsi jeho důvěru zradila."Byla jsem Benovi vděčná za to, že pokračoval.Mary Jo byla jedním z členů Adamovy smečky, které jsem po­važovala za své přátele. A ne proto, že jí fae, kteří mi něco dluži­li, zachránili život... Tušila jsem, že to byl pochybný dar stejně jako většina vílích darů. Ale trávily jsme spolu spoustu času, protože ji Adam rád posílal na stráž, když cítil, že potřebuji ochranu.Mary Jo toužila po mé smrti. To jsem viděla v jejím pohledu.Byla jsem v takovém šoku, že by mi její odpověď možná unikla, kdyby její hlas nezněl tak defenzivně."Tak to nebylo. Byla v bezpečí; odjela se Samuelem. Nemohla bych ji ochránit lépe než on.""Tak proč jsi nezastavila žháře?"Žháře? Můj dům podpálili?"Nedostala jsem rozkaz chránit její dům. Nebyla tam."Ben se spokojeně usmál a já si uvědomila, že ani on nevěděl, jest­li šlo o žhářství. "Kdo to byl, Mary Jo?""Fae," řekla. "Neznala jsem je. Jenom další problémy, které při­táhla smečce rovnou na práh. Jestli chtěli spálit Mercyin dům, proč by mě to mělo zajímat?" Podívala se na mě a jedovatě řekla: "Jenom lituji, že ho nespálili i s tebou.""Bene!"Nevím, jak se mu podařilo zastavit se, než jí mohl vlepit políček. Ale povedlo se mu to. Vymetla by s ním podlahu. Možná stála v hi­erarchii smečky pod ním, ale jen proto, že ženy bez druhů stály na žebříčku vždy úplně dole.Chtěla s ním bojovat. Její výraz to říkal jasně.Nemohla jsem se pohnout, protože mi Adam ležel na klíně. "To stačí," řekla jsem tiše.Ben ztěžka dýchal a ruce se mu třásly zuřivostí... nebo bolestí. Měl je vážně zraněné."Mohl zemřít," řekl Ben a hlas mu zdrsněl vlkem. "Mohl zemřít, protože tahle..." Zmlkl.Bojovnost opustila Mary Jo stejně náhle, jako když zhasne­te světlo. Oči se jí zaleskly slzami. "Myslíš, že to nevím? Vyběhl z domu a volal její jméno. Snažila jsem se mu říct, že je příliš poz­dě, ale on vytrhl kus stěny a vrhl se dírou dovnitř. Vůbec mě ne­poslouchal.""Slyšel by tě, kdybys mu řekla, že tam není," řekl Ben. Její slzy na něj nedělaly žádný dojem. "Byl jsem přímo za ním. Ani ses o to ne­pokusila. Mohla jsi prostě říct, že Mercy žije.""Dost,"řekla jsem.Adamova proměna už byla skoro u konce. "Adam to později vyřeší sám."Podívala jsem se na Sama. "Dvě proměny jsou při poškození tká­ně špatné, že? Rány se nezahojí správně." Adamovo lidské ucho bylo zjizvené a vršek hlavy od obočí nahoru taky. Asi si přes hlavu pře­hodil mokrý ručník nebo něco podobného, aby si zakryl obličej, ale musel mu sklouznout dolů a neochránil mu tak kůži na hlavě.Sam si povzdychl.Doktor uchváceně poslouchal Mary Jo -vsadila bych se, že sle­duje i mýdlové opery. "Je mi to líto," řekl a zdálo se, že to myslí upřímně. "Ale jestli nenajdete způsob, jak ho znehybnit, nemůžu ho ošetřit. Nebudu riskovat své lidi.""Můžete nám vyhradit aspoň nějakou místnost?" zeptala jsem se.Čas nebyl na naší straně. Mohli jsme ho vzít zpátky domů a po­starat se o něj tam.,.. ale Mary Jo mi připomněla, v jakém nebezpe­čí by se raněný uprostřed smečky ocitl. Nechtěla jsem ho tam vzít a ještě víc mu ublížit.Sam zachytil můj pohled a zadíval se kolem závěsů jednotlivých místností na tu, kde jsem ho vyzvedla.Podívala jsem se na doktora. "Opravdová místnost by byla nejlepší. Mohli bychom použít sklad rentgenu?"Doktor se zamračil, ale na pomoc mi přispěchala Jody. "To je Mercy doktora Cornicka," řekla. "Je přítelkyní Adama Hauptmana, alfy smečky.""Který mi leží na klíně," řekla jsem. "Omlouvám se. Kdyby byl zraněný kdokoli jiný kromě Adama, zajistili bychom vašemu per­sonálu bezpečí, ale jen Adam by dokázal udržet celou situaci s jis­totou pod kontrolou. Děláte dobře, když odmítáte ohrozit své lidi. Ale mám tu s sebou několik vlků. Mary Jo je záchranářka a po­radíme si sami. Kdyby nebylo naprosto nezbytné začít ihned, vza­la bych ho domů. Ale pokud rychle něco neuděláme, zůstanou mu jizvy."Nejhůře dopadly jeho nohy. Byly úplně lidské a... pod zčernalou kůží jsem viděla kosti. Byl v bezvědomí, zpocený a mnohem bled­ší než obyčejně."Co potřebujete?" zeptal se Fournier."Nosítka," řekla Mary Jo. Pohlédla na Sama a čekala, že se ujme velení. Pak si ale uvědomila, že na tomto místě nemůže ukázat, že je vlkodlak. Asi si ještě neuvědomila, jak velký problém Samuel má. Prostě se otočila k lékaři a začala s ním mluvit medicínskou hatmatilkou.Objevilo se lehátko a Ben zvedl Adama z mého klína a položil ho na něj. Dorazil zástup nemocničního personálu a vynesl ze skladiště všechny krabice - a projevil přitom pramalou úctu k existujícímu or­ganizačnímu systému. Někdo se pořádně naštve. Doktora Fourniera nato odvolali na třetí podlaží a on odešel se stejně bryskní efektivi­tou, se kterou očividně zvládal i všechno ostatní - včetně vlkodlaků na své pohotovosti.Když se místnost vyprázdnila, bylo v ní taktak místo pro nás, le­hátko a vozík s nástroji, který přivezla Jody."Fournier není v krizi tak dobrý jako doktor Cornick." Zatímco Mary Jo s Benem přesunovali Adama do středu místnůstky, Jody na mě ostře pohlédla. Napadlo mě, jestli neuvažuje o tom, kolik vlko­dlaků znám, a jestli si to nespojí s tím, že jsem Samuelovou spolu­bydlící. Společnost tolika vlkodlaků, ve které se právě ocitla, v ní ale nevyvolala hysterii, takže jsem doufala, že si svá podezření případ­ně nechá pro sebe."Fournier si nepřivodil žádná zranění," řekla jsem. "Nijak nezhor­šil situaci. A to mi stačí.""Potřebujete pomoc?" zeptala se odvážně.Usmála jsem se na ni. "Ne. Myslím, že Mary Jo to zvládne." Dala bych přednost Jody a lékaři, ale Adam by mi nepoděkoval, kdy­bych ohrozila lidské životy. Stejně jako Jody bych tu nejraději měla Samuela... který někam zmizel."Není tu sterilní prostředí, ale to, zdá se, nevadí.""Ne," odpověděla jsem nepřítomně. Kam se Sam poděl? "Vlkodlaci se umí s bakteriemi vypořádat lip než lidé. Vypadá to, že jsou připravení začít."Zavřela jsem dveře, zhluboka se nadechla a otočila se k Mary Jo. "Víš, co dělat? Musím najít Sama.""Jsem tady." Samuel byl nahý jako novorozeně a potil se po rychlé proměně. Kůži měl špinavou od prachu a faeské krve což se snažil napravit pomocí kýble s vodou a ručníku, o něž Mary Jo mimo jiné požádala. Oči měl šedé, i když o odstín či dva světlejší než obvykle, ostatní vlci to ale bezpochyby připsali na vrub proměně. "Postarám se o něj.""Samueli," řekla jsem.Odvrátil se a vzal do ruky něco, co vypadalo jako rýžák s tuhými štětinami. "Potřebuji, abyste ho pevně drželi. Bene, lehni si mu přes boky. Mary Jo, povím ti, kde tě budu potřebovat. Ruce budou nejhorší, proto začneme s nimi.""A co já?" zeptala jsem se."Mluv s ním. Opakuj mu, že mu tím mučením pomáháme. Když tě uslyší a uvěří ti, nebude se tolik vzpírat. Dám mu trochu morfia. Nebude působit dlouho ani silně, takže si musíme pospíšit."Samuel se kartáčem pustil do drhnutí mrtvé kůže a téměř zahoje­ných strupů a já mluvila a mluvila. Ohněm zničená tkáň musela být odstraněna, aby se rány zahojily čistě a bez jizev.Adam dostával opakovaně záchvaty kašle. Když k nim došlo, všichni ucouvli a nechali ho kašlat, dokud neplival krev s velkými černými chuchvalci. I Ben dostal několik záchvatů, ale přečkal je, aniž by Adama pustil.Čas od času ustal Samuel v práci a píchnul Adamovi další morfi­um. Nejhorší bylo, že Adam nevydal za celou dobu jediný zvuk, ani se lidem, kteří ho drželi, nevzepřel. Upíral oči na mě, potil se a třásl, silněji či slaběji podle toho, co zrovna Samuel dělal."Myslel jsem, že jsi mrtvá," zachraptěl sotva slyšitelně, když se Samuel přesunoval od rukou k nohám. Nezdálo se, že by ho tolik bo­lely - asi v nich zůstalo jen málo živých nervů. Vtrhl bosky do hoří­cí budovy, aby mě zachránil."Hlupáku," řekla jsem a silně mrkala. "Jako bych mohla zemřít a nechat tě tady."Pousmál se. "Tehdy na bowlingu nás zradila Mary Jo?" zeptal se a dokázal tak, že nebyl při proměně úplně mimo.Oba jsme ignorovali bolestivý zvuk, který Mary Jo vydala."Zeptám se jí později."Kývl. "Lepší..." Zmlkl a zorničky se mu stáhly i navzdory mor­fiu, které mu Samuel podal.Prohnul se v zádech, zkroutil se, aby mi mohl přitisknout obličej k břichu, a vyrazil něco mezi výkřikem a zavrčením. Objala jsem ho a Samuel štěkl po Benovi s Mary Jo, aby ho drželi pevněji.Po další dávce morfia nás Samuel všechny přesunul. Ben nalehl Adamovi na nohy... "A nemysli si, že jsem si nevšiml tvých rukou, Bene. Jsi další na řadě." Mary Jo držela Adama za jednu paži těsně nad loktem, já za druhou."Udržíš ho?" zeptal se Samuel."Ne pokud nebude sám chtít," odpověděla jsem."Bude v pořádku," řekl Adam. "Neublížím jí."Samuel se napjatě usmál. "Myslel jsem si to."Když se Samuel pustil kartáčem do Adamova obličeje, musela jsem zavřít oči."Ššš," chlácholil mě Adam. "Brzy bude po všem."*Krátce poté dorazil Warren. Příliš pozdě na to, aby pomohl s Ada­mem, ale spolu s Mary Jo drželi Bena, když mu Samuel odstraňoval z rukou zčernalou kůži a puchýře. Sice se dvakrát neproměnil a ne­začal se uzdravovat špatně, přesto to bylo dost zlé.Adam zavřel oči a odpočíval a já stála vedle něj a držela ho za nadloktí, jedno z mála míst, kde neztratil žádnou kůži. Pouto mezi námi se ještě neobnovilo a já se musela spolehnout jen na své smys­ly, že mi poví, jak se cítí. Překvapilo mě, že mi naše pouto chybí, přestože jsem kvůli němu byla tak nešťastná. Sluch mi prozradil, že úplně nespí, jen podřimuje.Ben nebyl tak tichý jako Adam, ale očividně dělal, co mohl, aby příliš nekřičel. Nakonec se zakousl Warrenovi do bicepsu."To je ono," chlácholil ho Warren, aniž by sebou trhl. "Posluž si, pokud ti to pomůže. Jsi příliš daleko od srdce, než abys mi vážně ublížil. Zatraceně, jak já nenávidím oheň. Zbraně, nože, zuby a drá­py jsou zlé, ale oheň je nejhorší."Adamovy ruce vypadaly jako syrový hamburger, ale aspoň už nepřipomínaly spálený hamburger.Jednu natáhl a stiskl mi prsty. Pokusila jsem se mu vyprostit, ale otevřel oči a dál se mě držel."Dobrá, hotovo," řekl Samuel a ucouvl od Bena. "Posaďte ho na židli a nechte ho chvíli být.""Přivezl jsem ledničku s hovězím," řekl Warren. "Mám ji venku v pick-upu, takže je můžeme nakrmit."Samuel prudce zvedl hlavu. "Tvůj alfa měl problémy a ty jsi šel nakupovat?"Warren se usmál, oči měl ale ledové a z kousnutí, které mu na paži zanechal Ben, kapala na podlahu krev. "Ne."Samuel na něj zíral a Warren hleděl na stěnu za ním a odmí­tal ustoupit třeba jen o píď. Měl sice Samuela rád, ale Samuel nebyl jeho alfa. Nedovolí vlku samotáři, aby zpochybňoval jeho činy.Vzdychla jsem si. "Warrene. Proč jsi měl po ruce ledničku plnou syrového masa?"Otočil se ke mně a široce se usmál. "Kyle to považoval za dob­rý vtip. Neptej se." Tváře mu lehce zčervenaly. "Mrazák i lednička v Kyleově domě jsou plné. Proto jsme maso schovali do přenosné ledničky v garáži s tím, že ho odvezeme ke mně do bytu, kde mám prázdný mrazák, ale ještě jsem se k tomu nedostal." Podíval se na Samuela. "Jsi trochu kousavý, ne?""Čeká, kdy se do něj Mercy pustí," řekl Adam. Hlas měl slabý, ale všichni jsme naštěstí měli dobrý sluch. "A Mercy uvažuje, jestli to má udělat před námi.""Co na tebe Mercy má?" zajímal se Warren. Když bylo zjevné, že Samuel neodpoví, pohlédl Warren na mě.Sledovala jsem Samuela."Už to dál nezvládnu," řekl nakonec. "Bude lepší odejít, než ně­komu ublížím."Byla jsem příliš unavená, než abych poslouchala podobné hlou­posti. "Jdi k čertu. ,Pokojně nevcházej do dobré tmy,' Samueli. , Běsni a zuř, když se tvé světlo tmí.' Když jsem byla na střední, po­mohl mi naučit se tu báseň nazpaměť. Věděla jsem, že si to bude pa­matovat.",Těkavý stín je život", Mercy, ,špatný herec, jenž chvílí svou div prkna nezboří, a pak už kde nic, tu nic." Postavil proti Dylanu Thomasovi Shakespeara a odříkal ho s vyčerpanou bezútěšností, na niž by mohl být pyšný kterýkoli divadelní herec. ",Je to pří­běh, vypravovaný blbcem, hrůzostrašný, leč..., nesmyslný veskrz."' Poslední slova vyhrkl s kousavou hořkostí.Popadla mě taková zlost, že bych ho praštila. Namísto toho jsem posměšně zatleskala."Jak dojemné," řekla jsem. "A hloupé. Macbeth zabil svého pána, podlehl ctižádosti a přinesl bídu a smrt všem okolo. Myslím, že tvůj život stojí za víc. Znamená víc pro mě - a pro každého pacienta, kte­rý ti kdy zkřížil cestu. Dneska večer to byli Adam s Benem.""A připočítej k tomu i mě," řekl Warren. Možná nevěděl, o čem se přesně bavíme, ale každý vlk by pochopil podstatu našeho rozho­voru. "Kdybys tu nebyl, když mě nedávno dostal ten démon, bylo by po mně."Samuel nezareagoval, jak jsem očekávala. Sklonil hlavu a zavrčel na Warrena: "Nenesu za tebe odpovědnost.""Ano, neseš," řekl Adam a otevřel oči."To ti tak vadí?" zeptal se Warren něžně a pokrčil rameny. "Lidi umírají. Vím to já a víš to i ty. Dokonce i vlci jako my umírají. Když jsi poblíž, umírá jich míň. Taková jsou fakta. A i když ti vadí, nezna­mená to, že nejsou pravdivá."Samuel se k nám otočil zády a vykročil. V malé místnosti ale ne­měl kam jít, proto zase zůstal stát a svěsil hlavu. "Myslel jsem, že to bude snazší, Mercy. Ale já zapomněl, ty ráda všechno kompli­kuješ." Obrátil se a pohlédl mi do očí. Když znovu promluvil, pou­žil něžný, shovívavý tón, o kterém jsem byla přesvědčená, že se ho dávno odnaučil na mě používat. "Nemůžeš mě zachránit, Mercy. Ne když nechci být zachráněn.""Samueli," řekl Adam pánovitě hlasem silnějším, než jeho stav připouštěl. Zvedl se na lokty a zadíval se na druhého vlka.Samuel pohlédl Adamovi do očí... a ve tváři se mu objevil šok, ale jen na okamžik, vzápětí se totiž začal měnit ve vlka. Byl to špi­navý trik, kterým alfové, silní alfové dokázali jinému vlkovi vnu­tit proměnu. Tušila jsem, že kdyby Adam Samuela nezaskočil, nikdy by se mu to nepovedlo. Adam zíral Samuelovi do očí a my ostatní čekali se zatajeným dechem. Je těžké stát patnáct minut naprosto bez hnutí. Nakonec se na Samuelově místě objevil bělooký vlk a usmál se na Adama."Možná tě to nezachrání, starochu," řekl Adam, znovu si lehl a za­vřel oči. "Ale třeba tak získám trochu času na to, abych ti nakopal za­dek a donutil tě přestat zabývat se dalekou budoucností a začít se sta­rat o svůj bolavý zadek.""Někdy," ozval se Warren, ,je fakt zřejmé, že jsi byl v armádě, šéfe.""Kopání do zadku patří k armádě, nakopeš i dostaneš nakopáno," přitakal Adam, aniž by otevřel oči.Mary Jo zírala na Sama. "Ovládá ho vlk," řekla s hrůzou."Už několik dní," potvrdil Adam. "A zatím nikoho nezabil."Nevěděl o fae v knihkupectví..., ale nebyla jsemsi jistá, jestli se počítal. Sam ho zabil v sebeobraně, ne v pomatenékrvežíznivosti, i když si mě pak málem dal jako zákusek.Sam mi zamyšleně pohlédl do očí a já si uvědomila, že je... jiný, výmluvnější než ve Phinově obchodě ,vypadal přesně jako Samuelův vlk, na kterého jsem byla zvyklá. Předtím jsem si mys­lela, že začíná být agresivnější, ale teď jsem pochopila, že se stá­val... méně Samuelem a ještě méně Samem. Díky naší malé kata­strofě jsme asi získali čas navíc. "Chápu to dobře, že marok o Samuelovi neví?" přerušil Warren ti­cho a jeho hlas zněl velmi kovbojsky a ležérně - což obvykle masko­valo přesně opačné rozpoložení."Tak nějak," odvětila jsem. "Řekla jsem mu, že nic nechce vědět, a on mi uvěřil. Ale jen pod podmínkou, že si promluvím s Charle­sem. Podle Charlese je dobrá zpráva to, že vlk nezačal zabíjet rov­nou, takže je na Samuelovi závislý. Špatná, že pokud Samuela rych­le nepřinutíme, aby se vzpamatoval, jeho vlk se taky vytratí." Což už se dělo. "A Samuel zemře tak jako tak, vezme s sebou ale spous­tu dalších lidí""Pravý vikinský pohřeb," poznamenal Warren.Mary Jo na něj ostře pohlédla a on jí pohled opětoval."Čtu, ale jen knížky se spoustou obrázků," řekl pomaleji než ob­vykle a se silným texaským přízvukem."Tu odpověď obyčejně používám já," řekla jsem mu. "Nelíbí se mi, že jsi mi ji ukradl."Ben se zasmál. Ale pak se zeptal. "Čím se stav, kdy se lidská strán­ka rozplyne, liší od stavu, kdy prostě kontrolu převezme vlk?"Vlci jsou neomalená stvoření a obvykle postrádají trpělivost pro opatrné našlapování, které zbytek světa považuje za zdvořilost."Jestli to chápu dobře, přijde Sam o rozum, začne napadat všech­ny okolo a nakonec padne mrtvý," řekla jsem. "Způsobí tak asi méně škody, než kolik jí vlk obvykle napáchá. Obzvláště když ten nepře­stane, dokud ho někdo nezastaví. Přesto to není dobré.""Pokud k tomu dojde, bude snazší ho zabít," řekl Warren, když pochopil výhody. Samuel byl starý, mocný a chytrý pokud byl jeho vlk z poloviny takový, dokázal by se ho zbavit jedině Bran nebo Charles. V tomto stavu by ho ale zvládl odstranit kdokoli se stříb­rem nabitou pistolí.Samovi náš rozhovor zjevně nevadil. Přivřel oči a s falešnou prud­kostí zacvakal na Warrena zuby. Uši měl ale postavené, aby ukázal, že jen žertuje.Z jejich prostého přijetí reality mě bolelo u srdce."Sbalte to tu, děcka," řekl Adam se stále zavřenýma očima. "Je načase jít domů."Domů.Ustaraně jsem pohlédla na Warrena. Za den či dva bude Adam opět na nohou - a to díky šikovným vlkodlačím léčitelským supersilám. Ale smečka byla pořád rozložená."Jasně, šéfe." Warren na mě kývl, dál ale mluvil s Adamem. "Pokud ti to nebude vadit, nějaký čas s tebou zůstanu. Darryl tam bude taky."*Naložili jsme Adama na korbu Warrenova pick-upu, ustlali mu na silné kempingové podložce a přikryli ho spacím pytlem. Vlkodlaci jsou vůči zimě víceméně imunní a vůbec vůči zimě, jaká obyčejně panuje v Tri-Cities. Ale nemínili jsme riskovat. Přijal naši péči s krá­lovským pobavením, kterým ale dával zároveň najevo, že si naší sta­rosti váží, i když nic neřekl."Kemping?" pošeptala jsem Warrenovi, když jsme Adama uloži­li. "Tobě se fakt podařilo vytáhnout Kylea do přírody?" Kyle si libo­val ve vymoženostech civilizace. Nedokázala jsem si představit, že by dobrovolně strávil víkend v lese."Ne," zabručel. "Aspoň ne přes noc. Ale doufám, že na jaře se mi to podaří.""Ale měl jsi v autč spací pytle a kempingové podložky." Nedokázala jsem potlačit úsměv, který se mi dral na tvář. "Má to něco společného s ledničkou plnou masa?"Sklopil hlavu, ale křenil se. "Neptej se na věci, které nechceš vě­dět, Mercy."Mary Jo jela na korbě pick-upu s Adamem a já jela za nimi v rab- bitovi spolu s Benem a se Samem vzadu. Ben se nabídl, že rabbita odveze, abych mohla doprovodit Adama, ale ruce měl pořád živé a bolely ho. Mary Jo Adamovi neublíží; navzdory odporu nebo ne­návisti, které chovala ke mně, ho toužila chránit.Jakmile jsme vyjeli, Ben řekl: "Musíš zjistit, kdo byl druhý muž na hlídce.""Cože?""Druhý vlk, kterého Adam poslal hlídkovat s Mary Jo. Nechce ho udat a má vyšší postavení než já, takže se jí nemůžu zeptat. Kdyby se jí zeptal Warren... Patří k těm, kdo si myslí, že nemá v naší smeč­ce co dělat.""Cože?" Myslela jsem si, že gaye ve smečce nechtějí jen muži.Ben kývl. "Otevřeně se k tomu nevyjadřuje, ale je paličatější než ostatní. Kdyby jí dal Warren rozkaz, který by nechtěla splnit - třeba aby udala někoho, na kom jí záleží - pravděpodobně by se mu po­stavila. Musel by jí ublížit a to by ho ranilo, protože ji má rád - a při­tom netuší, že patří k těm hloupým lidem."Vždycky jsem si myslela, že k těm hloupým lidem patří i Ben. Asi mě prozradil můj výraz, protože Ben se rozesmál."Když jsem sem přijel, byl jsem zahořklý. Východní Washington se s Londýnem nedá srovnávat." Dlouze se odmlčel, ale když jsem zahnula na dálnici, měkce pokračoval: "Warren je fajn. Stará se o smečku a to mezi těmi nahoře není tak obvyklé, jak si myslíš. Chvíli mi trvalo, než jsem se to naučil ocenit - a to je moje vina."Poplácala jsem ho po paži. "Nám taky trvalo, než jsme si na tebe zvykli," řekla jsem. "Musí to být tvojí šarmantní osobností."Znovu se zasmál a tentokrát upřímně pobaveně. "Ano. Bezpochyby. Někdy jsi pěkná mrcha, víš to?"Moje odpověď byla školácky automatická. "Vrána k vráně sedá," řekla jsem. "Myslíš, že tam byl ještě někdo, kdo se díval, jak Adam běží do hořícího domu, aby mě zachránil, a neudělal nic pro to, aby ho zastavil?""Adam nás vždycky posílá ve dvojicích. Jeden muž v čele, dru­hý jako záloha. Vždycky. Mary Jo tam nebyla sama, když jste se Samuelem odjížděli. Nebyla jediná, kdo se díval, jak někdo podpaluje váš dům."Odmlčel se. "Tuším, kdo to je, ale jsem předpojatý, takže budu dr­žet jazyk za zuby. Ale pamatuj: Mary Jo... v hloubi duše je to hodná holka. Je hasičkou už od doby, kdy začali přijímat ženy. Tebe mož­ná nemiluje, ale proti Samuelovi nic nemá. Nemyslím si, že by jen tak stála a přihlížela žhářství, kdyby někdo nezasáhl a neovlivnil ji. Ve smečce není moc lidí, kteří by jí dokázali podobně zatemnit zdra­vý rozum.""Myslíš si, že někdo jiný rozhodl, že poruší rozkazy."Ben pomalu přitakal. "Ano, myslím.""Někdo, komu Adam věřil natolik, že netrval na tom, aby se zú­častnil schůzky v jeho domě.""Ano.""A sakra."