Období: rok 2012

23
Hodiny. Představuji si, jak se nad arénou pohybují neviditelné
ručičky. Každou hodinu začíná nová noční můra, spouští se další
zbraň tvůrců her a končí ta předešlá. Blesky, krvavý déšť, mlha,
opice – to jsou první čtyři hodiny. A v deset vodní vlna. Nevím, co se
děje ve zbylých sedmi, ale vím, že Dratkie má pravdu.
Momentálně prší krev a my jsme na pláži pod úsekem s opicemi,
na můj vkus příliš blízko jedovaté mlze. Drží se jednotlivé pohromy
v rámci džungle? Možná ne. Vlna spláchla všechno až k Rohu
hojnosti. Pokud se z džungle vynoří ta mlha, nebo se vrátí opice…
„Vstávejte,“ volám a t... číst dál

22
Peeta pouští toulec a zabodává nůž opici do zad, takže tvor
posléze rozevírá tesáky. Peeta odkopává mutanta stranou a ohlíží se
po dalších. Už mám jeho šípy a jsem připravená vystřelit. Finnick za
námi těžce oddechuje, ale nikdo na něj neútočí.
„No tak pojďte! Jen do toho!“ křičí Peeta vztekle. S opicemi se
však něco stalo. Stahují se, šplhají zpátky na stromy a mizejí v
džungli, jako kdyby je odvolal nějaký neslyšitelný hlas. Hlas tvůrců
her, který jim řekl, že to už stačí.
„Zvedni ji,“ říkám Peetovi. „My tě budeme krýt.“ Peeta se shýbá
pro zraněnou ženu a jemně ji odnáší několik metrů ... číst dál

21
Malé, palčivé puchýřky. V místech, kde se mé kůže dotkly
kapičky mlhy.
„Utíkejte!“ křičím na ostatní. „Utíkejte!“
Finnick se okamžitě vymršťuje na nohy, aby čelil nepříteli.
Jakmile vidí valící se mlžnou hradbu, hází si na záda Mags, která se
ještě pořádně neprobudila, a vybíhá. Peeta už také stojí, ovšem ještě
se úplně neprobral. Chytám ho za ruku a táhnu ho džunglí za
Finnickem.
„Co je? Co se děje?“ ptá se zmateně.
„Mlha. Nějaký jedovatý plyn. Honem, Peeto!“ pobízím ho.
Jakkoliv se to během dne snažil popírat, očividně pořád trpí následky
zásahu silovým polem. Pohybuje se pomalu, mnohe... číst dál

20
„Peeto!“ křičím. Třesu s ním silněji, a dokonce ho i pleskám přes
tvář, jenže k ničemu to není. Selhalo mu srdce. Zbyla z něj jen
prázdná schránka. „Peeto!
Finnick opírá Mags o strom a odstrkuje mě z cesty. „Uhni.“
Přejíždí Peetovi prsty po krku, po žebrech a páteři. Potom mu svírá
nosní dírky.
„Ne!“ ječím a vrhám se na Finnicka. Určitě se snaží, aby Peeta
zůstal mrtvý a aby se neprobral. Finnick mě tvrdě zasahuje dlaní do
prsou, až odlétám k vedlejšímu stromu. Mám vyražený dech a na
chvíli mě omračuje bolest. Vidím, jak Finnick znovu svírá Peetovy
nozdry. Vsedě vytahuji z toulce šíp, př... číst dál

TŘETÍ ČÁST číst dál

18
Ještě trochu doutnám, takže se ke mně Caesar natahuje jen velice
opatrně. Bílá látka zmizela a já mám tvář zakrytou černým závojem,
který mi dosahuje až k výstřihu. „Pírka,“ říká Caesar. „Jsi jako pták.“
„To bude reprodrozd,“ doplňuji a mávám křídly. „Mám ho jako
symbol na špendlíku.“
Caesarovi se v očích blýskne poznání. Ví, že reprodrozd není
pouze moje znamení, ale že teď symbolizuje daleko víc. To, co
Kapitolané pokládají za působivý trik s kostýmem, získá v krajích
dočista jiný význam. Snaží se však z toho vybruslit co nejlíp.
„Tedy klobouk dolů před tvým vizážistou. Snad nikdo nebu... číst dál

17
Jméno bývalého vrchního tvůrce her má na porotu okamžitý a
uspokojivý účinek. Několik porotců vyjekne a dalším vyklouznou z
ruky sklenky s vínem, které se s libozvučným cinknutím tříští o
podlahu. Dva vypadají, že každou chvíli omdlí. Všem se ve tváři
zračí šok.
Teď mi Plutarch Heavensbee věnuje plnou pozornost. Zírá na mě
a mezi prsty mu stéká šťáva z broskve, kterou mimoděk rozmáčkl.
Konečně si odkašle a říká: „Můžete jít, slečno Everdeenová.“
Uctivě se klaním a obracím se k odchodu, ale na poslední chvíli
ještě neodolám pokušení, abych hodila nádobu s červenou barvou
přes rameno. Slyš... číst dál

16Haymitch mi svírá zápěstí, jako kdyby se bál, co udělám, ale jádokážu jen oněměle zírat. Haymitch mi jednou vysvětlil, že kapitolštímučitelé nějak umrtvují jazyky avoxů, aby už nikdy nemohlipromluvit. V duchu slyším Dariův příjemný a zvonivý hlas, kterýmmě tak často škádlil. Ne tak jako mě škádlí ostatní vítězovéHladových her, ale protože jsme si byli doopravdy sympatičtí. Kdybyho viděl Hurikán…Vím, že jakýkoliv posunek směrem k Dariovi, jakýkoliv náznaktoho, že jsem ho poznala, by vedl k jeho potrestání, a tak se jendíváme jeden druhému do očí. Darius, němý otrok, a já, osoba mířícína sm... číst dál

15Flavius, Venia a Octavia mě líčili už tolikrát, že to mělo být jendalší obyčejné setkání. Nepředvídala jsem ale citové vypětí a utrpení,které mě čekalo. Každý z nich se aspoň dvakrát rozplakal a Octaviaprakticky celé dopoledne naříkala. Oni si mě opravdu oblíbili apomyšlení, že se vrátím do arény, je úplně zdeptalo. Když se k tomuještě připočítá skutečnost, že po mé smrti přijdou o vstupenky nanejrůznější společenské akce, zejména na mou svatbu, celá situacepro ně naroste do naprosto nesnesitelných rozměrů. Nikdy jenenapadlo, že by mohli dodávat sílu někomu jinému, a tak sedostávám do poz... číst dál

14
Zůstávám stát u okénka, i když výhled na můj domov dávno
zakryly lesy. Tentokrát nemám sebemenší naději na návrat. Vloni
jsem slíbila Prim, že udělám všechno, abych se vyhrála, a teď jsem
přísahala sama sobě, že udělám všechno, abych udržela naživu Peetu.
Nikdy už tudy nepojedu zpátky.
Připravila jsem si poslední slova, která jsem chtěla říct svým
nejbližším. Jak co nejlíp uzavřít a zamknout dveře minulosti a nechat
je za sebou, smutné, ale v bezpečí. Teď mě Kapitol připravil i o
tohle.
„Napíšeme dopisy, Katniss,“ říká za mnou Peeta. „To bude stejně
lepší. Zůstane jim po nás něco hmatate... číst dál

... číst dál

12
Po tomhle odhalení je těžké zůstat nečinně ležet v posteli. Chci
něco podnikat, zjišťovat víc věcí o Třináctém kraji nebo pomáhat při
vzpouře proti Kapitolu. Místo toho jenom sedím, cpu se sýrovými
bochánky a pozoruji Peetu při kreslení. Občas se tu zastavuje
Haymitch s novinkami z města, které jsou všechny bez výjimky
špatné. Mírotvorci trestají další a další obyvatele a lidé trpí hladem.
Ve chvíli, kdy matka konečně prohlašuje mou nohu za způsobilou
k chůzi, zima ustupuje. Matka mi předepisuje cviky a dovoluje mi
trochu se procházet. Jednoho večera jdu spát s tím, že ráno vyrazím
do mě... číst dál

11
Mechanicky ustupuji mezi stromy a zakrývám si ústa rukavicí,
abych rozptýlila bílé obláčky páry, které mi stoupají od úst. Do žil se
mi vyplavuje adrenalin, který zatlačuje do pozadí všechny dnešní
události, a já se soustředím na bezprostřední hrozbu. Co se děje?
Pustil snad Knut do plotu elektřinu v rámci svých bezpečnostních
opatření? Nebo se nějak dozvěděl, že jsem dnes vyklouzla z jeho
sítě? Má mě v úmyslu přistihnout mimo Dvanáctý kraj, aby mě mohl
zatknout a uvěznit? Chce mě dovléct na náměstí, přivázat ke kůlu a
zbičovat, nebo dokonce pověsit? Uklidni se, přikazuji si. Tohle není
... číst dál

DRUHÁ ČÁST číst dál

... číst dál