Období: říjen 2011

Sedmá kapitola číst dál

Šestá kapitola číst dál

Pátá kapitola číst dál

Čtvrtá kapitola číst dál

Třetí kapitola – Hrajeme na honěnou se štíry číst dál

Druhá kapitola - Podsvětí mi volá na účet volaného číst dál

PRVNÍ KAPITOLA - Zápolím s týmem roztleskávaček číst dál

13.
Když Cecilie odjela, Kolgrimova lhostejnost a nezájem o cokoli kolem se znovu vrátily. Byl náladový a nedůtklivý a zdálo se, že jenom Ceciliin příběh o Velkém trolovi, jenž vyžene všechny děti, které byly zlé na menší sourozence, mu brání, aby ubližoval svému bratříčkovi Mattiasovi.
Yrje ho bylo moc líto a velmi se snažila mu pomoct. Ale Cecilii nedokázala nahradit.
„Kdy se vrátí?“ zeptal se.
„Co nejdřív to půjde, Kolgrime. Tolik by tě chtěla znovu vidět. Za rok, možná za dva.“
Chlapec si ztěžka povzdechl. A s ním v duchu i Yrja. Cecilie byla požehnáním pro ně všechny, i když hochovi na... číst dál

14.
Té noci Yrja velmi dlouho ležela vzhůru s Taraldovou hlavou na prsou. Hladili se s hlubokou láskou a jeden druhému dávali najevo, že se jejich pouto důvěry nezlomilo. Nikdo v téhle farnosti by je nikdy nerozdělil – ani anděl, ani falešný bůh.
Tarald už tvrdě spal. Uvolnila si paži zpod jeho hlavy a začala ho hladit po tmavých vlnitých vlasech.
Miluji tě, pomyslela si. Miluji tě pro slabiny, které jsi kdysi měl, a pro sílu, kterou máš teď. Ty a já… Ušli jsme dlouhou cestu, než jsme našli jeden druhého. Překonali jsme mnoho nástrah. Ale teď, dnes v noci, se tebou poprvé cítím skutečně jis... číst dál

12.
Příchod otce Martinia domů zdaleka nebyl příjemný. Když vešel do vstupní haly, uslyšel obvyklé zlostné zašustění naškrobených spodniček. To se jeho žena hnala domem, aby ho přivítala.
Její hebká, medově sladká tvář nedokázala skrýt chladný tázavý pohled.
„Jdeš pozdě. Jídlo už je na stole. Co tě tak zdrželo?“
Protože Martinius byl starý poctivec, odpověděl: „Museli jsme přepravit jednoho zraněného muže do Lipové aleje.“
Pro Julii už samotné jméno toho místa představovalo něco jako červený hadr pro býka.
„My? Patří teď snad manuální práce mezi povinnosti kněze?“
„Víš, že ano, Julie. Musel... číst dál

11.
Porodní bába stála s rukama v bok.
„Je to dítě Prokletých. Neodvážím se ho rodit sama – nikdy nezapomenu, jak to probíhalo posledně!“ Chtěla mít k ruce mladého Tarjeie, „protože mistr Tengel mu věřil“.
Následovala debata a pár námitek, ale nakonec souhlasili, že Tarjeie přivedou.
Teď mu bylo osmnáct. Byl to mladík střední postavy s nezvyklými, osobitými rysy v obličeji a tak pronikavýma očima, že každý, kdo se podrobil jeho zkoumavému pohledu, musel zpytovat své svědomí.
Na univerzitě si vedl dobře, jak všichni věděli, a za ty roky rozšířil své znalosti a zkušenosti v lékařství jak při ... číst dál

9.
A tak se na Gråstensholmu konala další svatba.
Liv se musela smát, když Yrje říkala: „Mohla bych navrhnout, abychom udělali jen prostý obřad? Kdysi jsme tu pořádali velmi honosnou svatbu – když jsem se poprvé vdávala za Laurentse Berenia. A na světě nebylo nešťastnější manželství! Moje druhá svatba s Dagem byla mnohem skromnější a menší – a vidíš, jak jsme spolu šťastní. Svatba Taralda a Sunnivy byla dost velkolepá – a skončilo to velmi špatně… Takže shodneme se tentokrát na tichém obřadu?“
Yrja se usmála. „Ano, zní to jistěji. Ale měla bych se zeptat svého otce…“
„Drahé dítě, to je samo... číst dál

10.
Sotva za sebou Cecilie zavřela zdobené, krásně vyřezávané dveře hlavního vchodu Gråstensholmu, všichni ji začali zahrnovat otázkami.
„Mohu si svléknout pláštěnku, než odpovím?“ zašvitořila šťastně.
Byla to moc pěkná, módní černá pláštěnka z velmi kvalitního vlněného plátna, lemovaná kožešinou. Liv do chvíle, než se nenadále objevila její dcera, bílila velký krb s cihlovým průčelím. Slezla ze stoličky, na které stála, aby své dceři pomohla z pláštěnky, ale nebylo divu, že Cecilie její nabídku rychle odmítla – žádné bílé šmouhy na oblečení, prosím…!
„To je tak úžasný pocit, být zase doma!... číst dál

8.
Po zpovědi na hřbitově jako by Taraldův vztah s ošklivým synkem začal být uvolněnější.
Jenom pár dní potom Yrja seděla s Kolgrimem na klíně a zpívala mu dětskou písničku. Měl mizernou náladu a bylo nemožné poznat, zda písnička Kolgrimovi připadá zábavná nebo ne. Jeho oči zůstávaly neochvějně upřené na Yrjina ústa a sledovaly každý pohyb jejích rtů.
Vtom do pokoje bez klepání vešel Tarald. Yrja přestala zpívat, protože se bála, že by veršíky mohly znít hloupě, a její zpěv jim na kvalitě moc nepřidal, ale Tarald si jí nevšímal. Pohlédl na svého syna, jako by ho viděl poprvé.
„Vypadá jako T... číst dál

... číst dál