Období: leden 2012

23„Zatraceně!“ zaklela jsem a couvla. Sanktuárium. Když se dostanu na svěcenou půdu, nebude se mě moct dotknout. Zaječela jsem, když mi na rameni přistála těžká ruka. Zprudka jsem se otočila a sekla mu nehty po obličeji. Proměnil se v mlhu a já zavrávorala, když jeho sevření zmizelo. Vzápětí mě ale chňapl za kotník a podtrhl mi nohy. „Pusť mě!“ zakřičela jsem drsně, když jsem upadla na zem, a vykopla. číst dál

22Usmála jsem se, když hudba utichla a rozhostilo se příjemné ticho. Hodiny nad dřezem ve světle svíček hlasitě tikaly. Vzhlédla jsem k ručičce obíhající trhaně ciferník. Blížila se čtvrtá hodina ranní a já neměla nic jiného na práci než tu sedět a snít o Kistenovi. Odešel kolem třetí, aby se postaral o dav u Piscaryho, a zanechal mě roztouženou, spokojenou a šťastnou. číst dál

21„To jsem já, Rachel,“ zavolal Kisten a jeho hlas byl přes dunění hudby z obýváku sotva slyšet. Ztuhla jsem a vzpomínka na jeho polibek mě přimrazila na místě. Musela jsem vypadat jako idiot, když obešel roh a zastavil se ve dveřích. číst dál

19„Ach bože,“ zašeptala jsem a z mých slov zaznívala stejná bolest, jaká se mi šířila krkem. Můj hlas chraplavostí připomínal štěrk v plechovém vědru. Bolela mě hlava a na očích mi ležel hadr vonící po mýdlu Ivory. „Necítím se moc dobře.“ číst dál

17Po Sběraččině odchodu se rozhostilo nepříjemné ticho. Když taxi zamířilo pryč po příjezdové cestě, zadívala jsem se na Ivy stojící ve sterilně bílé vstupní síni s elegantní výzdobou, která postrádala jakoukoli vřelost. Tížil ji pocit viny. Věděla jsem, že za to může připomínka její přetrvávající víry, že se jednou stanu její prostřednicí − a očividně i něčím víc. Myslím, že se sem Sběračka přestěhovala v naději, že tu pozici jednou zaplní. číst dál

15Led a sůl nám hlasitě křupaly pod nohama, když mě Kisten doprovázel ke dveřím. Jeho vůz parkoval u chodníku v kruhu světla, kterým poletovaly vločky. Vystoupala jsem nahoru po schodech a přemýšlela, co se stane v následujících pěti minutách. Bylo to platonické rande, ale přece jen rande. Byla jsem nervózní z toho, že by mě mohl políbit. číst dál

13„Co jsi provedla, Rachel?“ řekl Kisten mdle a při pohledu přes moje rameno ztuhl. číst dál

11„Takže,“ řekla jsem pomalu a musela bojovat sama se sebou, abych se nenatáhla po klice u dveří a nepřidržela je, když jsme přejížděli koleje. „Kam jedeme?“ číst dál

9Zdobila jsem polévanou sušenku ve tvaru slunce žlutým cukrem a v nitru jsem cítila vřelý mír. No tak dobrá, bylo to obyčejné kolečko, ale s jiskřivým cukrem na povrchu to klidně mohlo být slunce. Dlouhé noci už mě unavovaly a změna ročních období mě vždy dokázala naplnit tichou silou. Obzvláště o zimním slunovratu. číst dál

7Opatrně jsem zajela s vozem do malinké garáže, zhasla světlomety a vypnula motor. Zarmouceně jsem zírala na betonovou stěnu půl metru před kapotou. Nastalé ticho přerušovalo jen cvakání chladnoucího motoru. Ivyina motorka stála tiše opřená o boční stěnu, zakrytá plachtou a uskladněná na zimu. Brzy se setmí. Věděla jsem, že musím odnést Jenkse dovnitř, ale bylo těžké najít vůli rozepnout si pás a vystoupit z auta. číst dál

3„Ceri,“ řekl Jenks, zatímco já zapnula kávovar. „Pokud tě rozbrečí i čaj, musíš zkusit hranolky. Pojď sem, ukážu ti, jak používat mikrovlnnou troubu.“ číst dál

5Plastová ramínka chrastila, jak jsem vršila oblečení na pult u pokladny. Znuděná odbarvená blondýna s vlasy na mikádo ani nevzhlédla, když z šatů odepínala ošklivé kovové spony. Žvýkala žvýkačku, dělala bubliny a skenovala vše, co jsem pro Ceri nakoupila. Ramenem si u ucha přidržovala telefon a pusa jí bez ustání jela, jak svému klukovi vykládala o tom, že včera se spolubydlící kouřily Síru. číst dál

2Byly jsme v půli cesty ke kostelu, když jsem si uvědomila, že Ceri jde sněhem bosá. „Ceri,“ řekla jsem šokovaně. „Kde máš boty?“ číst dál

1Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila, a povytáhla si lem vlněné rukavice, abych si zakryla holou kůži na zápěstí. Ztuhlými prsty jsem přesunula svůj druhý největší zaklínací kotlík k malému, otlučenému náhrobnímu kameni a dbala na to, aby z něj nevystříkla ani kapka přenosového elixíru. Byla zima a ve svitu levné bílé svíčky, kterou jsem minulý týden koupila ve výprodeji, se mi srážel dech. číst dál