Hunger Games - Aréna smrti : Suzanne Collinsová

Díky bohu, že jsem se večer přivázala. Skulila jsem se z vidlice ke číst dál

Šedesát vteřin. Tak dlouho musíme zůstat stát na kovových číst dál

DRUHÁ ČÁST číst dál

Zrada. Takový je můj první pocit, což je směšné. Ke zradě je totiž číst dál

Cestou k výtahu vztekle odhazuji luk na jednu stranu a toulec na číst dál

Ve spánku se mi zdají děsivé sny. Tvář zrzavé dívky se prolíná číst dál

Výcvikové centrum má věž určenou výhradně pro splátce a jejich číst dál

Skříííp. Skřípu zuby, zatímco Venia, žena se světle zelenomodrými číst dál

Několik okamžiků s Peetou vstřebáváme výjev, na němž se náš číst dál

Jak mile končí hymna, zadrží nás. Ne že by nám nasadili poutanebo něco takového, ale hlouček mírotvorců nás odvádí předním vchodem do soudní budovy. Možná už se v minulosti někteří splátci pokusili utéct. Já jsem ovšem nikdy o ničem podobném neslyšela.Uvnitř mě zavírají do nějaké místnosti a nechávají mě o samotě. Jeto ta nejpřepychovější místnost, v jaké jsem kdy byla, s tlustým,měkkým kobercem, sametovou pohovkou a křesly. Poznám samet,protože matka má jedny šaty se sametovým límcem. Sedám si napohovku a musím stále prsty přejíždět hebkou látku. Také mi to pomáhá v tom, abych se uklidnila... číst dál

Když jsem se jednou ukrývala na stromě a nehybně čekala, ažkolem půjde nějaká zvěř, usnula jsem a zřítila se tři metry na zem.Dopadla jsem na záda a měla jsem pocit, že ten náraz mi z plicvyrazil všechen vzduch. Ležela jsem a pokoušela jsem se nadechnout nebo vydechnout, cokoliv.Právě tak si připadám teď – snažím se vzpomenout si, jak sedýchá, nedokážu mluvit a ohromeně zírám, zatímco mi v hlavě stáledoznívá ozvěna toho jména. Někdo mě drží za paži – je to chlapec ze Sluje a já mám dojem, že jsem se asi kácela k zemi a on mě zachytil.Muselo dojít k nějakému omylu. Tohle nemůže být pravda. P... číst dál

PRVNÍ ČÁST SPLÁTCI číst dál