Období: říjen 2011

6.
Je po všem,“ řekl Paole prostě.Krátce ho objala, pak ucouvla. „Já vím. Jsem ráda, že jsi v bezpečí.“„Myslím, že nadešel čas odejít z Florencie.“„Kam půjdeš?“„Otcův bratr Mario má usedlost poblíž Monteriggioni. Půjdeme tam.“„Uspořádali na tebe velký hon, Ezio. Vyvěšují po městě plakáty s tvojí podobiznou. A řečníci začínají štvát lidi proti tobě.“ Zamyšleně se odmlčela. „Pošlu pár lidí ven, aby strhali co nejvíce plakátů a podplatili řečníky.“ Potom ji něco napadlo. „A raději bych vám měla sehnat cestovní dokumenty.“Ezio potřásl hlavou a myslel na Albertiho. „V jakém světě to žijeme, že m... číst dál

5.
Od Paolina přepychového domu rozkoše to k rušné ulici, kde se nacházel Leonardův ateliér, nebylo daleko, Ezio ale musel přejít rozlehlé a oblíbené náměstí Piazza del Duomo, přičemž mu mimořádně pomohla nově nabytá dovednost splynout s davem. Od popravy už uběhlo deset dnů a Alberti tak bude dozajista přesvědčen, že Ezio dávno opustil Florencii, ale Ezio nemínil riskovat a podle počtu stráží rozestavěných po náměstí neriskoval ani Alberti. Davem se určitě pohybovali i prostě odění donašeči. Ezio šel se sklopenou hlavou, hlavně když procházel mezi katedrálou a Baptisteriem, kde panoval nej... číst dál

4.
Nastalo šedé, zatažené ráno a ve městě panovalo dusné horko, které k zemi tlačila nízko visící mračna. Když Ezio dorazil na Piazzu della Signoria, překvapilo ho, že už se tu shromáždil takový dav. Bylo postaveno pódium, na kterém stál stůl zakrytý těžkým brokátovým ubrusem ozdobeným městským znakem. Stál za ním Uberto Alberti a vysoký, statný muž se zahnutým nosem a pozornýma, vypočítavýma očima, oblečený do přepychového karmínového šatu – Ezio ho neznal. Jeho pozornost ale upoutali další lidé na pódiu jeho otec a bratři v železech. A za nimi stála vysoká konstrukce, z jejíhož trámu vise... číst dál

3.
Následující ráno se Ezio vzbudil pozdě, ke své úlevě však zjistil, že pro něj otec nemá žádný naléhavý úkol. Zatoulal se do zahrady, kde našel matku, která dohlížela na práci na třešních, jejichž květy právě začínaly opadávat. Když ho zahlédla, usmála se a pokynula mu. Maria Auditore byla vysoká, důstojná žena něco po čtyřicítce. Dlouhé černé vlasy si splétala pod bílý mušelínový čepec ozdobený černými a zlatými barvami rodu.„Ezio! Buon’giorno.“„Madre.“„Jak se máš? Doufám, že lépe.“ Něžně se dotkla rány na jeho hlavě.„Jsem v pořádku.“„Otec říkal, že si máš odpočinout.“„Nepotřebuji odpočí... číst dál

2.
Pracovna Giovanniho Auditoreho se nalézala v prvním patře a dvě velká okna, která se otvírala na široký balkón, poskytovala výhled do zahrad. Místnost byla obložená tmavým vyřezávaným dubem, jehož strohost jen nepatrně zmírňovala zdobená omítka na stropě. Naproti sobě tu stály dva stoly, ten větší patřil Giovannimu, a stěny lemovaly police nacpané účetními knihami a svitky opatřenými těžkými červenými pečetěmi. Pracovna měla každému hned na počátku říct: Tady najdete bohatství, úctu a důvěru. Giovanni Auditore stál v čele Mezinárodní banky Auditore, specializující se na půjčky Německému ... číst dál

1.
 
V
ysoko na větvích paláců Vecchio a Bargella plápolaly pochodně a na katedrálním náměstí na sever od nich hořelo jen několik luceren. Pár jich také osvětlovalo přístaviště na břehu řeky Arno. Šerem se stále pohybovalo několik námořníků a přístavních dělníků, přestože už bylo docela pozdě a většina místních se vracela s příchodem noci domů. Námořníci na lodích rychle dokončovali opravy plachtoví a úhledně svinovali lana na tmavých, vydrhnutých palubách, zatímco dělníci pospíchali s nákladem do bezpečí nedalekých skladišť.
Také v hospodách a nevěstincích se svítilo, ulicemi se ale proch... číst dál

DVACET číst dál

Devatenáct číst dál

OSMNÁCT číst dál

Kapitola sedmá číst dál

Kapitola šestá číst dál

Kapitola ČTVRTÁ číst dál

Kapitola pět číst dál

Kapitola Třetí číst dál

Knihy: číst dál