Stříbrná relikvie: kapitola 9

Stříbrná relikvie – 9. Kapitola

Ve tři ráno jsem popíjela kakao u kuchyňského stolu v Adamo­vě domě spolu s Jesse, Darrylem, Auriel a Mary Jo. Kdyby bylo po mém, nejraději bych měla mezi sebou a Mary Jo několik lidí, nevěřím totiž v lití vody do rozžhaveného oleje - než jsem si ale nalila kakao, zůstalo jediné volné místo mezi Jesse a ní.Pozitivní věcí bylo, že se většina vlků vrátila domů a Adam byl pořád v bezpečí. Sam s Warrenem drželi stráž v Adamově pokoji, za­tímco my ostatní jsme se snažili rozhodnout, co budeme dělat, než se Adam postaví na nohy. Všechny ostatní vlky, kteří se objevili, jsme poslali domů.Plánovala jsem, že se připojím k Adamovi, jakmile tady skončí­me, ale věděla jsem, že je v pořádku. Spořádal pět kilo masa a upa­dl do spánku tak hlubokého, že připomínal kóma. Warren byl dost velký vlk na to, aby se postavil kterékoli dvojici zbývajících vlků ve smečce, tedy pokud by v ní nebyl Darryl, který mu byl nadřazen. Víceméně.Sam byl poněkud nevypočitatelný, ale i v jeho současném stavu jsem si byla docela jistá, že by se přidal na naši stranu. Zraněný vlk je zranitelný. V nejlepším případě ho ochrání členové smečky - ale když ve smečce panuje neklid, jako nyní v Adamově, je nejlepší dr­žet si po ruce důvěryhodné strážce.Warren se Samem se postarají o to, aby Adamovi nikdo neublížil.Do kuchyně se přišoural Ben a vlekl za sebou jednu ze židlí z jí­delny. Vklouzl mezi Jesse a Auriel, bolestivě sejmul krvavé prsty z opěradla židle a svezl se na ni. Jesse mu přisunula šálek horkého kakaa, pak se natáhla a ozdobila ho kopcem umělé šlehačky. Jessiny kudrnaté vlasy trochu povyrostly a obarvila si je narůžovo."Díky, drahoušku," řekl Ben podmanivě a ona rychle ucukla. Sklopil hlavu, aby mu neviděla do obličeje, a usmíval se, dokud si nevšiml, že ho sleduji. Přimhouřila jsem oči a on si odkašlal. "Všem v adresáři jsem poslal email, vysvětlil jim, co se dneska stalo, a ozná­mil jim, že Adam bude za den či dva zase v pořádku."Existence adresáře pro mě byla novinkou. Já na listině nebyla, asi proto, aby si na mě mohli všichni dosyta postěžovat, aniž by ranili moje city. S ohledem na stav Benových rukou se Auriel nabídla, že hlášení pošle za něj, ale odmítl s tím, že obsluhu počítače má na sta­rosti on, a protože má pořád deset prstů, splní svoji povinnost.Předklonil se a usrkl kakaa, aniž by se dotkl horkého šálku."Je instantní," omluvila jsem se. "Moje zásoba pravého kořeně­ného kakaa shořela s mým domem." Sotva mi ta slova splynula ze rtů, zalitovala jsem, že jsem je vůbec vyslovila. Dařilo sc mi nemys­let na to, že ve tmě za kuchyňskými okny zůstala z mého domu jen hromádka popela."Je to kakao," řekl Ben. "V tuhle chvíli to stačí."Rozhostilo se ticho a já si uvědomila, že bych se měla ujmout ve­lení. Zvláštním způsobem mi to připomnělo den, kdy jsem se musela postarat o sestřiny skautky, protože máma onemocněla. Čtrnáct děv­čat, stůl plný vlkodlaků situace si byly až děsivě podobné.Přejela jsem si rukama po obličeji. "Takže, s čím ještě se musíme vypořádat, než budeme moct jít do postele?"Darryl složil velké ruce na stole. "Hasiči ještě neuzavřeli vyšetřo­vání, ale jsou si docela jistí, že požár vznikl kvůli závadě na elektrickém vedení. Začalo hořet u skříně s pojistkami na chodbě. U starých karavanů se to prý občas stává, hlavně během prvních zimních týd­nů, kdy se rozběhne topení." Pohlédl na mě. "Je to možné, nebo jsi zase někoho namíchla?"Ebenově černou kůži a statnou postavu možná získal po africkém otci, ale jeho neproniknutelný čínský výraz byl naprosto dokonalý, i když byl Číňan jen napůl. Dalo se jen těžko odhadnout, jestli po­slední větu myslel jako vtip nebo ospravedlnitelnou kritiku."Byli to fae," řekla jsem, povzdychla si a klepla kotníkem neteč­ně do nohy stolu."Cože, všichni?" zeptal se Ben vtipně. Svezla jsem se na židli, na­táhla se okolo Jesse a kopla ho do nohy, což mi poskytlo obrovské zadostiučinění."Ne, všichni ne," řekla jsem, když vyjekl hranou bolestí."Působíš jeden problém za druhým, že, Mercy?" řekla Mary Jo s pohledem upřeným z okna."Mrcho," řekl Ben. Bylo to dneska jeho oblíbené slovo - a bylo lepší než nadávky, které používal obyčejně. Ten den v mé přítomnos­ti vlastně skoro neklel, když jsem nepočítala dobu, kdy mu Samuel ošetřoval ruce. A když jsem počítala jen slova, kvůli kterým filmy dostávaly označení "Mládeži nepřístupné". Přemýšlela jsem, jestli to byla náhoda, nebo jestli se snažil zlepšit své chování - anebo jsem s ním prosté netrávila dost času.Mary Jo ohrnula ret. "Patolízale.""Ty ale máš odvahu házet kamením," řekl jí, "když jsi tam jen se­děla a dívala se, jak Mercy podpalují dům.""Cože?" řekl Darryl velice, velice tiše.Ale Mary Jo Darryla neposlouchala. Místo toho se zvedla, opřela se o stůl a výhrůžně se naklonila k Benovi. "No a co? Mčla jsem se snad kvůli ní postavit bandě neznámých fae?"Auriel vstala, strčila do stolu a přirazila Mary Jo ke zdi tak tvrdě, že to muselo bolet. Ten, kdo Auriel dobře neznal, ji mohl podcenit. Byla jemně stavěná jako i jiné hispánky a vypadala, jako by si nikdy neušpinila krásně pěstěné ruce.Většině smečky by bylo milejší, kdyby se na ně zlobil Darryl než Auriel.Darrylova družka se mrazivě zeptala: "Ty ses jen dívala, jak ban­da fae pálí dům člena tvé smečky?"Když se stůl dal do pohybu, zvedla jsem svůj hrnek s kakaem a podařilo se mi zachránit i Jessin. Bokem jsem odklonila stůl na­tolik, abych se ujistila, že nezasáhne Jesse. Darryl chytil Benův hr­nek - vlastní už vypil. Takže se na stůl a zem vylilo jen kakao Mary Jo a Auriel.Rozhostilo se napjaté ticho, které přerušilo vítané zvonění mého mobilu. S bouchnutím jsem postavila hrnky na stůl a vytáhla ho z kapsy.Číslo jsem nepoznávala. Obyčejně znám čísla lidí, kteří mi vola­jí uprostřed noci."Haló?""Mercedes Thompsonová, máš něco, co patří mně. Já mám něco, co patří tobě. Zahrajeme si?"Zmáčkla jsem hlasitý odposlech a položila telefon doprostřed stolu. Všichni, až na Jesse volajícího stejně slyšeli když ale bu­deme všichni poslouchat nahlas, možná si někdo něčeho všimne. Můj mobil je relativně nový a zaplatila jsem navíc za dobrou kva­litu zvuku.Darryl vytáhl svůj mobil, jeden z těch miniaturních počítačů, kte­ré mají všechny dostupné vychytávky několikrát se dotkl displeje a položil ho vedle mého. "Nahrávání," řekl mi bezhlesně."Všechno, co jsem měla, v noci shořelo," oznámila jsem nezná­mému volajícímu a sotva jsem to řekla, znovu mě to zasáhlo. Chudák Médea. Zaťala jsem čelisti a rozhodla se, že ona osoba, jejíž hlas zněl žensky, i když hluboce a chraplavě jako hlas kuřačky nikdy nezjistí, jakou bolest mi způsobila, tedy pokud patřila k fae, kteří mi podpálili dům."Ta věc tam nebyla," řekla, byla jsem si čím dál jistější, že jde o že­nu. A následná slova mě přesvědčila o tom, že patří k fae. "Odhalila by se v ohni nebo ve smrti. Dívali jsme se, jak hoří, jak plameny po­žírají celý tvůj život, ale to, co jsi vzala Phineovi Brewsterovi jsme v uhlících ani v popelu nenašli."Fae často říkají věci, které lidem zní divně. Občas, když plácnu nějaké Zeeho pořekadlo, se lidé zarazí a zírají na mě."V ohni nebo ve smrti," řekla jsem a zopakovala frázi, která zně­la jako nějaký citát."Odhalí se, když její majitel zemře nebo když shoří," objasnila netrpělivě."Tvůj lovec hlav vypadal jako někdo, kdo umí splnit úkol," řek­la jsem. "Proč jsi ho nenechala, aby mě zabil, místo abys spoléha­la na zálohu?" Život s vlkodlaky mě naučil, jak kontrolovat situ­aci, aniž bych působila příliš agresivně. Jedním ze způsobů bylo položit otázku, která se zdála zcela mimo mísu, a když zamasku­jete skutečnou otázku jinou otázkou, šance, že získáte informace, se ještě zvýší."Kelly?" řekla nevěřícně. Ale věděla, o kom mluvím. Musela to být ona, kdo celou věc, kvůli které málem zranili Maiu, zosnoval. "Kelly by ženě nikdy neublížil. Ale policie by mu nevěřila."Z jejího hlasu jsem poznala, že Kellyho Hearta zná osobně - vycí­tila jsem, že jím pohrdá kvůli něčemu, co považuje za slabost."Hádám správně, když řeknu, že mluvím se ženou, která si říká Daphne Rondová?" Zapamatovala jsem si jméno pohřešované pro­ducentky, protože se jmenovala stejně jako kráska z kresleného se­riálu Scooby Doo, což mě zaujalo. Dala jsem si dobrý pozor na to, jak jsem otázku zformulovala, protože fae nemůžou lhát - a patrně to nebylo její skutečné jméno. Fae obvykle neprozrazují svá skuteč­ná jména vůbec nikomu."Nékdy," odpověděla, ale nelíbilo se jí, žejsem ji prohlédla. Zajisté mohla odmítnout odpovědět, ale i to by byla odpověď. Kdyby pohře­šovanou producentkou Kellyho Hearta nebyla, s velkým potěšením by mi oznámila, že se mýlím."Pan Heart si o tebe dělá starosti," řekla jsem jí. A hned jsem měla chuť kousnout se do jazyka. Nezasloužila si to vědět - poslala ho na smrt. Kdyby Adam uvěřil, že mě Kelly zavraždil, vlastnoručně by ho zabil. Každému, kdo věděl, že chodím s místním alfou, to muse­lo být jasné - proto sem lovce hlav poslala. "Jeho city by se změni­ly, kdyby věděl, co jsi pro něj naplánovala.""Kdyby věděl, po čem jdu, z celého srdce by mě podpořil," pro­hlásila s nečekanou vášní, což mi prozradilo, že má jisté pochybnos­ti a vadí jí to. "Je můj voják a řídí se mými rozkazy."Podobná slova jsem slyšela už dřív a rty se mi zkroutily vzteky - kvůli Heartovi, který mě naštval..., ale hlavně kvůli mému příte­li Stefanovi, jinému vojákovi, kterého tak dlouho zneužívali, až ho zlomili."Jsi příliš přesvědčená o vlastní důležitosti," řekla jsem jí. "Ale to je u fae běžné." Zmáhala mě únava, proto pro mě bylo těžké brá­nit jí v tom, aby získala navrch, aniž bych ji rozzuřila. Koho měla? Stefana ? Neviděla jsem ho už celé týdny. Zeeho? Nezavolala jsem mu, jak jsem měla v plánu, než mi shořel dům."A ty jsi zase příliš hloupá," odsekla s ledovým opovržením. S Kellym jsem ji popíchla... Ne tím, že ho ranila, ale že by nemu­sel splnit její přání, kdyby věděl, o co jí jde. "Ale to je u lidí běž­né. Hlavně u těch, kteří se pletou do věcí, do kterých jim nic není." Odmlčela se, jako by něco zvažovala. Pak řekla: "Raději bys mě ne­měla dráždit, když mám někoho, na kom ti záleží."Jakmile skončila, ozvaly se dva výrazné zvuky. Úder a tlumený výkřik. Všichni jsme ztuhli a snažili se vypátrat, o koho se jedná."Muž," řekl Darryl bezhlesně.Kývla jsem. Taky jsem to poznala. Po výkřiku následoval třetí zvuk: někdo s roubíkem v ústech se snažil mluvit. Zuřil. Na jeho hla­se bylo něco zvláštního,... nebyl to Stefan ani Zee.Mary Jo mě chytila za rameno. Tvář měla bledou a staženou. "Gabriel," řekla bezhlesně.Měla pravdu. Mary Jo mě přes léto nějakou dobu hlídala v garáži a pracovala se mnou a s Gabrielem. Taky ho znala.Gabriel mě ani nenapadl, myslela jsem si, že je v bezpečí. Na okamžik jsem v zoufalství zavřela oči. Stefan byl upír; Zee byl fae, kterému se ostatní fae s úctou vyhýbali. Gabriel byl sedmnáctiletý kluk bez jakýchkoli nadpřirozených schopností. Proti fae neměl žád­nou šanci.Jesse vydala tichý zvuk a rychle si přitiskla ruce na ústa, fae v te­lefonu ji ale slyšela."Zlobíš se, dítě?" zeptala se. Myslela si, žc jsem to byla já. "Víš, koho jsme chytili? Napovím ti. Kradl ti auto. Skoro jsme se ho zba­vili, ale patří ti, ne? Rozhodli jsme sc vzít ho s sebou a zjistit, jestli budeš ochotná zahrát si hru.""Gabriel si může půjčit kterékoli moje auto," řekla jsem jí jasně a doufala jsem, že mě slyší i Gabrielovy lidské uši. "Šedým pá­nům se nebude líbit, až zjistí, že jsi do faeské záležitosti zatáhla člo­věka."Zasmála se. Její smích mě dočista zaskočil. Ženy s tak hlubokým hlasem mají obvykle i podobně hluboký smích. Ten její byl jemný a lehký ,úplně nelidský jako cinkání stříbrných zvonků a prozra­dil mi, o jakou fae jde, z čehož se mi ještě víc stáhl žaludek. Gabriel byl ve větším nebezpečí, než jsem si myslela.Vedle telefonu na zdi visel bloček. Ukázala jsem na něj a Auriel naprosto tiše vstala a přinesla mi ho."Takže ti došlo, koho máme," řekla fae. "Zavolala ti jeho matinka? Vypadá tak sladce, nemyslíš?" Její hlas zněl roztouženě. "V jiné době bych si ho nechala." Čekala jsem tirádu o starých dobrých ča­sech, během let jsem slyšela spoustu různých verzí. Ale v telefonu se rozhostilo ticho.Napsala jsem: Královna vil. Cestuje s pěti až dvaceti stoupenci. Dříve zajímala lidi a dělala z nich své sluhy/milence. Unáší je do své říše, trochu se podobá zemi Pod Kopcem, a přesto je jiná. Magie: lidé tam vnímají čas různým způsobem. ,, Rip Van Win kle" (100 let) nebo "Tomáš Veršotepec" (ze sedmi dnů bylo sedm let). Tomáše Veršotepce jsem podtrhla, protože šlo o skutečnou historickou osob­nost, kdežto Rip byl postavou z Irvingova příběhu, který mohl, ale také nemusel vycházet z různých legend - včetně Tomášovy. Její smích zní jako cinkání stříbrných zvonků. Dokáže hypnotizovat ma­gií. Zbavuje oběti svobodné vůle, může mít stejný vliv i na faeské stoupence. Zákony ji svazují víc než většinu ostatních fae, ale v jejich mezích je velmi mocná.Kniha mě naučila o fae mnohem víc, než jsem předtím věděla. Doufala jsem, že nám pomůže najít Gabriela dřív, než se královna vil rozhodne nechat si ho."Jsi trpělivá," řekla. "Neodpovídá to tomu, co jsem o tobě slyšela.""Nejsem zas tak trpělivá," odvětila jsem. "Myslím, že na tvoji hru nepřistoupím. Šedí páni by mohli moje problémy vyřešit za mě." Samozřejmě by to neudělali a já nebyla tak hloupá, abych je do celé věci zatahovala. Ale chtěla jsem vědět, jak zareaguje.Znovu se zasmála. "Udělej to. Obrať se na ně, Mercedes Thompsonová. Ale jestli zjistí, co máš - a že bys mohla tušit, oč se jedná - zabijí tě bez ohledu na vlkodlaky. Taky by tě zabili, aby se k té věci dostali - a věř mi, je snazší tebe, člověka, zabít než pátrat po tom, kam jsi tu věc schovala."Nepochybovala jsem, že říká o Šedých pánech pravdu. Fae vždyc­ky říkají pravdu. A obvykle se nechají vyprovokovat posměšky - proto jsem vložila do hlasu pořádnou dávku samolibosti, když jsem řekla: "Protože ty to taky nevíš.""Jde o Stříbrnou relikvii," řekla.Nehledala knihu. Netušila jsem, o jakou "stříbrnou relikvii" jde, protože kniha byla kožená a vykládaná zlatem; nebylo na ní nic stří­brného. Neměla jsem Gabriela za co vyměnit. Takže ho budeme mu­set najít a sebrat jí ho tak, aby nás už víckrát neobtěžovala. Spousta pohádek končí slovy: "A zlá víla se už víckrát neobjevila.""Nevíš, jak vypadá," řekla jsem sebejistě. "Myslíš si, že ji mám, protože Phin je mrtvý a relikvie se jeho vrahům neodhalila, což by udělala, kdyby ji měl ve svém vlastnictví." Řekla jsem to tak, jako bych si tím byla naprosto jistá."Máš ji?" zeptala se. "Možná ji dal někomu jinému. Ale pokud ji nemáš, vezmu si toho krásného mladíka jako cenu útěchy a pustím se do hledání jinde."Kousla jsem se do rtu. Phin byl mrtvý."Mám něco, co patřilo Phinovi," řekla jsem opatrně. Až ráno oplá­ču muže, jenž nastavil krk a pomohl mi i přes zákaz Šedých pánů, který miloval knihy a starožitnosti a jemuž volala ustaraná babič­ka. V tuto chvíli jsem si potřebovala zachovat chladnou hlavu. Byla jsem unavená a Adamova bolest a vyčerpání začínaly prosakovat na­ším poutem, které si vybralo ten nejnevhodnější okamžik pro svůj návrat."Nic nepovíš vlkům," řekla. "To je první podmínka. Dozvím se, když ji porušíš. V tom případě si ponechám chlapce a zdvojnásobím své úsilí zabít tě."Rozhlédla jsem se po vlcích okolo stolu. "Včera ráno jsi mě ne­toužila vidět mrtvou natolik, abys riskovala hněv mého druha."Zasyčela. "Až získám Stříbrnou relikvii, už se nebudu muset bát vůbec nikoho. Ani vlků, ani Šedých pánů. Jediná věc, která tě teď chrání, je fakt, že by po tvé smrti mohlo nějaký čas trvat, než se reli­kvie odhalí. Jestli ale budeš dělat potíže, risknu to.""Co chceš, abych udělala?" zeptala jsem se."Slib mi, že nepovíš vlkodlakům ani o mně, ani o tom, co máš, ani o nebezpečí, které hrozí Gabrielovi.""Dobrá," slíbila jsem neochotně. "Nepovím žádnému z vlků ani o tobě, ani o věci, kterou mám ve svém vlastnictví a která před­tím patřila Phinovi, a ani o nebezpečí, které v tuto chvíli hrozí Gabrielovi.""A nepovíš nic ani fae. Ani Šedým pánům, ani starému fae, který byl dnes ráno ve tvé dílně."Pohlédla jsem na Darryla a ten ponuře kývl. Poví o tom Zeemu za mě."Nepovím žádnému fae ani o tobě, ani o věci, kterou mám ve svém vlastnictví a která předtím patřila Phinovi, a ani o nebezpečí, které v tuto chvíli hrozí Gabrielovi.""Nemůžu tě donutit dohodu dodržet," řekla mi. "Tou magií už ne­vládnu. Když ale porušíš slovo, okamžitě se to dozvím - a bude po dohodě. Krásný mladík bude můj a ty zemřeš."Jesse studenou rukou sevřela moji. S Gabrielem spolu už nějaký čas tak trochu chodili. "Tak trochu", protože se potřeboval soustředit na školu, aby získal stipendium na vysokou."Dobrá," řekla jsem fae."Za druhé. Odneseš tu věc do knihkupectví a dáš ji mému rytí­ři vody."Rybák, napadlo mě. Rytíř vody mi ale nic neříkal. Možná se jed­nalo o titul, ne o druh fae."Ne. Neodnesu ji tvému rytíři do knihkupectví." Jeden z jejích lidí by nás mohl všechny zabít, aniž by sama porušila dané slovo. Museli jsme jednat rovnou s ní."Uděláš...""Nebudu ti věřit, pokud nepřistoupíš na osobní výměnu. Ty sama přivedeš Gabriela a já ho dostanu zpátky v pořádku a nezraněného výměnou za věc, kterou ti přinesu.""Nemůžu přivést Gabriela nezraněného," řekla pobaveně.Mary Jo tiše, hrčivě zavrčela a já do ní šťouchla, abych ji umlčela. Možná fae nedávala pozor. Slyšela zvuk, který předtím vydala Jesse, ale jak rád říkal Bran, ani nejbystřejší smysly na světě vám k ničemu nejsou, když je zapomenete používat."Ne víc zraněného, než je teď," řekla jsem. "Jeho osobně a při smyslech a jeho tělo nebude o nic víc poškozené, než je právě teď.""To zvládnu," řekla stále pobaveně."Za poškození považuji i smrt."Zasmála se. Ten zvuk mi začínal jít na nervy. "Jsi nedůvěřivá, Mercedes. Copak nečteš pohádky? To lidé zrazují dohody. Dobře se vyspi... Hopla, vlastnč nemáš kde spát. Tak si aspoň odpočiň. Zítra ti zavolám na toto číslo, až najdu bezpečné místo k výměně."Znervóznila jsem, protože působila příliš šťastně, jako by vědě­la něco, co já ne."Je Gabriel jediný člověk, kterého máš?" zeptala jsem se, protože mě najednou napadlo, že může mít víc rukojmí.Znovu se zasmála. "Přece si nemyslíš, že ti na to odpovím, že ne?"A zavěsila."Ví někdo, která část země má předčíslí 333?" zeptala jsem se."Žádná," řekl Ben. "Na 333 ani na 666 žádná čísla nezačínají. Telefonní společnosti na numerologii nevěří, ale spousta jejich zá­kazníků ano.""Mám zavolat Zeemu hned teď?" zabručel Darryl. "Anebo se na­štve, když ho někdo vzbudí?"Podívala jsem se na něj. "Na první otázku nemůžu odpovědět. A Zee je naštvaný skoro pořád. Nenech se tím odradit.""Zavolám mu," řekla Auriel."Počkej, dokud..." Než jsem mohla říct cokoli dalšího o Zeem, zaváhala jsem, protože jsem si nebyla jistá, kam až můžu zajít, než aktivuji faeské kouzlo. Ale Auriel pochopila a znovu se posadila."Slyšel někdo něco, co by nám pomohlo zjistit, odkud volala?" zeptala se Jesse, která v televizi pravidelně sledovala detektivky."Žádné vlaky," řekla Mary Jo suše a odstrčila stůl, který ji držel u stěny. "Žádné šplouchání vody. Žádná auta ani jiný provoz. Žádná letadla. Žádné kostelní zvony. Žádní delfini hrající si v pozadí.""Což vylučuje spoustu míst," řekla Auriel. "Jsem si docela jistá, že byla někde uvnitř. Slyšela jsem bzučení, což mohly být zářivky.""Já slyšel ozvěnu, jako by stála v místnosti s pevnými stěnami," řekl Darryl. "Ale nebyla velká. Zvuky nezněly dutě.""Když..." Nemohla jsem říct: "Když ho uhodila," protože jsem slíbila, že nebudu s vlkodlaky mluvit ani o královně vil, ani o nebez­pečí, které Gabrielovi hrozilo. "Když Mary Jo něco zaslechla, ozva­lo se tiché zašoupání," řekla jsem. "Jako nohy židle drhnoucí po be­tonu." Zavřela jsem oči a uvažovala o pocitech, které ve mně zvuky v pozadí vzbuzovaly."Nepřítomnost zvuku zvenčí mohla znamenat, že nebyla jen uvnitř, ale přímo ve sklepě," řekl Darryl. "Pokud není zdejší, muse­la si najít nějaké bezpečné místo, ne hotel. V poslední době se tady v okolí jen těžko shání místa k pronajmutí ,jeden z kolegů si na to stěžoval. Pokud je Phin mrtvý, možná fae používá jeho dům.""Žil v bytě, v jednom z nových činžáků v Západním Pasku -a měl zvědavé sousedy." Vstala jsem a namočila utěrku, abych mohla utřít kakao."Co v knihkupectví?" navrhla Auriel. Sebrala mi utěrku a hodila ji Mary Jo. "Tvůj svinčík. Ukliď ho."Mary Jo ztuhla ramena, ale bez protestů se pustila do uklízení."Se Samem jsme dneska v noci ve sklepě knihkupectví byli," řek­la jsem. "Osvětlení tam ale nebzučí. A kromě toho tam nebyla ozvě­na. Sklep byl plný knih, takže se zvuk nerozléhal. Místnost, ve které stála, působila prázdněji.""Byli jste v knihkupectví? Zachytila jsi nějaký pach?" Myslela jsem si, že Ben dřímá. I když promluvil, oči nechal zavřené. Stres vyvolaný zraněním a břicho plné masa z Warrenovy tajemné lednič­ky na něj působily jako uspávací lék."Potřebuješ jít dolů a vyspat se?" zeptala jsem se."Ne, jsem v pořádku. Objevili jste tam něco?""Zachytili jsme pach Phina - a čtyř dalších fae. Jeden z nich, něja­ký lesní fae, se vrátil a Sam ho zabil. S druhou lesní fae jsme se nese­tkali. Je stejného druhu jako ten, kterého zabil Sam - tím jsem si do­cela jistá. A pak tam byl fae, který páchl bažinou a mokrými věcmi, snad to byl její rytíř vody. Čím méně spojenců bude mít, tím budu šťastnější. Se čtvrtou fae, která zanechala v obchodě pach, jsem se setkala dneska dopoledne... No, vlastně včera. Vypadala jako šťast­ná babička. Nepoznala jsem, co je.""Byla to ona?" zeptal se Ben a kývl na telefon."Na to ti nemůžu odpovědět," řekla jsem mu."Ale mně ano," řekla Jesse. "Unesla Gabriela ta stará žena?""Nevím," řekla jsem. Zavřela jsem oči a zvážila, co se stalo a kdy. "Ne. Procházela Phinovy záznamy a snažila se zjistit, komu Phin něco dal. V tu dobu už se mě ale pokusili jednou zabít - pokud jsi to ještě nepochopila, incident, ke kterému došlo včera ráno u mě v ga­ráži, byl namířen proti mně. Věděli, kde mě hledat." Kdybych si s tou ženou mohla promluvit, možná bych zjistila víc o tom, o co královně vil šlo."Není zrovna chytrá, tahle královna vil," řekl Ben. "Kdyby byla, věděla by, že nejsi člověk.""Zrovna se tím nechlubím," opáčila jsem. "A kromě spojení s Adamem a s marokem nejsem nijak důležitá. Neexistuje důvod, proč by o mně měla vědět. Hlavně, když pracuje jako televizní pro­dukční v Kalifornii.""Dělá ukvapené závěry," řekl Darryl. "Většinu lidí při pohledu na tebe, Mercy, napadne, že jsi fae nebo vlk a prostě to tajíš, protože jsi družkou vlka a pracuješ s fae." Zmlkl a zvedl přemýšlivě obočí. "Anebo si myslí, že jsi jedno nebo druhé a prozradíš jí to, když se ti bude vysmívat, že jsi člověk.""To zní docela pravděpodobně," řekla jsem."Proč jí prostě nedáš, co chce, výměnou za Gabriela?" řekla Mary Jo. "Ta věc není tvoje a zdá se, že pravý majitel je mrtvý."Ben si odfrkl. "Obyčejně nejsi tak pitomá. Chtěla bys dát ženě, jako je tahle královna vil, magický předmět, o kterém je přesvědče­ná, že ji dokáže před námi ochránit?"Darryl naklonil hlavu na stranu a pohlédl na Mary Jo. Zrudla a sklopila oči. "Nemysli si, že jsem zapomněl na to, že jsi neupo­slechla Adamovy rozkazy," řekl. "Nemáš tady žádná práva a neo­pustíš dům, dokud si neodpykáš trest." Chvíli počkal, pak odpověděl na její otázku: "Ben má pravdu. A kromě toho, opravdu si myslíš, že nechá někoho, kdo ví, co má, naživu? Nemám nejmenší tušení, po čem jde. Pokud by byli Šedí páni ochotní zabít Mercy jen proto, že o té věci ví Mercy, která je v jejich přízni a je družkou našeho alfy nemyslíš si, žc by neměli problém zbavit se někoho, koho už mají ve své moci a kdo se podobné ochraně netěší? Já si to odvodil z jedi­ného telefonátu, takže tahle Daphne to určitě ví taky. Nemá v úmys­lu nechat kohokoli jít. Přistoupí na výměnu, pak zabije jak Mercy, tak toho chlapce.""Anebo si chlapce nechá a zabije Mercy," dodala Jesse, která po otci zdědila taktické uvažování, "Gabriel by raději zemřel." Ale po­řád to byla puberťačka s melodramatickými sklony. Nebyla jsem si jistá, jestli by Gabriel raději zemřel, než sloužil královně vil, pod­le všeho to pro oběti bylo celkem příjemné, protože přišly o vlast­ní vůli.Já bych byla raději mrtvá. Možná měla pravdu."Mercy," zabručel Darryl, "v jednom měla pravdu: potřebuješ se vyspat. Jdi do postele." Hlas mu zjihl. "Ty taky, Jesse. Tvému chlap­ci pomůžeme lip, když se pořádně vyspíme."Souhlasila jsem. Byla jsem tak unavená, že jsem sotva udržela otevřené oči.Zívla jsem a zavěsila se do Jesse. "Dobře."*S Jesse jsem se rozloučila u jejího pokoje, pak jsem co nejtišeji ote­vřela dveře Adamovy ložnice. Někdo stáhl z postele přehoz a hodil ho na zem. Adam ležel nahý na přikrývkách - a vypadal příšerně. Tmavě rudé strupy mu pokrývaly velkou část končetin a i jiné čás­ti těla.Warren si zul boty a ležel na boku na posteli čelem ke dveřím. Sam se stočil do klubíčka v nohách postele mezi nimi.Trochu jsem se bála nechat ho o samotě se zraněným alfou, ale očividně se pořád choval netypicky na vlkodlaka, který nad se­bou ztratil kontrolu. Když jsem zavírala dveře, rozvalil se na bok a koukl po mně. Zavrtěl se, a když se mu podařilo poodsunout Warrenovy nohy, spokojeně vydechl. Všimla jsem si, že Adama se ani nedotkl.Warren byl vzhůru - i když vypadal, že hluboce spí. Přelezla jsem přes něj a koutky úst se mu zkroutily nahoru. Uložila jsem se mezi něj a Adama a skrčila nohy, abych nekopala Sama.Snažila jsem se Adama nedotýkat, ale obrátil se a přehodil mi paži přes bok. Vzbudil ve mně teplý, bezpečný a dobrý pocit - a jeho to pravděpodobně bolelo. Pootevřel oči a zase je zavřel.Chvíli jsem tam jen ležela a užívala si toho, že přežil. Zrovna když jsem upadala do spánku, otevřely se dveře."Je tu místo ještě pro jednoho?" zeptal se Ben. Zvedla jsem hlavu a uviděla ho stát ve dveřích vc vytahaných teplácích. Vlasy na jedné straně hlavy měl rozcuchané, jako by už ležel, než za námi přišel na­horu. "Pokud ne, můžu...""Pojď dovnitř," zabručel Warren. "Půjdu se vyspat do jedné z lož­nic pro hosty."Warren se skulil z postele a Ben si na ni vlezl. Nohou se opřel o moji a odpadl jako štěně, které si příliš dlouho hrálo. Když jste zranění, smečka poskytuje útěchu, pomyslela jsem si a složila hlavu zpátky na polštář. A poprvé za dlouhou dobu, možná vůbec poprvé, jsem ocenila, že k jedné patřím.Probudila jsem se, protože mi bylo horko na hlavu. Byl to vzdále­ně povědomý pocit, a tak jsem začala znovu usínat, když tu se mi do kůže na hlavě zaryly ostré, špičaté věcičky. Vtom jsem si vzpomně­la, proč už by mi na hlavě neměla spát kočka.Posadila jsem se a zírala do chladných očí lehce ožehnuté, pestro­barevné manské kočky, která dala najevo svoji nespokojenost s mojí nečekanou změnou pozice podrážděným mňouknutím. Páchla kou­řem a v jednom místě měla spálený hřbet, ale jinak se zdála být v po­řádku.Adam se nepohnul, ale Ben se překulil a otevřel oči."Ahoj, kočko," řekla jsem s očima plnýma slz, když se přizpů­sobila mé nové pozici a přesunula se na místo, kde jsme na ni s Benem oba snadno dosáhli a mohli ji hladit. "Myslela jsem, že je z te­be topinka."Strčila mi hlavu pod ruku a přetočila se, takže jsem jí prohráb­la prsty srst. Ben se taky natáhl, když ale pohnul prsty, zarazil se. Vypadaly už lip ,ale pořád spiše jako něco z hororu."Neuvědomil jsem si, že to nevíš," řekl Ben stále chraplavě. "Měl jsem ti to říct. Adam šel do tvého pokoje. Já do Samova a našel jsem ji pod postelí."Utřela jsem si oči a nos do ramene (ruce jsem měla zaměstnané kočkou a plné kočičích chlupů).Sklonila jsem se k Benovi a políbi­la ho na nos."Díky," řekla jsem. "Moc by mi chyběla.""Jo." Natáhl se na záda a ruce si opatrně složil na břicho. "Taky by nám chyběla. Je to jediná kočka, kterou jsem kdy viděl tolerovat vlkodlaky." Jeho slova zněla zvláštně zranitelně. Asi nebyl zvyklý být hrdinou."Nelichoť si," řekl Adam suše. "Médea má ráda i upíry.""Adame?" řekla jsem.
Už ale zase spal. A já ho cítila ve své hlavě, přesně tam, kde měl být.